ROOM TOUR - Zase jsem se přestěhovala!

sobota 22. srpna 2020

30 komentářů

 

Ahoj, někdy v červnu jsem vám v tomto článku psala o tom, že jsem si našla pokoj v Praze a že se chystám si ho přizpůsobit tak, abych se v něm cítila co nejlépe. Ještě jsem s těmi úpravami ani nezačala a dověděla jsem se, že mám možnost se přestěhovat do vedlejšího pokoje, který je větší. A tak jsem toho využila. Tento pokoj jsem si uzpůsobila už téměř hned, protože mi bylo jasné, že bych na tom jinak pracovala měsíce a stejně bych se k tomu nedostala. 

Jo, oka, ještě to není úplně celé. Nechala jsem si vyvolat fotky a chci si je rozvěsit na jedné zdi, nad postel bych si ráda pořídila stírací mapu a nad stůl už jsem si objednala plakáty - definici cestování, černobílou mapu Osla a černobílou mapu Kodaně. A ještě potřebuji záclonu! Ale nic jiného mě zrovna nenapadá a už teď jsem s pokojem docela dost spokojená. No, už vám ho jdu ukázat! 


Tento stůl jsem si kupovala už někdy před 2 roky, když jsem se s kamarádkou stěhovala na kolej. K tomu jsem pořizovala i židli. Oboje je klasická co nejlevnější Ikea a pořád slouží! Na fotku jsem stůl nijak nečančala. Kelímek s Tomášem Klusem a jeho cílovou skupinou na něm stojí pořád. Mám v něm vodu, ze které často upíjím. Z počítače zrovna nabíjím své hodinky, heh. A taky sleduji nějaké video na YouTube, už nevím jaké. 


Na parapetu hned vedle stolu mám věci, které chci mít po ruce pořád. Vitamíny na vlasy, kolagen, který jsem začala nedávno pít každé ráno, zrcátko, v černé taštičce kosmetika, kapesníčky, nějaké ty krémy a brýle. No asi to vidíte. 


Tyto dva noční stolečky jsou naproti mému stolu. Na nich jsem si vytvořila dekorace. Kaktusky jsou opět z Ikey a jsou už taky přes dva roky staré a od té doby i trochu povyrostly. Pořídila jsem si i difuzér z Jysku, nepřijde mi ale, že by nějak hodně voněl. Vlastně mám pocit, že ho cítím, jen když se k němu nakloním. Už jsem si ale vyhlídla další v Nanu Nana, tak zkusím příště koupit ten. Máte s difuzéry z Nanu Nana zkušenosti? Stojí za to? Dále je to místo pro svíčky a také pro odkládání šperků.


Zlatý list jsem koupila v Jysku ve slevě. Noční stolky byly oba dva zeshora už trochu sedřené a tak jsem hledala způsob, jak to zakrýt. Kupovat nějaký ubrus se mi nechtělo a ten list to nakonec zakryl dokonale a navíc je to fakt hezká dekorace!


Na postel jsem si přidělala světýlka, která ale nejsou bohužel dostatečně vidět kvůli světlu. Nevadí. Černé polštáře i s povlaky mám z Jysku, stejně tak jako jednobarevné povlečení. Třetí malý polštářek je z Ikey, ale je už taky dva roky starý, tak vůbec nevím, jestli se takový dá ještě sehnat. Vedle postele mám docela velkou skříň, do které jsem bez problému dala vše své oblečení. Já ho ale zas tolik nemám. 


Hned jak jsem se nastěhovala a spatřila na skříni háček, bylo mi jasné, že toho využiji a vyrobím si lapač snů. Nakonec jsem ale sehnala tento docela dost levně na Mallu, takže jsem si řekla, že za tu cenu bych ani nenakoupila všechny ty věcičky, které na jeho výrobu člověk potřebuje. Tak jsem si ho objednala už vyrobený a hned jsem si ho zamilovala!


Tuto skříňku jsem si přesunula před dveře. Za prvé trochu brání pronikajícímu světlu, ale hlavně je pro mě hrozně praktické mít odkládací místo na klíče a sluchátka hned za dveřmi. Na toto odkládání jsem si pořídila talířek ve tvaru mušle. Dále mám nahoře vystavené všechny hezké věci + deodorant. Ten mi tedy tak krásný nepřijde, ale i ten mám ráda při ruce pořád a vedle vůní mi přijde i praktický. Snažím se i pravidelně si mazat ruce krémem, proto jsem si ho dala hned k odkládacímu talířku. Chvílemi to funguje a chvílemi ne. 


Ve skříňce jsem měla původně vyskládanou kosmetiku, musím ale říct, že se mi to moc nelíbilo. Tak jsem zaběhla do Pepca a za pár korun jsem si koupila tyto krabice, které do skříňky zapadly, jako kdyby pro ni byly dělané. Takto mi to přijde o dost hezčí. 

A jako poslední fotku pro vás mám pohled na levou část pokoje. Na té pravé není vůbec nic zajímavého, tam jsou vlastně jen ty noční stolky. 

Co říkáte na můj pokoj? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Digitální detox (?)

středa 12. srpna 2020

14 komentářů

 

Ahoj, dnes mám chuť být trochu osobnější. Dnes je 10.8. a článek plánuji vydat až ve středu a tak si to možná ještě rozmyslím. Jestli ano, právě ho nečtete a já jsem teď ztratila chvilku psaním této zbytečné věty. Budu ale doufat, že se mi povede mé myšlenky vyjádřit přesně tak, jak chci a v tom případě tento článek čtete a já si ráda přečtu váš pohled na věc. 


Jsem hodně akční člověk, takže když vidím měsíc, ve kterém se nechystám na nějaký ten pořádný výlet, ale v plánu je jen chodit do práce, jsem z toho otrávená. Snažím se to tedy vyvažovat aktivitami po práci, které se mi daří. Tato strategie vlastně funguje skvěle, nejsem-li na sociálních sítích, kde lidé, hlavně v létě, přidávají své dovolené. A tady je právě ten kámen úrazu. Jakmile vidím, že plno lidí někde lítá, jsem smutná z toho, že já ne. 

Měla jsem v plánu někam jet s kamarádkou, ale její povedená kolegyně si nahlásila dovolenou na všechny víkendy v srpnu, když ona byla pryč, takže nemohla nic namítat. Kvůli ní mi odpadlo mé srpnové cestování a trávím celý měsíc vysedáváním v práci. Jo, vím, že to tak má plno lidí, nehroutím se z toho a nenazývám to depresí, ale prostě je mi smutno, že je léto, že je čas poznávat a já sedím tady. Mám v plánu dva cestovatelské články, na které samozřejmě nemám vůbec náladu. 

Takže jsem vypnula upozornění na všech sociálních sítích. Nejradši bych vypnula celý internet, ale na druhou stranu nechci být bez kontaktu s pár lidmi a tak na ty sociální sítě chodím jen odepisovat a příspěvky ignoruji. Nejvíc mě pak bodá do břicha to, když jsou někde moji nejbližší. Nepochopte mě špatně, já jim to přeji, jen z toho mám prostě ten nejsilnější pocit, že bych taky chtěla někde být. Možná trochu závidím. Hlavně když pak vidím fotky z dovolené, kde jsem měla být taky, ale kvůli špatné souhře náhod jsem nejela. No, už jsem si postěžovala dost a příště se uvidíme už u veselejšího článku!

Jak na působí na vás všechny ty dovolené na sociálních sítích? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Spotřebovanci 1.9

neděle 9. srpna 2020

10 komentářů

 

Ahoj, ani nevíte, jakou mám právě radost, že píšu článek, který zvládnu vydat včas. Jsem poslední dobou jako v jednom kole. Ano, píšu to pokaždé, ale tentokrát za to může běhání a ne pražský život, což je změna. Naše škola totiž udělala běžeckou výzvu a já jsem za 8 dní zaběhla nějakých 62 km. Jsem z toho docela unavená, ale zatím si vedu dobře, takže až připravím tento článek, musím jít ještě běhat. Bude to asi běh v sauně, heh. Teď ale jdeme na článek, který bude o mých prvních spotřebovancích, které jsem nasbírala právě v Praze. 

Sice už je dávno zima za námi, ale já jsem stále sušenka. Sice je to teď podstatně lepší než v chladných měsících, pořád si ale nemohu dovolit vynechat tělové mléko na dlouhou dobu. Povedlo se mi tedy dopotřebovat toto od Bernärgenu. Bylo fajn, ale na léto už bylo trochu hutnější. Já ho měla na poličce od zimy, kdy bylo naprosto ideální. Teď v létě si ho znovu nepořídím, ale v zimě nejspíš ano. 

Jestli čtete mé články pravidelně, možná vám neuniklo, že můj oblíbený způsob odličování je rovnou ve sprše čistícím gelem. Ten od Mixy jsem měla tady v Praze. Bylo to mé již několikáté balení a klidně si ho koupím znovu, jelikož dělá přesně to, co od něj očekávám. Čistící gel od Neutrogeny byl tak trochu dobrodruh. Měla jsem ho původně u rodičů na jihu. Když jsem v zimě jela poprvé s přítelem k jeho rodičům, brala jsem si ho tam a povedlo se mi ho tam zapomenout. Někdy v červenci mi ho přivezl a ani ne za měsíc jsem tam jela znovu, takže tu chvíli tam na mě už počkat mohlo, heh. A nedávno mi došlo tady v Praze. Je to cestovatel. I tento gel mám hodně ráda a už mi nové balení leží na vaně. Společně s tím od Mixy jsou mými stálicemi. 
Pudr All Matt od Catrice a korektor Liquid Camouflage už vám tu ani popisovat nebudu, neboť vlastně nepoužívám žádné jiné tyto produkty. 

Ve stejnou dobu se mi povedlo dopotřebovat denní a noční krém z kozí řady od Ziajy. Oboje bylo fajn. Denní krém byl suprově lehký a vstřebával se rychle, takže plnil přesně to, co jsem od něj chtěla. Noční byl trochu hutnější, na mě ale málo hutný, jelikož já jsem pořád vysušená, jak už jsem zmiňovala dříve. Když jsem ho ale používala fakt pravidelně, pleť nijak ošklivá nebyla, problém byl, když jsem třeba jednou zapomněla. A to mě se občas prostě stane, heh. 

Tak tady se mi, koukám, povedlo dát kondicionér od Alverde mezi samý Yves Rocher. Tak jím rovnou začnu. Měla jsem k němu na dovolenou tedy i šampón ze stejné řady, ale přítel ho zapomněl ve sprše, když si ho půjčoval, takže ten vám tu bohužel neukážu, ale přesně toto kombo na cestování miluji. Dělá prostě hezké vlasy a má miniaturky. Myslím, že jsem ho měla už i v plné verzi a bezoplachovou péči z této řady mám již druhou. 

Šampon a kondicionér od Yves Rocher také používám pořád dokola, takže nemá cenu k nim říkat něco jiného, než že mi sedí. 

Sprchový gel s vůní růže jsem dostala v rámci věrnostního programu od Yvesu. Zamilovala jsem si ho. Voněl fakt nádherně, bylo to něco jiného než ty jejich klasické vůně. Jsem ráda, že jsem ho mohla vyzkoušet. 


Máte rádi něco z mých spotřebovanců?


Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Narozeninový den

středa 5. srpna 2020

14 komentářů

Ahoj, jsem úplně mrtvá. Jo, to je skvělý začátek článku. Takže to vezmu asi rychleji, stejně tento nebude nikterak veselý, proto nebude vadit, když ho trochu urychlím. 
.
Jestli mě sledujete dýl, už víte, že nemám úplně ráda své narozeniny. A já je měla právě včera, 4.8. Je to den plný očekávání. Trnu hrůzou, aby na mě nezapomněl nějaký člověk, od kterého by mě to mrzelo. A to víte, že toto se stane každý rok. Nemám ani moc ráda to, že je mi zase o rok víc, nebalancuji to, co jsem za ten rok stihla, ale spíš si blbě připomínám, co všechno jsem chtěla udělat, ale neudělala. A tento rok jsem byla sama a nedostala jsem jediné přání naživo. Myslím tedy konkrétně svůj narozeninový den. Co se ale dá dělat, možná by se tak stalo, čti určitě, kdybych ty narozeniny nezatajovala, kde se dá. No, nebudu v tomto odstavci už radši pokračovat, radši vám napíši o dvou věcech, které naopak ráda mám.  




Každý rok mám ve zvyku péct pro své kamarády dort, který následně sníme na mé oslavě. Tento rok jsem si na Pinterestu vyhlídla jeden takový krásný s jahůdkami. Promyslela jsem strategii, jak ho udělám a nakonec mi bylo jasné, že se nevyhnu potahování fondánem. Nikdy jsem to nedělala. Tvořením dortu jsem sice nakonec strávila docela dost času, ale jsem šťastná z toho, jak nakonec dopadl. Jeden kamarád ho dokonce posílal vyfocený své mamce, ten den měli také oslavu, s kupovaným dortem, a prý ten můj vypadal o dost lépe!


Od kamarádů jsem dostala tuto nádhernou kytičku. Bohužel jsem si ji nemohla odvézt do Prahy a tak mi nakonec způsobila víc smutku než úsměvů. Mě se totiž tak líbila, že se mi od ní vůbec nechtělo odjet a celou cestu autobusem jsem z toho byla hrozně smutná. No, myslím, že toto je dostatečný důkaz toho, jak se mi líbila. 


Věc, kterou jsem udělala poprvé minulý rok a už tehdy jsem si řekla, že z toho chci mít tradici, je běžet na své narozeniny půlmaraton. Letos jsem se na něj vůbec necítila, ještě ráno jsem z toho byla hrozně nervózní a říkala jsem, že to nedám a že nic neběžím. Nemohla jsem svou tradici ale porušit hned druhý rok a tak jsem vyběhla a nakonec jsem to zaběhla tak, jak by se mi ani nezdálo! Půlmaraton jsem dala pod dvě hodiny a byla jsem z toho šťastná. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že to byl můj osobáček. Po něm ale přišla neskutečná únava. Oka, tohle se dalo čekat. Opět jsem ale nemohla usnout. To se mi stalo i minulý rok. Když jsem konečně usnula, můj spánek nebyl dobrý a proto jsem teď hrozně unavená a jdu zalézt do postele a pustit si nějaký film a u něj pomalu usínat. 

Jak trávíte svůj narozeninový den vy? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Můj červenec 2020

pondělí 3. srpna 2020

10 komentářů

Ahoj, další měsíc je za námi. A já se budu opět opakovat s tím, že mi neskutečně rychle utekl. Co jsem v Praze, málokdy zažívám taková ta nudná odpoledne po práci, kdy nemám co dělat a vše mi to zpomaluje. O tom jsem vám už ale psala na svém Instagramu, kde jsem poslední dobou docela aktivní, tak jestli chcete, můžete mě sledovat zde. Teď už ale k mému červenci.


Jednoho dne jsem byla líná si cokoliv vařit a dokonce i mazat na chlebíčky, tak jsem si skočila do Závitkárny pro závitky. Jako jo, byly dobré, ale na druhou stranu to pro mě nebyla až taková hitparáda, abych za ně ty peníze dala znovu a tak, když na ně budu mít chuť, udělám si je sama a budu to mít rozhodně levnější. Jsem ale ráda, že jsem je vyzkoušela. 


Také jsem dospěla k názoru, že potřebuji nutně nové šaty na léto. Šaty mám v tomto ročním období úplně nejradši a tak je vlastně nosím skoro každý den. Měla jsem jich v Praze ale jen málo, tak jsem šla na nákupy a objevila v Croppu tyto nádherné ve slevě za 300 a ty jsem tam prostě nemohla nechat! Zamilovala jsem si je hned, co jsem je měla poprvé na sobě a ten samý den jsem si je dost ušpinila od kabelky. Naštěstí to ale šlo dolů docela snadno, nikomu bych ale tyto šoky ale nepřála. 





Tento měsíc jsem také byla dost často na procházce po Praze. Co si budeme povídat, běh v těchto vedrech není zrovna dvakrát velká výhra a tak jsem nepohrdla trochu pomalejším tempem. Byla jsem se podívat na Staroměstském náměstí, na kterém už je vše jako při starém. Turisté obsadili zahrádky, ceny v hospodách se beztak zvedly do nebeských výšin a projít na Václavák už také není tak snadné.
Dále byl jeden den ke konci července, už přesně nevím, co to bylo za den, vidět krásný západ Slunce. Obloha nad Dejvicemi se vždycky zbarví do nádherných růžových tónů a ty já můžu.
Byla jsem se podívat i pod Žižkovským vysílačem, kde je udělaná scéna pro divadlo. Na divadle jsem sice nebyla, ale aspoň jsem se posadila pod vysílač a pořádně si ho zezdola prohlédla. Neumím si moc Prahu představit bez něj. 
Další skvělá vyhlídka v Praze je rozhodně Baba, kam jsem se vydala s kamarádkou a viděly jsme odtud jak Prahu za šera, tak i v čas, kdy už se nadobro setmělo. 



Během posledního červencového víkendu jsem byla na výletě na Litoměřicku. Navštívili jsme přírodní památku Husa, jejíž okolí je naprosto nádherné. Doporučuji projít si tam stezky okolo a kochat se skálami. Je tam i husí cyklostezka. 
Druhý den jsme se vydali na Sedm chlebů, které jsme tedy ve skalním útvaru na první fotce nenašli. Pokračovali jsme v chůzi a došli až ke skále, pod kterou byly tyto nádherné malé stromky. Ty jsou tak roztomilé!


Poslední akcí, která z tohoto měsíce stojí za zmínku, je koncert kapely Mirai, kam jsem vyrazila s kamarádkou. Nevím, jestli to bylo tím, že to byl první koncert po hrozně dlouhé době a nebo samotnou kapelou, ale neskutečně jsme si to užily! A svět byl konečně na chvíli v pořádku. 

Jaký byl váš červenec?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More