středa 20. června 2018

HAUL na léto 2018


Ahojte,
o výletu, který jsme uspořádaly s kamarádkou během května, jsem vám psala už zde. Také jsem se zmiňovala, že původní plán byl jet prostě na nákupy. Moc jsem si toho sice nekoupila, ale stejně jsem se rozhodla, že se s vámi o tyto nákupy podělím. 

Než se ale koukneme na samotné nákupy z Budějovic, ráda bych vám ukázala oblečení, které jsem měla možnost si vybrat na eshopu Blancheporte.cz. Jedná se o český zásilkový obchod s francouzskou módou a já jsem ráda, že jsem si mohla nějaké ty kousky vybrat. Překvapilo mne, jak oblečení přišlo zabalené. Všechny kousky byly úhledně poskládané přes kus kartonu, aby se oblečení po cestě nějak moc nepomačkalo. Trochu mne ale zarazilo, že nemají velikost 34. Jo, mne jejich 36 sedla skvěle, ale přece jenom je plno, plno ještě drobnějších holek, než jsem já. Tak ale teď už se pojďme podívat na to, co jsem si vybrala.



Kdybyste otevřeli moji skříň, najdete tam hrozně moc halenek, které jsou přesně takto proužkované a i velká část z nich má na sobě květinový motiv. Jo, tohle je prostě můj styl. Měla bych se ale zamyslet nad tím, jestli takovýchto halenek potřebuji tolik, přece jenom tímto tempem nebudu mít ve skříni nic jiného! Já jsem ale prostě nemohla odolat těm rukávkům. Halenka je z lehkého materiálu a je na těle příjemná.

Dále se mi tam zalíbilo i tyto bílé kraťasy, který opět přesně zapadají do mého stylu. Nejvíce na nich oceňuji, že jsou tak do půlky stehen a neukazují vám celý zadek. Nějak jsem se totiž toto jaro změnila. Začala jsem nemít ráda všechny ty miniaturní kraťásky a začala jsem spíš nosit sukně a šaty. No, tyhle budu ale moc vesele nosit, jak se mi bude chtít! :D 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 17. června 2018

Look: jako víla


Ahojte,
jestli sledujete můj Instagram, určitě vám neuniklo, že naprosto miluji květinové čelenky do vlasů. Mám je doma už v několika barvách. Sice je to pořád stejný typ, ale přijde mi, že každá barva „říká“ něco jiného. Když jsem tedy projížděla věci, které si mohu vybrat k vyzkoušení z postovnezdarma.cz a spatřila tam tento věneček, měla jsem docela jasno, že ho musím mít.


Už když jsem si věneček objednávala, měla jsem jasno v tom, že si ho chci vzít na letní festival, kam se s kamarády chystám. Doufám tedy, že bude tentokrát hezké počasí a že se opět nebudeme válet v bahně, jak tomu bylo minulý rok. To mi totiž docela celý festival kazilo, abych byla upřímná. A navíc do deště se takovýto věneček ani pořádně nehodí, takže prostě musí být krásně! A vzhledem k tomu, že jsem nevěděla a stále ještě nevím, co budu mít na sobě, rozhodla jsem se pro univerzální bílé provedení, které vypadá, jako kdyby bylo dělané přímo pro nějakou vílu.


Samotné kytky a lístky věnečku nejsou vyříznuté úplně přesvědčivě. Jsou místy hodně zubaté, ale tak celkově to vůbec nenarušuje výsledný pocit z věnečku. Vždyť i živé kytky nemusí vždy být úplně krásně symetrické. Dovoluji si tvrdit, že těchto zoubků si ani nevšimnete, když věneček uvidíte na něčí hlavě. Co se mi ale naopak líbí je to, že celý drátek věnečku je obmotaný lístečky, kterých si beztak taky nevšimnete, když ho na někom uvidíte. Je to ale takový pěkný detail. Věneček si můžete i vytvarovat podle své hlavy, právě díky drátku, a dokonce si ho i díky pentličce můžete prodloužit. Na mou malou hlavu sedí i úplně utažený.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 13. června 2018

Knižní wishlist | léto 2018


Ahojte,
to, že začalo léto poznávám nejradši podle toho, že se mi najednou chce číst. Téměř pořád. I to má ale své logické vysvětlení a tím je to, že skončila škola a najednou na to mám plno času a toho samozřejmě ráda využívám. Během léta mne eshopy s knihami mají rády, tomu napovídá i to, že jsem zrovna tento týden musela svou knihovničku přesunout do delší poličky. Trochu se bojím, že po tomto létu budu muset využít největší poličku. No uvidí se. Teď se pojďme kouknout na knížky, které si přeji toto léto!


Nevím přesně, kdy to bylo, ale během prokrastinace jsem zvládla zkouknout snad všechna videa s Ladislavem Ziburou, co byly na YouTube. Od té doby mne hrozně láká si přečíst alespoň jednu z jeho knih, tak snad to toto léto vyjde. 
Další na mém seznamu je kniha Sedmilhářky od Bereniky Kohoutové a Mariky Šopovské. Tyto dvě mám hodně ráda a to je přesně ten důvod, proč bych si tuto knihu chtěla přečíst. Očekávám od ní to, že bude oddechová a zábavná.
Další Sedmilhářky na mém seznamu jsou ty od Liane Moriarty. Stejnojmenný seriál jsem zhlédla už někdy v zimě a líbil se mi tak, že bych si chtěla přečíst i knihu. Mám totiž zkušenosti s tím, že knihy bývají o dost lepší než filmy a seriály.
Už nějaký ten rok si opakuji, že si musím pořádně zopakovat angličtinu a neusnout na vavřínech. Proto jsem si objednala The Bat od Jo Nesba. Dlouho jsem chtěla něco od něj přečíst a tak jsem se rozhodla, že začnu číst sérii s Harrym Holem pěkně od začátku. A rovnou v angličtině, abych zabila dvě mouchy jednou ranou.
Hadrového panáka od Daniela Colea jsem kupovala někdy před Vánoci kamarádce k narozeninám. V té době jsem měla chutě si tu knihu nechat a jí dát něco jiného. Nakonec jsem se ale rozhodla nebýt sobec, ale chuť si knihu přečíst ve mne zůstala a tak doufám, že si to splním toto léto a třeba i rovnou s dalším dílem. 
Michal Viewegh je spisovatel, kterého mám ráda snad už od základní školy. Když jsem viděla všude ukázky, že bude mít novou knihu, přirozeně jsem si ji chtěla přečíst. 
Ester a Josefina mne baví na Instagramu. V plno těch situacích vidím sebe, někoho mne blízkého a celkově mi celý tento profil přijde trefný. To je ten důvod, proč by mne pobavila i jejich kniha "Terapie sdílením."
Poslední knihou, kterou jsem se rozhodla zařadit na svůj wishlist je Love x Style x Life. Dlouho jsem ji obcházela. Autorku neznám, to se přiznám na rovinu. Celkově mne ale tato kniha docela láká.

Tak a jak už jsem říkala v minulém wishlistu, tak i v tomto se koukneme na to, co jsem si minule přála a jestli se mi to splnilo.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 10. června 2018

Můj oblíbený citát


Ahojte,

Opět jste o mne delší dobu neslyšeli. Já vím. Já vám to všechno povím v některým z dalších příspěvků. Vlastně jsem vám to chtěla sepsat už včera, ale pořád si tak nějak promítám, co jsem udělala špatně. Jak vám to podat, abyste pochopili, co vám vlastně chci říct. No, o to teď vlastně nejde. Co jsem ale chtěla spíš říct, je to, že jsem udělala všechny zkoušky a dokončila tak třeťák. Hrozně se mi ulevilo. Ale ještě větší úleva přijde příští rok, až udělám státnice. Snad je tedy udělám. Ale teď už se pojďme přesunout k dnešnímu článku.


Když jsem byla malá, rozuměj tak 11-12 let, milovala jsem citáty. Měla jsem na ně speciální notýsek, kam jsem si je zapisovala. Můj blog, který jsem v té době měla a o kterém jste mohli číst zde, citáty rozhodně obsahoval a já jsem věřila všem těm věcem, o kterých se tam psalo. 

Jak ale šel čas, tak se pro mne začalo kouzlo citátů ztrácet. Žádný princ na bílém koni nepřijel a vlastně i můj, do té doby nejoblíbenější "Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry.", se mi najednou zdál "zbytečný". Objevila jsem ho ve filmu Moderní popelka. No kdo by to neznal! Ale najednou ten citát už nebyl můj a já najednou všechny přestala vnímat. 

Na gymplu jsem dokonce měla na starosti maturitní noviny a prosadila jsem si, že nebudeme vypisovat své oblíbené citáty, ale že místo toho tam budeme mít, jak bychom se popsali názvem filmu. Jo, do našeho tématu se to hodilo mnohem víc a vlastně nás to charakterizovalo i jako naše oblíbené citáty, ale to, že jsem si dokázala něco takto prosadit, to už mluví za vše. 

"Žít okamžikem"


Jo, přesně tato dvě slova mě nedávno donutila se zamyslet. Kolikrát jsme se už užírali minulostí místo toho, abychom si užívali přítomnost a nebo dělali něco pro svou lepší budoucnost? Kolikrát jsme si už namalovali svou budoucnost ve své mysli, ale nic jsme nepodnikli pro to, aby se naše představy uskutečnily? No, já asi tak 3506516x a pořád je to málo. Kdybych teď měla spočítat, kolik času jsem tímto sněním zabila, bylo by mi z toho až zle. Je mi jasné, že tohle své užírání se něčím, co už stejně nezměním a snění o něčem, pro co nic neudělám, musí skončit. Chci si více užívat času, který právě probíhá a neříkat si pořád jen věci jako "Ať už ten den skončí", "Ať už je za týden" a tak dále. Jo, přesně toto jsou mé oblíbené fráze a pak to dopadá, že jenom sedím a vlastně ani nemám chuť nic dělat, protože prostě chci, aby už bylo za týden. A v tomto se chci změnit. Chci si víc užívat života a okamžiku. 

Takže tento jediný citát jsem začala brát. A začínám se jím fakt řídit. Od začátku roku se ze mne stal větší optimista. Moc sice nerozumím tomu, jak se mi to povedlo, ale jsem za to neskutečně ráda. Zkoušky jsem už zvládala lépe, nebyla jsem z nich skoro nervózní a říkala jsem si, že to prostě udělám. Smála jsem se tomu, když jsem místo celodenního učení odjela na celodenní výlet. A i přesto jsem věřila tomu, že zkoušky udělám.

Snad to všechno dává smysl. Měla jsem jenom potřebu ze sebe toto vypsat.

Máte vy nějaký svůj oblíbený citát? Napište mi o něm. 

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

čtvrtek 31. května 2018

Můj květen 2018


Ahojte,
tak už je za námi i květen. Taky jste si jako malí mysleli, že čas vůbec neutíká, že se pořád jen nudíte, že se dospělí zbláznili, když na Silvestra říkávali, že ten rok zase rychle utekl? Já třeba nechápala, jak může vůbec rok rychle utéct. Tady na vesnici jsem neměla co dělat, nesnášela jsem víkendy, takže mi vůbec neutíkaly. Škola zase neutíkala, protože to prostě byla škola. Přišlo mi to jako sto let, než se ze zimy stane léto. A teď? Vždyť ještě včera jsem nosila zimní kabát!


Tento semestr mi připravil celkem 4 zkoušky a jeden projekt, který jsem sice dělala celý semestr, ale během zkouškového jsem ho měla odevzdat. Chtěla jsem se této povinnosti zbavit už před začátkem samotného zkouškového, to mi ale bohužel nevyšlo. Neprotahovala jsem si ale tuto povinnost dlouho a povedlo se mi ho odevzdat už v prvním týdnu. Zkoušky jsem už udělala tři ze čtyrech, na tu poslední se chystám příští týden, takže i v tomto ohledu je to lepší a lepší. No a já už se těším, až to skončí, až budu moct psát články zase normálně. Co jsem ale chtěla napsat o tomto zkouškovém. Oproti tomu, co bylo předtím je toto docela procházka růžovým sadem. Zkoušky mi už přijdou takové jednodušší a i jejich organizace je rozdílná. Taková, jako že nás nechtějí vyhazovat a tak třeba v jednom předmětu točí pořád jedny a ty samé otázky a ví, že mi o nich víme. No, alespoň jsem celou tu dobu docela v klidu a nejspíš se mi povede zkouškové dokončit už v jeho půlce. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na: