čtvrtek 19. července 2018

Výzva - 22. článek - Travel wishlist


Ahojte,
přijde mi, že je poslední dobou hrozně moderní cestovat. Chápu to. Je to totiž fakt zábava! Poznávat nová místa, nová jídla, nové všechno. Na cestách vlastně skvěle poznáte i sami sebe. Cestování je rozhodně jedna z věcí, do které se vyplatí investovat svůj čas a také peníze. A kam bych se nejraději podívala já, kdybych měla neomezený rozpočet? Na to se podíváme v dnešním článku.


Severské země
Někdy před rokem jsem začala snít o tom, že se jednou podívám do nějaké severské země. Myslela jsem, jak mi bude trvat dlouho, než si toto přání splním. Opak je ale pravdou. Už na konci září vystoupím z letadla v Oslu a hrozně se na to těším! Norsko mne vlastně i láká nejvíce. Jednou bych se chtěla vydat na road trip okolo fjordů, to musí být fakt nádhera!

Japonsko
Už někdy od puberty mne tato země hrozně láká. Líbí se mi jejich úplně jiná kultura a láká mne spatřit Tokio. A vlastně nejen Tokio. Japonsko bych také nejradši projela celé a během cest bych rozhodně nevynechala Shinkanzen, to musí být totiž teprve zážitek!

Jižní Korea
Tato země mi také přijde neskutečně zajímavá. Na chvíli bych se samozřejmě zdržela v hlavním městě, v Soulu. Poznala bych mentalitu místních lidí a pak bych se vydala na svůj "Hawaii", místo, kde je nádherné moře a teplo. Na Jeju Island. To mne neskutečně láká.

USA
I když jsem dříve chtěla spíš na východ, právě do Japonska a do Jižní Koree, tak teď bych chtěla vidět i to šílenství jménem Amerika. Lákají mne nejvíc samozřejmě města. Já jsem totiž takový městský typ. Chtěla bych se podívat do New Yorku, do Miami, toto město mám ráda už od mala díky CSI Miami a pak také na západní pobřeží, do Los Angeles a Seattlu. 

Jo, mohla bych pokračovat dál a vypsat tu několik zemí, ale nechám tu schválně jen těchto pár, protože ty mne už delší dobu lákají všechny. Kam byste se nejraději podívali vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

středa 18. července 2018

Výzva - 21. článek - Můj vysněný den za 10 let


Ahojte,
toto téma vlastně tak nějak k dnešku sedí. Dnes jsem totiž prožila den, který bych v budoucnu úplně mít nemusela. V půl páté ráno jsem odjela do práce a v půl osmé večer jsem se z ní vrátila a to pak z toho dne máte nic. Ale jednou za čas se to rozhodně přežít dá. A právě toto mne navedlo k tomuto tématu. Jak bych tedy chtěla trávit svůj den za 10 let?


Jasný, mohla bych vám tu popisovat to, jak se válím někde na pláži na Hawaii, ale radši se pustím do naprosto standardního dne.

7:00 - Zvoní mi budíček a já vstávám. Mám totiž vyzkoušeno, že vstávat okolo této hodiny mi plně vyhovuje, vlastně to tak dělám i teď o víkendech. Uvařila bych si kafe, nasnídala se a vypravila se do práce.

8:00 - V tento čas bych začala pracovat. Pracovala bych samozřejmě v oboru, který studuji, a to ve stavebnictví. Myslím, že bych byla projektantkou. Kancelář opouštím po osmi hodinách. Chápejte, práce mi nevadí, ale rozhodně nepatřím mezi workoholiky, kteří by v ní chtěli trávit každou volnou minutku.

16:00 - Toto by byl ideální čas pro odchod z práce. Jo a kancelář, ve které bych pracovala, by samozřejmě nebyla daleko od mého domova, takže bych nezabila veškerý čas cestou do práce a z práce. Po příchodu domů se najím, věnuji se svým dětem a také poklízím domácnost. Na to nesmím zapomenout!

19:00 - Zavolám babičku na hlídání a vyrážím si se svým manželem někam na rande na dobrou večeři. Chtěli bychom spolu totiž trávit čas a mít rande, jako když jsme spolu začínali.

21:00 - Přišli bychom domů a šli políbit své spící děti na čelo na dobrou noc. Potom se střídáme v koupelně a každý z nás absolvuje tu svou večerní rutinu. Mne to samozřejmě trvá tak dvojnásobek času.

22:00 - Ležíme vedle sebe v posteli a každý si bere do rukou svou knížku a čte si v ní. Čtení je nejlepší rituál, který si můžete před usnutím dopřát. Skvěle vás zklidní a prý se po něm i lépe usíná. 

23:00 - Tato hodina by byla ta nejpozdější, kdy bych usínala. Miluji svých 8 hodin spánku a do budoucna se na tom určitě nic nezmění.

Jej, tak tohle je fakt hezká představa! Jaký byste chtěli strávit vy den za 10 let?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

úterý 17. července 2018

Výzva - 20. článek - Mé vysněné bydlení


Ahojte,
až teď vidím, kolik těch zasněných témat jsem si zvolila. A ještě jich na mne pár čeká. Ale nevadí, alespoň to bude takové veselé. Tedy doufám. Pro dnes jsem si zvolila "Mé vysněné bydlení".

Někteří z vás si možná všimli, že jsem o víkendu měla výpadek. Jo, přiznávám se. Byla jsem tři dny mimo počítač a mimo virtuální svět a i když jsem měla články předepsané, vůbec jsem si nevzpomněla na to, že bych je měla publikovat. To se přiznám na rovinu. Jo, možná je to zkrat ve výzvě, ale já si ty tři dny tak užila, že si to odpustím. A vyzkoušela jsem si být docela dlouho bez počítače. Možná to zní divně, ale jelikož mám i brigádu, kde sedím pořád za PC, tak jsou pro mne 3 dny bez něj takový malý zázrak. Výzvu ale dokončím, teď už se přece nevzdám!


Teď už ale k tématu. Kdy poprvé jsem začala přemýšlet nad tím, v jakém baráčku a nebo bytě bych chtěla bydlet? To už bude pěkně dlouho. To jsem určitě byla ještě na základce. Možná i ve školce! Když jsem chtěla velký hrad a žít si v něm jako princezna. Samozřejmě nesměly chybět uklízečky. Uklízet celý hrad, to bych tedy fakt nechtěla. A zahradník. A hlavně tedy nějaký ten pohádkově bohatý princ. Prostě takové ty klasické sny malého děvčátka v předškolním věku. 

Časem jsem své nároky trochu zmenšila a chtěla jsem už jenom velký barák s velkou zahradou. Mít v něm vše, na co si jen můžete vzpomenout. Ložnici s koupelnou a velkou šatnou, balkón, nesmyslně velké pokoje, obývák, saunu. Jo a taky krytý bazén. Úplně jsem se viděla, jak v něm plavu! I z těchto představ ale taky po čase sešlo a já jsem byla rozhodnutá, že budu mít tak akorát velký rodinný baráček. A že budu mít dvě děti a každé bude mít svůj vlastní pokoj. To teda hlavně!

Jenže teď, když vím, jak je nákladné a složité nějaký ten svůj vysněný baráček postavit a nebo koupit nádherný byt, už tak nějak nesním o žádném velkém sídle. Ani o hradu a ani o velkém baráku s velkou zahradou. Samozřejmě nevím, kam mne život zavane, co si budu moct s budoucím partnerem dovolit, ale jedno vím jistě. Chci francouzské okno. Alespoň jedno. Jo, je to taky takové nadstandardní přání, ale mne se tento prvek prostě děsně líbí! Už vlastně ani nějak nesním o baráčku, nevadilo by mi ani být v bytě, ale to francouzské okno prostě chci a o tom už nejméně dva roky sním. Jo a taky jsem zvědavá, jestli se mi toto jediné mé skromné přání splní! No uvidíme.

Jak vypadá vaše vysněné budoucí bydlení?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

pondělí 16. července 2018

Výzva - 19. článek - Čeho se bojím?


Ahojte,
myslím, že přiznat, že se něčeho bojíme, občas nemusí být jednoduché. Schválně, kolikrát už jste zalhali, když se vás někdo zeptal, jestli se v dané situaci bojíte? Já už párkrát jo. Proč bychom ale nesměli přiznat, že nám něco nahání strach? Je to lidské. Dnes vám odtajním ty své strachy.


Pavouci
Jo, začneme něčím obvyklým. I já vlastním strach z pavouků. Jednou jsem usínala a najednou cítím, jak mi něco s hodně nohama přeběhlo přes ruku, kterou jsem mělo vystrčenou z peřiny. Okamžitě jsem se probrala a rozsvítila lampičku. Viděla jsem obrovského pavouka, ale bohužel jsem ho svou snahou ho zabít akorát tak zahnala. Další hodinu jsem seděla na židli u postele a čekala jsem, až vyleze, abych mohla jít spát. Napodruhé se mi ho už naštěstí zabít povedlo. Jo, s pavouky si fakt nerozumím, i když vím, že mi vlastně nic neudělají a že je v noci potají jím. To bude asi nějaká má pomsta!

Hmyz
Hmyz je na tom u mne vlastně docela dost stejně jako pavouci. Vždy, když vidím nějaký hmyz, mám chuť zdrhat a celá se otřásám. Je už úplně jedno, co to vlastně je za hmyz. Nejhorší jsou ale sršni! Mají hnízdo blízko našeho baráku a minulý rok na nás pravidelně pořádali nálety. Vždy, když se setmělo a nechali jsme rozsvícená světla, bourali do oken a chtěli je snad rozbít. Jednou se vrátil bratr opilý a jak chrápal, nemohla jsem znovu usnout. Šla jsem spát do obýváku, mamka mne cestou ale varovala, že tam byl sršeň, ať si to radši rozmyslím. Rozsvítila jsem a snažila se ho najít, no nenašla, tak jsem si klidně usnula. Ráno v šest jsem se vzbudila a něco mi hrozně bzučelo nad hlavou. Jo, byl tam. Zdrhla jsem tak rychle, jak snad nikdy. 

Selhání
Další strach, který vlastním je ten, že se neustále bojím, že něco zkazím. Je už jedno, co to má být. Nevím, proč je pro mne tak těžké přiznat svou chybu nahlas. Ve své hlavě, v té prostě můžu za všechno nepovedené na světě, ale přiznat to nahlas, to už je jiný šálek čaje. Proto je pro mne prostě jednodušší nic nezkazit. I to ale není úplně jednoduchý úkol.

Trapnost
Další strach, který bohužel tak trochu ovládá můj život, je strach ze ztrapnění se. Vždy se bojím na něco zeptat, protože mám pocit, že budu akorát tak trapná. Mám strach se pořádně odvázat, protože mám pocit, že budu akorát tak trapná. Tento můj strach mi asi vadí ze všeho nejvíc. 

Opilí lidé
Tak toto je poslední strach, co mne tak napadá. Mám doslova panickou hrůzu z opilých lidí. Abych vydržela v jejich blízkosti tak je za a) musím dobře znát nebo za b) musím být opilá taky. Ta druhá možnost se lépe realizuje. Já vím, že mi v naprostý většině nechtějí ublížit, že si prostě chtějí jen popovídat, ale vždycky, když vidím někoho, jak se motá, bliká mi v hlavě kontrolka a jediné na co myslím je to, abych si našla co nejlepší cestu na svůj útěk.

Čeho se bojíte vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

neděle 15. července 2018

Výzva - 18. článek - Můj vysněný domácí mazlíček


Ahojte,
měli jste někdy naplánovanou budoucnost fakt do detailu? Já ano. Kdysi. V poslední době jsem se ale naučila, že plány vytvořené moc dopředu prostě dřív nebo později zkrachují. Přestala jsem plánovat. Tedy, ne úplně. Svého plánu ohledně budoucího domácího mazlíčka jsem se nevzdala a ani to nemám v plánu. (Jo, mít plán v plánu je geniální! :D)

Doma jsme vždycky měli nějakého toho domácího mazlíčka. Vlastně jsme nikdy nebyli bez něj. Co pamatuji, máme kočky, takže jsem logicky měla vždycky radši je. Potom jsme k nim souběžně měli i andulky, ty ale moc velký úspěch nesklidily. To hlavně proto, že jsme je měli s bratrem v pokoji a vždycky nás ráno budily. Dlouho po tom, co obě umřely, jsme měli opět jen kočky. Až za dlouhou dobu jsem přesvědčila mamku, že chovat bílé myši je rozhodně dobrý nápad. Dvě takové jsem dostala a vydržely se mnou dva roky. Pak jsem ale odešla na vysokou a už jsem se nějak nesnažila mít nové myši a nebo jiné domácí mazlíčky. A tak nám zůstaly jen kočky.

Ze psů mám od mala strach. Tedy, teď hlavně už jen z vlčáků a podobných velkých psů. V naší vesnici se totiž na Velikonoce drží tradice řechtání. I já jsem vždycky chodila. Trasa nás vedla k baráku pana starosty. On měl dva vlčáky, ze kterých jsme měli respekt. Vzorně je ale zavíral, když se blížil čas našeho příchodu, proto jsme neměli důvod si myslet, že něco bude jinak. Ale bylo. Psi nebyli zamčení a jeden vyběhl k nám, srazil jednoho kluka k zemi a zakousl se mu do ramene. Všichni jsme začali automaticky utíkat. A přesně od této chvíle mám ze psů strach. Od té doby jsem si ale už na nějaké rasy zvykla a už mi nevadí.

Proč vám tu ale vyprávím tento příběh? Když jsem byla malá, vždycky jsem měla jasno v tom, že nějakého domácího mazlíčka budu chtít. Vždy jsem si ale myslela, že budu mít kočku. Byla jsem na ně od mala zvyklá a nebála jsem se jich. Před rokem jsem ale úplně zamilovala do mopsíků. Zatím mne to nepustilo a já už mám naplánováno, jak si jednoho pořídím. Zkoumala jsem jejich charakter a jsou mi hodně sympatičtí a navíc je to zrovna ta rasa, které se nezvládnu bát ani já.

Jakého mazlíčka si chcete jednou pořídit vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

středa 11. července 2018

Výzva - 17. článek - Mé nejoblíbenější roční období


Ahojte,
má výzva se začíná stupňovat, protože v pátek odjíždím pryč a až do neděle nebudu mít vůbec přístup k počítači. Nechci ale výzvu přerušovat a tak jsem si řekla, že se hecnu a prostě dnes a zítra napíšu články rovnou dva. No, moc se mi do toho nechce, dělala bych radši milion jiných věcí, ale prostě to zvládnu!


Myslím, že nikoho už ani v nejmenším nepřekvapí, že mým nejoblíbenějším ročním obdobím je léto. Vždycky jsem to tak měla. Abych ale řekla pravdu, nechápu, proč jsem měla ráda léto, když jsem byla na základní škole. Já vždycky nesnášela letní prázdniny. Jo, čas pro výsměch máte právě teď! Haha. Nikdy mne totiž nebavily. Byly na mne moc dlouhé a já se doma na vesnici prostě nudila. Kolikrát jsem dokonce odpočítávala jejich konec! No chápete to? Já teď absolutně ne. Nejradši bych se vrátila do první třídy a začala je mít ráda a užívat si je, než by bylo pozdě, jako je teď.

Jsem zmrzlina. Tato informace ale taky už nikoho nejspíš nepřekvapí. Na létu mám právě nejradši to, že si na sebe můžu obléct prakticky cokoliv a stejně mi nikdy nebude zima. Nevydám-li se tedy v noci v plavkách někam na Sněžku. Jasný, že jsou i chladnější dny, ale i zima má své teplejší. Jestli chápete.

Další věc, která je mi na létu hodně sympatická je to, že jsou lidé takoví optimističtější a veselejší. Venku je déle světlo a sluníčko svítí více a to s lidmi dělá hotová kouzla. Můžeme trávit víc času venku bez toho, aby nám umrzaly končetiny a nebo jsme se rovnou celí podchladili. 

Navíc během léta jsou období dovolených a období, kdy se podnikají výlety. Přiznám se, že když jsem byla na základce a během léta rodiče řekli, že pojedeme někam na výlet, brala jsem to spíš tak, že konečně nebudu chvíli doma. Teď jsem ale ráda, že něco málo z toho velkého světa vidím. Vždy jsem měla ráda i samotnou cestu a ne jen cílovou destinaci. Doteď si vlastně užívám jen tak jet a koukat kolem sebe. 

Co máte na létu nejraději vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

úterý 10. července 2018

Výzva - 16. článek - Jeden den se mnou


Ahojte,
mé dny jsou teď docela rutinní. Když chodím do školy, liší se alespoň rozvrhem hodin, takže to není každý den to samé, ale takhle v práci to většinou moc obměn nemá. A když jo, tak za ně většinou neskáču moc vysoko, protože to většinou znamená vstávat ve čtyry a to zrovna nevyhledávám. Ale abych se vrátila zpět k dnešnímu tématu. Dnes vám povím, jak vypadá takový můj klasický den, když jsem v práci.


5:55: Zvoní mi budík. Někdy jsem vzhůru i před ním, ale za to většinou moc ráda nejsem. Po tom, co ho vypnu, okamžitě startuji Instagram. Jo, i během týdne jsem nepoučitelná. Nejpozději v šest ale vždy opustím postel a jdu rovnou do koupelny, kde si vyčistím pleť a zuby. Pleť následně hydratuji denním krémem, oblékám se a maluji. Nakonec se učešu a vyrážím do práce.

6:57: Parkuji v ulici před kanceláří a sbírám si svých pár švestek z auta. Odemykám dveře kanceláře, pozdravím se s lidmi, kteří tam už jsou dříve a jdu na své místo, kde zapnu počítač. Mezitím, než se nastartuje, snídám. Dávám si většinou banán. 

9:00: Nejpozději v tento čas mám opět hlad a jím znovu. Tentokrát většinou volím jogurt.

11:00-12:00: Čas na oběd, opět je to ale většinou ovoce nebo jogurt. Když nejsem líná, tak si udělám i třeba kuskus, ale většinou líná jsem. Když mám hlad, jím ještě jedno jídlo později, to ale není pravidlem. 

15:00: Vypínám počítač a odcházím z práce. Nebudu vám lhát, tento čas mám docela ráda. Sice mi má práce nevadí, ale sedět 8 hodin na počítači téměř bez rozptýlení, mne také moc nebere. Poslední hodina už bývá docela dlouhá.

16:00: V tento čas jsem nejpozději doma. Cestou se ještě stavuji s mamkou v obchodě, což docela bere čas. Když jsem jezdila sama a nemusela jsem na nákupy, bylo to hned znát na čase, kdy jsem byla doma.

18:00: V tento čas většinou jdu běhat a nebo nějak sportovat. Nemám ho ale jasně daný. Je to způsobené spíš tím, že hned jak přijedu domů, jdu jíst. Běhat chodím tak dvě hodinky po jídle, abych neměla hlad, ale abych zároveň neměla plné břicho. Do této doby sjíždím sociální sítě, YouTube a nebo píši článek. Po běhu si dám sprchu nebo vanu.

19:00: Když jsem líná psát článek před běháním, píši ho hned jak vylezu ze sprchy a nebo vany. Vždycky se totiž bojím, že ho nestihnu a nebo že kvůli němu budu muset měnit plány před spaním. Když už mám článek dopsaný, koukám na nějaké videa na Youtube.

20:30: Nějak v tento čas si chodím vyčistit zuby a zalehnu do postele. Ještě ale nejdu spát, jen je čas na večerní čtení. Poslední dobou jsem se hodně naučila si před spaním číst. Zrovna mám rozečteného Netopýra od Jo Nesbo. Čtu ho v angličtině a mám radost, že tomu i rozumím!

21:45: Odkládám knihu a naposledy projedu sociální sítě a odepíšu na zprávy, které se mi během čtení nahromadily a nejpozději v deset odkládám mobil a usínám.

Jak vypadá váš den? 



Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

pondělí 9. července 2018

Výzva - 15. článek - Má vysněná oslava narozenin


Ahojte,
už jsem v půlce! Nebudu vám lhát, už se docela i těším, až výzva skončí. Je to fakt náročné psát každý den, ale teď už se nevzdám. Dotáhnu to do konce a pak se moc ráda vrátím zpět do svých starých kolejí - 2 články za týden. To bohatě stačí a i pro vás je to určitě lepší, jak už jsem si stihla všimnout. No, ale teď je na řadě dnešní téma a tím je oslava narozenin.


Přiznám se i podruhé. Nemám moc ráda den svých narozenin, nejsem ten typ, který by si je užíval. Jsem spíš vždy melancholická. Vždycky si říkám, že ještě nejsem připravená mít za sebou další rok, že jsem toho moc nestihla, že nechci stárnout. Jo, mám takovéto pocity brzo, nevím, co budu dělat, až mi bude třicet! Máte to tak taky někdo nebo v tom jsem sama?

Narozeniny mám už ani ne za měsíc, právě proto jsem zařadila toto téma. Každý rok dělám oslavu pro svou partu a letos to nebude výjimka. Letos ale budu poprvé slavit své narozeniny přímo v ten den, kdy jsem většinou docela smutná, takže jsem na to zvědavá. Protože jestli budu mít depku, tak ta oslava bude nejhorší vůbec a za to mi určitě poděkují.

V partě už máme takový zvyk, že na každou svou oslavu upeču dort a to si vždycky hodně užívám, baví mne to. Připíjíme si dětským šampáněm, protože jsem věčně řídím. Pořád. Takže i když vymyslím oslavu tak, abych mohla pít, tak stejně kupuji dětské šáňo, už je to prostě naše tradice, které se prostě nevzdám!

Tyto dva body, které jsem před chvílí popsala, bych rozhodně chtěla i ve své vysněné oslavě. Díky tomu, že jsem letní dítě, haha, mám i tu výhodu, že můžu pořádat oslavy venku a toho využívám. Svou vysněnou oslavu bych tedy pojala jako jednu velkou stanovačku. Sešli bychom se už někdy odpoledne za světla, dojeli si na koupák, kde bychom blbli, jako jsme vždycky blbli, když jsme byli na základce. Se svou partou se totiž znám už od základky. 

Po koupáku bychom se přesunuli někam na louku, kde bychom postavili stan a ohniště. Opekli bychom si buřty a jen tak si povídali. No, jako vždycky vlastně o ničem a přece jenom o něčem. Určitě to ve své partě také znáte. Pak bych připravila hru, která mne vlastně teď napadla a rozhodně ji budu chtít zrealizovat. Nebudu ji sem ale vypisovat, nechci kazit partě překvapení. Různé hry hrajeme často, proto si jsem jistá, že bychom si s nimi vystačili až do půlnoci, kdy bychom už si jen sedli k ohništi a povídali si, dokud bychom neusnuli. A já bych usnula první. Jako vždycky. Však oni už mne znají.

Jak si představujete vy vaši vysněnou oslavu narozenin?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

neděle 8. července 2018

Výzva - 14. článek - Poslední kniha, kterou jsem přečetla


Ahojte,
už několikrát jsem se zmiňovala, že přes léto miluji ležet v knížkách. Vlastně jen v létě na ně mám pořádně čas a tak si to vždycky vychutnávám. Když jsem do této výzvy vybírala toto téma, říkala jsem si, že tu knihu, kterou zrovna mám rozečtenou, do měsíce prostě přečtu. Už jsem si ani nepamatovala, kterou jsem přečetla naposled před touto, použít tu by proto nefungovalo. Nepotřebovala jsem na to ale ani měsíc a jsem tu s článkem o knížce, kterou jsem dočetla zrovna dnes ráno.


Sedmilhářky


Sedmilhářky jsem viděla už jako seriál někdy dříve. Ten seriál mne absolutně nadchl a řekla jsem si, že tuto knihu prostě musím číst. Trvalo to sice docela dlouho, než jsem si ji pořídila, nakonec se ale tak stalo. Četla jsem ji nějaké dva týdny.

Kniha byla psaná velice čtivě a musím říct, že mne bavila, i když jsem přesně věděla, co se v ní stane. I když myslím, že konec byl nakonec v knize jiný, ale tím si nejsem jistá. Víte to někdo? Do knihy bylo jednoduché se začíst a dokonce ani nějak dlouho netrvalo, než se rozjela. Miluju knihy, které okamžitě začnou a nemusíte čekat až na nějakou padesátou stránku! Byla to prostě super oddychová kniha, kterou můžu všem doporučit.

Kniha byla o rodičích, kteří každé ráno doprovází své děti do státní školy v Pirrewee. Celá kniha už od začátku poukazuje na policejní vyšetřování, ve kterém se postupem stránek dovíte, co se vlastně stalo. To, kde se to stalo, už můžete vyčíst z časové osy, která provází celou knihu. Celé to vlastně začne, když během seznamovacího setkání ve školce jedno dítě škrtí malou Amabellu. Nesprávně je za viníka označen syn Jane, mladé matky samoživitelky, která se sotva přistěhovala. 

Četli jste knihu? Líbila se vám?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

sobota 7. července 2018

Výzva - 13. článek - Jak nejradši trávím čas o samotě


Ahojte,
být doma úplně sama je pro mne téměř nadlidský úkol, protože u nás pořád někdo je doma. A když ne, nejsem tu ani já. Přece jenom se mi ale občas povede být doma sama alespoň na půl dne a to si pak vždycky náležitě užiji. Sice už si nevzpomínám, kdy jsem takovýto den měla naposledy, ale můžu si ho alespoň vysnít v tomto článku.


Můj ideální den by začínal bez budíku, to je základ. Probudím se sama od sebe, ale docela brzo. Projedu sociální sítě, protože toto je prostě můj zlozvyk. Ráda si ráno čtu, proto bych nevynechala ani knihu a na chvíli bych se do ní začetla. Když by mě to přestalo bavit, přišel by čas na běhání, cvičení a nebo kolečkové brusle. V poslední době jsem si zvykla hodně běhat. Cvičení vynechávám hlavně kvůli tomu, že doma není kde, abych měla soukromí. Kdybych ale měla barák pro sebe, určitě bych si i zaposilovala. 

Až po tomto přichází čas na snídani. Nemám zrovna dvakrát v lásce běhat a nebo cvičit s plným břichem. K snídani si nejradši dávám něco sladkého. V posledním roce jsem si hodně oblíbila ovoce a ještě mne to nepřešlo. Po snídani bych šla napsat článek a nebo nafotit nějaké fotky. Spíš tedy nafotit fotky. Namalovat se a fotit.

Po obědě bych dala dohromady fotky z dopoledne možná z nich i udělala nějaký ten článek. Došla bych si na dlouhou procházku, protože prostě miluji dlouhé procházky. Možná bych zkusila zase něco nakreslit - dříve jsem kreslila fakt hodně. Teď už na to není moc času, ale už se mi po tom několikrát zastesklo. Nikdy jsem se ale nedokopala k tomu vzít tužku do ruky a kreslit. Asi dělám chybu.

Program na večer by byl naprosto jasný - beauty večer. Udělala bych si pleťovou masku, zalezla do horké vody s koupelovou bombou a dala si dlouhou koupel. Pak bych se zase po sto letech namazala všemi možnými mléky a olejíčky, aby ze mne nebyla seschlá hruška. 

Po beauty večeru by byl čas už jen na čtení před spaním a pak samotné spaní. Jo, přesně takto nějak bych prožila svůj volný den.

Jak byste prožili vy svůj den jen pro sebe?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

pátek 6. července 2018

Výzva - 12. článek - Věc, kterou jsem nikdy nikomu neřekla


Ahojte,
o tomto tématu jsem přemýšlela snad nejvíce, jestli ho do výzvy zařadím a nebo ne. Za prvé jsem hrozně sdílný člověk, bylo pro mne vůbec těžké najít něco, co jsem fakt nikomu neřekla. Většinou na sebe vykecám i to, o čem si odpřísáhnu, že to nikomu fakt neřeknu. Když už jsem nějakou tu věc konečně našla, styděla jsem se o tom mluvit. Ale ono mne to nezabije. Tak já vám to tedy řeknu.


Už vlastně ani nevím, kdy to bylo, ale muselo to být někdy během uplynulých 4 let, protože jsem už řídila. Dostala jsem od mamky seznam toho, co mám nakoupit a byla jsem vyslána do města. Přijela jsem před krám, zaparkovala a šla jsem dovnitř. Měla jsem zrovna dobrou náladu a tak, když mne oslovila usmívající se blondýnka, která nabízela parfémy, neodbyla jsem ji s tím, že nemám čas, jak bych to normálně udělala, ale byla jsem ochotná si ji vyslechnout. 

Řekla mi, že když jí povím, z jaké země jsou ty parfémy, o kterých mi chvíli povídala, dá mi dva za cenu jednoho. Na to jsem jí řekla tu správnou zem, ale odmítala jsem to koupit. Slečna se ale nenechala odbýt a neustále upravovala cenu, já se pořád cukala. Bylo to totiž někdy na jaře a na jaře fakt nerada utrácím, protože ještě nemám pořádně našetřeno z léta a peníze z minulého léta už bývají ta tam. Nakonec mi nabídla jeden parfém za 200 korun místo dvou za tisíc. Nechápu, proč jsem jí na to kývla, ale kývla jsem. Možná abych od ní měla pokoj. Už jsem se s ní totiž bavila docela dlouho. 

Nějak jsem na to ale přestala myslet. Pak jsem ale objevila youtuberku Hannu B, která točila video o tom, jak si hledala brigádu a dostala se právě na druhou stranu těchto podvodů. Měla lidem ty parfémy nutit, ale bylo jí to proti srsti a tak to odmítla. Popisovala všechny ty praktiky a já si jen jistá, že jsem potkala nějaké její "kolegyně." To video vám sem dám. Mě bylo jasné, že jsem naletěla a doplatila na svou naivitu. Tehdy jsem si koupila poučení za dvě stě, od té doby si na to už dávám sakra pozor a s těmito lidmi se už ani nebavím. Každopádně jsem se za to tak styděla, že jsem to doteď nikomu neřekla, tak snad se mi za to nebudete moc smát.


Naletěli jste už někdy někomu?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

čtvrtek 5. července 2018

Výzva - 11. článek - Co mám ráda na každém ročním období?


Ahojte,
na dnes jsem si vybrala takové oddechové téma. Tedy alespoň pro mne. Jak už jste z názvu mohli vyčíst, povím vám, co mám na jakém ročním období ráda. Jestliže mne sledujete už dlouho, určitě vás nepřekvapí, že mám nejradši léto. O tom vám ale víc povím v článku na téma "Mé nejoblíbenější roční období." To ale neznamená, že po zbytek roku jen trpím a čekám na léto, to ne.


Zima
Určitě nebudu jediná, komu se vybaví Vánoce, když se řekne toto roční období. Jo, i já jsem taková. Na zimě mám prostě nejradši Vánoce. A pak také Nový rok, protože všude létají ohňostroje. Ohňostroj v našem okresním městě jsem vynechala jenom jednou, a to protože jsem měla nechutnou chřipku a téměř jsem nedokázala vstát z postele. A poslední věc, kterou mám na zimě ráda je to, že si můžu jet zalyžovat. Nelyžuji sice nějak často, ale jednou a nebo dvakrát se na svah dostanu. O to víc si to vždycky užívám.

Jaro
Jaro si vždy užívám. Mám ráda, když mohu sundat ty neforemné velké bundy a kabáty, bez kterých v zimě prostě nemohu být. Rozvážu šálu a stáhnu rukavice. Kalhoty vyměním za sukně a vystavím svou bílou kůži Slunci a konečně se trochu ohřeji a načerpám nějaké to teplo. Užívám si i to, jak příroda začíná rozkvétat. 

Léto
O létě se více rozepíšu déle, ale už teď prozradím, že já jsem člověk, který mnohem lépe zvládá velká tepla než velké zimy. Takže se vždycky ráda ohřeji!

Podzim
Přiznám se bez mučení, že podzim je pro mne docela depresivní. Ranní mlhy, deště. Co ale mám na podzimu ráda, je to, když svítí sluníčko a listy stromů se zbarvují do všech možných barev podzimu. Také si vždycky užívám teplé svetry, přes které ještě nemusím přehazovat kabát a nebo bundu.

Jaké máte vy nejradši roční období?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

středa 4. července 2018

Výzva - 10. článek - Můj postoj k piercingu a tetování


Ahojte,
ufff. Jsem už ve třetině celé výzvy a musím říct, že mi to zatím fakt dává zabrat. Ze začátku jsem byla v pohodě, měla jsem vždy napsaný článek na den dopředu, od Berlína se mi to ale vůbec nedaří a já vždy smolím článek až v samotném dni vydání a většinou večer. O čem to bude dnes? O piercingu a tetování. Tak jdeme na to! 


Opět se vrátím až na základní školu, kde jsem se poprvé setkala s piercingem. Když jsem byla někdy v deváté třídě, začaly frčet všechny možné piercingy. Několik spolužaček si nechalo propíchat nos, jazyk a nebo pupík. Mě se to tehdy docela líbilo a nějaký takový piercing jsem taky docela chtěla. Neodhodlala jsem se ale zeptat se na něj rodičů, tak nějak mi totiž bylo jasné, že by mi to neprošlo. 

Možná jsem i v této době poprvé zažila, že se mé okolí nechávalo tetovat, v tom si ale nejsem jistá, jestli to bylo už teď a nebo až během gymplu. Každopádně tetování se mi hodně nelíbilo. Tak nějak mi nešlo do hlavy,  že se vůbec někdo nechá tetovat. Vlastně se mi pořádně nelíbily ani ty malé a nenápadné tetovačky. 

Postupem času se piercingy začaly vytrácet. Tedy, na lidech, kteří si nechali něco píchnout, samozřejmě zůstali, ale už to nějak nebyla alfa omega všech témat, které můžete ve škole o přestávce probírat. Přestala jsem úplně potkávat lidi, kteří by piercingy měli. A abych řekla pravdu, přestalo se mi to úplně líbit. I když v tomto je piercing docela dobrej. Přestane se vám líbit, tak ho prostě vyndáte a dírka zaroste. V tomhle je tetování horší.

A jak se změnil nebo nezměnil můj názor na tetování? Velká tetování se mi nelíbí pořád. Rukávům také nerozumím. Co se mi ale začalo líbit, je třeba handpoke. Různé kytky, hlavně tulipány. Náramky z kytiček. I malá klasická tetování se mi líbí. Poslední dobou jsem přemýšlela o tom, jestli si také nenechat nějaké udělat, ale myslím, že se do toho nakonec nepustím. 

Jaký máte vy názor na tetování a piercing?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

úterý 3. července 2018

Výzva - 9. článek - Jak se zbavuji špatné nálady?


Ahojte,
na koho by občas nepadla špatná nálada a nebo dokonce i depka? I já to moc dobře znám. Jsou dny, kdy nemám absolutně žádnou sílu s tím bojovat a prostě to nějak přečkám. Přespím. Nechám to být a prostě mám špatnou náladu. Pak jsou ale i dny, kdy se nechci užírat a kdy se snažím s tím nějak bojovat. A jak? To se dovíte v dnešním článku. 


Zákaz sezení!
Nejhorší věc, kterou mohu při špatné náladě dělat je, že si jen sednu a zamyslím se. Vždycky začnu přemýšlet, vytvářet všechny možné scénáře, proč se mám špatně, co se tak asi stalo, jak se to stalo, kdy se to stalo. Vždy vymyslím takové kraviny a přitom je pak realita o dost jednodušší a mé scénáře úsměvné. Nejhorší věcí při špatné náladě je nic nedělat. Pak už je vlastně docela jedno, co děláte. Každý máme tu svou nejlepší odreagovačku.

Běh
Běhat jsem začala nedávno, částečně kvůli jednomu horšímu období v životě. Vždy mi to pomůže pročistit si hlavu a celkově zlepšit náladu. Miluji, když si mohu dát pořádně do těla a během běhu vlastně ani na nic nemyslet. Myslet jen na dech a na kroky, které přibývají. A poslouchat při tom písničky, to já prostě můžu. 

Knihy
Občas se ráda ponořím do příběhu a nevnímám nic jiného. "Řeším" problémy jiných lidí, na ty vlastní nemyslím. I toto mi dost pomáhá. Nesmím být ale extrémně líná, to se pak nedonutím k ničemu.

Úklid
Přiznám se, dříve jsem byla docela bordelář. Bylo mi úplně jedno, jak vypadá prostředí kolem mě. Hlavně, že jsem nemusela uklízet! Jsem ale ráda, i za svého budoucího, že jsem se této vlastnosti zbavila. Teď ve mne vyvolává vnitřní klid to, když si kolem sebe pořádně uklidím. Jsem pak i více soustředěná.

Nákupy
Jo, vím, že novým kouskem hadru a nebo knížkou si dobrou náladu přivolám jen do chvíle, než se kouknu na svůj zůstatek, ale stejně si nikdy nedokážu pomoct! 

Dlouhá, horká koupel
Jo, i toto miluji při špatné náladě. Pustit si písničky, zalézt do vany. Ideálně i s nějakou tou pěnou a nebo koupelovou bombou. Udělat si pleťovou masku. Tohle fakt můžu!

Spánek
Jo, toto zní divně. Přece jenom, komu se nestává, že nemůže usnout, když má špatnou náladu? Mám ale vyzkoušené, že když už se mi usnout povede, tak většinou stačí jedna noc k tomu, abych se cítila lépe. A i kdyby to nevyšlo, tak na to aspoň chvíli nemyslím, že jo.

Řízení auta
Poslední věcí, kterou vám dnes zmíním a která mi zlepšuje náladu, je řízení auta. Vždycky se u toho příjemně odreaguji. Hlavně tím, jak musím dávat pozor na cestu a nemám čas myslet na kraviny okolo. A taky mne to dost baví, takže je to vlastně 2v1. Jo a taky si občas zpívám, ale vždycky jen tak, abych naplno vnímala i cestu.

Čím si pomáháte vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

pondělí 2. července 2018

Výzva - 8. článek - 10 mých nejoblíbenějších filmů


Ahojte,
vzala jsem si disk, na kterém mám nastahované všechny možné filmy, které si schovávám, když vím, že bych je mohla chtít vidět znovu. Vyberu z nich 10 těch pro mne nejlepších a podělím se o ně s vámi. Tak jdeme rovnou na to! 


Deník Bridget Jonesové


Tak tento film tu určitě nemusím představovat. Kdo by neznal tuto třicátnici, která se zoufale snaží najít chlapa? Mne rozesměje vždycky spolehlivě. Její snaha zhubnout je také legendární.. A alkoholismus... I choose vodka. No je tu vůbec někdo, kdo by tento film neznal?

Fakjů pane učiteli


Když vyšel první díl této zatím trilogie, nechtěla jsem se na to vůbec koukat. Všichni sice říkali, jak je to hrozně super, ale vůbec mě nelákala představa německého filmu. Nakonec jsem ale neodolala a pustila jsem si ho také. Od té doby ho mám hrozně ráda a je to další oddychovka, na kterou si často vzpomenu.

Kameňák


Jo, mám ráda Kameňák. Ráda se směji vtípkům v něm a znám snad všechny hlášky nazpaměť. Mě to prostě přijde vtipné. Vím, že plno lidí nemá tento film rádo, co se ale dá dělat, já bych neměla tak veselé večery občas. I když uznávám, že čtvrtý a pátý díl už jsou fakt na nic.

Občanský průkaz


Tento film jsem poprvé viděla už někdy na základce. Vím, že jsme na něm byli tehdy se školou a já zase byla naštvaná, že nám vybrali další nudu. Filmům, na které jsme chodili se školou, jsem moc nerozuměla a tak jsem se netěšila ani na tento. Ten mne ale úplně překvapil a koukám se na něj dodnes.

Pelíšky


Další film, který nemusím představovat, jsou Pelíšky. Je tady vůbec někdo, kdo je nezná? Já jsem je dost dlouho ignorovala. Rodiče o nich vždycky mluvili jako o něčem, co je opruz a že už to viděli asi milionkrát. No, já od té doby, co jsem se na ně koukla poprvé, taky. A abych řekla pravdu, ráda se na ně ještě alespoň milionkrát kouknu. 

Okrsek 49


Každý máme ten svůj film, který nás zaručeně rozpláče. Který můžeme vidět několikrát, ale stejně to dopadne stejně. Pro mne je to tento film. Je o hasiči, který uvízne v hořící budově a během celého filmu vzpomíná na svůj život. Jo, zní to jako tuctový popis, ale tuctový film to rozhodně není. A já mám chuť si ho pustit! Tak třeba zítra.

Protivný sprostý holky


Další totální kravinka, bez které by to prostě nešlo. Je to už pěkných pár let, co jsem tento film viděla poprvé a věřím, že žádné holce ho nemusím představovat. Prostě Plastics. 

Román pro ženy


Román pro ženy jsem viděla poprvé, když ho mamce vracela její kamarádka a mamka ho zapomněla vyndaný u DVD a já byla doma sama. Jo, tenkrát jsem tomu absolutně nerozuměla, mohlo mi být nějakých 13 let. Když jsem se na to ale koukla starší, okamžitě jsem si ho zamilovala. Jeho pravé poselství jsem pak ale pochopila, až když jsem si přečetla knížku.

Účastníci zájezdu


Účastníci zájezdu jsou dalším zastoupením Michala Viewegha. Já jsem si tohoto spisovatele dost oblíbila. Účastníky jsem také přečetla a musím říct, že se mi více líbila kniha, ale ani filmové provedení není zlé a vždy mne zaručeně pobaví.

Velký Gatsby


Tento film má dost podobný příběh jako Občanský průkaz. Na Gatsbyho jsme šli povinně s gymplem a já jsem si říkala, jak se alespoň vyspím. Houby. Okamžitě mne vtáhl do děje a koukala jsem na něj s otevřenou pusou. A ještě jsem ho viděla ve 3D. Později jsem si přečetla i knihu a musím říct, že z celé mé maturitní četby se mi líbila nejvíc.

Jaký film z mého výběru se vám líbí nejvíc? 

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥




neděle 1. července 2018

Výzva - 7. článek - Jsem ranní ptáče anebo noční sova?


Ahojte,
naše budíky nás nutí vstávat dřív a dřív a všechny povinnosti a nebo radosti, které jsme kvůli povinnostem odsunuli na dýl, nás nutí zůstat vzhůru déle a déle. No, nevysnili jste si už několikrát, že byste nemuseli spát vůbec, abyste všechno stíhali? No já už tolikrát! Ale bohužel se mi to nikdy nesplnilo, takže vám jdu právě psát článek na téma, jestli radši ponocuji a nebo dříve vstávám.
A jo, vím, že tento článek měl být už včera, ale byla jsem celý den v Berlíně a neměla jsem myšlenky na to, být na mobilu jinak, než přidávat instastories..


Když jsem byla malá a chodila jsem na první stupeň, milovala jsem pohádky v sobotu a v neděli ráno. Digimony, Pokémony, Beyblady, Nascary, Dinorytíře... Všechny tyto pohádky ale začínaly relativně brzo, už někdy v šest hodin. No a já jsem se tak příšerně bála, že zaspím, že jsem vstávala třeba i v půl páté a koukala jsem na Horsta Fuchse. Rodiče mi kolikrát zakazovali vstávat takto brzy, ale já je neposlouchala. Horst byl prostě Horst. A strach, že zaspím pohádky byl určitě hraný! Já určitě chtěla vidět, jestli tu ochranu na karosérii, na které si můžete usmažit vejce, někdo koupí.

Někdy v pubertě se toto všechno přehouplo. Tak nějak jsem chtěla být čím dál déle vzhůru, protože jsem to viděla u dospělých a čím dál déle vstávat, protože to jsem zase viděla u svých vrstevníků. Jenže mé tělo mělo jiný názor. Chtělo chodit spát dřív a vstávat dřív. Málokdy jsem vyspávala do nějakých desíti. Když jsem se probudila v devět, byla jsem šťastná, že jsem spala dlouho. Tak nějak jsem měla tendence pořád vstávat brzo.

Teď to mám tak, že nejradši chodím spát kolem jedenácté a někdy do půl osmý jsem vždycky vzhůru. Když vstávám tedy bez budíku. Nevím, jestli bych to pojmenovala ranním ptáčetem a nebo noční sovou, ale spíš to ptáče. Našla jsem si takový kompromis mezi oběma pojmy. Oba dva jsem si i vyzkoušela. Takovýto spací režim by mi tak vyhovoval! To by tu ale nesměly být budíky...

Jak jste na tom vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥