Ahojte,
konečně jsem dala dohromady, jak budu vydávat deníčky. Vy, kdo mne sledujete už dlouho, víte, že můj blog byl ze začátku vlastně z velké části jen deníček. Postupně jsem začala přidávat i články, které neměli s deníkem co dělat, až jsem deník téměř vystrčila. Nechci se ho ale úplně vzdát, vždyť jsem na něm začínala. Rozhodla jsem se, že ho budu psát jednou za měsíc, vždy jako shrnutí daného měsíce. No a teď nám končí říjen, tak můžeme jít rovnou na to!
3. října mi začala škola. Docela už jsem se na to i těšila, byla pro mne po těch brigádách a nemocnici docela příjemná změna. Hned první týden jsem si to ale rozmyslela. Na každém předmětu nám sdělovali, jak po nás budou chtít úkoly. Plno úkolů. Jak to bude těžké, hodně těžké. Jak se máme učit průběžně. Mám pocit, že to kvůli těm úkolům tentokrát budu fakt dodržovat. Bude to zkouškové jednodušší? Těžko říct. Spíš bude těžší získat ty zápočty. A aby toho nebylo málo, můj rozvrh je totální zabiják společenského života. Tři dny ze čtyr, co chodím do školy, mám do osmi. No a pak jsem mrtvá. A mám dvakrát dokonce od osmi do osmi a to prostě chcete. Ale chtěla jsem jít na výšku, tak to mám.
Hned 5. října jsme se s přítelem vydali na koncert Bryana Adamse. (Byl jste tam někdo?) Bryan byl jak jinak než skvělý. Byl vtipný a nejvíc se mi líbilo jak mluvil. Pomalu, aby mu každý rozuměl a fakt jsme s tím neměli problém. Koncert jsme si užili a oba dva okouzlení jsme se vydali do přeplněného metra. No, spíš do fronty na schody do metra.
O proměně s Makynou016 jsem Vám psala v září. Nyní konečně vyšla videa z té proměny. Pod jedním už je, jak je ta holka ošklivá a nepříjemná pičina. Nevím, jestli to bylo na mě a nebo na Makynu, ale ok. :D No, proč to sem píšu. Jestli chcete, tak se podívejte.
Třetí týden jsme psali první test tento semestr. Já, borec, jsem odložila učení na hodinku před testem s tím, že to je jednoduché a že to přece zvládnu. No, sice zvládla, ale buďto za a) cvičícímu se líbí můj úsměv a nebo za b) nechtěl mi vymýšlet náhradní úkol. No, ještě že se to neznámkovalo. Jinak jsem si myslela, jak semestr začne v poklidu, téměř bez úkolů a bez učení, jak tomu bylo doposud. No opak byl pravdou. Pořád po nás chtějí nějaké úkoly, učím se už od prvního týdne a celkově je toho teď nějak více. Takže doufám, že při zkouškovém toho bude méně, protože teď mám občas co dělat, abych stíhala školu, blog, přítele a kamarády.
Tento týden, poslední říjnový týden, jsme s přítelem podnikli dva výlety za superligovým florbalem. V obou případech jsme viděli Tatran, první hráli s Bohemkou (fandila jsem Bohemce, normálně jsem u těchto dvou týmů Švýcarsko) a podruhé s Chodovem (v tomto zápase jsem už fakt byla Švýcarsko). Oba zápasy jsme si spolu užili a z druhého zmíněného jsme si i dali procházku skoro až na Strahov. To jsem ještě nevěděla o Klaunech, brrr. Děsivý hoax.
Nikdy bych nevěřila, jak může být doprava 27. 10. tragická. Nejen že byla zacpaná celá Praha. Náš autobus přijel na nástupiště až půl hodiny po svém plánovaném odjezdu. pak se další téměř půl hodinku zdržel než vyjel z Prahy. Řidič byl tak zmatený, že dokonce zapomněl odbočit a pokračoval dál na Písek. Všiml si toho až tehdy, když před sebou viděl velké svítící město. No, pobavili jsme se a doma jsme si oddychli, že už tento pitomý den nemusíme nikam cestovat. Byla to zatím má nejhektičtější cesta z Prahy vůbec.
Následující den jsme se podívali s přítelem a jeho rodinou do německého Zwieselu. Vyrazili jsme po nákupech, ale spíš takových "existenčních" než po oblečení. Přítelovo mamka nám koupila Kinder vajíčka, které jsem v dětství tak milovala. Měla jsem plnou bednu hraček z nich a pořád jsem je po mamce chtěla. :D (Kdo jste taky tak miloval Kinder vajíčka?)
Po příjezdu domů na mne padla taková ta nálada - musím narýsovat 3 rysy, vypočítat jeden úkol na pružnost a pevnost a udělat statistiku průtoků řeky od roku 1970 do roku 1999. K tomu ve čtvrtek píšu první zápočet z matematiky a od pondělí za týden zápočet z pružnosti a pevnosti. No fakt nemám pocit, že by toho bylo málo! Takže v příštím deníku Vám povím, jak jsem oba ty zápočty zvládla.
Tak takto proběhl můj měsíc - trochu ve zkratkách. Přijde mi to takhle ale lepší než psát deník nepravidelně a kdy se mi zachce. Takže vždy shrnu jeden měsíc a je to. A tento článek pro Vás tvořím celý ten měsíc, takže ani nějak na nic nezapomenu. Tak se u deníčku uvidíme opět další měsíc, mějte se krásně! Líbí se Vám tento styl deníku více než to, co jsem tu měla předtím?
PS: BYLA JSEM NOMINOVANÁ DO BLOGERKY ROKU V KATEGORII LIFE, TAK KDYBYSTE PRO MNE CHTĚLI HLASOVAT, TAK MŮŽETE ZDE ❤️
Vaše
