Ahoj, jsem ráda, že se konečně vracím k mé sérii článků o road tripu po Norsku, tak doufám, že vás to alespoň trochu zajímá. Já to tady chci mít, protože to je jedna z nejpovedenějších dovolených, na kterých jsem kdy byla. No, nebudu dál zdržovat a jdu se pustit do vyprávění.

Probudili jsme se u jezera Krusetertjern, kde jsme si večer postavili stan. Nasnídali jsme se a vydali se obejít jezero. Já jsem byla hned paf z obyčejného severského lesa - je to úplně něco jiného než ty naše šumavské. Přítel to přirovnal k Jizerským horám, ale tam jsem pořádně nikdy nebyla. Všude bylo vysoké borůvčí. U tohoto jezera je i koupaliště a Norové se tam koupali už od rána. Na sluníčku sice teplo bylo, ale ve stínu to bylo na svetr.

Připomíná vám bříza z první fotky něco? Já doufám, že ano! Cítila jsem se tu jako na Šumavě, na Chalupské slati. Akorát tam chudák bříza schne, tady je v nádherném stavu. Po této krátké procházce jsme nasedli do auta a zajeli do obchodu, který byl kousek od nás. Objevili jsme ty nejlepší kafe v krabičce, které mi teď neskutečně chybí a nakoupili pár nutností. Vydali jsme se na přejezd. Jeli jsme směrem k městečku Bø. V tomto městečku jsme byli atrakce pro místní. Teda hlavně SPZ auta, skoro to vypadalo, že vidí cizince poprvé a div si nás nefotili. 

Ještě než jsme šli hledat místo na spaní, šli jsme na krátkou procházku. Myslela jsem, že hold půjdeme stejnou trasou tam a zpět, protože trasa byla kolem říčky, přes kterou byl jen jeden most v území, kde jsme se chtěli pohybovat. Už na této první vycházce jsme se setkali s ovečkami - procházeli jsme po cestě a před námi byla branka, u které bylo napsáno jen to, ať za sebou zavřeme. Byla to ohrada pro ovečky a zároveň jsme procházeli přes nějaký soukromý pozemek. 

Ahoj, přemýšlela jsem, s jakým článkem dnes přijdu. Vím, že už dlouho slibuji, že dám dohromady články z Norska a doufám, že dám! Každým dnem zapomínám další a další detaily, které bych si chtěla uchovat. Během dneška a zítřka chci dodělat fotoknihu a doufám, že stihnu sepsat i nějaký ten článek. Nějak se k tomu ale teď nemohu dostat a proč, o tom vám právě dnes chci napsat. 

Každý můj seznam novoročních předsevzetí obsahuje bod "naučit se odpočívat". Každý rok na tomto bodě ale ztroskotám nejvíc a obávám se toho, že tento rok to bude ten největší výbuch za celou dobu. 

Ale i když neodpočívám, tak nemůžu říct, že bych se měla špatně. Spíš naopak! Mám tolik plánů a akcí, že ten odpočinek nestíhám. Od té doby, co jsem přijela z Norska, pořád něco dělám. A tentokrát jsem měla plné i víkendy, během kterých jsem normálně vždy zpomalila tempo a oddychla si. Měli jsme s kamarády několik party a i když na ně jedu vždy jako řidič, takže nepiju, stačí mi ale to nevyspání a cítím se totálně mrtvá. A několik těchto party a setkání se začalo odehrávat i v týdnu, což je v kombinaci s brzkým vstáváním do práce docela výhra. A ani po práci odpočinek nestíhám. Při ulehání si vždy říkám, kam se ten den zas poděl. Baví mě to tak, ale tělo mi za to moc neděkuje. 

Až tento víkend, který jsem si prodloužila, jsem neměla žádné plány a musím říct, že si dost užívám, že nemusím vůbec nic dělat. Za celý včerejškem jsem byla jen na procházce, ze které vidíte fotky. Poznáváte to místo? Jestliže jste četli tento článek, tak možná jo. Dobrá, teď jsem vám sem chtěla nalinkovat jeden starší článek, ale nenašla jsem ho, tak budeme dělat, že se to nestalo, heh. 

Dnes píšu tento článek a mám v plánu dodělat tu fotoknížku. Ještě musím jít běhat, ale na to se dnes fakt těším, takže to pro mě není žádná povinnost. Konečně jsem se dostala do tohoto bodu! O mých běžeckých patáliích vám taky určitě napíšu. 

A zítra mám v plánu taky jen běh a možná kolo, když budu mít tu chuť. Jinak koukám na videa, čtu a hraju simíky. A konečně mám pocit, že trochu odpočívám a moje tělo mi za to určitě poděkuje!

Odpočíváte pravidelně a nebo jste v tom špatní jako já?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

 Ahoj, můj život se v posledních dnech odehrával hlavně v offlinu a na online prostor zase úplně nezbyl čas. Tento víkend mám ale po dlouhé době prázdný a vlastně sama pro sebe a neskutečně si to užívám! Včera jsem teda ještě dělala dopoledne nějaké věci do práce, pak jsem dělala generální úklid a den jsem ukončila s kamarádkou na vínku, takže na článek čas nebyl, dnes už ale naštěstí ano. A mám z toho neskutečnou radost! No a dnes pro vás sepíšu recenze na pár spotřebovaných produktů a dnes tu mám fakt plno těch, o kterých jsem vám ještě nic nepsala. Tak jdeme rovnou na to!

Vy, kteří mě sledujete déle, víte, že jsem hodně dlouhou dobu používala pouze přírodní produkty na vlasy. V poslední době mi ale přišlo, že už mi absolutně nestačí. Vlasy jsem měla drsné a bez lesku, proto jsem se rozhodla jednak zkrátit zničené konce, ale i změnit péči o ně a na zkoušku jsem si objednala tato balení kondicionéru a šamponu od Welly. Jedná se o vyživující řadu na suché vlasy. Hned jsem viděla rozdíl a bylo mi jasné, že se svých přírodních šamponů vzdávám a dost jsem litovala, že jsem tento krok neudělala už dřív. Přiznám se, že teď už mám v koupelně velká, litrová balení.

Vždy po mytí vlasů používám ještě bezoplachovou péči, tato olivová od Nature boxu byla taková nijaká, za celou dobu používání mě nepřesvědčila o tom, abych si ji koupila znovu. 

Když jsem se stěhovala do Prahy a měla plno výdajů, nechtělo se mi utrácet za drahá holítka od Gillette. Dala jsem proto šanci levnějším od Baley a to konkrétně z řady Fairytail, protože jsem na ni slyšela chválu. Mně ale k srdci vůbec nepřirostly, naopak. Vůbec mi nevyhovovaly a jen jsem se těšila, až mi dojdou náhradní a koupím si to dražší Gillette. 

Transparentní pudry používám každé líčení a jak ten od Catrice, tak ten od Essence mám hodně ráda a mohu je doporučit!

Antiperspirant Borotalco je také mou stálicí, jiný mi nefunguje a ani si už jiné nekupuji. Takže mohu jedině doporučit!

Minulé léto jsem měla jako vzoreček z Yves Rocher denní krém z řady Elixir Jeunesse a v tu dobu mi hodně seděl. Rozhodla jsem se tedy, že si pořídím denní i noční krém z této řady. Pořizovala jsem si je na zimu a to byla asi ta chyba. Já mám věčně vysušenou pleť a v zimě je to asi tak milionkrát horší. A tyto krémy si s tím absolutně nedokázaly poradit. Kdybych je měla v létě, tak je to asi v pohodě, ale takto mi vůbec nesedly a už si je znovu nekoupím. 

Jaké produkty používáte na vlasy? 

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, nedávno jsem obdržela email od Benu lékárny, jestli si u nich výměnou za článek nechci vybrat nějaké produkty. Já, od té doby, co jsem v Praze, jsem si navykla nakupovat léky a vitamíny jen tam, takže jsem zažila takovou tu radost, když vám napíše váš love brand. Takže nebylo moc o čem přemýšlet. A jelikož se blíží podzim a plno z nás bude řešit, jak posílit svou imunitu, rozhodla jsem se vybrat si vitamíny. Ale nebyla bych to já, kdybych si nevybrala nic, co se týče běhání. Takže i tyto věci tu budou!

Ještě bych chtěla říct, že mám k těmto doplňkům stravy kladný vztah a ráda je využívám. Zároveň ale vím, že nikdy nedokážou nahradit pestrou a zdravou stravu. Beru je proto fakt jen jako doplněk a rozhodně si neodepírám živiny ze stravy. Jo a taky netvrdím, že zobám každý den úplně všechno, heh. Možná se vám bude zdát, že v mém výběru chybí klasický vitamín C, ale ten jsem si nedávno kupovala, takže jsem ho nepotřebovala.

Mým must have se stal B-komplex, takže jsem si vybrala do zásoby. My, lidé, co často trpíme opary, to známe. Nefunguje na to nic kromě prevence, která se skládá ze zdravého životního stylu, málo stresu a vitamínu B. Po očkování se mi opary zhoršily, objevovaly se mnohem častěji, tak jsem teď doplňování tohoto vitamínu upřednostnila. Vitamín B není dobrý jen na opary, ale třeba i na podporu energetického metabolismu, správné činnosti nervové soustavy a k normálnímu stavu pokožky a sliznic.

Bohužel dny plné sluníčka odcházejí a tak jsem se rozhodla, že si dodám i nějaký ten vitamín D společně s K. Oba dva vitamíny podporují imunitu, káčko pak ještě správné vstřebávání vápníku a podporuje kosti, svaly a zuby.

Jelikož často sportuji, rozhodla jsem se, že si vyberu i hořčík, který přispívá ke snížení únavy a ke správné činnosti svalů, kostí a zubů. Hořčík ve formě šumáků jsem si vlastně dopřávala i do teď. 

Jako poslední na fotce můžete vidět rybí olej. Když se řekne rybí olej, vybavím si scénu z Rafťáků, (byli to Rafťáci, ne?) jak do bratra jednoho z hlavních hrdinů cpe babička rybí olej a on ho vůbec nechce. Tak tohle je ta příjemnější varianta, jak ho do sebe dostat! Přiznám se ale, že jsem ho ještě nikdy neměla. Podporuje normální činnost mozku, zraku a je dobrý i na srdce.

Tak a z věcí na druhé fotce zaplesalo mé běžecké srdíčko! Šumivé tablety si ráda házím do vody, když mám chuť na něco sladkého. Mám je vlastně místo šťávy a limonád. Dávám si ale pozor, abych jich nepila hodně, v praxi to pak vypadá, že si dám maximálně jednu za den. Jsou ale dny, kdy piju jen čistou vodu. Vybrala jsem si šumivé tablety s hořčíkem a ty, určené pro sportovce. No, takže v nich bude hořčík taky!

Mou tajnou zbraní, co se týče běhání, je hroznový cukr. Před dvěma lety jsem díky němu uběhla půlmaraton pod dvě hodiny. Během běhu jsem z něj doplňovala energii. A jelikož jsem teď znovu namotivovaná se do běžeckých tréninků pořádně ponořit, vybrala jsem si zásobu, která mi při nich bude dodávat energii. Navíc jsou naprosto výborný, my milovníci sladkých věcí to určitě oceníme. 

Máte rádi doplňky stravy a nebo se jim vyhýbáte? 

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, dnes sedím u blogu už podruhé, dopoledne jsem připravovala článek na středu a teď píši ten dnešní. Je to pro mě trochu nezvyk tím, že jsem celé léto blog úplně nezvládala, takže teď se do toho pomalu dostávám, tak se mnou mějte trpělivost. Blog miluju, ale můj život je teď krapet hektičtější, takže je pro mě těžší najít nějaký klidný čas na psaní. Ale pokaždé, když píšu, tak cítím, jak moc to miluju a že si na to musím najít více času! 

Narozeniny jsem měla už na začátku srpna, zrovna když jsem byla v Norsku. Tam jsem to teda nijak neslavila. Jestliže mě sledujete dýl, víte, že já ty narozeniny úplně ráda nemám a tak mi vůbec nevadilo, že jsme oslavu vynechali a tím, jak jsem nebyla ani moc na mobilu, nepřipomínali mi to další a další lidé. A proto byl letošní narozeninový den dost dobrý!

Jak nemám ráda své narozeniny, tak jejich oslavy mám ráda. Mají prostě trochu jinou atmosféru než obyčejná setkání. A já jsem letos zažila dvě skvělé oslavy - obě v minulém týdnu. 

Ta první se odehrála s mým přítelem. Našli jsme den, kdy ani jeden z nás nic po práci nemusel a kdy jsme ani neměli běžecké tréninky. Došli jsme si na večeři, byli jsme na procházce, otevřeně jsme spolu mluvili o všem, co nás trápí, já vím, není to úplně téma na oslavu, ale mám ráda, když se jeden druhému ještě víc otevřeme. Takže mi toto téma vůbec nevadilo. A pak jsme si dali víno a pokračovali v povídání. Bylo to vlastně naprosto obyčejné, ale něčím výjimečně krásné. 

Druhou oslavu jsem měla právě včera. Byla to má tradiční oslava s kamarády, na kterou peču dort. Každým svým dortem jsem se tady zatím pochlubila, heh. Takže i tento rok jsem vám ho sem dala. Jelikož jsme letos slavili až takhle pozdě, mohla jsem si dovolit trochu "těžší" dort než ty klasické, ovocné, které jsem dělala pokaždé. Piškotové těsto jsem obarvila kakaem a krém byl malinový. Nebudu vám lhát, celý dort v mé představě vypadal úplně jinak, nakonec jsem ale i s tímto byla spokojená a snědl se nejrychleji ze všech předchozích let. Na oslavě jsme hráli Krycí jména a také to bylo úplně skvělé.

Pečete na svou oslavu dort a nebo ho dostáváte?

Těším se u dalšího článku,
Lenka