Průměrný věk 12 let aneb Utubering 2016

sobota 30. dubna 2016

9 komentářů
Ahojte,
dnes Vám chci povyprávět o mé návštěvě Utuberingu, ale než se na to vrhneme, chtěla bych rozšířit svůj článek z autobusu, který si můžete přečíst zde. Ono to vlastně s Utuberingem také souvisí, jak jsem později zjistila. Nasedla jsem v půl deváté do autobusu, úplně vyčerpaná. Přistoupil i značně přiopilý pán s dítětem. Pán si sedl na schody (autobus byl narvaný a nebylo si kam sednout, tak to nebylo divný). Seděl mi skoro pod nohami, ale dokud jenom pouštěl nahlas písničky a do nich ještě další vulgární zpíval, tak jsem byla celkem v klidu. Problém začal, když ani ne v půlce cesty začal řvát, jak je mu špatně a že bude blinkat, do toho tak různě krkal a kašlal, že jsem fakt čekala, kdy mi poblije ty nohy. Dokonce vypadl z autobusu, když řidič stavěl na zastávce. No, tu hodinu a půl jsem nakonec nějak přežila, ale byla jsem z toho hodně vyřízená a ve stresu. Následovně jsem se dověděla, že se mnou jede i dalším spojem. Začala jsem se na to psychicky připravovat a šla jsem si stoupnout na další nástupiště. Když jsem tam stála, slyšela jsem ho, jak bleje. No a pak ztratil to dítě, hledal ho tam. Nakonec teda našel a když se sešli, tak začali řvát, jak bylo na Utuberingu super. Nechápala jsem jak ho za a) mohli pustit do autobusu takhle nacucanýho jak houbu, za b) jak se může takhle zřídit, když hlídá dítě a za c) proč to dítě se chovalo, jak kdyby bylo nalitý jako on. Alespoň z poloviny. No nic, to o mé cestě domů. Už to nechci nikdy zažít a asi si už ani dobrovolně ke schůdkům nesednu.

A teď tedy k samotnému Utuberingu. Když jsme tam s kámoškou šly, měly jsem už mlhavé tušení, že tam budeme nejstarší. Naše podezření se potvrdilo, hned jak jsme vlezly do areálu. Nás, dvacetiletých, tam bylo fakt po skromnu. Prošly jsme si stanoviště a seznámily jsme se s areálem. A hned při tomto procházení jsme měly štěstí jak co. Potkaly jsme ty, kvůli kterým jsme tam byly. Holky z A Cup of Style. Šli jsme se s nimi vyfotit a kámoška i pro podpis do knížky. Chvíli jsme si s nimi povídali a holky jsou fakt nejlepší. Snažila jsem se jim ve zkratce říct, aby pokračovaly a jak mne jejich tvorba nabíjí. A jak se o nich pořád říká, že jsou hrozně milé, tak je to pravda. Na seznámení jsem jim podala ruku a představila se, bylo na nich vidět, že s tímto se nesetkávají a doufám, že byly i mile překvapeny, že se jim někdo takhle představí, protože jinak to tam chodilo tak, že se k nim fanynky skoro rozběhly a hned je objímaly. Je mi jasný, že si nás holky asi nepamatují, ze začátku jsem se cítila i trapně, že jsem jim podávala ruku, ale teď s odstupem času jsem ráda, že jsem to udělala. :D 


Pak jsme hned narazily na Kačí z majcookingdiary, kterou mám taky hrozně ráda. S tou jsem se taky vyfotila a taky jsme si chvíli popovídaly. 


Po Kačí jsem už ani na nikoho frontu nestály. S kámoškou jsme se hlavně chtěly potkat s holkami z ACOS, což se nám povedlo a za co jsme byly prostě šťastné. Potom jsme už jenom pozorovaly challenge, chodily po areálu a sledovaly jsme dění. Chtěla bych k tomu říct už jenom pár slov. To, že tam bud plno malých dětí jsme čekaly. Ale vidět to pak na vlastní oči, to mne docela dostalo. Ne, že bych jim to zakazovala, nevěděla jsem, kvůli komu tam jsou, ale prostě mi přišlo, že ty 8-leté děti těm youtuberům ani nemůžou rozumět o čem mluví. Nevím, přišlo mi to, že tam jsou kvůli tomu, že prostě youtubeři jsou teď mainstream a že prostě jedou s touto vlnou. A co tam předváděly, to mne taky dostávalo. Skoro jsem až nevěřila ShopaholicNicol, když mluvila o tom, že ji sledujou až domů, ale po tom včerejšku jsem to pochopila. A vlastně všechno, o čem v tom videu mluvila. Protože. Šel youtuber a za ním běželo plno dětí. Doslova běželo. Pak kolem něj udělali hlouček, že prostě youtuber nemohl jít dál. Každý tam měl svou ochranku, aby vůbec mohli přejít areál. Jako nedivila bych se, kdyby těm youtuberům vlezli i do kabinky na WC. A další, o čem Nicol mluvila bylo to, že se s ní lidi fotí jenom, aby se pochlubili ve škole, že mají fotku s youtuberem. I to se tam odehrávalo. Kámoška slyšela nějaké dítě, jak povídá, že má fotku s youtuberem, ale že vůbec netuší, kdo to je. A prej to teda nevadí, hlavně když má fotku s youtuberem. Chvíli mi jich bylo i líto. A nejsmutnější na tom je, že s něčím takovým se setkávají i v normálním životě a ne jenom na festivalu, kde s tím prostě musí počítat. 
Ale i přes toto všechno jsem ráda, že jsem festival navštívila. Mám další zážitky a ty už mi nikdo nevezme. 
A ještě tam byla holčina, mohlo jí být nějakých 10 let, která šla na podium k Hoggymu, že něco zazpívá. Prostě malá holka, která jde zpívat před tolik lidí a ještě si vybere anglickou písničku. Take me to church. Nevěřila jsem, že umí slova, nevěřila jsem, že to zazpívá. Ale co přišlo, to mi úplně vyrazilo dech. Nejen, že uměla slova, ale dokonce to i zazpívala. A jak. Vy, co jste tam byli, určitě víte.
A ještě jsem pro Vás něco vyfotila.











A nakonec nekončící fronta na bubble tea.


S jakými pocity jste odjeli z Utuberingu Vy? :)

Vaše









Read More

Tentokrát studijní úspěchy!

sobota 23. dubna 2016

3 komentáře
Ahojte,
je už docela trapné, jak se tu pořád omlouvám a jak nestíhám. No, je to tak. Nestíhám. Ve škole nám začali zápočty a velice rychle se blíží už i zkouškové. Takže bych se chtěla omluvit, ale studenti určitě chápu. Slibuji ale, že se pokusím se ozvat alespoň jednou týdně.
Jak jsem Vám psala o té nepovedené matice, tak ve středu jsem psala další test. Měl to být ten nejhorší test za celou tu matiku tam. No, nebylo to úplně lehké. Získala jsem ale 16 bodů a když se od toho odečtou ty 3 nepovedený, tak mam 13 bodů. Dohromady musím ze všech třech zápošťáků mít 24 bodů, abych dostala zápočet. No, to snad není úplně nemožné. Tento týden píšu chemii, angličtinu a mechaniku. Všechno je zatím v pohodě, jenom je toho moc najednou. Příští týden píšeme jenom fyziku, ale abych řekla pravdu, tak toho se bojím asi nejvíc. Tak mi se vším držte palce!

Jinak co se u mne děje mimo školu? Největší událost, co mne teď čeká je Utubering. Určitě na něm něco nafotím a napíšu nějakou reportáž nebo recenzi nebo něco takového. Chystáte se tam někdo? Chci vidět hlavně holky z A Cup of Style, jsou pro mne velkou inspirací. Tak snad se nějak dobře poštěstí!

Tak, jenom jsem si odskočila napsat tento článek a zase se musím vrátit k učení, protože večer jedu k příteli a půjdeme spolu k jednomu kamarádovi na grilovačku a celý zítřek strávím u přítele, takže nevím, jak se budu moct zítra učit, takže toho musím co nejvíce udělat teď. Tak se mějte krásně a jestli chcete nějaké příspěvky z mého života, můžete mne sledovat na snapchatu, kde jsem jako lenulkaaa a nebo na instagramu, hodím Vám se odkaz.

Vaše



Instagram
Read More

Fotočlánek ze ZOO

sobota 16. dubna 2016

9 komentářů
Ahojte,
dnes mám pro Vás hlavně plno fotek ze ZOO. Do psaní tohoto článku jsem se musela hodně nutit, protože ráno jsem byla tak hrozně šikovná. No prostě jsem si řekla, že je na čase umýt si monitor u notebooku a jako vždy jsem vzala čistič a sklo a stříkla ho směr monitor. Čistič ale na monitor nedoletěl a ubytoval se v klávesnici. No. Ze začátku klávesnice šla velmi divně. Pak celá její půlka nešla. Pak najedou šla zase celá kromě jedné šipky. To už jsem si říkala, jaké jsem měla štěstí, že bez jedné šipky se hravě obejdu. Obešla bych se. Ale to by mi opět nesměli přestat fungovat některá písmenka. A to b,n,7,9 a caps lock. Rozjela jsem klávesnici na monitoru a ted složitě píšu tento článek. Už asi 10 minut. A upřímně mne to sere. Chtějí mi pořídit klávesnici a abych jí sebou pořád tahala. A tohle řešení mi vadí už jenom na to myslím. Nedokážu si představit, jak se na můj pidi stůl vejde další klávesnice a jak přes ní dosáhnu na touchpad, protože ani nemám stůl na klávesnici. Takže dost na vážno přemýšlím, že z mých "iPhone money" se stanou "notebook money"... No, už mě to psaní fakt štve, podělím se tedy o ty fotky. 













A jako poslední fotka je na řadě malé slůně, je fakt kouzelné. Celou dobu "chodí" s maminkou. Moc mu ta chůze nejde, spíš mi to připomínalo odrážení se od jedné nohy matky k druhé noze. Je to prostě sladouš!


Vaše

Snapchat: lenulkaaa

Instagram
Read More

Mám štěstí na smraďochy...

středa 6. dubna 2016

7 komentářů
Ahojte, 
dnes přicházím s článkem, ve kterém Vám sdělím, na co mám fakt smůlu poslední dobou. No spíš pokaždé, když se mnou přítel nejede. Když tyto dny usedám do autobusu, je to katastrofa. Vždycky si vedle mne koupí místenku nějaký smraďoch nebo si prostě přisedne a nebo sedí za mnou a hrozně funí. No, přítele za to už začínám nesnášet a Vám povím, kolikrát a co jsem si už musela vytrpět. :D

1.
Jela jsem po vánočních prázdninách do Prahy na poslední týden zkoušky. Měla jsem koupenou místenku, nastupuji do busu a říkám řidiči číslo mé sedačky a kód. Když to doříkám, tak mne řidič upozorňuje, že vedle mne sedí pán, který hrozně smrdí a ať si raději sednu za něj. Tak jsem se ho ptala, jestli je za ním teda volno, tak řekl, že neví. No, radši jsem si za něj sedla, lepší být vyhozená někým s místenkou, než sedět vedle toho smraďocha. Celou cestu jsem se tedy modlila, aby mne někdo nevyhodil. Nakonec nikdo. Takže tato cesta byla celkem v pohodě.

2.
Tentokrát smraďoch neseděl vedle mne, ale za mnou. Nevím, jak tam seděl, ale hrozně funěl na okno a bylo to cítit až ke mne. Já jinak celou cestu vydržím koukat z okna a jen tak pozorovat mizející krajinku. Ale teď jsem měla na výběr buďto koukat z okna a čichat ten smrad z jeho úst a nebo koukat do sedačky přede mnou a čichat jen menší odvar z toho. Sice jsem se nudila, ale prozkoumala jsem veškerý vzor na té sedačce.

3.
Nastupovala jsem do autobusu a hledala jsem své místo u okýnka. Na vedlejším místě seděl nějaký pán a pospával, tak jsem na něj promluvila, jestli se mi neuhne, že mám vedle něj místo. Tak on se velice neochotně zvedl a pustil mne. Jakmile jsem si dosedla a on se vrátil na své původní místo, ucítila jsem ho. Byl to brutus a v tu chvíli jsem se začala urputně modlit, aby nejel až do Prahy a nesnášet sebe samu za to, že jsem si radši nenašla nějaké volné místo bez místenky a neušetřila svůj žaludek od nutných kotrmelců. Smrděl po ňákým levným víně a cigaretách, takový ten klasický zápach, určitě ho znáte. No, naštěstí někdo mé modlitby vyslyšel a pán po 20 minutách vystoupil. Okamžitě jsem si začala přát, aby si vedle mne nesedl nějaký jiný smraďoch, už v tuto chvíli jsem tušila, jaké na ně mám "štěstí."

4.
Nasedla jsem si v klidu do autobusu a už to vypadalo, že budu celou cestu sama. Jenže pak jsem zajeli do vesnice (městečka?), který úplně nesnáším, protože není úplně na cestě a vždycky to hrozně zdržuje tu cestu. Řidič zastavil, nikde nikdo. Chvíli čekal, najednou se odněkud přihnal takový mírně při těle chlapík v modré bundě. Vypadal na studenta. Já jsem okamžitě zabořila oči z okýnka a dělala, že o něm nevím. Celkově si lidé ke mne hrozně rádi sedají, vždycky jsem si myslela, že je to tím, že na ně vždycky koukám, když nastupují. Tento chlapík si samozřejmě musel sednout ke mne, nevím, proč mne ti lidé tak milují. Jo, on vypadal v pohodě, dokud si nesedl a nebyl z něj cítit smrad jak co. Přirovnala bych to ke spáleným cornflakův s cigaretami dohromady. Fuj. To ještě ale nebylo nejhorší. Sundal si bundu, rozhodil ji přes mne. Bylo mu úplně jedno, že tam sedím, tak jsem mu ji odhodila směrem k němu. Začal si číst, kašlal, smrděl a roztahoval se. Jeho postava se na jednu sedačku nemohla vejít a tak si vymyslel, že využije i kousek mého životního prostoru. Takže se roztáhl a začel do mne strkat rukou. O tom, že mi šlápnul na nohu, když usedal, radši ani nemluvím. Měl jsem toho plné zuby, úplně nesnáším, když mi někdo omezuje můj životní prostor a takhle se mne dotýká. Když je to teda cizí člověk. A to ani nemusí smrdět. U tohohle mi to vyloženě lezlo na nervy a začala se projevovat moje mírná misantropie. Když otáčel stánku knížky, rychle jsem se posunula do místa, které patřilo mne a on to nechápal a donutila jsem ho, aby vystrčil svůj zadek trochu do uličky místo mé sedačky. Na chvíli to pochopil. Jen na chvíli. Byla jsem tak šťastná, když jsme dojeli a já mohla vystoupit z busu na čerstvý vzduch!

Lidé, prosím Vás, nelezte do busu, když jste se týden nemyli a nekuřte těsně před jízdou, je to UTRPENÍ pro všechny ostatní! Díky.

Vaše

snapchat: lenulkaaa



Instagram
Read More

Česká Miss 2016 - mé hodnocení

sobota 2. dubna 2016

6 komentářů

Ahojte,
tak a je to za námi.Česká Miss je nám už známá! A já musím říct, že jsem šťastná, že mé tipy v předchozím článku nebyly mimo! 

A jak jsem to vlastně typovala já? 

3.: Vendula Neumanová 
2.: Natálie Kotková
Miss: Andrea Bezděková

Skoro přesně, jenom v jednom výsledku jsem se sekla. Ale tak nevadí, stejně z konečných výsledků mám velkou radost! Třetí místo si odnesla Kristýna Kubíčková.

Na Miss jsem koukala po strašně dlouhé době. Naposledy jsem ji viděla asi někdy ve 13 letech, kdy jsem přirozeně toužila po tom stát se jí. No, jak jsem vyrostla, došlo mi, že na něco takového prostě postavu nemám a tak jsem tyto cíle stopla a Miss jsem nějak začala ignorovat. Vrátila jsem se k ní až tento rok a to kvůli Natálce. Samotná Natálka si odnesla hned několik cen, byla jsem z toho šťastná. Ale skvěla se umístila i Andrea Bezděková, které jsem fandila. 
Samotný přenos se mi taky líbil, hlavně teda medailonky holek, které se promítaly před promenádama v plavkách. Za mne tedy naprostá spokojenost a gratuluji Natálce, Andree, Kristýně a všem ostatním finalistkám!




Vaše



Read More