neděle 14. října 2018

HAUL | Léto 2018


Ahojte,
mám pocit, že jsem toto léto nějak moc nakupovala, protože už píši asi třetí HAUL a to mě čeká ještě jeden z Osla a pak z Prahy, kde jsem se jen stavila v nákupáku po tom, co jsem se byla zapsat na kolej a zbyl mi čas. No, ale ještě se vrátíme k tomuto. Fotila jsem ho ve stejný den jako ten ze sekáčů. Tak jdeme rovnou na to!  


Tyto šaty jsem si vybrala už někdy v červenci v Takku. Mamka mi je koupila k narozeninám. Už jsem je na sobě i několikrát měla, nejsou úplně tenké, takže i trochu zahřejí. V rámci možností šatů. Oblíbila jsem si je teď na podzim s černými punčocháči a růžovými oxfordkami. Když s sebou nepotřebuji táhnout nějak moc věcí, tak si vezmu ještě růžovou kabelku a jsem spokojená. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 10. října 2018

Mé září 2018


Ahojte,
abych se přiznala, tak jsem tentokrát úplně na tento článek zapomněla a tak ho dopisuji ve škole při čekání na předmět. Vlastně jsem si na něj vzpomněla dnes ráno, heh. No, ale tak mám nějaký ten čas, tak se s vámi opět podělím o svůj uplynulý měsíc. 


V září jsem si během cest do práce užívala východy Slunce. Řekla bych, že konečně, ale nevím, jestli je to tak dobré, protože to znamenalo, že už nevstávám za světla jako celé léto. A to nemám zrovna dvakrát ráda. I když tyto pohledy mi to pak vykompenzovaly. Do práce jsem ale chodila jen prvních 14 dni a pak jsem se už balila a těšila se do Osla. Celé září vlastně bylo ve znamená Osla, protože jsem se na něj tak neskutečně těšila! O něm vám ale dnes vyprávět nebudu, to si nechám na někdy jindy. Každopádně jsem už zveřejnila jeden článek, který jsem napsala právě v norské metropoli obklopená místní atmosférou. Článek najdete tady

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 7. října 2018

Tam, kde klid nekončí


Ahojte,
po návratu z road tripu jsem si začala psát deníček. To by nebylo nic zvláštního, už několikrát jsem si ho začínala psát, ale vždycky mě to po týdnu přešlo. Teď právě přichází ta divná věc. Já si ho píšu doteď a měla jsem ho s sebou i v Oslu, kde jsem si do něj napsala dva články, které bych s vámi chtěla sdílet. Ještě, že jsem ho s sebou měla, jinak bych si ty myšlenky, které jsem s vámi chtěla sdílet, neměla kam hodit.

Sedím s ručníkem na hlavě na nepříliš stabilní, ale krásný a stylový stoličce v našem Airbnb ve čtvrti Grüneløkka a snažím se přijít na to, jak je možné, že celé Oslo zahaluje neskutečný klid místních obyvatel. Jestli se od nich chce něco naučit, tak je to ta jejich neskutečná lehkost bytí. Nepřijde mi, že by tady byli ve stresu. Rozhodně ne víc než my. Nikam nepospíchají. Nebo při pospíchání alespoň nevypadají, že jsou ve spěchu. Místní obyvatelstvo na mě má dobrý vliv, protože zapomínám na svou misantropii. Jen tak popřeji prodavačce ve Vero Modě hezký den potom, co mě obere od 229,95 Kr. To se mi jen tak nestává. 


Včera jsem ležela na chill out lavičce na Aker Brygge. Nejen, že to místo skvěle vypadá, ale i je tam skvělá utoulaná atmosféra. Je tak lehké se tu ztratit ve svých myšlenkách. Možná proto se v nich chci nadobro ztratit. Vydat se do neznáma. Poznat víc z Osla. Poznat víc ze sebe. Urovnat si své hodnoty, které jsou po tomto létě divoké, ale díky Oslu už získaly svůj základní směr, na které je teď budu muset nasměrovat. 


Toto město je zkrátka dokonalým místem na relax. Nepotkala jsem místo s lepší uklidněnou atmosférou, než je tady. I na zdánlivě zaplněné Karl Johans gate je svým způsobem klid. I když se po ní v jednu chvíli prochází stovky lidí, nikdo na nikoho neřve.

Chci si vzít mobil s písničkami a kávu do rukou. Jít na houpající se molo na Aker Brygge a lehnout si na lavičku. Do uší si pustit pomalé písničky, ideálně norské. Zavřít oči a vnímat jen houpání mola a šumění Oslofjordu, které lehce ale nevtíravě narušuje muziku. U toho popíjet kávu a jen tak být. A přesně toto město navštivte, chcete-li jen tak bez podstaty být...

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  


neděle 30. září 2018

Na slovíčko s eL: Proč jsem nedržela den offline?


Ahojte,
tento článek je tak neplánovaný. Vlastně jsem na dnes měla v plánu vydat haul, ale nakonec jsem se rozhodla tento plán přehodnotit, protože jsem si k tomuto tématu taky chtěla říct své. Když se budete chtít zapojit do diskuze, budu jedině ráda, teď vám k tomu ale první řeknu své. 

Nemyslím si, že bych tu měla někoho, kdo by nevěděl, o co jde, ale kdyby náhodou, tak vám to jen tak stručně popíšu. Jde o to, že magazín Flowee vyzval lidi, aby na den odložili své mobilní telefony a byly celý den offline. Do tohoto se zapojilo i plno celebrit a influencerů a proto jsem toho měla celý Instagram. Já jsem ale v sobotu offline nebyla a řeknu vám k tomu své důvody. 


Všichni víme a všichni to řeší, že dnešní populace tráví na telefonech až moc času. Je sice hezké, že se někdo snaží s tím něco dělat, ale to, že vyhlásí na den takovouto akci podle mě nebude mít účinek. Po sobotě si určitě všichni vzali své mobily zpět do rukou a vesele ho používají dál jako by se žádný den offline neuskutečnil. Možná si i řekli, že by to měli nějak změnit, možná se i trochu zamyslí, ale nemyslím si, že by někdo kvůli jednomu dni bez telefonu změnil všechny své zvyky. Možná jim jejich dny připadaly plnější, ale to můžou být i bez jednoho vyhlášeného dne. Mohou si svůj den offline udělat kdykoliv. Nemusí prostě být jen na výzvu.

To, jak moc používáme telefony podle mě dost závisí na tom, jakou máme přes den náplň. Je jasné, že když se nudíme, tak máme tendence po telefonu sahat častěji, než když máme celý den co dělat a nemáme čas myslet na sociální sítě. Možná nejsem až tak velký závislák, ale když mám celý den o zábavu postaráno, tak si málokdy vzpomenu na to, že bych si jen tak měla projet Instagram. Když celý den sedím doma a nemám co smysluplného dělat, tak samozřejmě aktualizuji dost často. Nevšímám si na sobě toho, že by mě mobil nějak extrémně zdržoval od mých povinností.


Před měsícem jsem si dala celý týden, kdy jsem byla offline. O road tripu jsem vám psala a přesně v den odjezdu jsem vypnula data a wifi a celých 7 dní jsem měla mobil sice zapnutý, ale všímala jsem si ho vlastně jen tehdy, když jsem psala domů, že jsem v pořádku. Na nějaké projíždění sociálních sítí a podobných věcí jsem si upřímně ani nevzpomněla a užívala jsem si přítomnost, ale toto zase souvisí s tím, co jsem řekla před odstavcem. Fakt jsem přesvědčená o tom, že čas, který trávíme na svých mobilech závisí na našich činnostech. (Vyhlásit týden offline by byla mnohem větší výzva!)

Můj týden offline nebyla má premiéra bez internetu. Občas si data a wifi vypnu i jen tak, na celý den. Hlavně když nemám náladu a cítím, že mi bude mnohem lépe bez dokonalého světu všude na netu. Radši si v těchto dnech čtu a nebo kreslím a tak. A taky většinou nechci komunikovat s lidmi, protože v těchto náladách jsem akorát nepříjemná a zbytečně bych vyvolávala rozbroje.

Řekla bych proto, že člověk, který není mobilem úplně pohlcený ho dokáže používat s rozumem a ví tak nějak sám od sebe, že ho nemusí mít pořád na ruce. Lidem, kteří jsou ale už tak trochu závislí na těchto technologiích, den bez nich fakt nepomůže. Možná jim tak maximálně ukáže, jaký s tím mají problém, to už ale beztak tuší i bez toho. 

Jsem prostě zastáncem toho, že všechno se má dělat s mírou a všeho moc škodí. I tady to platí.

Co si o tomto dni offline myslíte vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥     

středa 26. září 2018

Road trip do Albánie - část III.


Ahojte,
dnes přicházím s poslední částí článků o našem road tripu do Albánie. Dnes vám řeknu něco o Albánii, jak na mě působila za těch ani ne 24 hodin, co jsme tam strávili. Znovu se podíváme do Černé Hory a také se zastavíme v Dubrovníku.


24. 8. 2018
              
               Dopoledne jsem tak nějak strávila na pláži. Víceméně sama. Rozhodla jsem se, že už jsem nebyla na internetu týden a že svou očišťující kúru tímto ukončím. Zapla jsem wi-fi, tento kemp totiž nabízel signál, a připojila jsem se. Psala jsem kamarádovi do práce. Samozřejmě i s fotkami z moře. Jsem hold provokatér. Pak jsem své provokace povýšila z fotek na video šumícího moře u prázdné písečné pláže. No na omluvu jsem nakonec nasbírala mušle.



               Po snídani, která byla asi až někdy v jedenáct, jsme vyrazili zpět směr Černá Hora. Co nás ale na Albánii zaujalo hodně, byl jejich způsob ježdění v autech. Na to, jak je milovali, si nedělali moc velkou hlavu s tím, jak jezdí. Vždy jel ten, kdo se míň bál. Když jste se báli, tak jste nechali vystoupit spolujezdce a ten už vám místo udělal tak, že se postavil před auto, které jste potřebovali zastavit. Policajti řídili kruhové objezdy, ve skutečnosti na nich ale dělali větší zmatek, než aby něčemu pomohli. A města byla docela zacpaná, protože všichni přece museli jet auty. I jejich způsob ježdění na kruhovém objezdu jsme se začátku nemohli pochopit, pak jsme ale i řidiče naučili jezdit po nich po jejich. Když jste vjeli na kruhový objezd, museli jste dát blinkr doleva. Když jste chtěli kruháč opustit, vypli jste blinkr a vystřelili jste. Albánská a černohorské benzínky nebyly tak jednosměrné, jak nás učili v autoškole. Tady si s tím nikdo hlavu nelámal a prostě jste do nich najeli tak, jak jste potřebovali.


 Pro pokračování ve čtení klikněte na: