Ahojte,
možná jste si všimli, že tyto deníčkovské články jsem v poslední době vynechávala. Bylo to proto, že jsem vůbec nedělala nic zajímavého. Veškerý svůj čas jsem věnovala jenom škole a nechtěla jsem psát o tom, že jsem zase celý den pracovala na projektu. Celý leden jsem sice měla zkouškové, ale i přes to jsem si vždycky ukradla trochu toho času pro sebe a neseděla jsem jenom nad učením. Takže konečně mám o čem psát.
O této procházce jsem vás už psala v tomto článku, ve kterém líčím celý svůj den a tak se o něm nebudu znovu rozepisovat, bylo by to už zbytečné. Proč ho tady ale zmiňuji? Byl to vlastně poslední volný den během zkouškového, ve kterém jsem si dělala absolutně, co jsem zrovna chtěla a neměla jsem blbý pocit, že bych se flákala a pak to učení narychlo doháněla. Bohužel následující skladba zkoušek už mi takovýto luxus nedovolovala a tak jsem se už jen učila a učila. To se ale vyplatilo, nakonec jsem po počátečním zakopnutí udělala všechny zkoušky napoprvé.
O čem jsem se už také zmiňovala ve článku, který najdete v odkazu v minulém odstavci, je Centrum architektury a městského plánování. V lednu jsem ho navštívila i podruhé, tentokrát ale kvůli diskuzi v rámci výstavy Praha zítra. Diskuze byla o Dvoreckým mostu, na něž se můžete podívat zde. Tento most mě zaujal už na výstavě a abych řekla pravdu, zamilovala jsem si jeho architekturu. Představení mostu jsem si užila, dokonce jsem se dověděla, že jeho geometrie znázorňuje ideální hladinu Vltavy, takže díky němu snadno zjistíme, jestli je hodně a nebo málo vody. A ještě taková vložka. Jeden ze statiků, který na mostě pracoval, měl v prezentaci představení předpjatého betonu. Měla jsem fakt radost, když jsem věděla vše z toho, co říkal.
Abych dojela můj program kulturních akcí pro leden, zmíním se teď o projekci Ladislava Zibury, na kterou jsem se docela dlouho těšila. Jela jsem na ni z Prahy k nám do Strakonic, protože když jsem objednávala lístky, netušila jsem, že budu na měsíc nastěhovaná v Praze. Celý týden jsem si dělala srandu, že Zibura určitě pojede se mnou autobusem. No, docela jsem se smála, když se to fakt stalo. Jinak celou projekci rozhodně doporučit, nechyběl jeho humor a já se smála ze začátku do konce.
Pro pokračování ve čtení klikněte na: