Noc na Ještědu | plním si svůj Bucket list

neděle 21. dubna 2024

7 komentářů

Ahoj,

měla jsem takovou tradici. Každý rok jsem se vydávala na Ještěd, který mě z nějakého důvodu pořád táhl k sobě. Vždy se mi líbil vysílač, cesta k němu byla i trochu výzva, přece jen to je docela kopec a i celé okolí Ještědu si mě získalo. Někde tady po cestě se nejspíš stalo to, že jsem jednou chtěla přespat v tamním hotelu. A tak se tato položka ocitla na mém bucket listu a já si ji tento týden mohla odškrtnout. A přesně o tom bude dnešní článek. 

Záměrně jsme si vybrali "až" duben s tím, že už přece nebudou teploty na nule. Bohužel jsme se ale trefili zrovna do týdne, kdy po téměř tropických teplotách přišly opět ty zimní. Na Ještěd jsme se vydali pěšky a mysleli jsme, jak budeme jediní, kdo takhle jdou do hotelu. Ten den jsme byli 4. 



O architektuře samotného vysílače, tudíž i hotelu, si asi nemusíme povídat moc dlouho. Doporučuji najít si na toto téma nějaké video od Adama Gebriana, ten se s kamerou dostal do míst, do kterých vy se rozhodně jako hotelový host nedostanete. 

Samotný hotel je už trochu starší. V koupelně a na záchodě je slyšet, co si povídají sousedi, v samotném pokoji je zas hluk z větru a i z ostatních pokojů. Co si budeme povídat, hotel se nedokáže rovnat moderním čtyř, pětihvězdičkovým hotelům. I vybavení je starší. Já to ale od začátku nebrala tak, že jedu do luxusního hotelu, ale brala jsem to jako ten zážitek z toho, že spím, tam kde spím. A s tímto nastavením mysli jsem si to neskutečně užila! 

Mým jediným cílem bylo užít si ten hotel jak nejvíc to půjde. Vzala jsem si s sebou knížku, četla jsem si, odpočívala a nasávala jsem atmosféru. I tak ten čas letěl hrozně rychle. 

Měli jsme pokoj, jehož součástí byla i koupelna a wc. Na wc byla velmi zajímavá tapeta. Řez objektem - něco, na co se jako vystudovaný stavař dokážu koukat hodně dlouho. V koupelně mě překvapily miniaturky od Rituals, které mi zpříjemnili sprchu a dokonce jsem se i namazala tělovým krémem, heh. 



Během návštěvy jsme zamířili i do hotelové restaurace. Co vám budu povídat, účet za večeři se tu vyšplhá docela vysoko, to ale i účet za samotný pokoj, jídlo bylo ovšem dokonalé. Já nejsem vůbec zvyklá chodit do lepších restaurací, lepší restaurace je pro mě Old Hanoi na Andělu, heh. Z tohoto jídla jsem byla vystřelená. 

Snídaně je pro hotelové hosty v ceně pokoje. Našly byste při ní všechny věci, na které byste si jen vzpomněli v souvislosti s hotelovou snídaní ve formě švédských stolů.



Večer a v noci dost sněžilo, chvíli jsem se bála, že na cestu dolů jsem si měla vzít boby. I přes to, jaká to byla velká chumelenice, ráno nebylo po sněhu krom zasněžených vrcholků stromů ani památky. 

Myslím, že veškeré hodnocení je patrné už z článku, ale shrnu to. Je to super, jste-li nadšenec do Ještědu. Své mouchy to samozřejmě má, ale já jsem ráda, že jsem to ve svém životě zkusila. 

Je nějaké místo, kde byste chtěli přespat vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka


Read More

Kosmetický HAUL

úterý 2. dubna 2024

6 komentářů

Ahoj, taky tak milujete, když vám dojde téměř všechna kosmetika najednou? Já ano, samozřejmě ironicky. Člověka pak odchází z drogerie o dost chudší. Nedá se ale nic dělat, něco prostě potřebuju a něco jen chci! Dnes vám ukážu, co jsem si během března pořídila.

Začal mi docházet noční krém a tak jsem si vybrala v DMku tento od Weledy. Potřebovala jsem něco hydratačního a zároveň i něco s účinky na první vrásky, protože věk nezastavíš. Bohužel až doma jsem si všimla, že je určen pro výrazně starší pleť, ale snad z něj ještě nezestárnu, heh.


Začalo mi docházet i SPF, což je jedno z mých must have na každodenní život. Chtěla jsem opět vyzkoušet něco nového a tak jsem si vybrala tento, který kromě ochraně proti slunečním paprskům slibuje i hydrataci.


V DMku jsem si dále vybrala difuzér s vůní vanilky. Vůně vanilky mi hodně voní a doma difuzéry ráda používám.


Můj sprej na ochranu proti teplu na vlasy mi po dvou letech začal docházet, což nechápu, že jsem ho mohla mít tak dlouho a tak jsem si vybrala tento jako náhradu.


Jelikož končí zima, má pleť moc jako zdravá pleť nevypadá. Je klasicky úplně vysušená, proto jsem si koupila i nějaké ty masky. Puorella Honey, Farmstay Real Lychee, Garnier a Balea. V DMku jsem do košíku přihodila ještě čokoládovou tyčinku, protože zrovna byla blbá část měsíce.


Další věcí, která mi docházela, bylo něco na čištění pleti. Rozhodla jsem se zkusit tuto pěnu.


Posledních pár let už nepoužívám make up, ale zůstávám věrná tomuto BB creamu od Bourjois. Měla jsem sice takové myšlenky, že zkusím něco nového, buďto zase nějaké BB a nebo make up, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat u toho, co mi sedí.


Pudr od Essence je něco, co si kupuju pořád dokola. Udělá hodně muziky za málo peněz a upřímně, pudr je něco, za co je mi fakt líto dávat větší peníze a vlastně ani moc nechápu, proč si kupovat nějaký dražší. Možná to bude jen tím, že jsem nikdy žádný z vyšší cenový kategorie nezkusila.


Jako poslední tu mám řasenku od Catrice. Musím říct, že tato nedělá úplně hezké řasy, jen zvýrazní ty vaše. Možná jsem od ní čekala víc a znovu si ji už nekoupím.


Za jaký kosmetický produkt je vám líto dávat hodně peněz a věříte, že i ty levné udělají stejnou službu jako ty dražší? 


Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku ♥



Read More

Jedu na výkon CAMP

středa 13. března 2024

10 komentářů

Ahoj, v jednom z minulých článků jsem vám psala o tom, že si tento rok plním své sny z bucket listu. A první bod už mám odškrtnut! Já tu ten úvod nebudu protahovat a jdeme rovnou na to. 


Jako první jsem se zaměřila na takovou menší výzvu pro mě - strávit den s naprosto neznámými lidmi. Už před Vánocemi jsem si pohrávala s myšlenkou, že jestli bude někdy během ledna nebo února Jedu na výkon CAMP, tak si tento bod z bucket listu splním právě tam. Měla jsem tak trochu štěstí v neštěstí, neboť camp pro začátečnice padl zrovna na den, kdy se konal ples ČVUT a kam jsem měla jít. Rozhodla jsem se nakonec pro to, že stihnu obě akce.



Než jsem šla na camp, tak jsem se snažila o tom moc nepřemýšlet. Bylo mi jasné, že kdybych na to začala ve velkém myslet, budu v extrémním stresu ze všech těch lidí, protože jsem dost introvert a něco takového pro mě nebylo ani vykročení z komfortní zóny jako spíš vyskočení z ní. Myslela jsem si, že se samotným cvičením nebudu mít zas tak velké problémy, tak toho jsem se nebála. Až na místě se ukázalo, že toho jsem se měla bát víc než lidí.


Celkově byla na campu hrozně dobrá a podporující se atmosféra. Holky neměly problém si navzájem pochválit zadky či vlasy a celkově panovala přátelská atmosféra, takže jsem se nakonec cítila dost dobře i mezi úplně neznámými lidmi. Tímto jsem dost překvapila sama sebe. Asi za to mohlo i to, že jsme byly všechny tak podobně nastavené.



Jako první jsme se učily vzpírat. To mi přišlo ještě v pohodě, protože člověk byl odpočinutý a trénovaly jsme to ze začátku s něčím, co vypadalo jako násada na koště. Takže to nebylo vůbec těžké. Při přechodu na osu jsem se ze začátku docela zděsila, ale nakonec jsem těch 15 kg nad hlavu dostala. 



To, že mé běhání a ani mé domácí cvičení mi nedalo dostatečný základ pro cross fit trénink, jsem pochopila hned na začátku HIIT tréninku od Sáry. V tento čas už byly mé ruce úplně rosolovité a nedokázala jsem pořádně cvičit. I tak to ale byl masakr a když skončil, byla jsem úplně propocená a jsem se čuměla, co Sára zvládne. 


Poslední challenge s Luckou už jsem vůbec nedávala. Hlavně ruce řekly, že už posilovat nechtějí. Něco jsem ze sebe ještě vymáčkla, ale velké výkony to už nebyly. 



Na neděli jsem si naplánovala den v posteli, tušila jsem, že mě bude všechno bolet. To, co přišlo, jsem ale nečekala. V neděli jsem téměř nemohla vylézt z postele, jak mě bolely svaly. V pondělí jsem se sotva sunula. V úterý už jsem zvládla dojít do práce, ale začínaly mě víc bolet ruce. Tento článek píšu ve čtvrtek, nohy mě už nebolí, dokonce jsem dnes byla i běhat. Ruce pořád cítím, ale u je můžu zvednout na hlavu. A jestli mě břicho nebolelo? Bolelo. Ale přes tu bolest rukou a nohou jsem to nevnímala. 



Celkově tento zážitek hodnotím hodně kladně a alespoň vím, že jsem docela máslíčko, co se týče silového tréninku, heh. 

Všechny fotky pořídit tým Jedu na výkon, používám je s jejich svolením.

Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku,

Lenka

Read More

Střípky z mého playlistu | Únor 2024

středa 28. února 2024

5 komentářů


Ahoj, na mém blogu se čas od času objevilo 10 písniček, které se mi v danou chvíli líbily nejvíc. A přesně to vám dnes přináším. Je to už dlouhá doba, kdy tady ten článek byl naposledy, takže jsem svůj aktuální playlist prolétla a vybrala pár písniček. Nebudu k nim zbytečně psát dlouhé popisky. Najdete tu mé klasiky, kterými vás určitě nepřekvapím, ale i norskou pecku, která hrála v Novém Městě na Moravě po té, co se ukázalo, že budou stupně vítězů celý norský. Tak pojďme na to!















  








To by bylo pro dnešní článek vše. Těším se na vás u dalšího!















Read More

Benátky - závody v orientačním běhu

čtvrtek 22. února 2024

9 komentářů

Ahoj, projížděla jsem si koncepty uložené v bloggeru a narazila jsem na jeden, u kterého jsem se až zhrozila, že jsem ten článek ještě nenapsala! A tím je přesně tento. Článek z orienťáckých závodů v Benátkách, kde jsem byla v listopadu a kde jsem si zaběhla svůj nejlepší závod vůbec. Tak jdeme na to!



Už když jsem byla v Benátkách poprvé, říkala jsem si, že by muselo být fajn a na druhou stranu i náročné běžet tam závod. Když jsem si v létě všimla, že na tento rok se to fakt chystá, hned jsem věděla, že tohle chci zažít. Slyšela jsem sice plno předpovědí, že Benátky v tu dobu budou zatopené a nic se konat nebude a i přes to, že tyto předpovědi nebyly úplně zcestné a jednou se Benátky pod vodu dostaly, tak se závody konaly. 


A jak jinak zahájit závodění, na které se člověk těší rok než pořádným failem? První ze dvou závodů se konal večer po tmě. A při orienťáku potřebujete vidět na mapu, kterou držíte v ruce. A pořadatel vás sice upozorní na to, že je potřeba mít čelovku, ale vy na ni stejně zapomenete. A tak běžíte závod "po slepu" a na mapu koukáte jen pod lampami, které ale nesvítí tak dobře. A v těch zatracených benátských malých uličkách, kam se jako turista ani nepodíváte, nevidíte ani pod nohy a ani před sebe. Takže vlastně docela riskujete nějaký pád a nebo že vás ostatní závodníci prostě neuvidí. Nakonec je to ale dobrý trénink na to, aby si člověk namapoval postup dost dopředu. A poslední jsem nebyla!


V prvním závodě jsem skončila 32. z 40.


Druhý závod se konal ráno následujícího dne. Ani tentokrát nebylo vše dokonalé, protože Benátky se ocitly pod vodou. Naštěstí to nebylo tolik, aby se závod rušil. Tudíž situace v tento den byla lepší, už jsem na mapu viděla, ale běhala jsem ve vodě. A toto jsou věci, které během závodu neřešíte, ty začnete řešit po doběhu, když vám dojde, že jste byli líní si vzít ty náhradní boty a ještě víc to řešíte po návratu domů, kdy musíte strávit týden v posteli. Ale tento závod byl můj vůbec nejpovedenější! A vlastně mi to za tu nemoc i stálo, protože jsem si tohle neskutečně užila!


V druhém závodě jsem doběhla 21. z 40 a tady se jednalo o delší trať, kde se dalo nasekat více chyb.



Takže jestli běháte orienťák, doporučuji si toto vyzkoušet, protože za mě to je věc, na kterou nezapomenu. A stejnou atmosféru nebude možné udělat někde jinde. Přece jen běhání mezi kanály a turisty má své kouzlo. I když si nejsem jistá, jestli toto turisté sdíleli, heh.


A já jsem vlastně ve výsledku hrozně vděčná za to, že můžu cestovat za zážitky a že si je mohu dopřát. :')


Za jakým zážitkem byste byli ochotný cestovat vy?


Mějte se hezky, uvidíme se u dalšího článku, tentokrát to ani nebude trvat tak dlouho, protože už ho mám napsaný, jen čekám na fotky. 

Lenka



Read More

Rok splněných přání!

neděle 28. ledna 2024

7 komentářů

Ahoj, já vím, je to se mnou těžké. Opět jsem si našla čas na článek zase až po skoro měsíci. Přejdeme toto bez nějakého významnějšího komentáře a prostě se smíříme s tím, že články budou vycházet nahodile. Teda hlavně já se s tím smířím.


Svůj bucket list mám už vlastně několik let. Nevzpomenu si přesně kolik, ale o to vlastně vůbec nejde. Občas jsem si do něj něco dopsala a pak jsem ho zas zavřela s tím, že JEDNOU si všechny ty věci splním. Ale kdy bude to "JEDNOU"? Pořád mám tendence věci odkládat na později, možná proto, že mám strach z prázdna po jejich odškrtnutí. Takový ten pocit, když uděláte maturitu a nebo státnice a najednou nevíte co se sebou. Protože jste něčemu věnovali tolik času, že jste si neuměli představit, že můžete dělat i něco jiného. Ano. Přesně tohle je ten můj strach z plnění si věci z bucket listu. Co bude, až odškrtám vše? 


A tak jsem si řekla, že nemá cenu čekat na to "JEDNOU", že do toho jdu teď. V roce 2024. Hned během ledna jsem si zařídila 3 zážitky z mého bucket listu, které tento rok podniknu. A vám o tom určitě napíšu, ale až přijde čas. Nechci si ty věci zakřiknout. Ale na splnění prvního ze tří bodů se chystám už za 3 týdny. Bude to brzo.

A tak vám chci jen říct, abyste si plnili své sny a nečekali na to "JEDNOU". ♥


Read More

Má vision board pro rok 2024

středa 3. ledna 2024

11 komentářů

Ahoj, opět mi trochu nevyšla ta aktivita. Cesta z dovolené se mi dost zkomplikovala, o tom vám určitě napíši a pak jsem jen doháněla všechny vánoční dárky a přípravy na Vánoce. Nevadí, teď jsem zpět a pokusím se opět najet do nějakého režimu. A čemu jinému bychom se mohli věnovat než vision board pro rok 2024?

(Heh, vision board bylo mé první video na YouTube. Jak mě to chybí. Ale bohužel pro to momentálně nedokážu najít čas.)



Protahování se - Ačkoliv nejsem úplně neaktivní člověk, v tomto je má velká slabina. Cílem pro nový rok pro mě určitě bude začít se víc protahovat. 


Trávit víc času v přírodě - Příroda je tak uklidňující. Nedostávám se do ní tak často, jak bych si přála. 


Být zdravá - V posledním roce se bohužel peru se sníženou funkcí štítné žlázy, která mě v mnohých věcech omezuje. Samozřejmě to řeším s doktorkou a doufám, že se v následujícím roce už začnu cítit líp.


Šetřit peníze - Chtěla bych si v novém roce opět ušetřit nějaké ty peníze.


Polární záře - Já vím, že jsem ji už viděla, ale rozhodně to pro mě není uzavřená kapitola. Chtěla bych vidět další a možná i trochu intenzivnější. Před rokem jsme na ni neměli úplně štěstí. Kdyby se to podařilo tento rok, bylo by to super!


Solo trip do Norska - O tomto mluvím tak často, abych z toho nemohla vycouvat. Je to něco, o čem vím, že si neskutečně užiju, protože miluji čas jen pro sebe, zároveň je to ale něco, čeho se určitě budu bát, protože na vše budu sama.


Učit se dál norsky - Celý minulý rok jsem se na to fakt nevykašlala a jela jsem Duolingo. Chtěla bych se ale opět ponořit do učebnice, kterou jsem si kdysi koupila, protože cítím, že mi uniká gramatika.


Orienťák - Stáhla jsem si fotku lampionu a teď koukám, že jsem ji tam zapomněla dát. No nevadí. Bude skrytý v tomto obrázku. I následující rok bych se tomuto sportu chtěla věnovat a pokud možno, tak už bych chtěla končit na jiných místech než těch posledních :D.


Cvičení - V minulém roce jsem se nadchla do cvičení, chtěla bych v tom pokračovat. 


Běhání - S běháním také nehodlám končit. V minulém roce to podle mě nebylo tak úspěšné, takže bych do toho chtěla opět začít víc šlapat.


Cítit se dobře ve svém těle - Toto trochu souvisí s tím mým zdravím. Přibrala jsem kvůli štítné žláze 10 kg a necítím se úplně dobře. Chtěla bych na tom zapracovat, ale v tomto momentu ještě nevím, jestli se pokoušet dál hubnout a nebo zamakat spíš na mindsetu s tím spojeným.


Me times - Minulý rok jsem si opět uvědomila, jak je pro mě důležité trávit čas sama se sebou. Tento rok bych si proto chtěla těchto chvil užívat co nejvíce.


Co máte na své vision board vy?

Read More