Ahojte, 

když jsem včera řešila, jaký článek vlastně budu vydávat dnes, koukla jsem se do svého plánu, který jsem si na červenec vytvořila. Byly v něm téměř jen články, které jsem po státnicích, celá plná entuziasmu, napsala. Když jsem zjistila, že dnes vydávám právě souhrn za červenec, docela jsem se divila. Ač toto léto je zatím nic moc, neměla jsem pocit, že vlastně tak rychle utíká. Ale jo. Vrhla jsem se tedy do psaní článku. 

Když na chvíli odsunu práci na vedlejší kolej, dá se říct, že jsem tento měsíc zahájila výletem do Prokopského údolí. Celé údolí je nádherné, v jedné části i dost plné srázů. Nebudu kecat, že jsem se na jejich krajích nebála, vlastně jsem k nim strachy ani nešla, ale to jsem celá já. Kousek od krajů srázů vedly cestičky, možná jen vyšlapané od zvídavých lidí, možná oficiální, nevím, ale byly štěrkovité. Já, jakožto talent chůze po čemkoliv, jsem na nich balancovala a několikrát jsem málem spadla. Nebo jsem spadla doopravdy? Já už vlastně nevím. Navštívili jsme i tunel, který doporučovali kluci z Honest Guide (video najdete zde) a našli světlo na jeho konci. Když jsme objevili i jezírko, které je známé z Pelíšků, okamžitě jsem hlásila, že rozkaz zněl jasně. Nesmí projet za žádnou cenu!

Máme kousek od baráku, tak 2,5 km, jedno staré koupaliště. Je to totální retro, je to vlastně jen vybetonovaná díra bez plavčíka, občerstvení a chlóru. Jen voda z potoka. A je to hrozně super. Když jsem byla malá, tak nás sem rodiče pořád brali, ale nedokázala jsem to ocenit. Chtěla jsem pořád na koupák s chlórem, plno lidmi, skluzavkami a párkem v rohlíku! Teď jsem ale ráda za tento klídek. Když tam není zrovna dětský tábor, je tak fakt klídek i na náročnější četbu a plavat si také můžete, jak chcete a nikdo vám nepřekáží.

V červenci jsem byla na dalších dvou výletech. O jednom jsem vám už psala zde, o druhém vám teprve napíši, takže nebudu moc spoilerovat. Radši vám povyprávím, jak se mi teď běhá. Ve svých plánech a přáních na léto jsem psala, že bych se chtěla zlepšit v běhu. Někdy od začátku měsíce jsem i začala běhat podle tréninkového plánu na půlmaraton a musím říct, že zlepšení na sobě už pozoruji, z čeho jsem šťastná jak ta blecha!

Kromě zmíněných výletů trávím červenec na brigádě. Jsem vděčná za možnost si přivydělat a ještě k tomu v oboru, který studuji. A taky za kávu, která je tam výborná a dávám si dvakrát denně dvojité dávky. Možná proto jsem na ní tolik závislá. :D 

Poslední událost, která stojí za zmínku, jsou šaty na promoci, které jsem si vybírala vlastně už od doby učení se na státnice. Na Zootu byly velké slevy a tak jsem si objednala 4 šaty s tím, že si z nich jedny určitě odnesu. Do jedněch jsem se úplně zamilovala! Nakonec ale nedopadly ani jedny. Neseděly mi. Byly od stejné značky, takže beztak proto. Jela jsem kvůli tomu do Prahy a když jsem zjistila, že mi ani jedny nejsou, rozhodla jsem se ignorovat svůj spací režim a koupila si jízdenku na poslední autobus a šla nakupovat. A v posledním obchodu, který jsem měla v plánu, v Mohitu, jsem našla tyto krásky. Ve slevě. Za 500. No, musely být moje a já je miluji! A jsou skoro stejné jako ty ze Zootu, do kterých jsem se taky zamilovala. 

Jaký jste měli červenec vy?


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

Ahojte,

k tomuto tématu mě inspirovala Tereza Salte, která ve svém podcastu "V Oblacích", který mimochodem poslouchám pravidelně a úplně ho miluji a přivedl mě k podcastům, mluvila o tom, jak vnímá focení na dovolené. Já najednou získala pocit, že k tomuto tématu také mám co říct a tak jsem se rozhodla, že zrovna toto téma přidám do své názorové rubriky. Jen tak mimochodem, mám teď v konceptech snad 10 článků a dobrá půlka z nich je právě v této rubrice. No, buďto teď budu vydávat jen tyto články a nebo mám témata do konce roku. No, uvidíme. Ale asi v tom teď vidím větší smysl, než samé nové hadříky. Tím ale neříkám, že už takovýto článek nikdy neudělám! No, teď jsem ale odbočila, takže se vrátím k původnímu tématu. 

Jestli sledujete můj Instagram a nebo jste někdy četli nějaký článek o cestování na tomto blogu, tak jste si museli všimnout, že já jsem přesně ten typ člověka, který na svých cestách prostě musí mít foťák po ruce a neustále se někde fotí a nebo fotí jen věci kolem sebe. Z každé cesty přijedu s tolika fotkami, že vždy jen protáčím oči, že to budu muset zase třídit. Jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, byl výlet do Bratislavy, kde jsem foťák nechávala spíš zavřený v batohu a to hlavně z důvodu, že tam byla zima a prostě mi mrzly prsty. Vyfotit něco jen tak na mobil bylo prostě o dost rychlejší!

Jak už jsem zmínila, z každé cesty se vracím s hodně fotkami. Na samotné cestě trávím i hodně času focením, to jde ruku v ruce. Po příjezdu pak ještě dlouho fotky třídím, upravuji a vybírám ty, které budu sdílet. Ráda dělám fotočlánky. Přece, když už si ty fotky vyfotím! 

Mám pocit, že fotím zbytečně? No, abych řekla pravdu, tak ani ne. Čas od času se k fotkám vracím a přesně si vybavuji momenty, jak vznikaly. Vždycky si nad nimi hezky zavzpomínám! K některým se samozřejmě vracím méně a k některým více. Můj zlatý grál jsou stoprocentně fotky z Osla. Nemyslím si, že jsou tak naprosto dokonalé, ale do Osla jsem se nadobro a nadlouho fakt zamilovala, tudíž mám potřebu si ho pořád připomínat. A fotky, u kterých mi rovnou vybíhají vzpomínky na Oslo a na jeho pohodu, jsou prostě nejlepší! Dost těchto fotek jsem použila i do prezentace na tapetu v mým počítači a vždy tak roztaju, když je vidím! (A samozřejmě mám tendence hned kupovat letenky.)

Nemám pocit, že bych focením na dovolených a na cestách o něco přicházela. Možná bych ho měla, kdyby mě focení nebavilo, jelikož to ale tak není, tak si to dokonce užívám a beru to jen jako provozování několika koníčků najednou. Samozřejmě umím foťák i odložit a užívat si přítomný okamžik, nejsem jako asijští turisté, ti jsou totiž už trochu extrém. Já si dané místo vždy prohlédnu i očima a ne jenom pak doma z fotek. No a když se mi nechce fotit, tak prostě nefotím, ale to se fakt moc často nestává. A kdo ví, třeba Vám příště ukážu fotky z Řecka!

Jak vnímáte focení na dovolených vy? Fotíte ve velkém a nebo jen z "donucení"?


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥ 

Ahojte,

ve svých plánech a přáních na toto léto jsem zmiňovala, že bych ráda více cestovala po Česku. V minulém týdnu jsem si pomyslně odškrtla rovnou dvě místa a to Ještěd, o kterém vám ještě napíši, a právě Šumavu, Srní. Vymyslela jsem si totiž, že chci udělat túru někde na Šumavě a najít jeden most, který bych chtěla vidět (no jo, deformace školou), ale o tom až později. 

Hned u Srní je vlčí výběh, do kterého jsme se šli podívat. Žádné fotky vám ale bohužel neukážu, protože jsme si chytře vybrali pravé poledne, svítilo sluníčko a bylo docela teplo. Zaslechla jsem ale od lidí, kteří tam také byli, že už je několikrát viděli. Musí to být docela zážitek vidět vlky! (A ani by vás nezranili jako nebohý jelen Standa...) Takže bych doporučila tam jít ráno a nebo večer, prostě někdy, kdy nesvítí přímé Slunce. Jestli vás vlčí výběh zajímá a byli byste na Šumavě, koukněte sem. 

Z vlčího výběhu jsme pokračovali dál po žluté trase směrem ke Klostermannovu mostu, o kterém jsem si myslela, že je to ten, který hledám. Mluvila jsem totiž před bratrem o dřevěném mostu na Šumavě, který prostě musím vidět a on mě hned poslal na tento. No, nebyl to ovšem on, nebyl ani dřevěný, ale kovový a natřený na hnědo, takže tak z dálky mohl vypadat a klamat vzhledem. Hezký ale byl taky, to jo. Nevadí, příště najdu ten svůj.

Cesta pokračovala dál kolem nádherné řeky Vydry. Mám ji ráda, je fakt krásná a hodně kamenitá. Trasa, která vedla právě kolem Vydry, měla červenou barvu a byla v tomto směru, na Čeňkovu pilu, opravdu jednoduchá, vedla totiž celou dobu z kopce. U ní se nachází i Turnerova chata, která je docela známá. Můžete si tam koupit zmrzlinu a občerstvení, ale nedělala bych to, mají to tam předražené. Mnohem lepší je počkat si na Čeňkovu pilu, jestli tam budete mířit, mají tam kiosek s lidovými cenami a moc dobrou zmrzlinou a malinovkou! A i s nějakým tím občerstvením na zahnání největšího hladu. 

Kolem Vydry jsme tedy došli na Čeňkovu pilu, kde na nás čekala zmrzlina a točená malinovka. Chtělo to prostě doplnit energii, přece jenom jsme měli v nohách už nějakých 14 kilometrů. Hlavně tedy kvůli mé snaze najít ten most. Dostal totiž ocenění a vyprojektoval ho můj přednášející na betony, tak jsem prostě zvědavá, no! Heh. Z Čeňkovy pily nás čekal už jen výšlap zpět na Srní, kde na nás čekalo auto. Tuto trasu jsme absolvovali po modré a bylo to dost do kopce, ale nebylo to dlouhé a dalo se to v pohodě dát. 

Zpět na Srní jsme v nohou měli 17 km, za což jsem byla málem přizabita. Hledala jsem ten most. Výlet to byl ale hezký, okolí řeky Vydry mohu jen doporučit! Jestli by vás někoho zajímala přesná trasa, o které jsem tady psala, můžete se na ni kouknout zde. 

Byli jste už u Vydry?

Ahojte,

nedávno jsem vydala článek, ve kterém jsem probírala, že už mě Instagram nebaví tolik jako dřív a teď píši tento? Když mi tak začalo docházet, že na Instagramu nechci už trávit tolik času, radikálně jsem protřídila lidi, které sleduji. I přes toto mi ale zůstalo pár z nich, které sleduji a které sleduji ráda. A přesně o nich bych chtěla dnes psát. Samozřejmě tu nebudou úplně všichni, vybrala jsem jen pár svých nejoblíbenějších. Nebudu je brát podle nějakého systému, ale prostě tak, jak mi přijdou pod ruku. Tak jdeme na to!

Začneme hned profilem, který plno z vás určitě zná. Markéta je úspěšná blogerka a youtuberka, která samozřejmě také působí na Instagramu. Mě se prostě líbí, jak ona umí žít. Jak je pozitivní, ale nemám z ní pocit, že by jen něco hrála, přijde mi, že prostě je taková, jakou ji vídáme. Z těchto důvodů ji sleduji ráda.

Dalším profilem, který mám ráda, je profil Anety Chroustové. Tato slečna působí i na YouTube, kde jsem na ni přišla. Začala jsem ji vlastně sledovat docela nedávno, v zimě, kdy jela na erasmus do Portugalska. Užívala jsem si fotky právě z Portugalska, kde Aneta byla, sleduji ji ale dál, i když už se odtamtud vrátila, a pořád mě baví. 

Zuzanu Čaputovou jsem začala sledovat už během její politické kampaně. Já nejsem člověk, který by prožíval politiku tolik, že by jí měl zahlcený celý Instagram. Paní Čaputová je mi ale neskutečně sympatická a musím říct, že je zajímavé, jak skrz Instagram nechává lidi nakouknout do jejích pracovních dnů. To mě fakt baví. Jo a jsem přesně jeden z těch lidí, který vám ji závidí, Slováci! Heh.

Na Barču jsem přišla opět díky YouTubu, kde ji ráda sleduji. Barča ráda běhá a to je jeden z důvodů, proč mě tak baví. Vždy, když vidím její časy, které běhá, motivuje mě to se snažit být čim dál rychlejší. Na Instagramu ve stories právě většinou sdílí, kolik uběhla a za jaký čas. Já ji teda sleduji i přímo v Garmin aplikaci, ale dokud neměla tyto sportovní hodinky, nakopávaly mě její časy výhradně na Instagramu.

Lenny jsem si naprosto zamilovala a proto ji i ráda sleduji na Instagramu, kde sdílí na příklad to, co ona sama poslouchá a nebo třeba sdílela, když natáčela videoklip k Lovers do. 

Miluju humor paní Holubové, který často sdílí na svých stories. Paní Holubovou jsem měla možnost vidět i V Centru, kam si ji pozvala Nikol Čechová a právě ten den jsem ji začala sledovat. Tak nějak jsem věděla, že má Instagram, ale abych ji začala sledovat, mě přimělo až to, když jsem viděla, jak moc zábavná je. Bylo mi jasné, že taková bude i na Instagramu.

Tento profil jsem vám představovala už v minulém článku, který jsem na toto téma psala. V něm jsem zmiňovala, že nejsem žádná fitnessačka a že to není mou motivací, proč ji sleduji. Od té doby se nic nezměnilo. Stále nejsem fitnessačka a stále ji ráda sleduji. Nedávno dávala post o antikoncepci a já byla ráda, že se upozorňuje na to, jak to není ok!

Já mám takovou teorii, že Klusovi buďto nemáte rádi a nebo je milujete. Tak já jsem přesně ta druhá skupina lidí. Nechtěla bych žít jako oni, ale neodsuzuji to a spíš se mi to líbí. Myslím, že se od této dvojice můžeme plno věcí naučit. 

Terezu sleduji už neskutečně dlouho. Vlastně od té doby, co ještě byla v Oslu a jen psala blog. Pak jsem na ni tak nějak opomněla a teď, když začala natáčet podcasty, které úplně miluji, tak jsem její profil zas začala mít ráda. Zrovna teď byla s rodinou a přáteli na roadtripu po Norsku, který sdílela na svém profilu. A podívaná to teda byla úžasná!

Doufám, že Láďu Ziburu znáte všichni! Já naprosto miluji jeho humor, tento profil mě prostě hodně často rozesměje a to je vlastně jediný důvod, proč ho sleduji. A rozhodně mi to přijde jako hodně dobrý důvod.

Jitka je spolužačkou z gymplu právě Ládi Zibury a stejně jako u Ládi, miluji hlavně její humor. Na jejím profilu se často i dotýká tématu vztahu na dálku, kde sdílí své pocity z něj, občas si stěžuje a hlavně se se svými sledovatelkami podporují v tom, aby ty dálky zvládaly. A toto jsou dva z hlavních důvodů, proč ji mám ráda. 

Andrea je první a poslední herečka, kterou vám tu dnes představím. Je mi sympatická jako člověk a proto ji ráda sleduji.

Tak a konečně se dostal na řadu jeden z pro mě nejdůležitějších lidí, kterého vám dnes představím. Honzík je ten kluk za kamerou v Honest Guide. Oblíbila jsem si ho na jeho YouTube kanálu, který jsem celé shlédla v době, kdy jsem se necítila úplně ok. Honzík je jeden z těch pozitivních lidí, který je až nakažlivě pozitivní. Vždy mi zlepšil náladu a rozhodně jsem z něj neměla pocit, že by svou pozitivitu hrál. Navíc nádherně fotí a když se vydá na nějakou svou dobrodružnou cestu, na svůj Instagram dává fotky z daného místa. Jo a taky běhá maratony!

Vilda je manžel Markéty Frank, kterou jsem vám tu už představovala jako první. Abych řekla pravdu, tak Vilda mě baví víc než Markéta. Vždy, když se společně vydají na nějaké cesty, těším se právě na Vildovo instastories. Rád si dělá srandu z názvů filtrů na Instagramu a celkově všechno bere s humorem. A navíc je to pro mě největší inspirace v tom, aby člověk dělal to, co ho nejvíce baví. Vystudoval medicínu, ale radši se začal věnovat věcem, které má rád a ne těm, které se od něj očekávaly.

Tak už jsme u posledního pána, kterého vám dnes představím. Je jím architekt Adam Gebrian, který vede několik pořadů na mall.tv a dříve působil na Streamu, kde jsem si ho také všimla. Občas navštěvuji některé z jeho diskuzí a přednášek, které má v CAMPu. Na té o Lisabonu jsem byla právě v den, kdy jsem dokončila bakaláře, takže tento svůj úspěch budu mít spojený s Adamem už asi napořád. (Nebuď tak sentimentální, Lenko!) Jelikož jsem dlouho nevěděla, jestli půjdu studovat inženýrství a nebo architekturu, je mi architektura blízko a líbí se mi, jak Adam vše upřímně a poutavě popíše. Myslím, že umí "donutit" i lidi, kteří se o architekturu nezajímají, aby tak udělali. 

Jako předposlední dámu vám představím Katku Královou, kterou jsem si oblíbila hlavně z důvodů, jelikož je taková přirozená. Na nic si nehraje, má super humor a teď také dokonalého, okatého syna. 

O Natálce jsem vám, myslím, taky už psala, ale rozhodně sem patří i podruhé. Natálka je pro mě synonymem člověka, který si prostě umí užívat života. Neustále někde cestuje a ze svých cest sdílí nádherné fotky. Sleduji ji už přes 3 roky a pořád mě baví. 

Tak to by bylo ode mě vše. Vím, že to je trochu vyčerpávající seznam, přece jen jsem se neomezovala počtem lidí, které tu zmíním, ale dala jsem sem všechny, u kterých jsem cítila, že se o ně chci podělit. Je mi jasné, že jich dost znáte, ale nevadí.

Koho sledujete vy? Máme nějaké společné oblíbence?

Ahojte,

jste ten typ člověka, který si vždycky myslel, že ty nejkrásnější místa můžete najít jen za hranicemi České republiky? Já už z toho naštěstí vyrostla, ale přesně taková jsem byla. Jediným mým štěstím bylo, že bydlíme relativně blízko hranic a stačilo přejet na německou stranu Šumavy a najednou se mi ta Šumava děsně líbila. No, směji se teď sama sobě. A proto jsem se rozhodla napsat článek o tom, jak jsem našla jedno nádherné místo jen dva kilometry od domu. Kdybych tohle řekla patnáctileté Lence, vysmála by se mi do ksichtu a řekla, že to se nikdy nestane. 

Když jsem byla malá, vzpomínám si, že nás sem vzal táta. Od té doby jsem se to pokoušela kolikrát najít, ale má orientace v lese je jedno velké špatné, dost často se v nich ztrácím a to mohu být i pár kroků od baráku. Vždycky jsem vyšla úplně někde jinde a cestu jsem si samozřejmě nepamatovala. Po pár pokusech jsem hledání vzdala. Ano, mohla jsem se zeptat táty, ale bála jsem se vyjádřit, že se mi tu i něco líbí. Patnáctiletá Lenka by něco takového nikdy nepřiznala!

Postupem času jsem na skálu nadobro zapomněla. Až nedávno jsem šla s mamkou na procházku a blížily jsme se do míst, do kterých jsem při hledání skály vždycky ještě zvládla dojít. Zmínila jsem se o tom. Že si pamatuji, že tu někde je, ale že ji nemohu najít. Mamka řekla, že ta je někde tady napravo. A víte kam jsem vždycky zahnula já při hledání? Doleva. Nikdy mě nenapadlo jít na tu druhou stranu. Samozřejmě se na druhé straně už tak lehce přehlédnout nedala a našly jsme ji.


A ještě lepší je, že leží přímo na turistické trase a myslím, že je i oblíbená. Kousek před ní je ohniště, někdy si tam třeba i něco opeču! Jo a co mě rozesměje pokaždé, když tam jdu, tak je obal od kondomu. Skála asi pamatuje víc, než bych čekala. Vždy se na něj tak kouknu, zasměji se a řeknu si, že bych ho už měla uklidit aspoň já, když ta dvojice to neudělala. Jenže pak mi dojde, že až tam půjdu příště, tak už by mě nemělo co rozesmát. No, ale stejně by tam neměl být!


Londýnský novinář Gilbert Keith Chesterton napsal sbírku povídek, kterou nazval "Ohromné maličkosti". Jedna z povídek je o pánovi, bohužel už si nepamatuji jeho jméno, to ale k pointě není důležité, který si zrovna balí na dlouhou cestu, když k němu přijde jeho přítel a začne se vyptávat na to, proč cestuje. Pán odpovídá, že ho nezajímá Paříž ani Německo, že prostě vždycky odjíždí na tak dlouhou dobu, aby se do své domoviny mohl vrátit jako cizí člověk a vidět ji z nových úhlů a najít věci, kterých by si nevšiml, kdyby nikdy nevycestoval. Zkuste si tuto povídku najít a přečíst si ji. Není dlouhá, víceméně v ní není nic moc navíc než to, co jsem vám tu zkráceně popsala. Je to ale napsané o dost lépe, co si budem. Přečtěte si ji a zamyslete se nad tím. No není v ní jedna velká pravda?


Tak a to by bylo pro dnes ode mě vše. Jednou se na toto místo musím vydat i s foťákem a pořádně ho nafotit. A o dost lépe než tyto fotky, které jsem vykouzlila na mobilu. Ale stejně je s vámi musím sdílet.

Máte taky nějaké takovéto místo? Znáte Ohromné maličkosti?

Ahojte,

toto téma pro mou názorovou rubriku mě vlastně napadlo náhodou. Všímám si toho sama na sobě a říkali mi to i nějací lidé v mém okolí a tak jsem se rozhodla, že to zkusím hodit i na blog. Už teď vidím, jak v tomto článku budu skákat z jedné myšlenky na druhou a jak ho budu sepisovat několik dní, protože budu pořád čekat, až se mi utřídí nějaké myšlenky, ke kterým se postupem času propracuji. Jo, článek nejspíš dopadl jako kopice náhodných myšlenek, ale stejně jsem jím snad dobře a srozumitelně vyjádřila, jak to vidím. A budu ráda, když v komentářích rozjedeme diskuzi!

Zhruba tak před rokem bych si nedokázala představit, že nebudu zvesela plánovat nový post a že třeba nepřidám fotku týden. Měla jsem veškerý posty naplánované a hodně jsem prožívala každý like, chtěla jsem mít co nejvíce followerů. Nezanedbávala jsem ani stories a snažila jsem se být tam každý den aktivní. Bože, teď zpětně nechápu, jak jsem to takto mohla vidět a jsem ráda, že jsem na to změnila názor! Nemohu říct, že bych teď Instagram nepoužívala, pořád jsem na něm denně a projíždím nové fotky a instastories. Každopádně moje aktivita docela poklesla a tak nějak jsem ten celý Instagram začala vnímat jinak. Nehroutím se, když týden nepřidám fotku. Když nemám náladu na postování, tak to prostě nedělám a klidně přijdu o pravidelnost přispívání. Na stories už také nejsem tolik aktivní. Hodně jsem i protřídila lidi, které sleduji a abych někoho začala sledovat, musí mě hodně zaujmout. A o pár takových lidech vám povím v jednom z následujících článků. Zkrátka mě Instagram už trochu omrzel a vrátila jsem se více zpět do reálného života. Jupí!

Kdy vlastně začal být Instagram místem dokonalostí a velkých výdělků? Do kdy nám vlastně sloužil pro pobavení a spojení se svými přáteli? Do kdy neměl žádné pravidla? A kdy ta svázanost lidi omrzí? 

Neříkám, že nemám ráda pěkné fotky. To rozhodně mám. Jen už mě nějak omrzela ta definice dokonale dokonalých instagramových fotek. Myslím tím načančané flatlaye. Radši se prostě podívám na nějakou momentku, ze které je cítit atmosféra, ve které byla focena. 

Svůj Instagram mám pořád jako deníček. Mám tam zaznamenáno plno věcí, které si chci připomínat, proto by odpovědí na otázku, jestli bych ho dokázala jen tak smazat, bylo ne. Když mám dny, kdy mám o zábavu postaráno, na Instagram si za celý den třeba nevzpomenu. Když naopak nemám do čeho píchnout, jsem tam pochopitelně víc. Nemám ale potřebu si nastavovat nějaké limity. Nemám  jednoduše pocit, že bych Instagramu věnovala nějak moc času. A to jsem dřív dělala, to se přiznám. Když už jsem tam nebyla, tak jsem pořád přemýšlela, jak vyfotit nové fotky, kde a tak. Fotím pořád ráda, ale ambice, abych každou fotku hned sdílela na Instagramu, už mě přešly. Instagram mě z části dost omrzel a jsem za to ráda, mám pocit, že dříve jsem tam trávila fakt hodně času.

Možná to je i dost tím, že vlastně úspěšné fotky jsou pořád dost stejné. Mají jasně daná pravidla, většinou jsou k nim i nějaké jasně dané popisky. Přece jen si nechceme na profilech vyvolávat zbytečné vlny hejtů. Některé fotky jsou jak přes kopírák jen s jinou osobou. Je těžké přijít s něčím úplně novým a všechno před se už tak nějak okoukalo. Lidé navštěvují instafriendly místa, aby se jimi mohli pochlubit na svých profilech. A zrovna tento odstavec nejlépe vysvětluje, proč už mě Instagram zas tolik nebaví.

Možná jsou všechny tyto mé pocity vyvolány i tím, že jsem se posledních pár měsíců dost soustředila na školu, abych dokončila bakaláře. Možná, až se zase víc dostanu do blogování, spadnu do Instagramu znovu, to nevím. Momentálně mám ale pocit, že už z celé té sociální sítě lidé nejsou tolik odvaření, jako dřív byli. Tedy alespoň ti normální "neinfluenceři".

Možná by bylo nejlepší se opět vrátit ke sledování svých přátel. Tedy, to dělám pořád, ale mám k nim plno influencerů. A upřímně, víc mě zajímá, co přidávají moji přátelé než influenceři.

Jak Instagram vidíte vy? Přijde vám, že je pořád na výši a nebo máte taky pocit, že už pomalu zase upadá?
To upadá neberte doslova, Instagram má neustále neuvěřitelnou sílu, jen už je ho asi moc a je čas ubrat. Nebo aspoň takto to vnímám já, třeba mi tento názor kompletně vyvrátíte. 

Ahojte,

já jsem člověk, který pravděpodobně nikdy v partě nepustí svůj playlist a nenabídne svůj mobil k přehrávání písniček. Prostě nemám ráda pocit, že se v partě poslouchají mé oblíbené písničky, asi mám pocit, že tím až moc odhaluji sama sebe. A taky občas poslouchám písničky, o kterých nechci, aby se pouštěli ve více lidech, heh. Jo, tyhle písničky s vámi sdílet nebudu, každopádně jsem si na sebe vymyslela, že abych se toto odnaučila, budu se s vámi pravidelně dělit o mé aktuální nejoblíbenější písničky. 

Tento článek je vlastně jen taková oddechovka, protože na zítra tady mám pro vás nachystaný názorový článek. No, tak už jdeme na to!

Paulie Garant, Keny Rough - Návraty

Tahle písnička mi ukradla srdce už někdy hned po pražským Majálesu a od té doby mi ho nevrátila, miluju tu pravdu v ní. 

UDG - Sám spát

Po koncertě UDG v Lucerně, už ani nevím, kdy to bylo, ale někdy letos na přelomu zimy a jara, vždy objevím novou jejich písničku, ve které se vidím.

Lenny - Lovers do

Je to přesně rok, co jsem si Lenny nadobro zamilovala a tak je jasný, že jsem se na tuto novinku těšila jak malá. No, věděla jsem, že je na co se těšit!

Thom Artway, Lenny - Chasing the wires

U Lenny ještě chvíli zůstaneme. Byla přizvána do písně Thoma Artwaye a i tuto skladbu jsem si okamžitě zamilovala!

Tomáš Klus - Chátrám

Jo, tato píseň s klipem vyšla sice teprve včera, ale stejně si myslím, že sem patří!

UDG - Vůně 

Toto je asi jediná písnička, kterou jsem slyšela jako první naživo a fakt se mi zalíbila. Až tak, že jsem ji pak hrozně dlouho googlila!

The Lumineers - Ophelia

Na chvíli se odsunem od české scény a představím vám Ophelii. Miluju ten song!

Pink - Try

Na této písničce mě pořád rozsekává ta choreografie. Fakt. Hezčí jsem v životě neviděla!

Lady Gaga, Bradley Cooper - Shallow

Já jsem asi jediný člověk, který se neoblíbil film A Star is Born, vlastně mě dost nebavil, ale ta písnička je prostě dokonalá!

Co říkáte na můj výběr, znáte nějakou písničku? 

Ahojte,

až teď se mi povedlo se na chvíli zastavit a zamyslet se nad věcmi, které bych chtěla podniknout a nebo udělat během tohoto léta. Teda, teď. Tento článek píšu 6. července, takže zas tak na roztrhání, jak to může vypadat, nejsem. Některé věci tady budou fakt jen přání, u kterých nevím, jestli se mi je povede zrealizovat, některé věci jsou už ale naplánované a prostě to tak bude! Heh. A musí prostě vyjít!

Navštívit Kodaň

Toto je jeden plán, který prostě musí vyjít. Letenky jsou koupené, Airbnb zařízené a už chybí jen odjet na letiště a zamávat České republice. Toto ale bude až v září. Doufám, že si za 4 dny stihneme s kamarádkou proběhat všechno, co uznáme za nutné vidět. No, v mým případě to bude hlavně architektura. Tu bych v Kodani nemohla vynechat!

Zlepšit se v běhu 

Běh je něco, s čím jsem začala už před rokem a za ten rok jsem se v tom docela i zlepšila. Někdy na jaře mě začaly chytat touhy zkusit si nějaký závod a nejsem zas takový sluníčkář, abych si myslela, že si na něj mohu jen tak z fleku troufnout. Začala jsem tedy běhat víc a hlavně jsem se přestala vyhýbat kopcům. Sice z nich občas dost umírám, ale věřím, že mi to bude k něčemu platné. 

Jezdit na výlety po republice

Říká se, že Češi opět začali více cestovat po Česku. V tomto chci být typický Čech a také bych se toto léto ráda někam po republice podívala. Chtěla bych navštívit Zlín, vidět Nymburk a znovu se vrátit do Liberce a vylézt na Ještěd. Sice jsem na něj vylezla asi před 3 roky, ale těchto vycházek není nikdy málo. A také bych chtěla dojet někam na Šumavu a udělat hodně dlouhý pochod.

Hodně chodit 

Dalším mým přáním je, abych u počítače netrávila až moc času mimo práci, ale abych léto strávila víc aktivně. Pozoruji sama na sobě, že jestliže mám být příjemná k lidem, nesmím jen sedět na zadku a musím se hýbat a miluji dlouhé procházky.

Blogovat
Jo, tento bod se trochu rozporuje s tím, co jsem napsala před chvílí. Bohužel k blogování je nutný počítač, tak zrovna u tohoto bodu ho přežiji. Blogování mě totiž pořád neskutečně baví i po té pauze, kterou jsem měla kvůli státnicím. Opět mě to chytlo a je to něco, co chci dělat dál. 

Vydělat si peníze

Další věc, která k létu neodmyslitelně patří a ani v tomto nepůjdu z davu, je letní brigáda. Příští rok na vysoké očekávám totiž hodně nabitý a tak si myslím, že se během semestru do práce nepodívám, musím si proto nasyslit co nejvíce napracovaných hodin teď přes léto, abych byla schopná pak následující dva semestry přežít. Poslední dva semestry na škole a pak už si budu hledat práci na stálo, no není to šílený?

Vídat své blízké

Toto léto, vlastně jako každé jiné, bych chtěla trávit co nejvíce po boku svých blízkých a vídat je co nejčastěji. Umět oddechnout od práce a vytvářet si zážitky, na které budu vzpomínat. Na nekonečné vysedávání v práci totiž mile ráda zapomenu.

Upéct lepší dort než minulé léto

Každý srpen peču dort pro své kamarády, když slavíme mé narozeniny. A každý rok musí být lepší a lepší a tento rok nebude ani náhodou výjimkou! Už mám v hlavě, jak by mohl vypadat, už to jen zrealizovat.

Jaké máte vy plány a přání na toto léto?

Ahojte,

venku je tak krásně! Jo, občas až moc teplo, ale i tak si to počasí užívám. (Mé záda ovšem tolik ne, protože už jsem si je stihla dvakrát spálit. Jednou jsem si na ně vypálila sportovní podprdu a podruhé vlastní ruku, když jsem se špatně namazala, heh.) Sice z toho sluníčka bývám občas dost unavená, ale i přesto to mám mnohem radši než mrazy. Proto jsem si naprosto užila tvoření těchto outfitů. Všechny kousky, které zde uvidíte, jsou ze Zootu. 

První outfit jsem sestavila spíš do takového chladnějšího letního dne a nebo na letní noc. Ty kalhoty jsem si zamilovala na první pohled! Hah, můžete zkusit hádat proč. Sama podobné typy kalhot nosím ráda a vždy je doplňuji jen jednoduchým bílým a nebo černým vrškem, pro tento outfit jsem zvolila bílou. Bílé jsou i sandálky. Čelenku do vlasů a kabelku jsem volila v růžové barvě, která ladí s kytičkami na kalhotách. Jelikož má kabelka zlatý řetízek, byla volba barvy pro ostatní doplňky už docela jasná. 

Druhý z outfitů už pro mě není tak jasnou volbou, jelikož je v něm červená barva, kterou nosím jen, když mám tu správnou náladu. Tento outfit si představuji na procházku podél pláže. Jo, tam by určitě vypadal úžasně! I tento overal mě zaujal na první pohled a tak jsem se ho rozhodla použít. Bylo mi jasné, že budu chtít použít nějakou další červenou a nebo vínovou právě kvůli květům na overalu. Vybrala jsem v těchto barvách rovnou boty i batůžek. Hodinky, náušnice a brýle jsem ladila už jen do černé, která je na overalu také. Když je to léto, chtěla jsem do outfitu zapojit i čistě letní záležitost, kterou se stal slaměný klobouk. 

Do posledního outfitu jsem vybrala modré krajkové šaty, na které jsem narazila, když jsem si hledala šaty na promoci. (No, asi mi to zabere delší čas, než samotné učení na ty státnice!) Na promoci se sice vůbec nehodily, ale do tohoto outfitu skvěle zapadají. Zvolila jsem k nim jednoduchou slaměnou kabelku, která by byla absolutním vykročením z mé komfortní zóny, ale miluji kombinace takovéto modré s hnědou až béžovou. Zbytek věcí jsem ladila do černé, bílé a stříbrné. 

Jaký outfit se vám líbí nejvíc? Co říkáte na slaměné kabelky?

Mějte se nádherně! ♥