neděle 22. července 2018

Výzva - 24. článek - Můj ideální den


Ahojte,
dnes jsem měla opět hodně akční den a tak jsem se dostala ke psaní až teď a abych se přiznala, skoro jsem na to i zapomněla. No, ale ještě to nějak zvládnu, i když jsem si už chtěla dávno číst! Tak jdeme na to.


Dnes se úplně zasním a na svůj ideální den se vypravím až za hranice naší země. Nebude to ale takové sci-fi, protože právě do města, které dnes zmíním, se chystám na konci září a tak se musím zase navnadit. Ne, že bych na tu cestu nemyslela skoro nonstop, že jo!

V mém ideálním vysněném dnu bych se probudila do tichého Osla. Chvíli se líně protahuji, pak projedu Instagram, jo, bez tohoto mi to vstávání bohužel moc nefunguje. Vylezu z postele, převleču se do běžeckého a vyběhnu do ulic. Běžím, ale vlastně vůbec nevím kam. Běžím prostě za nosem a když mám pocit, že už mi délka trasy bude stačit, kouknu na mapu a vrátím se zpět do ubytování. Osprchuji se a cítím se neskutečně svěží. 

Má parťačka na cestování se mezitím probudí. Všichni totiž spí mnohem déle než já. Neumím spát dlouho a většinou jsem okolo sedmé vzhůru, takže pro parťačku by to takto bylo akorát. Uděláme si pořádnou velkou snídani a chystáme se do celodenního objevování Osla. 

Ani vlastně nevím, kam přesně bychom si to namířily. Nemíváme moc plány a prostě jdeme zrovna tam, kam chceme. Určitě ale nevynecháme operu! Slunce nám svítí do obličejů, když dojdeme k opeře. Dáváme si proto zmrzlinu a jdeme si jen tak sednout k opeře a pozorujeme okolí. Pak fotíme nějaké fotky, bez toho to přece nejde. Když máme vše zdokumentováno, vydáváme se objevovat jinou část města.

K obědu bychom si daly jen něco malého a šly bychom dál běhat po městě. No, běhat. Spíš pomalu chodit. Chodit a fotit jako o život, ale hlavně vnímat atmosféru a místní zvyky. 

Když dostáváme znovu hlad, je to akorát tak znamení, že je čas na večeři. Rozhodně si objednáváme lososa a při prvním ochutnání se rozplýváme. Vlastně letíme na obláčku. Mezitím by se setmělo, to ale nevadí. Jdeme pro čaj a sedáme si k řece. Pozorujeme večerní život v Oslu a sníme o tom, jak se tam jednou vrátíme a také už rovnou vymýšlíme, kam pojedeme příště. Pak už jsme tak unavené, že se vydáme na ubytování a spokojeně usínáme.

Kde byste strávili vy svůj ideální den?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

sobota 21. července 2018

Výzva - 23. článek - Má oblíbená vzpomínka z dětství


Ahojte,
nechápu, proč mi všechny ty víkendy během léta tak rychle utíkají. Dnes jsem měla klasický den bez plánu a myslela jsem si, jak ten den alespoň bude pomalý a nebudu mít pocit, že víkend zase nebyl. Opak byl ale pravdou, ze dne bez plánu se nakonec vyklubal silně akční den, kdy jsem vlastně ani pořádně neměla čas přemýšlet, co budu dělat. Proč takhle neutíká i práce? No já to nechápu! V dětství jsme měli takového času plno, proto vám zrovna dnes povyprávím o vzpomínkách na dětství, na které hrozně ráda vzpomínám.


Já jsem vyrůstala mezi kluky. Byli jsme já, můj bratr a bratranec a každý víkend jsme si spolu hráli. Rádi jsme měli autíčka, se kterými jsme závodili na betonové zídce. Nebylo to vlastně ani tolik o tom, čí auto je nejlepší jako o tom, kdo s ním dokázal nejrychleji běžet. A to samozřejmě vždycky vyhrával bratranec, protože z nás byl nejstarší a tudíž uměl nejrychleji běhat. Mě to ale nevadilo, protože jsem nebyla poslední, to byl vždycky bratr!

Další hru, kterou jsme všichni milovali, byla ta na vojáky, kteří se katapultují na cizím území a musí přežít. Vždy jsme si vytyčili prostor, ve kterém jsme hráli a pak bylo naším úkolem jediné - zabít ostatní dva hráče. Prostor jsme nikdy neměli malý, protože bydlíme na vesnici, takže jsme si vždy určili několik lesů a luk až po silnici. Tato hra mi zrovna dvakrát nešla, v té byl bratranec prostě neporazitelný. Všechny nás to ale neskutečně bavilo a tak jsme vždycky vydrželi lítat po lese se samopalem docela dost dlouho.

Také jsem dříve s bratrancem hrála fotbal. Ano, toto své já moc nechápu. Já a fotbal? S tímto sportem si zrovna moc nerozumím. Ten náš fotbal byl ale spíše kopání na branku, která ale nikdy nebyla ani brankou, ale místo určené. Hráli jsme ale jen na dvorku, to se ale moc nelíbilo babičce, které jsme tímto pravidelně rozbíjeli květináče, dědovi, kterému jsme rozbíjeli zase popelníky a v neposlední řadě řidičům, kterým za jízdy lítal míč na přední sklo. Doteď nechápu, že nám to nikdy nikdo nezakázal.

Pak bratr dostal telefon, který uměl už nahrávat videa a tak bratranec vždycky vymyslel nějaký scénář na kriminálku a natáčeli jsme kriminálky. Tehdy nikdo z nás nevěděl nic o střihu a nikdo to neuměl, takže jsme vždycky celou jednu epizodu museli nahrát napoprvé a hned všechny scény za sebe. Z tohoto důvodu jsme si každou scénu vždycky několikrát vyzkoušeli, než jsme na mobilu stiskli "natáčet".

Naší poslední zábavou, kterou jsme milovali, byli počítačové hry. Hráli jsme různá rallye, GTA III a Counter Strike. Jo, proseděli jsme u počítače tolik času a vždy jsme si vymysleli nějaké soutěže a soutěžili jsme se sebou.

Tak toto je má nejoblíbenější vzpomínka na dětství. Jaká je ta vaše?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

čtvrtek 19. července 2018

Výzva - 22. článek - Travel wishlist


Ahojte,
přijde mi, že je poslední dobou hrozně moderní cestovat. Chápu to. Je to totiž fakt zábava! Poznávat nová místa, nová jídla, nové všechno. Na cestách vlastně skvěle poznáte i sami sebe. Cestování je rozhodně jedna z věcí, do které se vyplatí investovat svůj čas a také peníze. A kam bych se nejraději podívala já, kdybych měla neomezený rozpočet? Na to se podíváme v dnešním článku.


Severské země
Někdy před rokem jsem začala snít o tom, že se jednou podívám do nějaké severské země. Myslela jsem, jak mi bude trvat dlouho, než si toto přání splním. Opak je ale pravdou. Už na konci září vystoupím z letadla v Oslu a hrozně se na to těším! Norsko mne vlastně i láká nejvíce. Jednou bych se chtěla vydat na road trip okolo fjordů, to musí být fakt nádhera!

Japonsko
Už někdy od puberty mne tato země hrozně láká. Líbí se mi jejich úplně jiná kultura a láká mne spatřit Tokio. A vlastně nejen Tokio. Japonsko bych také nejradši projela celé a během cest bych rozhodně nevynechala Shinkanzen, to musí být totiž teprve zážitek!

Jižní Korea
Tato země mi také přijde neskutečně zajímavá. Na chvíli bych se samozřejmě zdržela v hlavním městě, v Soulu. Poznala bych mentalitu místních lidí a pak bych se vydala na svůj "Hawaii", místo, kde je nádherné moře a teplo. Na Jeju Island. To mne neskutečně láká.

USA
I když jsem dříve chtěla spíš na východ, právě do Japonska a do Jižní Koree, tak teď bych chtěla vidět i to šílenství jménem Amerika. Lákají mne nejvíc samozřejmě města. Já jsem totiž takový městský typ. Chtěla bych se podívat do New Yorku, do Miami, toto město mám ráda už od mala díky CSI Miami a pak také na západní pobřeží, do Los Angeles a Seattlu. 

Jo, mohla bych pokračovat dál a vypsat tu několik zemí, ale nechám tu schválně jen těchto pár, protože ty mne už delší dobu lákají všechny. Kam byste se nejraději podívali vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

středa 18. července 2018

Výzva - 21. článek - Můj vysněný den za 10 let


Ahojte,
toto téma vlastně tak nějak k dnešku sedí. Dnes jsem totiž prožila den, který bych v budoucnu úplně mít nemusela. V půl páté ráno jsem odjela do práce a v půl osmé večer jsem se z ní vrátila a to pak z toho dne máte nic. Ale jednou za čas se to rozhodně přežít dá. A právě toto mne navedlo k tomuto tématu. Jak bych tedy chtěla trávit svůj den za 10 let?


Jasný, mohla bych vám tu popisovat to, jak se válím někde na pláži na Hawaii, ale radši se pustím do naprosto standardního dne.

7:00 - Zvoní mi budíček a já vstávám. Mám totiž vyzkoušeno, že vstávat okolo této hodiny mi plně vyhovuje, vlastně to tak dělám i teď o víkendech. Uvařila bych si kafe, nasnídala se a vypravila se do práce.

8:00 - V tento čas bych začala pracovat. Pracovala bych samozřejmě v oboru, který studuji, a to ve stavebnictví. Myslím, že bych byla projektantkou. Kancelář opouštím po osmi hodinách. Chápejte, práce mi nevadí, ale rozhodně nepatřím mezi workoholiky, kteří by v ní chtěli trávit každou volnou minutku.

16:00 - Toto by byl ideální čas pro odchod z práce. Jo a kancelář, ve které bych pracovala, by samozřejmě nebyla daleko od mého domova, takže bych nezabila veškerý čas cestou do práce a z práce. Po příchodu domů se najím, věnuji se svým dětem a také poklízím domácnost. Na to nesmím zapomenout!

19:00 - Zavolám babičku na hlídání a vyrážím si se svým manželem někam na rande na dobrou večeři. Chtěli bychom spolu totiž trávit čas a mít rande, jako když jsme spolu začínali.

21:00 - Přišli bychom domů a šli políbit své spící děti na čelo na dobrou noc. Potom se střídáme v koupelně a každý z nás absolvuje tu svou večerní rutinu. Mne to samozřejmě trvá tak dvojnásobek času.

22:00 - Ležíme vedle sebe v posteli a každý si bere do rukou svou knížku a čte si v ní. Čtení je nejlepší rituál, který si můžete před usnutím dopřát. Skvěle vás zklidní a prý se po něm i lépe usíná. 

23:00 - Tato hodina by byla ta nejpozdější, kdy bych usínala. Miluji svých 8 hodin spánku a do budoucna se na tom určitě nic nezmění.

Jej, tak tohle je fakt hezká představa! Jaký byste chtěli strávit vy den za 10 let?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

úterý 17. července 2018

Výzva - 20. článek - Mé vysněné bydlení


Ahojte,
až teď vidím, kolik těch zasněných témat jsem si zvolila. A ještě jich na mne pár čeká. Ale nevadí, alespoň to bude takové veselé. Tedy doufám. Pro dnes jsem si zvolila "Mé vysněné bydlení".

Někteří z vás si možná všimli, že jsem o víkendu měla výpadek. Jo, přiznávám se. Byla jsem tři dny mimo počítač a mimo virtuální svět a i když jsem měla články předepsané, vůbec jsem si nevzpomněla na to, že bych je měla publikovat. To se přiznám na rovinu. Jo, možná je to zkrat ve výzvě, ale já si ty tři dny tak užila, že si to odpustím. A vyzkoušela jsem si být docela dlouho bez počítače. Možná to zní divně, ale jelikož mám i brigádu, kde sedím pořád za PC, tak jsou pro mne 3 dny bez něj takový malý zázrak. Výzvu ale dokončím, teď už se přece nevzdám!


Teď už ale k tématu. Kdy poprvé jsem začala přemýšlet nad tím, v jakém baráčku a nebo bytě bych chtěla bydlet? To už bude pěkně dlouho. To jsem určitě byla ještě na základce. Možná i ve školce! Když jsem chtěla velký hrad a žít si v něm jako princezna. Samozřejmě nesměly chybět uklízečky. Uklízet celý hrad, to bych tedy fakt nechtěla. A zahradník. A hlavně tedy nějaký ten pohádkově bohatý princ. Prostě takové ty klasické sny malého děvčátka v předškolním věku. 

Časem jsem své nároky trochu zmenšila a chtěla jsem už jenom velký barák s velkou zahradou. Mít v něm vše, na co si jen můžete vzpomenout. Ložnici s koupelnou a velkou šatnou, balkón, nesmyslně velké pokoje, obývák, saunu. Jo a taky krytý bazén. Úplně jsem se viděla, jak v něm plavu! I z těchto představ ale taky po čase sešlo a já jsem byla rozhodnutá, že budu mít tak akorát velký rodinný baráček. A že budu mít dvě děti a každé bude mít svůj vlastní pokoj. To teda hlavně!

Jenže teď, když vím, jak je nákladné a složité nějaký ten svůj vysněný baráček postavit a nebo koupit nádherný byt, už tak nějak nesním o žádném velkém sídle. Ani o hradu a ani o velkém baráku s velkou zahradou. Samozřejmě nevím, kam mne život zavane, co si budu moct s budoucím partnerem dovolit, ale jedno vím jistě. Chci francouzské okno. Alespoň jedno. Jo, je to taky takové nadstandardní přání, ale mne se tento prvek prostě děsně líbí! Už vlastně ani nějak nesním o baráčku, nevadilo by mi ani být v bytě, ale to francouzské okno prostě chci a o tom už nejméně dva roky sním. Jo a taky jsem zvědavá, jestli se mi toto jediné mé skromné přání splní! No uvidíme.

Jak vypadá vaše vysněné budoucí bydlení?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥