Ahojte,

je to už trochu dýl (edit: vlastně jsem tento článek napsala a zapomněla vydat, je z listopadu, ale když jsem ho našla, nechtěla jsem si ho nechat pro sebe), co jsem se zbláznila a souhlasila s návrhem, že pojedu s bratrem fotit východ Slunce. Bylo to zrovna po týdnu v Praze, kdy jsme slavili dvoje narozeniny a já domů přijela nevyspalá, ale prostě já jsem pro každou špatnost, proto jsem nedokázala říct ne ani na tuto. A tak jsem si nařídila budík na půl pátou ranní a prostě jsem vstala. 

Zaparkovali jsem na místě, ze kterého jsem to měli na cílovou lokaci 6 kilometrů. Byla tma a i docela zima. Vydali jsme se na cestu a bratr v prvních 100 metrech zničil jedinou baterku, kterou jsme s sebou měli. Chvíli jsme zvažovali cestu se světlem z mobilů, po chvíli jsme to ale vzdali a šli jsme absolutně po tmě. Do teď nechápu, že jsem neutekla zpět do auta, protože jsem vrchní poseroutka. Ještě když kolem cesty štěkají psi. Nevzdala jsem to a na Knížecí Pláně jsme došli. Tedy spíš doběhli.

Čekání na Slunce bylo trochu nekonečné a zrovna jsme si vybrali místo na fotky, na kterém hodně foukalo. A mrzlo. Zvolila jsem tedy metodu, že budu chodit dokolečka, abych se alespoň trochu zahřála. Bratr mezitím vytáhl buzolu a zkoumal, kde to Slunce vyjde. Ukázal mezi stromy, Slunce nakonec ale vyšlo trochu jinde. No, není každý den posvícení.

Když už Slunce konečně vyšlo, byla jsem tak promrzlá, že veškerá chuť fotit tak nějak přešla. Jsem ale nakonec ráda, že jsem se přeci jen přesvědčila a nějaké ty fotky jsem si cvakla. Když už jsem kvůli tomu vstala. Myslela jsem si, že když Slunce vyjde, pojedeme domů, ale bratr se chtěl ještě jít podívat na nějaké jezírko, které si ve výsledku ale ani nevyfotil. 

Nakonec jsme nachodili 20 kilometrů a já jsem si z výletu odvezla nesčetně puchýřů. Tolik jsem jich na nohou ještě neměla. Vzala jsem si dvoje silné ponožky do bot, které na to nejsou stavěné. Ještě týden jsem ty puchýře na nohou cítila a spolužáci se mi smáli, že bych mohla být profesionální kulhačka. No, možná by mě to uživilo! Ne, teď si dělám srandu. Koho by uživilo kulhání?

Navštívili jste někdy Knížecí Pláně?