středa 18. července 2018

Výzva - 21. článek - Můj vysněný den za 10 let


Ahojte,
toto téma vlastně tak nějak k dnešku sedí. Dnes jsem totiž prožila den, který bych v budoucnu úplně mít nemusela. V půl páté ráno jsem odjela do práce a v půl osmé večer jsem se z ní vrátila a to pak z toho dne máte nic. Ale jednou za čas se to rozhodně přežít dá. A právě toto mne navedlo k tomuto tématu. Jak bych tedy chtěla trávit svůj den za 10 let?


Jasný, mohla bych vám tu popisovat to, jak se válím někde na pláži na Hawaii, ale radši se pustím do naprosto standardního dne.

7:00 - Zvoní mi budíček a já vstávám. Mám totiž vyzkoušeno, že vstávat okolo této hodiny mi plně vyhovuje, vlastně to tak dělám i teď o víkendech. Uvařila bych si kafe, nasnídala se a vypravila se do práce.

8:00 - V tento čas bych začala pracovat. Pracovala bych samozřejmě v oboru, který studuji, a to ve stavebnictví. Myslím, že bych byla projektantkou. Kancelář opouštím po osmi hodinách. Chápejte, práce mi nevadí, ale rozhodně nepatřím mezi workoholiky, kteří by v ní chtěli trávit každou volnou minutku.

16:00 - Toto by byl ideální čas pro odchod z práce. Jo a kancelář, ve které bych pracovala, by samozřejmě nebyla daleko od mého domova, takže bych nezabila veškerý čas cestou do práce a z práce. Po příchodu domů se najím, věnuji se svým dětem a také poklízím domácnost. Na to nesmím zapomenout!

19:00 - Zavolám babičku na hlídání a vyrážím si se svým manželem někam na rande na dobrou večeři. Chtěli bychom spolu totiž trávit čas a mít rande, jako když jsme spolu začínali.

21:00 - Přišli bychom domů a šli políbit své spící děti na čelo na dobrou noc. Potom se střídáme v koupelně a každý z nás absolvuje tu svou večerní rutinu. Mne to samozřejmě trvá tak dvojnásobek času.

22:00 - Ležíme vedle sebe v posteli a každý si bere do rukou svou knížku a čte si v ní. Čtení je nejlepší rituál, který si můžete před usnutím dopřát. Skvěle vás zklidní a prý se po něm i lépe usíná. 

23:00 - Tato hodina by byla ta nejpozdější, kdy bych usínala. Miluji svých 8 hodin spánku a do budoucna se na tom určitě nic nezmění.

Jej, tak tohle je fakt hezká představa! Jaký byste chtěli strávit vy den za 10 let?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

úterý 17. července 2018

Výzva - 20. článek - Mé vysněné bydlení


Ahojte,
až teď vidím, kolik těch zasněných témat jsem si zvolila. A ještě jich na mne pár čeká. Ale nevadí, alespoň to bude takové veselé. Tedy doufám. Pro dnes jsem si zvolila "Mé vysněné bydlení".

Někteří z vás si možná všimli, že jsem o víkendu měla výpadek. Jo, přiznávám se. Byla jsem tři dny mimo počítač a mimo virtuální svět a i když jsem měla články předepsané, vůbec jsem si nevzpomněla na to, že bych je měla publikovat. To se přiznám na rovinu. Jo, možná je to zkrat ve výzvě, ale já si ty tři dny tak užila, že si to odpustím. A vyzkoušela jsem si být docela dlouho bez počítače. Možná to zní divně, ale jelikož mám i brigádu, kde sedím pořád za PC, tak jsou pro mne 3 dny bez něj takový malý zázrak. Výzvu ale dokončím, teď už se přece nevzdám!


Teď už ale k tématu. Kdy poprvé jsem začala přemýšlet nad tím, v jakém baráčku a nebo bytě bych chtěla bydlet? To už bude pěkně dlouho. To jsem určitě byla ještě na základce. Možná i ve školce! Když jsem chtěla velký hrad a žít si v něm jako princezna. Samozřejmě nesměly chybět uklízečky. Uklízet celý hrad, to bych tedy fakt nechtěla. A zahradník. A hlavně tedy nějaký ten pohádkově bohatý princ. Prostě takové ty klasické sny malého děvčátka v předškolním věku. 

Časem jsem své nároky trochu zmenšila a chtěla jsem už jenom velký barák s velkou zahradou. Mít v něm vše, na co si jen můžete vzpomenout. Ložnici s koupelnou a velkou šatnou, balkón, nesmyslně velké pokoje, obývák, saunu. Jo a taky krytý bazén. Úplně jsem se viděla, jak v něm plavu! I z těchto představ ale taky po čase sešlo a já jsem byla rozhodnutá, že budu mít tak akorát velký rodinný baráček. A že budu mít dvě děti a každé bude mít svůj vlastní pokoj. To teda hlavně!

Jenže teď, když vím, jak je nákladné a složité nějaký ten svůj vysněný baráček postavit a nebo koupit nádherný byt, už tak nějak nesním o žádném velkém sídle. Ani o hradu a ani o velkém baráku s velkou zahradou. Samozřejmě nevím, kam mne život zavane, co si budu moct s budoucím partnerem dovolit, ale jedno vím jistě. Chci francouzské okno. Alespoň jedno. Jo, je to taky takové nadstandardní přání, ale mne se tento prvek prostě děsně líbí! Už vlastně ani nějak nesním o baráčku, nevadilo by mi ani být v bytě, ale to francouzské okno prostě chci a o tom už nejméně dva roky sním. Jo a taky jsem zvědavá, jestli se mi toto jediné mé skromné přání splní! No uvidíme.

Jak vypadá vaše vysněné budoucí bydlení?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

pondělí 16. července 2018

Výzva - 19. článek - Čeho se bojím?


Ahojte,
myslím, že přiznat, že se něčeho bojíme, občas nemusí být jednoduché. Schválně, kolikrát už jste zalhali, když se vás někdo zeptal, jestli se v dané situaci bojíte? Já už párkrát jo. Proč bychom ale nesměli přiznat, že nám něco nahání strach? Je to lidské. Dnes vám odtajním ty své strachy.


Pavouci
Jo, začneme něčím obvyklým. I já vlastním strach z pavouků. Jednou jsem usínala a najednou cítím, jak mi něco s hodně nohama přeběhlo přes ruku, kterou jsem mělo vystrčenou z peřiny. Okamžitě jsem se probrala a rozsvítila lampičku. Viděla jsem obrovského pavouka, ale bohužel jsem ho svou snahou ho zabít akorát tak zahnala. Další hodinu jsem seděla na židli u postele a čekala jsem, až vyleze, abych mohla jít spát. Napodruhé se mi ho už naštěstí zabít povedlo. Jo, s pavouky si fakt nerozumím, i když vím, že mi vlastně nic neudělají a že je v noci potají jím. To bude asi nějaká má pomsta!

Hmyz
Hmyz je na tom u mne vlastně docela dost stejně jako pavouci. Vždy, když vidím nějaký hmyz, mám chuť zdrhat a celá se otřásám. Je už úplně jedno, co to vlastně je za hmyz. Nejhorší jsou ale sršni! Mají hnízdo blízko našeho baráku a minulý rok na nás pravidelně pořádali nálety. Vždy, když se setmělo a nechali jsme rozsvícená světla, bourali do oken a chtěli je snad rozbít. Jednou se vrátil bratr opilý a jak chrápal, nemohla jsem znovu usnout. Šla jsem spát do obýváku, mamka mne cestou ale varovala, že tam byl sršeň, ať si to radši rozmyslím. Rozsvítila jsem a snažila se ho najít, no nenašla, tak jsem si klidně usnula. Ráno v šest jsem se vzbudila a něco mi hrozně bzučelo nad hlavou. Jo, byl tam. Zdrhla jsem tak rychle, jak snad nikdy. 

Selhání
Další strach, který vlastním je ten, že se neustále bojím, že něco zkazím. Je už jedno, co to má být. Nevím, proč je pro mne tak těžké přiznat svou chybu nahlas. Ve své hlavě, v té prostě můžu za všechno nepovedené na světě, ale přiznat to nahlas, to už je jiný šálek čaje. Proto je pro mne prostě jednodušší nic nezkazit. I to ale není úplně jednoduchý úkol.

Trapnost
Další strach, který bohužel tak trochu ovládá můj život, je strach ze ztrapnění se. Vždy se bojím na něco zeptat, protože mám pocit, že budu akorát tak trapná. Mám strach se pořádně odvázat, protože mám pocit, že budu akorát tak trapná. Tento můj strach mi asi vadí ze všeho nejvíc. 

Opilí lidé
Tak toto je poslední strach, co mne tak napadá. Mám doslova panickou hrůzu z opilých lidí. Abych vydržela v jejich blízkosti tak je za a) musím dobře znát nebo za b) musím být opilá taky. Ta druhá možnost se lépe realizuje. Já vím, že mi v naprostý většině nechtějí ublížit, že si prostě chtějí jen popovídat, ale vždycky, když vidím někoho, jak se motá, bliká mi v hlavě kontrolka a jediné na co myslím je to, abych si našla co nejlepší cestu na svůj útěk.

Čeho se bojíte vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

neděle 15. července 2018

Výzva - 18. článek - Můj vysněný domácí mazlíček


Ahojte,
měli jste někdy naplánovanou budoucnost fakt do detailu? Já ano. Kdysi. V poslední době jsem se ale naučila, že plány vytvořené moc dopředu prostě dřív nebo později zkrachují. Přestala jsem plánovat. Tedy, ne úplně. Svého plánu ohledně budoucího domácího mazlíčka jsem se nevzdala a ani to nemám v plánu. (Jo, mít plán v plánu je geniální! :D)

Doma jsme vždycky měli nějakého toho domácího mazlíčka. Vlastně jsme nikdy nebyli bez něj. Co pamatuji, máme kočky, takže jsem logicky měla vždycky radši je. Potom jsme k nim souběžně měli i andulky, ty ale moc velký úspěch nesklidily. To hlavně proto, že jsme je měli s bratrem v pokoji a vždycky nás ráno budily. Dlouho po tom, co obě umřely, jsme měli opět jen kočky. Až za dlouhou dobu jsem přesvědčila mamku, že chovat bílé myši je rozhodně dobrý nápad. Dvě takové jsem dostala a vydržely se mnou dva roky. Pak jsem ale odešla na vysokou a už jsem se nějak nesnažila mít nové myši a nebo jiné domácí mazlíčky. A tak nám zůstaly jen kočky.

Ze psů mám od mala strach. Tedy, teď hlavně už jen z vlčáků a podobných velkých psů. V naší vesnici se totiž na Velikonoce drží tradice řechtání. I já jsem vždycky chodila. Trasa nás vedla k baráku pana starosty. On měl dva vlčáky, ze kterých jsme měli respekt. Vzorně je ale zavíral, když se blížil čas našeho příchodu, proto jsme neměli důvod si myslet, že něco bude jinak. Ale bylo. Psi nebyli zamčení a jeden vyběhl k nám, srazil jednoho kluka k zemi a zakousl se mu do ramene. Všichni jsme začali automaticky utíkat. A přesně od této chvíle mám ze psů strach. Od té doby jsem si ale už na nějaké rasy zvykla a už mi nevadí.

Proč vám tu ale vyprávím tento příběh? Když jsem byla malá, vždycky jsem měla jasno v tom, že nějakého domácího mazlíčka budu chtít. Vždy jsem si ale myslela, že budu mít kočku. Byla jsem na ně od mala zvyklá a nebála jsem se jich. Před rokem jsem ale úplně zamilovala do mopsíků. Zatím mne to nepustilo a já už mám naplánováno, jak si jednoho pořídím. Zkoumala jsem jejich charakter a jsou mi hodně sympatičtí a navíc je to zrovna ta rasa, které se nezvládnu bát ani já.

Jakého mazlíčka si chcete jednou pořídit vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

středa 11. července 2018

Výzva - 17. článek - Mé nejoblíbenější roční období


Ahojte,
má výzva se začíná stupňovat, protože v pátek odjíždím pryč a až do neděle nebudu mít vůbec přístup k počítači. Nechci ale výzvu přerušovat a tak jsem si řekla, že se hecnu a prostě dnes a zítra napíšu články rovnou dva. No, moc se mi do toho nechce, dělala bych radši milion jiných věcí, ale prostě to zvládnu!


Myslím, že nikoho už ani v nejmenším nepřekvapí, že mým nejoblíbenějším ročním obdobím je léto. Vždycky jsem to tak měla. Abych ale řekla pravdu, nechápu, proč jsem měla ráda léto, když jsem byla na základní škole. Já vždycky nesnášela letní prázdniny. Jo, čas pro výsměch máte právě teď! Haha. Nikdy mne totiž nebavily. Byly na mne moc dlouhé a já se doma na vesnici prostě nudila. Kolikrát jsem dokonce odpočítávala jejich konec! No chápete to? Já teď absolutně ne. Nejradši bych se vrátila do první třídy a začala je mít ráda a užívat si je, než by bylo pozdě, jako je teď.

Jsem zmrzlina. Tato informace ale taky už nikoho nejspíš nepřekvapí. Na létu mám právě nejradši to, že si na sebe můžu obléct prakticky cokoliv a stejně mi nikdy nebude zima. Nevydám-li se tedy v noci v plavkách někam na Sněžku. Jasný, že jsou i chladnější dny, ale i zima má své teplejší. Jestli chápete.

Další věc, která je mi na létu hodně sympatická je to, že jsou lidé takoví optimističtější a veselejší. Venku je déle světlo a sluníčko svítí více a to s lidmi dělá hotová kouzla. Můžeme trávit víc času venku bez toho, aby nám umrzaly končetiny a nebo jsme se rovnou celí podchladili. 

Navíc během léta jsou období dovolených a období, kdy se podnikají výlety. Přiznám se, že když jsem byla na základce a během léta rodiče řekli, že pojedeme někam na výlet, brala jsem to spíš tak, že konečně nebudu chvíli doma. Teď jsem ale ráda, že něco málo z toho velkého světa vidím. Vždy jsem měla ráda i samotnou cestu a ne jen cílovou destinaci. Doteď si vlastně užívám jen tak jet a koukat kolem sebe. 

Co máte na létu nejraději vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥