Ahojte,

sluníčko nás sice v poslední době docela šetří, stále je ale období, které bych charakterizovala přílišnými starostmi o naše postavy. Naše prsa jsou moc malá a nebo velká, břicho si přes ty faldíky vlastně ani nevidíme, zadek si hnedle třeme o chodník při chůzi a to, co je pod tou celulitidou, to byly kdysi nohy. Ne, teď zveličuji. Kdo by se ale takto v létě necítil? Kdo by alespoň trochu nezkusil zhubnout? 

Musím se přiznat, že letos to prožívám i já. Během tohoto roku jsem si totiž zamilovala mekáč a na mém těle se to podepsalo 2 kily. Takže jsem byla nucená se nad svými stravovacími návyky zamyslet a trochu to zlepšit. Jo a taky se začít hýbat. Tento bod jsem si mohla okamžitě odškrtnout, když jsem začala pravidelně běhat. Chtěla jsem to ale nějak podpořit, takže když jsem pak narazila na výzvu od blogerky.cz, musela jsem se do ní prostě rychle přihlásit. Léto si to žádalo. A tak, abych nepohoršovala své okolí, získala jsem novinku Anticellulite od firmy Espoma. Tato novinky by měla bojovat s celulitidou.

"Anticellulite je speciální masážní krém určený k péči o problematické partie hýždí se sklonem k celulitidě. Obsahuje revoluční komplex 4 vysoce účinných aktivních látek přispívajících ke zpevnění, vyhlazení a hydrataci pokožky. Capsaicin, výtažek z chilli papriček, stimuluje prokrvení a odbourávání tukových buněk. Coffein podporuje metabolismus tuků a přispívá k napnutí pokožky. Jania Rubens je mořská řasa prospěšná při ochraně kyseliny hyaluronové v pokožce, kde podporuje celkovou regeneraci. V Anticellulitu je součástí komplexu Actiporine 8G, u kterého byla v rámci klinických testů prokázaná stimulace lipolýzy, tj. odbourávání tuků uložených v tukových buňkách a snížení stupně celulitidy spojené s vyhlazením pokožky. Vanyllil butyl ether pak prodlužuje účinky všech funkčních látek a také přispívá ke štěpení tuků. 

O krému jsem se dočetla, že má pokožku zahřívat, proto jsem čekala takové to příjemné teplo. Krém jsem si poprvé nanesla na svá problematická místa a čekala jsem. Po chvíli to začalo trochu hřát a bylo to příjemné. Říkala jsem si, že toto nebude další nepříjemná věc, ale naopak. Po další chvilce to ale začalo už pálit více a začalo to být i docela obtěžující. Měla jsem stehna v jednom ohni. Začala jsem tak vyvolávat konec pálení. Ten i přišel. A s tímto zážitkem jsem si měla krém nanést na stehna hned další ráno znovu. Nebudu vám lhát, nechtělo se mi do toho. Hned druhý den už to ale bylo lepší. Krém už mne nepříjemně neštípal, ale spíš jen hodně hřál. Nebylo to nic tak nepříjemného, jak jsem si to pamatovala z večera. Při každém dalším použití to bylo lepší a lepší. Nakonec mi došlo a tak nějak jsem zjistila, že jsem si poprvé nanesla krém na čerstvě oholené nohy a to byla tak chyba. Poučila jsem se a vy tuto kombinaci rozhodně nezkoušejte! :D

Výrobce doporučuje používat krém 2x denně jednou za dva dny. Já jsem ho používala spíš každý večer. Přece jenom ráno nemám tolik času, aby se mi stihl vstřebat a přestat hřát a řídit auto s nohami v jednom ohni se mi nechtělo. Snažila jsem se mazat fakt pravidelně a musím říct, že se mi to dařilo. Myslím, že u takovýchto přípravků je to alfa omega všeho. A vy už určitě čekáte na verdikt. Řekla bych, že to mým nohám pomohlo. Celulitidy jsem se sice nezbavila úplně, ale jistou změnu pozoruji a jsem zvědavá, co se bude dít dál. Musím ale připomenout, že jsem během používání tohoto přípravku pravidelně běhala, takže jsem měla i pohyb a ne jenom mastičku. 

Na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

Ahojte, 

mou ranní rutinu jste už viděli někdy v třetím článku, myslím. Když jsem fotila fotky na ranní rutinu, rovnou jsem nafotila i rutinu večerní. Nechtěla jsem ji ale dávat hned po té ranní, proto jsem ji chvíli vydržela nenapsat. Teď už mi to ale nedá a musím to už sepsat. Tak jdeme rovnou na to!

Jak vznikl název blogu?, Ranní rutina, 10 písniček, které aktuálně miluji, Má nejstarší vzpomínka, Dopis mému mladšímu já

Svou večerní rutinu tak nějak startuji sprchou. Během sprchy si vždycky rovnou odlíčím líčení a vyčistím pleť. Veškeré tyto kroky zastávám čistícím krémem od Mixy. V poslední době se takto odličuji pod sprchou, takže jsem tak nějak přestala potřebovat odličovací tampónky. Po sprše si vždycky rozčešu vlasy a zapletu si je do copánku. Nanesu si na pleť výživu, buďto přímo nějaký mastnější krém a nebo bambucké máslo, které jsem si v poslední době fakt hodně zamilovala. Na oční okolí použiji oční krém a rty přetřu balzámem na rty. Momentálně mám načatý Carmex s vůní granátového jablka. Po tomto jdu ještě chvíli na počítač. 

Když už mám toho vysedávání u počítače plné kecky, dojdu si vyčistit zuby, převleču se do pyžama a zalezu do postele. Projedu si naposled Instagram, odepíšu na nějaké zprávy na messengeru a odložím mobil. Jo, alespoň teď není mobil to poslední resp. první, co před (po) spaní vidím. Z nočního stolku si vezmu aktuálně rozečtenou knížku a před spaním si čtu. Vždy, když mi skončí zkouškové, zalehnu do knih a úplně si to užívám. Celé léto je i nakupuji. Prostě musím mít vždycky co číst! Momentálně mám rozečtené Sedmilhářky, ale o tom jsem vám už říkala v ranní rutině. 

Když už se mi zavírají oči a začínám usínat, odložím knihu a vezmu si krém na ruce, kterým si ruce namažu. Momentálně používám krém od značky Zoella Beauty, který mám už doma skoro rok, ale ještě se mi nepovedlo ho dopoužívat. Přiznám se, že na něj často zapomenu. Jsem v tomto takový neskutečný lajdák! Teď už se ale konečně blížím ke konci, z toho mám radost. Ne, že bych ten krém neměla ráda, ale ruce nějakou výživu potřebují. Po tomto krém odložím na noční stolek a usínám...

Co je poslední věc, kterou děláte před spaním?

Ahojte,

dnes jsem tu opět s článkem se vzpomínkami. Občas ráda vzpomínám na to, jak jsem se chovala, když jsem byla na druhém stupni na základce, protože to bych řekla, že jsem byla nejtrapnější, i když jsem si o sobě samozřejmě myslela přesný opak. Tak dneska napíšu svému mladšímu já dopis, snad se nad ním všichni pobavíme.

Jak vznikl název blogu?, Ranní rutina, 10 písniček, které aktuálně miluji, Má nejstarší vzpomínka

Milá Lenko,

nechápu, nevím, proč to zase děláš. Nastavuješ si budík na 5:15, aby jsi se ráno mohla koukat na epizodu doktora House?! Vždyť po škole máš tolik volného času! Tak si dej budík pěkně o půl hodiny déle, to stihneš. No, tak mne neposlouchej. Pak si ale nestěžuj, že jsi ve škole unavená. 

Jo, ty nechceš jenom koukat na doktora House. Ty si musíš cvičit ty kočičí linky, které máš každý den na sobě. Nevypadají sice úplně dobře, ale nikdo učený z nebe nespadl. A to, že jsi teprve na základní škole, no to prostě neřešíš. Chápu ale, že ti za to tvé starší já jednou poděkuje.

Proč si pokaždé, co přijedeš, jdeš stoupnout na roh hospody? Jo, čekáš na kamarádky. Nečekáš vlastně ani na nikoho konkrétního, vždy se spokojíš s tím, kdo přijde první. To bys taky mohla chodit čekat spíš na nějaké místo, kde nebudeš překážet kolem jdoucím. Ruku na srdce, ten chodník je totiž docela úzký a ty s tou tvou velkou taškou prostě zabíráš půlku z něj!

Lenko, ty si myslíš, že je dospělé, když před začátkem první školní hodiny, stojíš na chodbě a vyhlížíš deváťáky? Děláš to vlastně jenom proto, aby ses na toho krasavce koukla. Nikdy ho vlastně ani neoslovíš. Maximálně mu tak napíšeš na ICQ, jenže on se ti stejně vysměje a udělá si z tebe jenom srandu. Tak se o to, prosím tě, ani nesnaž. Možná si kvůli němu i založíš falešný mail, ale to taky není úplně dobrý nápad.

Chodíš do družiny. Až do své sedmé třídy. Já vím, jak moc se za to stydíš. Za to, že prostě nemáš kam jinam jít, protože ti autobusy absolutně nenavazují na konec školy. Občas jdeš radši dvě hodiny chodit po městě jen proto, abys tam zase nemusela být nejstarší. Děláš to v poslední době čím dál víc. Já tě chápu. Jednou se dokonce sebereš a jdeš domů pěšky 10 kilometrů. Autobus, kterým bys přijela, kdybys na něj čekala, přijede asi tak 15 minut po tom, co se konečně dostaneš domů. Měla bys vědět, že za to, kde bydlíš, se stydět nemusíš. Pak bys nemusela sedět 2 hodiny v mrazu a nechat si zmodrat celé rty, jen kvůli tomu, aby si zase nemusela do té družiny jít.

Lenko, co ti vlastně chybělo? Přišla jsi ze školy a mohla si celé odpoledne hrát The Sims 2. Nebo koukat na americké slaďáky, copak já vím. Mohla jsi cokoliv. Na učení doma tě moc neužilo, však si také nosila samé dobré známky, takže to po tobě ani nikdo moc nechtěl. Fakt, na co si si tak  mohla stěžovat?!

S pozdravem,
tvé dospělé já.

PS: Nechápu, proč si pořád chtěla být tak dospělá.

V čem se s takovýmto ohlédnutím nechápete nejvíc vy? 

Ahojte,

když jsem si zadávala zrovna toto téma, mých 10 nejoblíbenějších písniček v této době, trochu jsem se bála toho, že se z toho stane playlist Bena Cristovaa. Trochu to toho vlastně bojím i teď, když píšu úvod a vlastně jsem těch 10 písniček ještě ani nenašla. Já mám totiž vždycky období, že mne hrozně baví jeden umělec a jsem schopná ho poslouchat od rána do večera. A teď je to zrovna Ben. No, já už se nebudu dál rozkecávat a jdu ty písničky vybrat. 

Jak vznikl název blogu?, Ranní rutina, Má nejstarší vzpomínka

Chvíli jsem přemýšlela, jak to udělám. Jestli prostě vyberu 10 písniček, které mám ráda. Bylo mi ale jasné, že když si jen na nějakou desítku vzpomenu, tak určitě něco vynechám. Nechala jsem proto za sebe promluvit YouTube, protože ten moc dobře ví, co ráda poslouchám. A tady je můj playlist!

Ben Cristovao - Tělo

Tuto písničku znám už dlouho a už dlouho se mi líbí. První mne zaujal ten příběh a pak jsem si ji spojila i s jednou událostí a s jedním člověkem. To tu ale nemůžu veřejně vyprávět. :D Pokaždé, když ji slyším, tak si na toho člověka vzpomenu a už se směju stejně debilně jako ona v písničce. No, nevadí. Jinak Mandrage poslouchám vlastně už od jejich vzniku. Mohla bych sestavit playlist jen z jejich písniček, ale to by se museli poprat s Benem. Proto zmíním také jen jednu.

 Ewa Farna - Maska

Na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

Ahojte,

dnes se společně koukneme na to, jak vypadá mé ráno. Tento článek jsem už měla ve svém sešitě na nápady na články pěkně dlouho, ale pořád jsem ho tak nějak odkládala a odkládala. Nakonec jsem ho zařadila do této výzvy a sepíšu si ho hned takhle na začátku. Tak se pojďme společně podívat, jak vypadá mé ráno!

Jak vznikl název blog? , Má nejstarší vzpomínka

Mé ráno o víkendu se samozřejmě liší od rána, které prožívám během pracovního týdne, který prožívám přes léto. Z tohoto důvodu vám napíšu takové dva odstavce. První se podíváme na mé méně oblíbené ráno, to během pracovních dní a pak si společně vychutnáme ráno, které já naprosto miluji!

Pracovní ráno

Během pracovního týdne mi zvoní budík v šest hodin. Ne zrovna dvakrát ochotně otevřu oči, vezmu do rukou mobil a rychle se podívám na novinky. Víceméně ale jen projedu upozornění, která se mi přes noc nashromáždila, na nějaké další zkoumání sociálních sítí nemám zrovna moc čas. 

Pak vylezu z postele a jdu rovnou do koupelny, kde si vyčistím zuby, pleť, na kterou používám zrovna tento čistící krém od Mixy. Nádherně voní a já si ho úplně zamilovala. Když přijdu z koupelny, namažu si pleť denním krémem a rty balzámem na rty, protože je mám pořád hrozně suché.

Tak a teď přichází čas na úpravu obličeje. Teď zrovna chodím do práce a abych byla upřímná, svůj makeup dost zanedbávám. Kvůli vstávání jsem se už minulý rok naučila minimalizovat kroky nejvíc, jak to jen šlo. Rychle zamaskuji kruhy pod očima a popřípadě nějaké pupínky korektorem, celý obličej přepudruji, abych se alespoň ráno neleskla. Upravím si obočí, vyplním ho stíny a zafixuji gelem. Pak už jen přetáhnu řasy řasenkou a můžu si jít česat vlasy. Ty většinou nechávám rozpuštěné a na ruku si navléknu gumičku. Během pracovního dne stejně vždycky tolikrát změním účes, že nemá cenu si ráno nějaký dělat. 

Po rychlo namalování se odcházím do kuchyně, kde si zabalím svačinu a vydávám se autem do práce. Snídám až na místě. Snídaní vyplňuji čas, který stejně musím věnovat čekání, než se mi zapne počítač a všechny potřebné programy. Nemám nikdy kolem té šesté stejně hlad.

Ráno o víkendu

Nemusím se už asi zmiňovat, že tato rána mám ráda. Zásadně si nikdy nedávám budík, mám takové zkušenosti, že se stejně vždycky tak do osmi probudím sama. Tak proč se budit na budík. Po probuzení ještě většinou chvíli jen ležím se zavřenýma očima. Až když už mne to nebaví, otevřu je a opět beru do rukou telefon. Tentokrát na něm ale strávím podstatně více času než přes týden. Projedu Facebook, Instagram a popřípadě kouknu ještě na další upozornění. Pak přichází na řadu sudoku, luštím jedno za den a sbírám za to body. No, prostě v aplikaci. A jo, prý jsem v tomto jako nějaká stará babča, ale nemyslím si, vždyť sudoku není jen pro staré!

Když jsem s mobilem hotová, beru do rukou knížku. Teď mám zrovna rozečtené Sedmilhářky. Čtu si vždycky tak dlouho, dokud mne to baví, nemám žádné nepsané pravidlo, že vstanu dříve. Když už mne čtení nebaví, odejdu do koupelny, kde si vyčistím zuby a pleť. Jestliže mám chuť jít běhat, rovnou z pyžama se převlékám do běžeckého a vyrážím ven. Po běhu si dám sprchu a jdu rovnou do kuchyně, kde si udělám nějakou tu snídani. Jo, běhám na lačno. Nemám ráda ten těžký pocit v břiše, když jdu najedená. A abych řekla pravdu, blbě se mi tak běhá. Je vždy znát, jestli jsem šla do dvou hodin po jídle a nebo déle. Po snídani už začínám svůj denní program.
Během víkendu se nemaluji, protože většinou bývám jen doma a nemá to cenu. Když už o víkendu někam jedu, celé ráno stejně vypadá jinak. 

Berete také hned po probuzení do rukou mobil a nebo jste se tento zlozvyk nenaučili?

Ahojte,

jsem tu s druhým tématem mé výzvy na 31 dní. O tom, jak bude výzva vypadat, jste mohli číst včera zde. Pro dnešní den jsem si vybrala téma nejstarší vzpomínka z dětství. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a doufám, že si hned po dopsání nevzpomenu na něco jiného. Tak jdeme na to! 

Kdybyste ale viděli, jak jsem byla šťastná, když jsem tu tašku zvedla! Nezkazilo mi radost ani to, když mi pak mamka řekla, že jsou v ní jenom igelitky. Prostě jsem byla velká a silná holka! Toto mi ale bohužel nezůstalo, protože unesu jen o něco málo víc, než by byla tato taška plná igelitek. To je ale zase jiné povídání.

Na viděnou u dalšího článku,

Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Přidejte se do giveaway skupiny - zde

Ahojte,

přiznám se, že jsem si právě na sebe vymyslela docela dobrou boudu. Dnes, když jsem přijela domů, posadila se za počítač a otevřela blogger, dostala jsem chuť něco na svém blogu podniknout. Vzpomněla jsem si na výzvu, kterou jsem viděla minulý rok u jedné blogerky. Ta si řekla, že bude každý den psát jeden článek. Mne to najednou přišlo jako dobrý nápad a nějakou takovou svou výzvu jsem si vytvořila přímo na míru. Dala jsem jí i nějaká ta pravidla. Pro jistotu.

Tak takto nějak vypadají témata do mé výzvy, kterou jsem na sebe ušila. Teď vám povím něco málo o tom, jak to bude fungovat. Určila jsem si 31 témat na 31 dnů. Už teď ale vím, že během tohoto času budu potřebovat vydat i jiné články, proto si zadám pravidlo, které mi říká, že když článek z výzvy nahradím jiným článkem, tak to nevadí. Jen prostě musí vycházet článek odteď každý den. Minimálně těch 31 dnů. Reálně to ale bude spíš 33 dnů. Fuuu. To si dám. Abych si to ale aspoň trochu ulehčila, zadaná témata nemusím brát popořadě. Jediné to poslední musí zůstat poslední, jinak by nedávalo smysl. No, jsem na sebe upřímně zvědavá, jestli to zvládnu a nebo to vzdám. Klidně si v komentářích tipněte! 

Dnes rovnou začnu s jedním tématem. Pro první článek z této výzvy jsem si vybrala hned první téma. Vždy si ho odškrtnu červeně, abyste viděli, o čem ten aktuální článek bude. Splněná témata budu odškrtávat modře a pod seznam na ně budu vkládat odkazy. Tak, ale teď už jdeme rovnou na první téma!

Někteří z vás si můj blog pamatují ještě pod tímto názvem, který jsem vymýšlela jednu noc, kdy jsem zrovna nemohla spát. Já jsem vždycky ráda jen tak ležela a nebo seděla a snila o věcech, které se mi nikdy nestanou. Do teď mi to zůstalo. Víte, já jsem hrozný snílek. Nehorázný. Chtěla jsem tedy název pro nový blog v tomto stylu. Prostě něco, co je pro mne typické. Zasněný název. Vymýšlela jsem ho ale prakticky jen tu noc a podle toho to taky dopadlo. Název byl sice přesně takový, jaký jsem chtěla, ale už jsem tak nějak odmítla sama se sebou řešit to, že je moc dlouhý. Že si ho někteří lidé třeba nezapamatují a že kvůli tomu můžu i přijít o své čtenáře. Toto jsem prostě úplně vypustila z hlavy. 

Nějaký ten rok nebo dva jsem ale pod tímto názvem normálně fungovala. Čím déle jsem ho ale měla, tím více mne hlodalo přesně to, co jsem popisovala v předchozím odstavci. A pamatuje si ten název vůbec někdo?! Nebyla jsem si vůbec jistá. 

Hlodalo mne to tak dlouho, že když jsem se rozhodla, že chci svůj blog opět posunout o nějaký ten krok dál a pořídit mu vlastní doménu, blesklo mi v hlavě, že ji vlastně mohu pojmenovat jinak. Že konečně mohu mít lehce zapamatovatelný název blogu. Opět jsem se tedy zamyslela a snažila jsem se kromě toho mého nekonečného snění přijít i na něco jiného, typického pro mne. Řekla jsem si, že když už jedna část názvu je něco, co charakterizuje to, jaká jsem povahově, tak ta druhá část by mohla být něco, co mne bude zase charakterizovat vzhledově. První, co mne napadlo, bylo to, že jsem malá. Toho si všimnete prostě hned. Měla jsem tedy v novém názvu a adrese jasno.

Trochu jsem se bála, jaké budou reakce na nový název. Nakonec jsem ale měla s doménou úplně jiné problémy, blog se někomu nezobrazoval, ale to po dvou dnech naštěstí odeznělo. Kvůli tomuto jsem nezaznamenala žádné reakce na změnu názvu. Já jsem dodnes za ní ale ráda a tento název jsem si prostě zamilovala. 

Co na něj říkáte vy? Přišel i vám původní nezapamatovatelný? 

Ahojte,

o výletu, který jsme uspořádaly s kamarádkou během května, jsem vám psala už zde. Také jsem se zmiňovala, že původní plán byl jet prostě na nákupy. Moc jsem si toho sice nekoupila, ale stejně jsem se rozhodla, že se s vámi o tyto nákupy podělím. 

Než se ale koukneme na samotné nákupy z Budějovic, ráda bych vám ukázala oblečení, které jsem měla možnost si vybrat na eshopu Blancheporte.cz. Jedná se o český zásilkový obchod s francouzskou módou a já jsem ráda, že jsem si mohla nějaké ty kousky vybrat. Překvapilo mne, jak oblečení přišlo zabalené. Všechny kousky byly úhledně poskládané přes kus kartonu, aby se oblečení po cestě nějak moc nepomačkalo. Trochu mne ale zarazilo, že nemají velikost 34. Jo, mne jejich 36 sedla skvěle, ale přece jenom je plno, plno ještě drobnějších holek, než jsem já. Tak ale teď už se pojďme podívat na to, co jsem si vybrala.

Kdybyste otevřeli moji skříň, najdete tam hrozně moc halenek, které jsou přesně takto proužkované a i velká část z nich má na sobě květinový motiv. Jo, tohle je prostě můj styl. Měla bych se ale zamyslet nad tím, jestli takovýchto halenek potřebuji tolik, přece jenom tímto tempem nebudu mít ve skříni nic jiného! Já jsem ale prostě nemohla odolat těm rukávkům. Halenka je z lehkého materiálu a je na těle příjemná.

Dále se mi tam zalíbilo i tyto bílé kraťasy, který opět přesně zapadají do mého stylu. Nejvíce na nich oceňuji, že jsou tak do půlky stehen a neukazují vám celý zadek. Nějak jsem se totiž toto jaro změnila. Začala jsem nemít ráda všechny ty miniaturní kraťásky a začala jsem spíš nosit sukně a šaty. No, tyhle budu ale moc vesele nosit, jak se mi bude chtít! :D 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Ahojte,

to, že začalo léto poznávám nejradši podle toho, že se mi najednou chce číst. Téměř pořád. I to má ale své logické vysvětlení a tím je to, že skončila škola a najednou na to mám plno času a toho samozřejmě ráda využívám. Během léta mne eshopy s knihami mají rády, tomu napovídá i to, že jsem zrovna tento týden musela svou knihovničku přesunout do delší poličky. Trochu se bojím, že po tomto létu budu muset využít největší poličku. No uvidí se. Teď se pojďme kouknout na knížky, které si přeji toto léto!

Nevím přesně, kdy to bylo, ale během prokrastinace jsem zvládla zkouknout snad všechna videa s Ladislavem Ziburou, co byly na YouTube. Od té doby mne hrozně láká si přečíst alespoň jednu z jeho knih, tak snad to toto léto vyjde. 

Další na mém seznamu je kniha Sedmilhářky od Bereniky Kohoutové a Mariky Šopovské. Tyto dvě mám hodně ráda a to je přesně ten důvod, proč bych si tuto knihu chtěla přečíst. Očekávám od ní to, že bude oddechová a zábavná.

Další Sedmilhářky na mém seznamu jsou ty od Liane Moriarty. Stejnojmenný seriál jsem zhlédla už někdy v zimě a líbil se mi tak, že bych si chtěla přečíst i knihu. Mám totiž zkušenosti s tím, že knihy bývají o dost lepší než filmy a seriály.

Už nějaký ten rok si opakuji, že si musím pořádně zopakovat angličtinu a neusnout na vavřínech. Proto jsem si objednala The Bat od Jo Nesba. Dlouho jsem chtěla něco od něj přečíst a tak jsem se rozhodla, že začnu číst sérii s Harrym Holem pěkně od začátku. A rovnou v angličtině, abych zabila dvě mouchy jednou ranou.

Hadrového panáka od Daniela Colea jsem kupovala někdy před Vánoci kamarádce k narozeninám. V té době jsem měla chutě si tu knihu nechat a jí dát něco jiného. Nakonec jsem se ale rozhodla nebýt sobec, ale chuť si knihu přečíst ve mne zůstala a tak doufám, že si to splním toto léto a třeba i rovnou s dalším dílem. 

Michal Viewegh je spisovatel, kterého mám ráda snad už od základní školy. Když jsem viděla všude ukázky, že bude mít novou knihu, přirozeně jsem si ji chtěla přečíst. 

Ester a Josefina mne baví na Instagramu. V plno těch situacích vidím sebe, někoho mne blízkého a celkově mi celý tento profil přijde trefný. To je ten důvod, proč by mne pobavila i jejich kniha "Terapie sdílením."

Poslední knihou, kterou jsem se rozhodla zařadit na svůj wishlist je Love x Style x Life. Dlouho jsem ji obcházela. Autorku neznám, to se přiznám na rovinu. Celkově mne ale tato kniha docela láká.

Tak a jak už jsem říkala v minulém wishlistu, tak i v tomto se koukneme na to, co jsem si minule přála a jestli se mi to splnilo.

Ahojte,

Opět jste o mne delší dobu neslyšeli. Já vím. Já vám to všechno povím v některým z dalších příspěvků. Vlastně jsem vám to chtěla sepsat už včera, ale pořád si tak nějak promítám, co jsem udělala špatně. Jak vám to podat, abyste pochopili, co vám vlastně chci říct. No, o to teď vlastně nejde. Co jsem ale chtěla spíš říct, je to, že jsem udělala všechny zkoušky a dokončila tak třeťák. Hrozně se mi ulevilo. Ale ještě větší úleva přijde příští rok, až udělám státnice. Snad je tedy udělám. Ale teď už se pojďme přesunout k dnešnímu článku.

Když jsem byla malá, rozuměj tak 11-12 let, milovala jsem citáty. Měla jsem na ně speciální notýsek, kam jsem si je zapisovala. Můj blog, který jsem v té době měla a o kterém jste mohli číst zde, citáty rozhodně obsahoval a já jsem věřila všem těm věcem, o kterých se tam psalo. 

Jak ale šel čas, tak se pro mne začalo kouzlo citátů ztrácet. Žádný princ na bílém koni nepřijel a vlastně i můj, do té doby nejoblíbenější "Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry.", se mi najednou zdál "zbytečný". Objevila jsem ho ve filmu Moderní popelka. No kdo by to neznal! Ale najednou ten citát už nebyl můj a já najednou všechny přestala vnímat. 

Na gymplu jsem dokonce měla na starosti maturitní noviny a prosadila jsem si, že nebudeme vypisovat své oblíbené citáty, ale že místo toho tam budeme mít, jak bychom se popsali názvem filmu. Jo, do našeho tématu se to hodilo mnohem víc a vlastně nás to charakterizovalo i jako naše oblíbené citáty, ale to, že jsem si dokázala něco takto prosadit, to už mluví za vše. 

"Žít okamžikem"

Jo, přesně tato dvě slova mě nedávno donutila se zamyslet. Kolikrát jsme se už užírali minulostí místo toho, abychom si užívali přítomnost a nebo dělali něco pro svou lepší budoucnost? Kolikrát jsme si už namalovali svou budoucnost ve své mysli, ale nic jsme nepodnikli pro to, aby se naše představy uskutečnily? No, já asi tak 3506516x a pořád je to málo. Kdybych teď měla spočítat, kolik času jsem tímto sněním zabila, bylo by mi z toho až zle. Je mi jasné, že tohle své užírání se něčím, co už stejně nezměním a snění o něčem, pro co nic neudělám, musí skončit. Chci si více užívat času, který právě probíhá a neříkat si pořád jen věci jako "Ať už ten den skončí", "Ať už je za týden" a tak dále. Jo, přesně toto jsou mé oblíbené fráze a pak to dopadá, že jenom sedím a vlastně ani nemám chuť nic dělat, protože prostě chci, aby už bylo za týden. A v tomto se chci změnit. Chci si víc užívat života a okamžiku. 

Takže tento jediný citát jsem začala brát. A začínám se jím fakt řídit. Od začátku roku se ze mne stal větší optimista. Moc sice nerozumím tomu, jak se mi to povedlo, ale jsem za to neskutečně ráda. Zkoušky jsem už zvládala lépe, nebyla jsem z nich skoro nervózní a říkala jsem si, že to prostě udělám. Smála jsem se tomu, když jsem místo celodenního učení odjela na celodenní výlet. A i přesto jsem věřila tomu, že zkoušky udělám.

Snad to všechno dává smysl. Měla jsem jenom potřebu ze sebe toto vypsat.

Máte vy nějaký svůj oblíbený citát? Napište mi o něm.