Ahojte,

pokaždé, když píšu tento článek, nechápu, jak ty měsíce rychle plynou. U února je tento můj pocit ještě umocněn tím, že je reálně kratší a také uběhl asi tak dvojnásobně rychle, než když chodím do školy a nebo do práce. Z minulého deníčku už víte, že jsem zkouškové dokončila už na konci ledna a škola mi začínala až třetí týden v únoru a tak jsem si dovolila dva týdny prázdnin bez práce. A jak jsem tedy tento měsíc prožila?

Na prázdniny jsem měla jasný a jednoduchý plán - začít se nudit. Hlavně se začít nudit, abych se začala těšit do školy. Trochu jsem doufala, že se mi to i povede, ale bylo to docela naivní. Skoro celý první týden jsem řešila věci do práce a i jsem tam dvakrát byla, i když jsem to v plánu neměla. Doufala jsem tedy, že se začnu nudit druhý týden, ale to také nevyšlo. Prázdniny jsem tedy zakončila tím, že jsem chtěla ještě třetí týden volna a ne jít do školy. Plán nevyšel a já se do Prahy vracela neznuděná.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Ahojte,

poslední dobou mne Instagram baví víc a víc. A to jsem ještě před rokem byla přesvědčená, že už mne prostě nemůže bavit víc. Může. Jelikož tam trávím hodně svého času, rozhodla jsem se se s vámi podělit o mé oblíbence právě na Instagramu. Snažila jsem se pro vás vybrat takové profily, které nejsou tak známé. Jasný, mohla bych vám tu "představit" všechny známé blogerky, ale přijde mi to zbytečné. Podívala jsem se tedy do seznamu lidí, které sleduji a snažila jsem se pro vás vybrat ty, o kterých si myslím, že ne všichni je znáte, ale stojí za sledování. A jestli ještě nesledujete mne, můžete zde.

Ještě bych se s vámi chtěla podělit o jednu věc, než začnu. Poslední dobou mám s Instagramem neshody. Instagram nezobrazuje moje fotky pod hashtagy, které napíši. Nevíte někdo, čím to je? Je to zase nějaký nový algoritmus, který nezobrazuje fotky firemních profilů? Profil mám právě firemní a tudíž i veřejný. Tak a myslím, že už nám nebrání nic v tom začít.

Kačku jsem začala sledovat díky jejímu blogu Instantní krása, který pravidelně čtu. Kačka miluje kosmetiku, jídlo a módu. Má snad úplně stejný vkus na nábytek jako já, proto si užívám její příspěvky právě z jejího bytu, který sdílí se svým přítelem. Baví mne i její instastories, přijde mi vtipná a snad u většiny jejích příspěvků se směji. 

Jo, tady jsem možná nevybrala někoho, kdo by byl ne moc známý. Veroniku znají snad všichni právě kvůli jejímu vztahu s Jardou Jágrem. Přesto ji tady zmíním, jelikož to není primárně blogerka, o které by mluvil celý tento svět. Veronika má krásné fotky a také mne baví, jak se v instastories pouští do českých médií, když o ní něco samozřejmě nepravdivého napíší. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Ahojte,

co jsem nastoupila na vysokou, často jsem přemýšlela, co mi ten gympl vlastně dal. Přece jen k oboru, který studuji, je mnohem lepší stavební průmyslovka. Jak ve škole tak pak hlavně v praxi. S gymplem tam mám velikou nevýhodu. Dostala jsem se i k tomu, že jsem si nadávala, proč jsem na průmyslovku nešla hned po základce, když jsem ji měla mnohem blíž k domovu než gympl.

Pak mi ale došlo, že hlavní důvod, proč jsem šla na gympl bylo to, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co chci po základce dělat. Vždy jsem tíhla ke kadeřnici. Říkali mi ale, že s mými známkami je hovadina jít na učňák. Pak jsem chtěla být kriminalista, protože jsem milovala všechny možný kriminálky. To mne ale také do deváté třídy přešlo a když se mne pak ptali, kam chci jít, vždy jsem říkala, já nevím, půjdu na gympl, rozhodnu se během gymplu. Tam jsem ale také do poslední chvíle netušila, co chci dělat. Někdy ve třeťáku mi došlo, že to vlastně budu směřovat na nějaký technický obor. Pro samotnou stavebku jsem se ale rozhodla až někdy během posledního měsíce, kdy byl čas podat přihlášku na vysokou. Ani jsem si tím oborem nebyla tak jistá, jen jsem nenašla nic, co by mne zaujalo víc. Teď už vím, že bych zvážila i jiné obory, to ale teď odbočuji někam, kam jsem se vůbec dostat nechtěla. 

Ahojte,

v posledním půlroce jsem se naprosto zamilovala do čajů. Ať už ovocných, černých a nebo mých snad nejoblíbenějších zelených. K Vánocům jsem proto dostala dva sypané zelené čaje s příchutěmi a když jsem pak procházela seznam věcí ke spolupráci s postovnezdarma.cz, padly mi do očí právě tyto sáčky na sypaný čaj a nebo na váš domácí čaj. Byla jsem proto zvědavá, v čem se příprava čaje bude lišit.

Do teď jsem na přípravu svého oblíbeného zeleného sypaného čaje používala takové to kovové otvírací sítko, vidíte na fotografii, ale vždy mi na tom vadilo, že přes něj prostě ty nejmenší částečky protékají do čaje a přece jenom nebylo úplně příjemné je pít. V poslední době jsem už zbyteček čaje vylévala i s malými částečkami a to byl právě ten důvod, proč jsem se rozhodla zkusit tyto sáčky. Sáčky přece jen nemají takto velké dírky, kterými by kousky čaje mohly protékat. Měla jsem pravdu, do samotné tekutiny se mi nedostal ani jeden kousek samotného čaje a svůj čaj si tedy mohu vychutnat až do konce.

Ahojte,

když jsem si kupovala Sweet Peach paletku od Too Faced, myslela jsem si, že si s ní vystačím až do doby, kdy mi dojde. Vystačila bych si s ní. Ale prostě jsem okusila to, jaké tyto paletky jsou a začala jsem chtít další. Nějakou s více studenými odstíny. Výběr jasně padl na Chocolate Bon Bons, protože prostě měla všechny odstíny, které mám ráda. Od studených hnědých odstínů až po ty růžové, bez kterých také nemůžu být. 

Pro paletku jsem si byla nadvakrát. Jednou mne zklamal informační systém Sephory. Tvrdil mi, že paletka na prodejně je, no nebyla. Musela jsem si na ni počkat, než pojedu znovu do Prahy. A toho čekání rozhodně nelituji. Paletku jsem koupila v papírové krabičce. Součástí balení byl i návod na tři líčení, nikdy jsem je ale nezkusila. Vymýšlím si ráda svoje. Balení samotné paletky je plechové a tudíž i hodně bytelné. Má v sobě zrcátko, před kterým se v pohodě dá nalíčit. Naprosto mne dostali tvary stínů, ty srdíčka jsou fakt dokonalé. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Ahojte,

jsem člověkem, který rád čte blogy a rád objevuje nové. Během brouzdání po internetu a hledání nových blogů ale občas narazím i na takové, které mne něčím odrazují a já je hned zavírám. Nedávno jsem se zamyslela nad tím, co vlastně tyto věci jsou a o tom bude dnešní článek. Doufám, že se v následující odstavcích nepoznáte. 

Absence odstavců

Nevadí mi číst delší články, do některých se ponořím a ani neregistruji, že už je vlastně čtu docela dlouho. Co mi ale vadí hodně je to, když dlouhé články nemají odstavce. Kdo by se dokázal orientovat v několika desítek řádků dlouhého textu a neztratil pozornost, když by text nebyl logicky rozdělen do odstavců? Když na nějaký takovýto článek narazím, okamžitě blog vypínám, protože nechci ztrácet čas snahou o orientaci v neuspořádaném textu. V naprosté většině z článku stejně nic nemám, protože se stále snažím jen se neztratit.

Nečitelné písmo 

Další věcí, která mne dokonale dokáže odradit od čtení článku, je nečitelné písmo. Nedávno jsem narazila na blog, jehož černé úzké písmo se natolik vpíjelo do bílého pozadí, že jsem nedokázala dočíst ani jednu větu. Jo, písmo sice vypadalo krásně, ale číst se nedalo. Příliš malá písmenka vašemu blogu také spíš uškodí, než aby pomohla.

Nadpis článku v angličtině

Toto je taky další z věcí, které úplně nerozumím. Nepřijde mi moc logické dávat článku anglický název a pak ho celý napsat v češtině. Chápu, že na angličtinu může kliknout víc lidí, ale přijde mi to takové zbytečné. Stejně když ti lidé přijdou, tak také odejdou hned po tom, co zjistí, že danému článku absolutně nerozumí. Tento "prohřešek" ale neznamená, že blog okamžitě přestanu číst a nebo že si daný článek nepřečtu, to ne, ale už to nedělá tak dobrý pojem. Vždy se raduji, že mám to štěstí, že článku vůbec rozumím, když je název jiným jazykem.

Font, který nepodporuje diakritiku

Ano i já chci mít hezké písmo v nadpisech a tak. Ale radši budu mít trochu normálnější písmo než to, které nepodporuje diakritiku. V těchto případech není snad rušivější element než "č" psané fontem Times New Roman mezi úhlednými psacími písmeny. Tato věc mi taky velmi kazí pohled na celý blog. Sama s tím občas bojuji. Vyhlídnu si nádherné písmo, které bych zrovna chtěla a když zjistím, že nepodporuje diakritiku, jsem celkem naštvaná. Ale nikdy ho tam nenechávám.

Přeplácaný blog 

Další věcí, která mne odrazuje od čtení blogu je to, když má blog dvě postranní menu. Ty jsou ještě k tomu obě dvě přeplácané všemi možnými nesmysly. Tato věc mi také kazí pohled na blog a přitom mi přijde, že v těchto postranních menu stejně nejsou věci, které na blogu musíte mít. Většinou jsou to nějaké nepotřebné funkce. Myslím, že blog může hodně dobře fungovat i s jedním menu a navíc ani nevypadá tak, že je v něm prostě něco navíc.

Nepříjemný, agresivní design

Každý blog je hodně i o designu, i když bychom byli radši, aby nebyl. Dělá to totiž z blogerky grafičku. Podle mne by design neměl být v tmavých barvách a neměl by obsahovat víc jak tři barvy. Musí být prostě příjemný na pohled. Žádné barvy, které se k sobě vůbec nehodí. Myslím, že v této době už ani nemusím zmiňovat obrázky za textem. To už snad nikdo nedělá. Když je mi prostě design nepříjemný na oči, blog vypínám.

Články bez fotek

Tyto články se mi bohužel také nečtou nejlépe. Je vždy lepší, když k článku přiložíte fotku, která dokresluje to, co chcete v článku říci a nebo fotku něčeho, o čem v článku píšete. S tímhle se mnou také určitě bude plno z vás souhlasit. Články bez fotek rozhodně trochu odrazují od čtení. Jen si dávejte pozor na autorská práva, když budete do článku vkládat fotku, která není vaše. Někde jsem se dočetla, že existuje i stránka, na které jsou fotky, které můžete bez postihu použít. Přímo ji ale neznám.

Tak to by bylo na toto téma vše. Souhlasíte se mnou v něčem? Co vždy přiměje vás, abyste daný blog zavřeli?

Na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

Celý leden jsem ve zkratce strávila nad učením a zkouškami. Sice jsem neměla čas na něco jiného a byla jsem z toho docela otrávená, to se přiznám, ale nakonec to své ovoce přineslo. Všechny zkoušky jsem nakonec udělala napoprvé a dokonce jsem si pro sebe ukradla i necelé 3 týdny prázdnin, které mi právě probíhají a já si je neskutečně užívám. Musím i říct, že jsem toto zkouškové měla fakt štěstí, ale nebudu vás tu nudit popisováním každé jedné zkoušky, stejně se v tom většina z vás absolutně nevyzná. Jen vám řeknu, že se mi povedlo nasbírat abecedu známek a to A, B, C, D, E. Přišlo mi to docela i vtipné.

No a jestli sledujete můj Instagram, tak víte, že jsem královna prokrastinace a tak jsem se dala do přešívání starých kalhot. V poslední době se mi líbil tento trend v podobě našitých perliček, ale docela mne odrazovaly ceny těchto kousků oblečení v obchodech a tak jsem vzala své staré kalhoty a perličky, které mi zbyly z mých vánočních DIY. Výsledkem jsou tyto kalhoty, které si neskutečně užívám. Celkově mne toto dovedlo k myšlence, že bych použitelné staré oblečení neměla vyhazovat jen proto, že se mi už nelíbí. Měla bych ho změnit a předělat ho tak, aby se mi líbilo. Doufám, že obdobnou radost budu mít i z dalšího předělaného kousku z mého šatníku.

Tak toto by bylo ode mne pro dnes vše. Uvidíme se zase ve středu! :)

Jaký byl váš leden? Co zkoušky? Předěláváte si staré vyřazené oblečení?