Noc na Ještědu | plním si svůj Bucket list

neděle 21. dubna 2024

7 komentářů

Ahoj,

měla jsem takovou tradici. Každý rok jsem se vydávala na Ještěd, který mě z nějakého důvodu pořád táhl k sobě. Vždy se mi líbil vysílač, cesta k němu byla i trochu výzva, přece jen to je docela kopec a i celé okolí Ještědu si mě získalo. Někde tady po cestě se nejspíš stalo to, že jsem jednou chtěla přespat v tamním hotelu. A tak se tato položka ocitla na mém bucket listu a já si ji tento týden mohla odškrtnout. A přesně o tom bude dnešní článek. 

Záměrně jsme si vybrali "až" duben s tím, že už přece nebudou teploty na nule. Bohužel jsme se ale trefili zrovna do týdne, kdy po téměř tropických teplotách přišly opět ty zimní. Na Ještěd jsme se vydali pěšky a mysleli jsme, jak budeme jediní, kdo takhle jdou do hotelu. Ten den jsme byli 4. 



O architektuře samotného vysílače, tudíž i hotelu, si asi nemusíme povídat moc dlouho. Doporučuji najít si na toto téma nějaké video od Adama Gebriana, ten se s kamerou dostal do míst, do kterých vy se rozhodně jako hotelový host nedostanete. 

Samotný hotel je už trochu starší. V koupelně a na záchodě je slyšet, co si povídají sousedi, v samotném pokoji je zas hluk z větru a i z ostatních pokojů. Co si budeme povídat, hotel se nedokáže rovnat moderním čtyř, pětihvězdičkovým hotelům. I vybavení je starší. Já to ale od začátku nebrala tak, že jedu do luxusního hotelu, ale brala jsem to jako ten zážitek z toho, že spím, tam kde spím. A s tímto nastavením mysli jsem si to neskutečně užila! 

Mým jediným cílem bylo užít si ten hotel jak nejvíc to půjde. Vzala jsem si s sebou knížku, četla jsem si, odpočívala a nasávala jsem atmosféru. I tak ten čas letěl hrozně rychle. 

Měli jsme pokoj, jehož součástí byla i koupelna a wc. Na wc byla velmi zajímavá tapeta. Řez objektem - něco, na co se jako vystudovaný stavař dokážu koukat hodně dlouho. V koupelně mě překvapily miniaturky od Rituals, které mi zpříjemnili sprchu a dokonce jsem se i namazala tělovým krémem, heh. 



Během návštěvy jsme zamířili i do hotelové restaurace. Co vám budu povídat, účet za večeři se tu vyšplhá docela vysoko, to ale i účet za samotný pokoj, jídlo bylo ovšem dokonalé. Já nejsem vůbec zvyklá chodit do lepších restaurací, lepší restaurace je pro mě Old Hanoi na Andělu, heh. Z tohoto jídla jsem byla vystřelená. 

Snídaně je pro hotelové hosty v ceně pokoje. Našly byste při ní všechny věci, na které byste si jen vzpomněli v souvislosti s hotelovou snídaní ve formě švédských stolů.



Večer a v noci dost sněžilo, chvíli jsem se bála, že na cestu dolů jsem si měla vzít boby. I přes to, jaká to byla velká chumelenice, ráno nebylo po sněhu krom zasněžených vrcholků stromů ani památky. 

Myslím, že veškeré hodnocení je patrné už z článku, ale shrnu to. Je to super, jste-li nadšenec do Ještědu. Své mouchy to samozřejmě má, ale já jsem ráda, že jsem to ve svém životě zkusila. 

Je nějaké místo, kde byste chtěli přespat vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka


Read More

Kosmetický HAUL

úterý 2. dubna 2024

6 komentářů

Ahoj, taky tak milujete, když vám dojde téměř všechna kosmetika najednou? Já ano, samozřejmě ironicky. Člověka pak odchází z drogerie o dost chudší. Nedá se ale nic dělat, něco prostě potřebuju a něco jen chci! Dnes vám ukážu, co jsem si během března pořídila.

Začal mi docházet noční krém a tak jsem si vybrala v DMku tento od Weledy. Potřebovala jsem něco hydratačního a zároveň i něco s účinky na první vrásky, protože věk nezastavíš. Bohužel až doma jsem si všimla, že je určen pro výrazně starší pleť, ale snad z něj ještě nezestárnu, heh.


Začalo mi docházet i SPF, což je jedno z mých must have na každodenní život. Chtěla jsem opět vyzkoušet něco nového a tak jsem si vybrala tento, který kromě ochraně proti slunečním paprskům slibuje i hydrataci.


V DMku jsem si dále vybrala difuzér s vůní vanilky. Vůně vanilky mi hodně voní a doma difuzéry ráda používám.


Můj sprej na ochranu proti teplu na vlasy mi po dvou letech začal docházet, což nechápu, že jsem ho mohla mít tak dlouho a tak jsem si vybrala tento jako náhradu.


Jelikož končí zima, má pleť moc jako zdravá pleť nevypadá. Je klasicky úplně vysušená, proto jsem si koupila i nějaké ty masky. Puorella Honey, Farmstay Real Lychee, Garnier a Balea. V DMku jsem do košíku přihodila ještě čokoládovou tyčinku, protože zrovna byla blbá část měsíce.


Další věcí, která mi docházela, bylo něco na čištění pleti. Rozhodla jsem se zkusit tuto pěnu.


Posledních pár let už nepoužívám make up, ale zůstávám věrná tomuto BB creamu od Bourjois. Měla jsem sice takové myšlenky, že zkusím něco nového, buďto zase nějaké BB a nebo make up, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat u toho, co mi sedí.


Pudr od Essence je něco, co si kupuju pořád dokola. Udělá hodně muziky za málo peněz a upřímně, pudr je něco, za co je mi fakt líto dávat větší peníze a vlastně ani moc nechápu, proč si kupovat nějaký dražší. Možná to bude jen tím, že jsem nikdy žádný z vyšší cenový kategorie nezkusila.


Jako poslední tu mám řasenku od Catrice. Musím říct, že tato nedělá úplně hezké řasy, jen zvýrazní ty vaše. Možná jsem od ní čekala víc a znovu si ji už nekoupím.


Za jaký kosmetický produkt je vám líto dávat hodně peněz a věříte, že i ty levné udělají stejnou službu jako ty dražší? 


Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku ♥



Read More

Jedu na výkon CAMP

středa 13. března 2024

10 komentářů

Ahoj, v jednom z minulých článků jsem vám psala o tom, že si tento rok plním své sny z bucket listu. A první bod už mám odškrtnut! Já tu ten úvod nebudu protahovat a jdeme rovnou na to. 


Jako první jsem se zaměřila na takovou menší výzvu pro mě - strávit den s naprosto neznámými lidmi. Už před Vánocemi jsem si pohrávala s myšlenkou, že jestli bude někdy během ledna nebo února Jedu na výkon CAMP, tak si tento bod z bucket listu splním právě tam. Měla jsem tak trochu štěstí v neštěstí, neboť camp pro začátečnice padl zrovna na den, kdy se konal ples ČVUT a kam jsem měla jít. Rozhodla jsem se nakonec pro to, že stihnu obě akce.



Než jsem šla na camp, tak jsem se snažila o tom moc nepřemýšlet. Bylo mi jasné, že kdybych na to začala ve velkém myslet, budu v extrémním stresu ze všech těch lidí, protože jsem dost introvert a něco takového pro mě nebylo ani vykročení z komfortní zóny jako spíš vyskočení z ní. Myslela jsem si, že se samotným cvičením nebudu mít zas tak velké problémy, tak toho jsem se nebála. Až na místě se ukázalo, že toho jsem se měla bát víc než lidí.


Celkově byla na campu hrozně dobrá a podporující se atmosféra. Holky neměly problém si navzájem pochválit zadky či vlasy a celkově panovala přátelská atmosféra, takže jsem se nakonec cítila dost dobře i mezi úplně neznámými lidmi. Tímto jsem dost překvapila sama sebe. Asi za to mohlo i to, že jsme byly všechny tak podobně nastavené.



Jako první jsme se učily vzpírat. To mi přišlo ještě v pohodě, protože člověk byl odpočinutý a trénovaly jsme to ze začátku s něčím, co vypadalo jako násada na koště. Takže to nebylo vůbec těžké. Při přechodu na osu jsem se ze začátku docela zděsila, ale nakonec jsem těch 15 kg nad hlavu dostala. 



To, že mé běhání a ani mé domácí cvičení mi nedalo dostatečný základ pro cross fit trénink, jsem pochopila hned na začátku HIIT tréninku od Sáry. V tento čas už byly mé ruce úplně rosolovité a nedokázala jsem pořádně cvičit. I tak to ale byl masakr a když skončil, byla jsem úplně propocená a jsem se čuměla, co Sára zvládne. 


Poslední challenge s Luckou už jsem vůbec nedávala. Hlavně ruce řekly, že už posilovat nechtějí. Něco jsem ze sebe ještě vymáčkla, ale velké výkony to už nebyly. 



Na neděli jsem si naplánovala den v posteli, tušila jsem, že mě bude všechno bolet. To, co přišlo, jsem ale nečekala. V neděli jsem téměř nemohla vylézt z postele, jak mě bolely svaly. V pondělí jsem se sotva sunula. V úterý už jsem zvládla dojít do práce, ale začínaly mě víc bolet ruce. Tento článek píšu ve čtvrtek, nohy mě už nebolí, dokonce jsem dnes byla i běhat. Ruce pořád cítím, ale u je můžu zvednout na hlavu. A jestli mě břicho nebolelo? Bolelo. Ale přes tu bolest rukou a nohou jsem to nevnímala. 



Celkově tento zážitek hodnotím hodně kladně a alespoň vím, že jsem docela máslíčko, co se týče silového tréninku, heh. 

Všechny fotky pořídit tým Jedu na výkon, používám je s jejich svolením.

Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku,

Lenka

Read More

Střípky z mého playlistu | Únor 2024

středa 28. února 2024

5 komentářů


Ahoj, na mém blogu se čas od času objevilo 10 písniček, které se mi v danou chvíli líbily nejvíc. A přesně to vám dnes přináším. Je to už dlouhá doba, kdy tady ten článek byl naposledy, takže jsem svůj aktuální playlist prolétla a vybrala pár písniček. Nebudu k nim zbytečně psát dlouhé popisky. Najdete tu mé klasiky, kterými vás určitě nepřekvapím, ale i norskou pecku, která hrála v Novém Městě na Moravě po té, co se ukázalo, že budou stupně vítězů celý norský. Tak pojďme na to!















  








To by bylo pro dnešní článek vše. Těším se na vás u dalšího!















Read More

Benátky - závody v orientačním běhu

čtvrtek 22. února 2024

9 komentářů

Ahoj, projížděla jsem si koncepty uložené v bloggeru a narazila jsem na jeden, u kterého jsem se až zhrozila, že jsem ten článek ještě nenapsala! A tím je přesně tento. Článek z orienťáckých závodů v Benátkách, kde jsem byla v listopadu a kde jsem si zaběhla svůj nejlepší závod vůbec. Tak jdeme na to!



Už když jsem byla v Benátkách poprvé, říkala jsem si, že by muselo být fajn a na druhou stranu i náročné běžet tam závod. Když jsem si v létě všimla, že na tento rok se to fakt chystá, hned jsem věděla, že tohle chci zažít. Slyšela jsem sice plno předpovědí, že Benátky v tu dobu budou zatopené a nic se konat nebude a i přes to, že tyto předpovědi nebyly úplně zcestné a jednou se Benátky pod vodu dostaly, tak se závody konaly. 


A jak jinak zahájit závodění, na které se člověk těší rok než pořádným failem? První ze dvou závodů se konal večer po tmě. A při orienťáku potřebujete vidět na mapu, kterou držíte v ruce. A pořadatel vás sice upozorní na to, že je potřeba mít čelovku, ale vy na ni stejně zapomenete. A tak běžíte závod "po slepu" a na mapu koukáte jen pod lampami, které ale nesvítí tak dobře. A v těch zatracených benátských malých uličkách, kam se jako turista ani nepodíváte, nevidíte ani pod nohy a ani před sebe. Takže vlastně docela riskujete nějaký pád a nebo že vás ostatní závodníci prostě neuvidí. Nakonec je to ale dobrý trénink na to, aby si člověk namapoval postup dost dopředu. A poslední jsem nebyla!


V prvním závodě jsem skončila 32. z 40.


Druhý závod se konal ráno následujícího dne. Ani tentokrát nebylo vše dokonalé, protože Benátky se ocitly pod vodou. Naštěstí to nebylo tolik, aby se závod rušil. Tudíž situace v tento den byla lepší, už jsem na mapu viděla, ale běhala jsem ve vodě. A toto jsou věci, které během závodu neřešíte, ty začnete řešit po doběhu, když vám dojde, že jste byli líní si vzít ty náhradní boty a ještě víc to řešíte po návratu domů, kdy musíte strávit týden v posteli. Ale tento závod byl můj vůbec nejpovedenější! A vlastně mi to za tu nemoc i stálo, protože jsem si tohle neskutečně užila!


V druhém závodě jsem doběhla 21. z 40 a tady se jednalo o delší trať, kde se dalo nasekat více chyb.



Takže jestli běháte orienťák, doporučuji si toto vyzkoušet, protože za mě to je věc, na kterou nezapomenu. A stejnou atmosféru nebude možné udělat někde jinde. Přece jen běhání mezi kanály a turisty má své kouzlo. I když si nejsem jistá, jestli toto turisté sdíleli, heh.


A já jsem vlastně ve výsledku hrozně vděčná za to, že můžu cestovat za zážitky a že si je mohu dopřát. :')


Za jakým zážitkem byste byli ochotný cestovat vy?


Mějte se hezky, uvidíme se u dalšího článku, tentokrát to ani nebude trvat tak dlouho, protože už ho mám napsaný, jen čekám na fotky. 

Lenka



Read More

Rok splněných přání!

neděle 28. ledna 2024

7 komentářů

Ahoj, já vím, je to se mnou těžké. Opět jsem si našla čas na článek zase až po skoro měsíci. Přejdeme toto bez nějakého významnějšího komentáře a prostě se smíříme s tím, že články budou vycházet nahodile. Teda hlavně já se s tím smířím.


Svůj bucket list mám už vlastně několik let. Nevzpomenu si přesně kolik, ale o to vlastně vůbec nejde. Občas jsem si do něj něco dopsala a pak jsem ho zas zavřela s tím, že JEDNOU si všechny ty věci splním. Ale kdy bude to "JEDNOU"? Pořád mám tendence věci odkládat na později, možná proto, že mám strach z prázdna po jejich odškrtnutí. Takový ten pocit, když uděláte maturitu a nebo státnice a najednou nevíte co se sebou. Protože jste něčemu věnovali tolik času, že jste si neuměli představit, že můžete dělat i něco jiného. Ano. Přesně tohle je ten můj strach z plnění si věci z bucket listu. Co bude, až odškrtám vše? 


A tak jsem si řekla, že nemá cenu čekat na to "JEDNOU", že do toho jdu teď. V roce 2024. Hned během ledna jsem si zařídila 3 zážitky z mého bucket listu, které tento rok podniknu. A vám o tom určitě napíšu, ale až přijde čas. Nechci si ty věci zakřiknout. Ale na splnění prvního ze tří bodů se chystám už za 3 týdny. Bude to brzo.

A tak vám chci jen říct, abyste si plnili své sny a nečekali na to "JEDNOU". ♥


Read More

Má vision board pro rok 2024

středa 3. ledna 2024

11 komentářů

Ahoj, opět mi trochu nevyšla ta aktivita. Cesta z dovolené se mi dost zkomplikovala, o tom vám určitě napíši a pak jsem jen doháněla všechny vánoční dárky a přípravy na Vánoce. Nevadí, teď jsem zpět a pokusím se opět najet do nějakého režimu. A čemu jinému bychom se mohli věnovat než vision board pro rok 2024?

(Heh, vision board bylo mé první video na YouTube. Jak mě to chybí. Ale bohužel pro to momentálně nedokážu najít čas.)



Protahování se - Ačkoliv nejsem úplně neaktivní člověk, v tomto je má velká slabina. Cílem pro nový rok pro mě určitě bude začít se víc protahovat. 


Trávit víc času v přírodě - Příroda je tak uklidňující. Nedostávám se do ní tak často, jak bych si přála. 


Být zdravá - V posledním roce se bohužel peru se sníženou funkcí štítné žlázy, která mě v mnohých věcech omezuje. Samozřejmě to řeším s doktorkou a doufám, že se v následujícím roce už začnu cítit líp.


Šetřit peníze - Chtěla bych si v novém roce opět ušetřit nějaké ty peníze.


Polární záře - Já vím, že jsem ji už viděla, ale rozhodně to pro mě není uzavřená kapitola. Chtěla bych vidět další a možná i trochu intenzivnější. Před rokem jsme na ni neměli úplně štěstí. Kdyby se to podařilo tento rok, bylo by to super!


Solo trip do Norska - O tomto mluvím tak často, abych z toho nemohla vycouvat. Je to něco, o čem vím, že si neskutečně užiju, protože miluji čas jen pro sebe, zároveň je to ale něco, čeho se určitě budu bát, protože na vše budu sama.


Učit se dál norsky - Celý minulý rok jsem se na to fakt nevykašlala a jela jsem Duolingo. Chtěla bych se ale opět ponořit do učebnice, kterou jsem si kdysi koupila, protože cítím, že mi uniká gramatika.


Orienťák - Stáhla jsem si fotku lampionu a teď koukám, že jsem ji tam zapomněla dát. No nevadí. Bude skrytý v tomto obrázku. I následující rok bych se tomuto sportu chtěla věnovat a pokud možno, tak už bych chtěla končit na jiných místech než těch posledních :D.


Cvičení - V minulém roce jsem se nadchla do cvičení, chtěla bych v tom pokračovat. 


Běhání - S běháním také nehodlám končit. V minulém roce to podle mě nebylo tak úspěšné, takže bych do toho chtěla opět začít víc šlapat.


Cítit se dobře ve svém těle - Toto trochu souvisí s tím mým zdravím. Přibrala jsem kvůli štítné žláze 10 kg a necítím se úplně dobře. Chtěla bych na tom zapracovat, ale v tomto momentu ještě nevím, jestli se pokoušet dál hubnout a nebo zamakat spíš na mindsetu s tím spojeným.


Me times - Minulý rok jsem si opět uvědomila, jak je pro mě důležité trávit čas sama se sebou. Tento rok bych si proto chtěla těchto chvil užívat co nejvíce.


Co máte na své vision board vy?

Read More

Dočteno | Severka - Nina Špitálníková

sobota 2. prosince 2023

1 komentář

Ahoj, v poslední době jsem se opět vrhla s velkým zájmem do čtení. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že se o to budu dělit s vámi, protože i já sama mám ráda, když mohu někde načerpat inspiraci co číst. Začnu tuto sérii knížkou, kterou jsem přečetla zhruba před měsícem.


Severka - Nina Špitálníková

Anotace - Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?


Knihu jsem otevírala už s velkým očekáváním, jelikož jsem na ni všude slyšela jen samou chválu. Myslím, že hlavně proto pro mě byl její začátek hodně rozpačitý. Vůbec jsem se do ní nezačetla rychle a takovéto "nemůžu se od té knihy odtrhnout" se nekonalo. Vše se ale změnilo od té doby, co jsem se prokousala přes úvodní kapitolu.


Já jsem četla všechny předchozí knihy od Niny a slyšela jsem snad všechny její přednášky a tak jsem měla za to, že už toho o Severní Korey vím dost a že se v knize vlastně ani nebude nacházet moc úplně nových informací, to jsem se ale šeredně spletla. Kniha je sice psaná jako román, tudíž nemůžeme všechny informace brát jako totální pravdu. Informace nebyly ověřeny z žádných psaných zdrojů. I přes to ale Nina naznačovala, že by si neuměla čistě jenom vymýšlet, kdyby se kniha neměla zakládat na tom, co vyslechla. 


Z některých částí knihy mi bylo až fyzicky zle, třeba když bylo popisováno mučení lidí, aby se přiznali k činům, ze kterých jsou podezřelí. Ještě snad horší byla část knihy, kdy jedna žena vypovídala, co všechno jsou schopny udělat ženy, když otěhotní na vojně, aby se plodu zbavily. Je šílené, že něco takového se může někde na světě dít a o to víc mě děsí, že těchto věcí bude ještě o dost víc, než si vůbec umíme představit. 


Hlavní hrdinku, Severku, jsme mohli potkat už v Ninině knize "Svědectví o životě v KLDR". Jedná se o studentku z prominentní severokorejské rodiny, která vlastně uteče z KLDR, aniž by o tom věděla. Vše zařídí její otec. Kniha popisuje to, jaký byl její život v KLDR a u toho rovnou i čtenáři přibližuje, jak to v této zemi chodí. Popisuje i její útěk. Následně se dovíme i to, že jestliže se severokorejskému uprchlíkovi povede dostat do Jižní Korey, je dám do zařízení, kde ho učí žít v moderním světě. Jsou tam popsané i některé praktiky zdejších zaměstnanců. Kniha popisuje i těžkost začlenění uprchlíka do jihokorejského světa.


Na jednu stranu budete Severku díky této knize nenávidět, z druhého pohledu vám jí bude hrozně líto. Já jsem knihu dočetla a nebyla jsem schopná říct, na které straně této barikády stojím po jejím dočtení. Kniha byla hodně silná, až tak, že mi informace z ní leží v hlavě do teď. 


Jak jsem se už zmínila, první úvodní kapitola mě zas tolik neoslovila, ale od zbytku knihy jsem se nemohla odtrhnout. Kniha byla psaná neotřelým a originálním způsobem, Já jsem doteď žádnou takovou knihu nečetla. Tím netvrdím, že žádná taková neexistuje. Já ji mohu jedním jedině doporučit, takže jestli váháte, jestli si ji přečíst nebo ne, jděte do toho!


Nechci v této sérii článků věnovat každé knize svůj speciální článek, ráda bych je shrnovala nějak stručněji. U této knihy jsem ale cítila, že si tu pozornost zaslouží. 


Četli jste Severku? Co si o této knize myslíte?


Těším se u dalšího článku,

Lenka

Read More

Kosmetický wishlist | Listopad 2023

sobota 25. listopadu 2023

1 komentář

Ahoj, v poslední době v mé mysli byly kosmetické produkty, které bych si ráda pořídila. Rozhodla jsem se tedy, že je hodím do jednoho článku a ukážu vám je. U některých z nich vím, že si je pořídím a některé jsou mé přání, ale vím, že se mi spíš nebude chtít za ně utrácet. Kdyby mi je někdo dal, budu skákat dva metry vysoko, to jo. Nebudu už zdržovat s úvodem a jdeme rovnou na to!


Řada od Welly - Ultimate Repair

Vlasovou kosmetiku od Welly už používám přes 2 roky. Začínala jsem klasicky na té oranžové Invigo řadě, která vyživuje suché vlasy. Dále jsem si pořídila řadu Fusion, kterou mám teď. Ta je pro intenzivní regeneraci poškozených vlasů. Obě tyto řady jsem si neskutečně zamilovala a tato kosmetika mým vlasům sedí. I má kadeřnice mi řekla, že mám vlasy moc hezké. Když jsem se dozvěděla o této novince, okamžitě jsem ji chtěla vyzkoušet.

Stick na konturování

Momentálně používám na tyto účely pudrové produkty. S výsledkem nejsem ale na sto procent spokojená. Toto léto jsem vídala dost slečen, které používaly tento typ produktu a vždycky byl výsledek skvělý! Jednou bych tedy ráda tento stick vyzkoušela. Nemám zálusk přesně na ten od Fenty, který jsem použila pro koláž.

Lancome - Idole 

Nějak se tak stalo, že mi začaly docházet všechny mé parfémy najednou. Začala jsem se rozhlížet po novém, o který bych si mohla napsat Ježíškovi a vzpomněla jsem si na tento, který jsem kdysi zkoušela a neskutečně mi voněl. Doufám, že se nic nezměnilo, ale pro jistotu si ho dojdu znovu někam očuchat.

Červený korektor

Jestli mě něco trápí, tak to jsou neustálé, tmavé kruhy pod očima a je vlastně úplně jedno, jak se vyspím. Na mém wishlistě se tedy logicky objevuje červený korektor, který by tyto tmavé kruhy měl být schopný zakrýt. Ale nemám s tím zatím žádné zkušenosti, takže píšu jen to, co jsem se dočetla na internetu. Jestli s tím některá z vás má zkušenosti, klidně mi napište, co pomohlo vám je zakrýt. Budu vděčná.

Set na obočí

Já mám svou sadu od Benefitu hrozně dlouho a už nějaký ten čas si říkám, že už bych ji měla vyměnit. Naštěstí už mi začíná i docházet, takže to mě donutí. Chtěla bych si tedy pořídit nějaký set na úpravu obočí.

Westman Atelier - Makeup Drops

Tyto kapičky jsem viděla u Markety Frank, která je neskutečně vychválila. Jedná se o lehce krycí make up, který má hydratační účinky. No přesně to, co potřebuju! Toto je ale zrovna jedna z těch položek, jejíž koupi nevidím moc reálně, protože tento makeup stojí 2000 Kč. 

Světlá tužka na spodní oční linku

Když už se mi nějak povede jakž takž zakrýt kruhy pod očima, mám pocit, že má spodní vodní linka je ještě červenější než v reálu. Já si nemaluji spodní řasy řasenkou, takže ani ta neodvede pozornost. Chtěla bych si tedy pořídit nějakou tužku v tělové barvě, která by červenou barvu mé spodní vodní linky zakryla. 

Tužka na obočí

V poslední době docela přemýšlím nad tím, jak si budu upravovat obočí. Nejsem si jistá, jestli můj způsob úpravy stínem jsem pořád já a nebo bych chtěla něco míň nápadného. Jen s gelem na obočí se ale necítím dobře. Možná bych i ráda zkusila tužku, domnívám se, že s ní bych nemusela mít své obočí tak výrazné.

Tak a to je pro můj wishlist vše. Co máte vy na tom svém? 

Těším se u dalšího článku,

Lenka






Read More

#LittleChristmas - Adventní kalendáře 2023, které mě zaujaly!

sobota 18. listopadu 2023

4 komentáře

Ahoj, poslední dobou začínám být taková rozpolcená osobnost v psaní článků. Přiznám se, že momentálně si píšu dopředu všechny články, které tu do 2.12. včetně vyjdou. Nechci ale dávat pauzu hned po tom, co jsem se vrátila. Navíc mě to psaní zas úplně pohltilo. Do toho píšu článek na blog naší firmy, kde jsem šéfredaktorkou a teď mám práce s články zrovna trochu víc. No ale nevadí. Je sice začátek listopadu, ale já se jdu nahodit už do vánoční nálady, jelikož dnes vám představím pár adventních kalendářů, které mě zaujaly! Abych byla upřímná, tak si nemyslím, že bych si nějaký koupila. Ale ráda si je prohlížím! Nebudu k tomu přidávat zdlouhavé popisy, je jasné, se že když se kalendáře objevují v tomto článku, tak se mi líbí.

Grizly + Mama Domisha
Balea
Douglas


Yves Rocher
Yankee candle
Nivea


Loccitane
English Tea Shop
Rituals


Benefit
Garnier
Vilgain


Lindt
Yves Saint Laurent 
Mixit

Všechny tyto kalendáře jsou sice krásný, ale ty jejich ceny. Já nepopírám, že ty produkty v tom nemohou mít takovou hodnotu, ale  rozhodně se mi nechce tak velký balík peněz dát před Vánoci za sebe. To si je radši nechám na dárky pro ostatní, i když jsou nádherné.

Uvidíme se zase za týden, ahoj!

Lenka

Read More