Ahoj, balení dárků u mě sice teprve začalo, ale i tak bych vám ho už ráda představila. Letos jsem se rozhodla balit dárky tak nějak na etapy. Tu první mám už zabalenou, na další se nejspíš chystám dnes. Chci tak předejít dlouhému několikahodinovému balení, které mě pak ke konci už vůbec nebaví. Tak jdeme rovnou na to!
Dříve jsem si vyráběla balící papír sama tím, že jsem ho potiskala tiskátkem z brambory. Bylo to super, líbilo se mi to, ale zabralo to hodně času, který jsem tomu letos věnovat nechtěla. Doufám, že příští rok něco vymyslím, ale letos jsem to necítila. Ani jsem neobjednávala žádné ozdůbky na dárky na Aliexpressu. Tentokrát jsem jen zašla do DM s tím, že si prostě vyberu nějaký hezký papír a dopadlo to tak, jak bych vlastně i čekala. Jednobarevný, ale zajímavý papír. Lesknoucí se. Mám mint, stříbrnou a bílou variantu a doufám, že do toho zabalím všechny dárky. Pak už to chtělo jen nějakou vánočnější barvu na stuhu. Tu jsem zvolila klasicky červenou.
Už máte rozmyšleno, jak budete letos balit dárky? Začali jste už?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, myslím, že jsem vám to zmiňovala už hodněkrát, ale v poslední době je můj život hodně nabitý a mám pocit, že žiju a že to má smysl. Kvůli tomu nemám moc času na psaní, ale vždy se k tomu ráda vracím! Mezi mé přání patřilo i postavit se znovu na start závodu. A to jsem včera udělala a přesně o tom vám chci dnes povyprávět, protože jsem si ten závod úplně zkazila!
Závod se běžel 20. 11. ve Hvězdě a byl dlouhý 4,2 km. Byla jsem na něm už před dvěma roky a tehdy jsem zaběhla skvělý čas. Ještě měsíc před ním jsem měla ambice, že chci zaběhnout lépe než tehdy. V tu chvíli se to nezdálo vůbec nereálné, v poslední době jsem se dost zrychlila. 14 dní před závodem jsem ale vypadla z tréninku. Pobolívala mě noha a nestíhala jsem absolutně nic. Tak nějak jsem tušila, že to bude velké špatné.
Udělala jsem tu nejklasičtější chybu. Přepálila jsem začátek. Běželo se mi dobře první půl kilometr, ale když jsem se pak koukla na hodinky a zjistila jsem, že jsem se nechala strhnout davem a běžela v tempu 4:25 min/km, věděla jsem, že je zle. Hned od prvního kilometru jsem měla pocit, že se pozvracím a zvažovala, jestli ten závod nevzdám rovnou. Ale nevzdala jsem. Jsem z výsledkem dost nespokojená, protože jsem skončila 45. z 53 závodnic. Co se dá dělat.
Tento běh byl ale dost velký zážitek hlavně účastí některých českých olympioniků a předních elitních běžců. Na startovní čáře nechyběl Jirka Homoláč, Jakub Zemaník a ani Vít Hlaváč, který teda dělá rychlochůzi, ale i tak. Bylo zajímavé vidět tyto lidi, jak rychle běží! A s jakou lehkostí. Vlastně jsem ráda, že jsem mohla tyto lidi vidět v běhu na tak malých závodech, jako byly tyto.
Zkoušeli jste někdy nějaký závod?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, už několikrát jsem se ve svých článcích dotýkala tématu online nákupů, nikdy jsem vám ale přesně nenapsala svůj pohled na ně. Takže když mi přišel email s informací o soutěži s Mallpay, řekla jsem si proč to nezkusit. Tématem soutěžního článku totiž je popsat svůj pohled na online nákupy. Tak já už nebudu zdržovat úvodem a jdeme rovnou na to!
K online nákupům jsem přičichla už hodně brzy, ale už si nepamatuji, kolik let zpátky to bylo. Chodila jsem ještě na střední. Tehdy jsem to vnímala jako velký svátek, když se šlo něco objednávat. Balíčky vozila jen Česká pošta a podle toho často vypadala i doba dodání. Pamatuji si, že jsme vše objednávali jen na dobírku, platbě předem jsme nevěřili, co kdyby to náhodou nepřišlo. V té době ještě ani nebyla možnost platit přes internet.
Během mé vysoké školy, teda myslím, že to bylo v té době, přišly veškeré ty změny - online platby a hlavně Zásilkovna a výdejní místa v Praze. Online nákupy se pro mě staly o dost přístupnější, protože jsem ve všední den dopoledne byla vždy ve škole a nemohla jsem si přebírat balíčky a pobočka pošty byla otevřená tak špatně, že bych si tam nic nestihla vyzvednout - teda ta pobočka na jihu Čech.
Začalo mi hodně vyhovovat to, že jsem si balíček mohla vyzvednout v Zásilkovně a nebo na výdejním místě v čas a den, kdy se to hodilo mně a tudíž jsem začala online nakupování hodně využívat. Platbu dobírkou jsem pro jednoduchost nahradila online platbou a teď si už nedokážu představit být bez online nákupů. Uplynulý rok naučil už snad všechny nakupovat online.
Letošní dárky na Vánoce budu ve velkém objednávat na internetu. Ušetřím tím čas a budu si jen vyzvedávat balíčky z nejbližších Zásilkoven. A nebudu muset ztrácet nervy v obchoďácích s těmi pravidly a velkými masami lidí.
Teď jsem ale online nákupy vychválila až do nebes, co? Nic ale není jen kladné. Jsou věci, které se objednávají těžko - kalhoty a boty. U kalhot je hodně velká šance, že mi nebudou sedět. U bot už menší, ale i tak je dobré si je pořádně vyzkoušet před koupí. Hlavně takové boty na běhání. Už jsem se i poučila, že je potřeba si zkontrolovat rozměry hrníčků.
Co je pro mě taková ta stopka, kdy na daném eshopu prostě nenakoupím? Design připomínající první blogy na e-stránkách. Působí to na mě odfláknutě a nemám v eshop důvěru. Pak je to i to, že nabízejí dopravu jen kurýrem a jen dovoz až domů. Nikdy tam totiž nejsem, abych si balík mohla vyzvednout a způsob přesměrování na pobočku většinou znamená zavolat kurýrovi a já tak nerada telefonuju cizím lidem, že si dané zboží vyberu radši jinde a nebo si objednám něco jiného.
A v jakých obchodech vlastně nakupuji?
Elektronika - Alza, Mall
Kosmetika - Notino, Alza
Oblečení - Zoot
Sportovní věci - Decathlon, Sportisimo
Léky - Benu
Jídlo - Rohlík
Jak jste na tom s online nákupy vy?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, zdravím vás z postele, kam jsem se přesunula po obědě a hodlám v ní zůstat do konce dne. Sychravé počasí tomu pomáhá a mé tělo je stále dost unavené z minulého týdne, kdy jsem se zkrátka nezastavila. Ani včera se mi to moc nepovedlo. Vyrazila jsem s kamarádkou na nákupy. Měly to být rychle nákupy - nutně jsem potřebovala jen jednu věc. Na seznamu jich ale bylo více a jelikož byly v obchodech dobré kousky, nakoupila jsem si jich trochu víc. A ty vám dnes ukážu.
Jako první vám ukážu sukni nad kotníky, kterou jsem sehnala v Mohitu ve výprodeji. Už dlouho jsem nějakou takovouto chtěla, ale cena mě trochu odrazovala. Tato stála původně 600, ve slevě jsem ji sehnala za 400 Kč. Jo, sice si teď docela dost dlouho počkám, než si ji budu moct vzít, ale to nevadí.
Další věcí, kterou jsem v Mohitu sehnala, byly černé džíny. Pro ty jsem jela. Je pro mě docela těžké sehnat nějaké padnoucí džíny, protože mám pocit, že dost často je šijí pro lidi bez zadku. A ten já mám. Sice ne nějak velký, ale prostě mám. Věděla jsem, že v Mohitu už jsem pár padnoucím džínů pořídila a jsem ráda, že mě nezklamalo ani tentokrát!
Poslední věcí, kterou jsem v Mohitu koupila, je tento obyčejný, šedý svetr. Svetrů není nikdy dost a když jsem tam tenhle viděla, věděla jsem, že pro něj najdu využití.
V Mohitu jsme byly jako první. Do Marks and Spenceru jsme šly vlastně jen kvůli jídlu, ale cestou jsme zabloudily i do výprodejů a já jsem si vybrala dva stejné krátké kardigany. Já mám tyto kousky oblečení ráda a tak jsem vlastně ani moc dlouho neváhala nad tím, jestli si je vezmu a nebo ne. Modrý mě stál 200 a béžový 300.
Na svém seznamu věcí, které v mém šatníku chybí, je sice ještě plno věcí, ale tyto mi pro tentokrát stačí a aspoň budu mít příště ještě co hledat!
Koupili jste si také něco v poslední době? Co?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, když mi v mailu přistála nabídka spolupráce s Tiskařík.cz , moc dlouho jsem neváhala. Za prvé jsem s nimi už dvakrát spolupracovala a vždy jsem byla nadšená a za druhé se zrovna trefili do času, kdy jsem byla krátce z Norska, takže bylo jasné, jak tuto nabídku využiju. Tak já vám jdu rovnou ukázat své výtvory!
Jako první se pochlubím svou fotoknížkou, kterou jsem dělala snad půl dne. Nechtěla jsem tentokrát jen naházet fotky na stránky knížky, ale chtěla jsem si s tím trochu vyhrát. Přidávala jsem do knihy i popisy jednotlivých dní a mapy, kudy jsme jeli. Jednou vám to odvyprávím i tady na blogu, já tomu věřím! I když to teda nejde tak, jak jsem si plánovala, to se přiznám.
Samotná kniha je vyrobena hodně kvalitně a i fotky jsou hezky vytištěné.
Nechám vám teď nakouknout na pár stran.
Fotokniha ale není to jediné, co Tiskařík nabízí. Kromě samostatných fotek, fotoobrazů (na ten najdete můj pohled zde), hrnků, atd. má v nabídce i personalizované pexeso. Jedno jsem si nechala dělat už u první spolupráce a tak mě hned napadlo, že bych si mohla nechat udělat další balení pexesa a rovnou se stejným rubem! A tak se stalo, takže teď mám dvě balení a povýším tuto hru na trochu složitější tím, že obě balení smíchám. Ještě jsme se tedy ke hře samotné nedostali, doufám ale, že to v následujícím týdnu přijde, protože jsem zvědavá, o kolik těžší to bude.
I pexeso je moc hezky zpracované a vytištěné. Jediné, co jsem teď trochu postrádala byla linka, kde mám pexeso střihat. I bez toho se to ale dalo v pohodě zvládnout.
Tohle pexeso mi přijde jako skvělý dárek třeba pod stromeček, pokud už po nějakých začínáte pokukovat.
Nechali jste si někdy dělat fotoknihu a nebo vlastní pexeso?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, píšu až teď, v neděli večer, protože jsem měla dost aktivní a povedený víkend a cítím, že si ho tu chci zaznamenat. Nebudu to zbytečně okecávat a jdu na to!
Na tento víkend jsem měla už nějakou tu dobu domluveno, že pojedu navštívit svou kamarádku, která mi ukáže okolí svého bydliště. Těšila jsem se na to, protože ráda prozkoumávám místa, kterým někdo říká domov a ráda vidím to štěstí v očích těch lidí, když o tom vypráví. Snad chápete, co chci říct.
Za celou tu dobu jsme vlastně nebyly na žádném příliš známém místě. To nejznámější vidíte na fotce, ale jen tak letmo. Na prvním špičatým kopci se ukrývá hrad Hazmburk. Nikdy jsem na něm nebyla, ale doufám, že mě tam někdo vezme. A celkově do Českého středohoří, vypadá to tam totiž úplně skvěle.
Mimo procházek jsme hrály i společenské hry, teda, abych byla přesná, tak společenskou hru - Carcassonne. Musím říct, že mě to fakt chytlo a mám chuť si ji koupit a obtěžovat s tím své okolí, ať se mnou hraje. Mám totiž v Praze jen pexeso a už dýl jsem si říkala, že by to nějakou tu hru chtělo.
Od kamarádky jsem se přesunula k příteli, bydlí blízko u sebe. Přijela jsem tam až večer. Pustili jsme si televizi a i s jeho rodinou jsme koukali na Fakjů, pane učiteli a musím říct, že mě to tentokrát bavilo, jako kdybych to viděla poprvé.
Ráno už jsem odjela zpět do Prahy, potřebovala jsem uklidit, vyprat, nakoupit a uvařit. Takové klasické povinnosti. Mé víkendy jsou normálně spíš osamocené. Mně to teda nevadí, jsem introvert a vždy si ráda odpočinu od lidí. Jsem ale ráda, že se tento víkend tak povedl a i to počasí bylo boží!
Jak jste si užili víkend vy?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, jsem ráda, že se konečně vracím k mé sérii článků o road tripu po Norsku, tak doufám, že vás to alespoň trochu zajímá. Já to tady chci mít, protože to je jedna z nejpovedenějších dovolených, na kterých jsem kdy byla. No, nebudu dál zdržovat a jdu se pustit do vyprávění.
Probudili jsme se u jezera Krusetertjern, kde jsme si večer postavili stan. Nasnídali jsme se a vydali se obejít jezero. Já jsem byla hned paf z obyčejného severského lesa - je to úplně něco jiného než ty naše šumavské. Přítel to přirovnal k Jizerským horám, ale tam jsem pořádně nikdy nebyla. Všude bylo vysoké borůvčí. U tohoto jezera je i koupaliště a Norové se tam koupali už od rána. Na sluníčku sice teplo bylo, ale ve stínu to bylo na svetr.
Připomíná vám bříza z první fotky něco? Já doufám, že ano! Cítila jsem se tu jako na Šumavě, na Chalupské slati. Akorát tam chudák bříza schne, tady je v nádherném stavu. Po této krátké procházce jsme nasedli do auta a zajeli do obchodu, který byl kousek od nás. Objevili jsme ty nejlepší kafe v krabičce, které mi teď neskutečně chybí a nakoupili pár nutností. Vydali jsme se na přejezd. Jeli jsme směrem k městečku Bø. V tomto městečku jsme byli atrakce pro místní. Teda hlavně SPZ auta, skoro to vypadalo, že vidí cizince poprvé a div si nás nefotili.
Na tomto místě jsme narazili na problém s hledáním místa na spaní. Potřebovali jsme místo, kde můžeme postavit stan v blízkosti auta. Takže kempování na divoko funguje v Norsku úžasně, když jdete pěšky, není problém. Když ale chcete spát v blízkosti parkoviště, může to být už horší, jelikož na některých je zákaz kempování. A na některé vede soukromá cesta, na kterou sice vjet můžete, ale majitelé za to chtějí zaplatit. No a to, když nemáte hotovost, je také neřešitelný problém, protože se platí tím způsobem, že dáte peníze do schránky. Nakonec jsme ale našli skvělé místo na spaní, jen jsme ho zapomněli vyfotit. To ale předbíhám.
Ještě než jsme šli hledat místo na spaní, šli jsme na krátkou procházku. Myslela jsem, že hold půjdeme stejnou trasou tam a zpět, protože trasa byla kolem říčky, přes kterou byl jen jeden most v území, kde jsme se chtěli pohybovat. Už na této první vycházce jsme se setkali s ovečkami - procházeli jsme po cestě a před námi byla branka, u které bylo napsáno jen to, ať za sebou zavřeme. Byla to ohrada pro ovečky a zároveň jsme procházeli přes nějaký soukromý pozemek.
Já jsem si myslela, že půjdeme stejnou cestou zpět, ale přítel měl jiný názor. Chtěl tu říčku, že které se vyklubala docela divoká říčka, přebrodit. Protestovala jsem, ale bylo mi to houby platné. Díky tomuto jeho nápadu jsme ale našli naprosto nádherný vodopád, který nebyl vůbec zpřístupněn. Museli jsme k němu jít mimo cestu. Přemýšlela jsem, jak je možné, že k němu nevedou turistické značky, že u nás by to byl fenomén. A pak mi došlo, že Norové těchto věcí mají plno a určitě nás čekají ještě hezčí vodopády. Nechci předbíhat, ale nepletla jsem se. Pak už jsme jen došli k autu a našli místo na spaní, jak už jsem se zmiňovala v předchozím odstavci.
Ahoj, přemýšlela jsem, s jakým článkem dnes přijdu. Vím, že už dlouho slibuji, že dám dohromady články z Norska a doufám, že dám! Každým dnem zapomínám další a další detaily, které bych si chtěla uchovat. Během dneška a zítřka chci dodělat fotoknihu a doufám, že stihnu sepsat i nějaký ten článek. Nějak se k tomu ale teď nemohu dostat a proč, o tom vám právě dnes chci napsat.
Každý můj seznam novoročních předsevzetí obsahuje bod "naučit se odpočívat". Každý rok na tomto bodě ale ztroskotám nejvíc a obávám se toho, že tento rok to bude ten největší výbuch za celou dobu.
Ale i když neodpočívám, tak nemůžu říct, že bych se měla špatně. Spíš naopak! Mám tolik plánů a akcí, že ten odpočinek nestíhám. Od té doby, co jsem přijela z Norska, pořád něco dělám. A tentokrát jsem měla plné i víkendy, během kterých jsem normálně vždy zpomalila tempo a oddychla si. Měli jsme s kamarády několik party a i když na ně jedu vždy jako řidič, takže nepiju, stačí mi ale to nevyspání a cítím se totálně mrtvá. A několik těchto party a setkání se začalo odehrávat i v týdnu, což je v kombinaci s brzkým vstáváním do práce docela výhra. A ani po práci odpočinek nestíhám. Při ulehání si vždy říkám, kam se ten den zas poděl. Baví mě to tak, ale tělo mi za to moc neděkuje.
Až tento víkend, který jsem si prodloužila, jsem neměla žádné plány a musím říct, že si dost užívám, že nemusím vůbec nic dělat. Za celý včerejškem jsem byla jen na procházce, ze které vidíte fotky. Poznáváte to místo? Jestliže jste četli tento článek, tak možná jo. Dobrá, teď jsem vám sem chtěla nalinkovat jeden starší článek, ale nenašla jsem ho, tak budeme dělat, že se to nestalo, heh.
Dnes píšu tento článek a mám v plánu dodělat tu fotoknížku. Ještě musím jít běhat, ale na to se dnes fakt těším, takže to pro mě není žádná povinnost. Konečně jsem se dostala do tohoto bodu! O mých běžeckých patáliích vám taky určitě napíšu.
A zítra mám v plánu taky jen běh a možná kolo, když budu mít tu chuť. Jinak koukám na videa, čtu a hraju simíky. A konečně mám pocit, že trochu odpočívám a moje tělo mi za to určitě poděkuje!
Odpočíváte pravidelně a nebo jste v tom špatní jako já?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, můj život se v posledních dnech odehrával hlavně v offlinu a na online prostor zase úplně nezbyl čas. Tento víkend mám ale po dlouhé době prázdný a vlastně sama pro sebe a neskutečně si to užívám! Včera jsem teda ještě dělala dopoledne nějaké věci do práce, pak jsem dělala generální úklid a den jsem ukončila s kamarádkou na vínku, takže na článek čas nebyl, dnes už ale naštěstí ano. A mám z toho neskutečnou radost! No a dnes pro vás sepíšu recenze na pár spotřebovaných produktů a dnes tu mám fakt plno těch, o kterých jsem vám ještě nic nepsala. Tak jdeme rovnou na to!
Vy, kteří mě sledujete déle, víte, že jsem hodně dlouhou dobu používala pouze přírodní produkty na vlasy. V poslední době mi ale přišlo, že už mi absolutně nestačí. Vlasy jsem měla drsné a bez lesku, proto jsem se rozhodla jednak zkrátit zničené konce, ale i změnit péči o ně a na zkoušku jsem si objednala tato balení kondicionéru a šamponu od Welly. Jedná se o vyživující řadu na suché vlasy. Hned jsem viděla rozdíl a bylo mi jasné, že se svých přírodních šamponů vzdávám a dost jsem litovala, že jsem tento krok neudělala už dřív. Přiznám se, že teď už mám v koupelně velká, litrová balení.
Vždy po mytí vlasů používám ještě bezoplachovou péči, tato olivová od Nature boxu byla taková nijaká, za celou dobu používání mě nepřesvědčila o tom, abych si ji koupila znovu.
Když jsem se stěhovala do Prahy a měla plno výdajů, nechtělo se mi utrácet za drahá holítka od Gillette. Dala jsem proto šanci levnějším od Baley a to konkrétně z řady Fairytail, protože jsem na ni slyšela chválu. Mně ale k srdci vůbec nepřirostly, naopak. Vůbec mi nevyhovovaly a jen jsem se těšila, až mi dojdou náhradní a koupím si to dražší Gillette.
Transparentní pudry používám každé líčení a jak ten od Catrice, tak ten od Essence mám hodně ráda a mohu je doporučit!
Antiperspirant Borotalco je také mou stálicí, jiný mi nefunguje a ani si už jiné nekupuji. Takže mohu jedině doporučit!
Minulé léto jsem měla jako vzoreček z Yves Rocher denní krém z řady Elixir Jeunesse a v tu dobu mi hodně seděl. Rozhodla jsem se tedy, že si pořídím denní i noční krém z této řady. Pořizovala jsem si je na zimu a to byla asi ta chyba. Já mám věčně vysušenou pleť a v zimě je to asi tak milionkrát horší. A tyto krémy si s tím absolutně nedokázaly poradit. Kdybych je měla v létě, tak je to asi v pohodě, ale takto mi vůbec nesedly a už si je znovu nekoupím.
Jaké produkty používáte na vlasy?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, nedávno jsem obdržela email od Benu lékárny, jestli si u nich výměnou za článek nechci vybrat nějaké produkty. Já, od té doby, co jsem v Praze, jsem si navykla nakupovat léky a vitamíny jen tam, takže jsem zažila takovou tu radost, když vám napíše váš love brand. Takže nebylo moc o čem přemýšlet. A jelikož se blíží podzim a plno z nás bude řešit, jak posílit svou imunitu, rozhodla jsem se vybrat si vitamíny. Ale nebyla bych to já, kdybych si nevybrala nic, co se týče běhání. Takže i tyto věci tu budou!
Ještě bych chtěla říct, že mám k těmto doplňkům stravy kladný vztah a ráda je využívám. Zároveň ale vím, že nikdy nedokážou nahradit pestrou a zdravou stravu. Beru je proto fakt jen jako doplněk a rozhodně si neodepírám živiny ze stravy. Jo a taky netvrdím, že zobám každý den úplně všechno, heh. Možná se vám bude zdát, že v mém výběru chybí klasický vitamín C, ale ten jsem si nedávno kupovala, takže jsem ho nepotřebovala.
Mým must have se stal B-komplex, takže jsem si vybrala do zásoby. My, lidé, co často trpíme opary, to známe. Nefunguje na to nic kromě prevence, která se skládá ze zdravého životního stylu, málo stresu a vitamínu B. Po očkování se mi opary zhoršily, objevovaly se mnohem častěji, tak jsem teď doplňování tohoto vitamínu upřednostnila. Vitamín B není dobrý jen na opary, ale třeba i na podporu energetického metabolismu, správné činnosti nervové soustavy a k normálnímu stavu pokožky a sliznic.
Bohužel dny plné sluníčka odcházejí a tak jsem se rozhodla, že si dodám i nějaký ten vitamín D společně s K. Oba dva vitamíny podporují imunitu, káčko pak ještě správné vstřebávání vápníku a podporuje kosti, svaly a zuby.
Jelikož často sportuji, rozhodla jsem se, že si vyberu i hořčík, který přispívá ke snížení únavy a ke správné činnosti svalů, kostí a zubů. Hořčík ve formě šumáků jsem si vlastně dopřávala i do teď.
Jako poslední na fotce můžete vidět rybí olej. Když se řekne rybí olej, vybavím si scénu z Rafťáků, (byli to Rafťáci, ne?) jak do bratra jednoho z hlavních hrdinů cpe babička rybí olej a on ho vůbec nechce. Tak tohle je ta příjemnější varianta, jak ho do sebe dostat! Přiznám se ale, že jsem ho ještě nikdy neměla. Podporuje normální činnost mozku, zraku a je dobrý i na srdce.
Tak a z věcí na druhé fotce zaplesalo mé běžecké srdíčko! Šumivé tablety si ráda házím do vody, když mám chuť na něco sladkého. Mám je vlastně místo šťávy a limonád. Dávám si ale pozor, abych jich nepila hodně, v praxi to pak vypadá, že si dám maximálně jednu za den. Jsou ale dny, kdy piju jen čistou vodu. Vybrala jsem si šumivé tablety s hořčíkem a ty, určené pro sportovce. No, takže v nich bude hořčík taky!
Mou tajnou zbraní, co se týče běhání, je hroznový cukr. Před dvěma lety jsem díky němu uběhla půlmaraton pod dvě hodiny. Během běhu jsem z něj doplňovala energii. A jelikož jsem teď znovu namotivovaná se do běžeckých tréninků pořádně ponořit, vybrala jsem si zásobu, která mi při nich bude dodávat energii. Navíc jsou naprosto výborný, my milovníci sladkých věcí to určitě oceníme.
Máte rádi doplňky stravy a nebo se jim vyhýbáte?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, dnes sedím u blogu už podruhé, dopoledne jsem připravovala článek na středu a teď píši ten dnešní. Je to pro mě trochu nezvyk tím, že jsem celé léto blog úplně nezvládala, takže teď se do toho pomalu dostávám, tak se mnou mějte trpělivost. Blog miluju, ale můj život je teď krapet hektičtější, takže je pro mě těžší najít nějaký klidný čas na psaní. Ale pokaždé, když píšu, tak cítím, jak moc to miluju a že si na to musím najít více času!
Narozeniny jsem měla už na začátku srpna, zrovna když jsem byla v Norsku. Tam jsem to teda nijak neslavila. Jestliže mě sledujete dýl, víte, že já ty narozeniny úplně ráda nemám a tak mi vůbec nevadilo, že jsme oslavu vynechali a tím, jak jsem nebyla ani moc na mobilu, nepřipomínali mi to další a další lidé. A proto byl letošní narozeninový den dost dobrý!
Jak nemám ráda své narozeniny, tak jejich oslavy mám ráda. Mají prostě trochu jinou atmosféru než obyčejná setkání. A já jsem letos zažila dvě skvělé oslavy - obě v minulém týdnu.
Ta první se odehrála s mým přítelem. Našli jsme den, kdy ani jeden z nás nic po práci nemusel a kdy jsme ani neměli běžecké tréninky. Došli jsme si na večeři, byli jsme na procházce, otevřeně jsme spolu mluvili o všem, co nás trápí, já vím, není to úplně téma na oslavu, ale mám ráda, když se jeden druhému ještě víc otevřeme. Takže mi toto téma vůbec nevadilo. A pak jsme si dali víno a pokračovali v povídání. Bylo to vlastně naprosto obyčejné, ale něčím výjimečně krásné.
Druhou oslavu jsem měla právě včera. Byla to má tradiční oslava s kamarády, na kterou peču dort. Každým svým dortem jsem se tady zatím pochlubila, heh. Takže i tento rok jsem vám ho sem dala. Jelikož jsme letos slavili až takhle pozdě, mohla jsem si dovolit trochu "těžší" dort než ty klasické, ovocné, které jsem dělala pokaždé. Piškotové těsto jsem obarvila kakaem a krém byl malinový. Nebudu vám lhát, celý dort v mé představě vypadal úplně jinak, nakonec jsem ale i s tímto byla spokojená a snědl se nejrychleji ze všech předchozích let. Na oslavě jsme hráli Krycí jména a také to bylo úplně skvělé.
Pečete na svou oslavu dort a nebo ho dostáváte?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, mám za sebou dnes už docela náročný program. Byla jsem ráno běhat, měla jsem uběhnout nějakých 13 kilometrů, ale nezvládla jsem to a po té jsem šla ještě plavat.
A chci se s vámi podělit o to, díky čemu jsem na sebe pyšná. Stalo se to právě na bazénu. Jako zálohu na klíče jsem dávala na recepci 200 Kč, dělám to tak vždy, protože to mají napsané na internetových stránkách. Pán mi ale vracel zpět stovku. Nějak to tam popletli. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se za sebe postavím a nebo to nechám být. Nakonec jsem se za sebe postavila. Bylo mi to mega nepříjemný, ještě když ta paní říkala, ať mi to dá, že se tady hádat nebude. Já se nehádala. Úplně v klidu jsem mu řekla, že si jsem jistá, že jsem mu dávala 200 Kč. Jsem na sebe pyšná, dřív bych tohle nezvládla! A pro příště vím, že stačí stovka. No, ale teď jsem odběhla od hlavního tématu článku, ale prostě jsem se o tohle musela podělit.
Chtěla jsem vám napsat o tom, jak se mi mé sportování tento rok komplikuje. Nevím, jestli jsem to tady už zmiňovala, je možné, že ano, ale tenhle rok mi vůbec nic nepřeje. Od ledna jen začínám běhat a jakmile mám pocit, že už se mi trochu víc daří, přijde nějaké zranění. Není to teda nic vážného, nic, s čím bych musela k doktorovi, ale vyřadí mě to vždy z tréninku. Ať už je to bolavé koleno, velký puchýř zespodu chodidla a nebo můj věčně bolící prst na noze. Už mi vlastně dochází motivace, po každém dalším a dalším začátku.
Teď jsem právě ve fázi, kdy opět začínám. Nevím, co to se mnou je, v poslední době mě pořád píchá v břiše, nejsem na to zvyklá. Dnes jsem kvůli tomu ani nedoběhla to, co jsem měla. Bylo by to jen trápení a neměla bych z toho radost. Cítím se, jako kdyby mé tělo bylo silnější než má výdrž, takže nohy jsou v pohodě, ale plíce to prostě neudýchají.
Chtěla jsem to tu napsat, když už se tu pokaždé chlubím tím, jak skvěle se mi běželo, jaký závod jsem si zaběhla a že se připravuji na půl maraton. Nikdy nic není tak, jak se zdá a zrovna teď je to docela ponuré. Celý tenhle rok se mi zatím sportovně nedaří. Když jsem zjistila, že nemá cenu běžet můj klasický půl maraton na své narozeniny, skoro jsem se z toho rozbrečela. Teď jsem ale nějakou záhadou nabrala další sílu do snad už 10. začátku za tento rok a zas bojuju sama se sebou a snad to tentokrát už vyjde!
Sportujete teď? Nebo šel sport kvůli něčemu na druhou kolej?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, v minulém článku jsem se už zmínila, že vám povyprávím o tom, jaká byla vlastně naše dovolená v Norsku. Rozhodla jsem se, že tomu věnuji teď každý středeční článek, protože si ty vzpomínky chci uchovat ve velkém a ne jen pár útržků. Ale tipuji, že do dvou měsíců to zfouknu, heh. Doufám tedy, že vám to nebude vadit a já jdu začít!
Odjezd na dovolenou byl jeden velký punk. Ještě den před odjezdem jsme nevěděli, kam nakonec pojedeme, natož abychom měli koupený nějaký trajekt a nebo cokoliv zařízeného. Jeli jsme pod stan, tak nebylo nutné nic takového řešit. Rozhodovali jsme se mezi Norskem a Švýcarskem. Vlastně jsme chtěli do Norska, to ale mělo složitější přístupové podmínky, tak jsme měli plán B. Nakonec se ale zdálo, že Norsko klapne a tak jsme koupili trajekt. Díky zaplnění těch, na které jsem koukala už před tím, jsme objevili společnost FRS Baltic, která jela o 4 hodiny rychleji než zbytek. Trasu Sassnitz-Ystad jsme přejeli za 2,5 hodiny! Mohu je jen doporučit.
V pondělí v podvečer jsme sedli do auta a já jsem někde u Ústí sprostě nadávala řidiči, který se mi v levém pruhu na dálnici přilepil na zadek a já mu chtěla uhnout. Měla jsem jediné štěstí, že jsem se těsně před tím, než jsem mu začala uhýbat, koukla do zpětného zrcátka, protože ten idi*t mě podjížděl zprava. Tady mohla naše cesta skončit. Nakonec jsme ale dojeli na místo první zastávky zdraví. Stavěli jsme se v Drážďanech.
Po rychlém nákupu jsme se ještě prošli po centru a už jsme pokračovali na sever. Zhruba 2 hodinky cesty před přístavem jsme zastavili na odpočívadle a 4 hodiny se prospali. Spánek v autě nebyl moc pohodlný, protože auto, kterým jsme jeli, tomu nebylo uzpůsobeno. A byla i zima. Když v 5 ráno zazvonil budík, byla jsem za něj ráda. Jen jsme si vzpřímili sedačky a pokračovali dál. V přístavu jsme se nalodili na trajekt a přejeli do Švédska. I celá plavba byla pohodlná. Hned jsem věděla, že na cestu zpět budu chtít využít služby této společnosti zase.
Po noci na odpočívadle jsme byli celí rozlámaní, ale věděli jsme, že se ještě ten samý den musíme dostat do Norska. To byl totiž jediný strašák cesty - norské hranice. Po cestě jsme se ale zastavili ještě na návštěvě u naší spolužačky z vysoké ve Švédsku kousek od norských hranic. Káva a občerstvení bylo naprosto dokonalé a opět nám dodalo sílu pokračovat, protože jsme byli dost vyčerpaní. Tohle byla vlastně nejkrizovější cesta celého road tripu, jinak jsme se řízením neměli problém.
Na návštěvě jsme se zdrželi 2 hodinky a následně se vydali na to nejhorší. Překročit hranice. Pro očkované je to v klidu, ale pro neočkované už podmínky zní docela děsivě. Nakonec se ale ukázalo, že to celé bylo děsivější na internetu než ve skutečnosti. Jo. přítel sice musel jít na hranici na test, ale ani chvíli to nevypadalo, že by to byla nějaká komplikace. Prostě jsme se ta zdrželi 15 minut navíc, ale byli jsme šťastní, že jsme v Norsku, protože ještě 14 dní před naším odjezdem to vypadalo tak, že tam neočkované nebudou pouštět vůbec.
Podmínky byli takové, že Norové pouštěli bez problémů očkované a ty, kteří prodělali Voldemorta nejdýl ve 180 dnech. Neočkovaní mohli ale bez karantény po vstupu přicestovat jen ze zelených států z pohledu Norů. Česko naštěstí zelené bylo. Nesmělo se ale využít veřejné dopravy (= i trajekt) oranžového státu. Po splnění všech těchto podmínek musel neočkovaný ještě na test přímo na hranicích, ten byl zadarmo. Vlastně tohle byl jediný způsob, jak se dostat k testu v Norsku zadarmo, jinak co jsem koukala tak jen za antigen chtěli 2000 Kč.
Nikdo se nás ale nezeptal, kudy jsme jeli, bylo pro ně důležité jen to, odkud jedeme.
Podmínky se za tu dobu mohly změnit, takovéto byly na začátku srpna, co jsem ale koukala nedávno, tak je to pořád stejné.
Dojeli jsme na parkoviště k jezeru Store Erte nedaleko Haldenu a tam jsme poprvé postavili stan a takhle dobře se nám dlouho nespalo!
Vydali jste se letos také někam do zahraničí?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, přesně před týdnem jsem přijela ze své vysněné dovolené. Byla jsem na 14 dní na roadtripu po Norsku, o čemž vám určitě napíšu. Ještě ale nemám zpracované všechny fotky a na mém srdéčku je jedna věc, která mě trápí o trochu víc. Tak můj návrat na blog bude takový "smutnější", než jsem původně chtěla, ale cítím, že se opět potřebuji vypsat.
Začala jsem si na sobě všímat faktu, že už vlastně žádnému místu neříkám doma. U rodičů je to u rodičů, ale nemám tu takový ten svůj klid, který je pro mou definici domova důležitý. Nemám tu ani takovou svobodu. Jeden by řekl, že je super, když vám někdo uvaří oběd, ale já jsem si hrozně zvykla jíst jen jídla, která mám ráda a vždycky mě zaskočí, jaký to je pocit, když před sebe dostanete jídlo, které nemáte rádi. Já a moji rodiče máme dost jiný pohled na stravování. A v tenhle moment se začínám cítit hodně nepříjemně. A jako na návštěvě, kde je vám blbý říct, že tohle jíst nebudete.
O mém bydlení v Praze tu už padlo také plno slov. Ať už room tour, zvelebování pokoje, tak ale i hledání nového bydlení. I přes to, že jsem se nakonec rozhodla nehledat bydlení dál kvůli finanční situaci, nepřestala jsem o tom snít. Je ale hodně drahé bydlet v Praze v jednom člověku a já si to nemohu dovolit. Teda mohu, ale chci mít i nějaké peníze vedle a ne dát celou výplatu za byt a jídlo, chápeme se.
Ve spolubydlení se ale vůbec necítím dobře. Jsem člověk, který miluje svůj klid a tam rozhodně není, i když mám na spolubydlící celkem štěstí. Není tam žádný potížista. Ale když vás pak vyvádí z klidu i to, že někdo přijde na byt a rozsvítí, je to těžké. Na mou obranu ale, to světlo je hodně silné a já mám prosklené dveře, takže to okamžitě rozsvítí i u mě v pokoji a když spím, ta mě to budí. Už kolikrát jsem si říkala, že to sklo prostě zadělám a nebudu tohle muset řešit, ale můj pokoj je to jediné, co tu chodbu s s kuchyní v jednom aspoň trochu osvětluje, bez toho by tam byla pořád neskutečná tma.
Zrovna v pondělí jsem sprintovala na byt, abych tam byla první a mohla si vyprat. V neděli se zas budu modlit o to, aby byla volná kuchyně a já si mohla uvařit. A tyhle věci pak přispívají k tomu, že jdu na byt a sem spíš ve stresu z toho, jestli to tam bude v klidu a nebo se zas budu ve velkém přizpůsobovat. A tohle prostě není má definice toho, abych se tam cítila jako doma. Chci se tam těšit a ne se úmyslně vracet k večeru, abych měla klid.
Cítili jste se tak někdy podobně?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, já vím, že jsem se v minulém článku zmiňovala o tom, že bych chtěla znovu pravidelně psát. A věřte, že jsem chtěla. Bohužel mi do toho ale vlezla druhá dávka vakcíny proti Voldemortovi od Pfizeru a ta mě vyřadila na týden ze života. A právě tuto zkušenost s vámi chci dnes sdílet a nejspíš vám dám i dobrou radu, jestli se na ni teprve chystáte.
Samozřejmě má na každého vakcína jiné účinky, takže budu dnes sdílet svůj příběh, ale vím o dost lidech, které druhá dávka také vyřadila ze života a dokonce i na dýl.
Na druhé dávce jsem byla v pondělí 19.7. Jelikož mi po té první nic nebylo, nepředpokládala jsem, že se teď něco zhorší. Prostě jsem počítala s tím, že to bude dobré a že mě maximálně bude půl den bolet ruka, ale to nic není. Hned ten den večer jsem šla na stadion, kde jsem hodinu seděla. Bylp docela chladno. Teď už vím, že toto jsem dělat neměla, ale předtím mě nenapadlo, že to může něco udělat.
V úterý mi začalo být divně. Měla jsem zvláštní pocit v krku a dopoledne mi bylo blbě od žaludku. Už jsem běžela na záchod, že budu zvracet, tělo si to ale rozmyslelo. Dobře, zvracení jsem zvládla. Začala jsem ten den ale i dost kašlat, což je hodně nepříjemný v téhle době. Dřív by si člověk prostě zakašlal a nic neřešil, teď se cítí jako největší hříšník. Měla jsem celý rozdrážděný krk, chuť na jídlo byla v nedohlednu a do toho jsem cítila neskutečnou únavu.
I přes velkou únavu se mi ale spalo hrozně blbě. Po každé hodině jsem se budila. Ráno jsem byla snad ještě přejetější než večer. Už mi sice nebylo špatně od žaludku, ale ztratila jsem chuť jíst, kašel nepřestával a únava také ne. A ve stejném duchu se nesl i čtvrtek.
V pátek mi začalo téct z nosu jak o život a nemohla jsem mluvit. Smrkáním jsem strávila i celou sobotu, kdy jsem vzorně ležela celý den. Stejně tak ležím dnes, kdy už se cítím konečně dobře. Ale pro jistotu. Nechci nic riskovat, vždyť příští neděli jedu na vytouženou dovolenou!
Vakcína mi tak zničila imunitu, že jsem při menším prochladnutí hned chytila neskutečné nachlazení. Únava a pocit nevolnosti bylo určitě z té vakcíny, to je i uváděno jako vedlejší účinky. Takže, jestli půjdete také na očkování, hned po něm jeďte domů a zbytek dne buďte v posteli, ať také něco nechytíte! Já už jsem poučená a také šťastná, že už to mám za sebou. A tento týden vám snad i něco napíšu, než odjedu na dovolenou.
Jak působí očkování na vás? Necháváte se očkovat?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, ani nevím kde začít. Dlouho jsem se neozvala. Nechci tvrdit, že se vracím ve stejné intenzitě jako dřív. Už mi to ale chybělo a tak jsem se na psaní už docela i těšila! Teď v červenci se budu snažit vám nějaké ty články napsat, ale pak prvních 14 dní v srpnu odjíždím na dovolenou a jelikož si potřebuji fakt odpočinout od všeho, tak opět blog trochu popostrčím na vedlejší kolej, ale doufám, že po návratu z dovolené se tu budeme opět vídat pravidelně. No, ale už vám jdu napsat, co se u mě změnilo a proč jsem tu tak dlouho nebyla.
Neměla jsem v posledním měsíci nejlepší dny. Nechci to tu úplně rozvádět, ale nebylo mi psychicky dobře, byla jsem neskutečně pod tlakem. Vím z čeho to bylo a stále to úplně neodeznělo. Ale budu v pohodě. Neměla jsem proto vůbec chuť psát. Naštěstí se dělo i plno věcí a tak jsem neměla moc čas být smutná a velká aktivita v offline životě mi hodně pomohla. Ale i když v tomto čase bylo plno negativních věcí, mám i plno těch pozitivních, na které vzpomínám a příště vám o nich napíšu.
Vzpomínáte si, jak jsem vám už dříve psala, že mě čeká velká životní změna? Tak už je to tady. Dnes jsem nastoupila do nové práce. V té staré se mi nic špatného nestalo, nebudu na ni vzpomínat ve zlém, ale chtěla jsem se profesně posunout dál a navázat na svou diplomovou práci no a to v té staré prostě nešlo. Musím se přiznat, že jsem z nástupu byla dost nervózní, ale vlastně nebyl vůbec důvod, jak se pak ukázalo. Držte mi palce, ať se učím rychle a ať mi to jde!
Jak jste se měli vy?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, jestli mě někdo z vás sleduje už hodně dlouho, ví, že Primark nemám ráda. Právě tento člověk se může divit, proč dělám HAUL z něj. Důvod je prostý. Díky své spolubydlící jsem se dostala v neděli na prodej jen pro kamarády a rodiny zaměstnanců, tudíž s málo lidmi. Bez front a tak. Toho jsem prostě musela využít!
Pro všechny se Primark otvírá už zítra, 17.6.2021 a najdete ho na Václaváku. Primark máme 3 patrový, v 1PP je spodní prádlo, doplňky a boty. V 1NP dámské oblečení a v 2NP pánské a dětské, to abyste věděli, kam máte dyštak běžet. Pamatuji si, že když jsem byla v Primarku ať už ve Vídni, Drážďanech a nebo Berlíně, vždy byly problémy s XS a S velikostmi. Byly hrozně rychle pryč. To se teď naštěstí nestalo a já musím říct, že jsem si nákup užila. Obávám se ale, že je to naposledy, kdy toto o Primarku řeknu. S takto málo lidmi už ho nejspíš nikdy nezažiju. No ale jdu vám rovnou ukázat, co jsem ulovila a tentokrát to nebudu protahovat. Šla jsem hlavně pro pyžama a spodní prádlo.
Difuzér - 90 Kč - o tom vám někdy napíšu, jestli to za to stojí a nebo ne.
Háčky na dveře - 65 Kč
Organizér - 55 Kč
Gumičky do vlasů 60ks, - 40 Kč
Béžové tílko - 47 Kč
Bílé a černé tílko - 60 Kč/ks
Sada kalhotek na ramínku - 130 Kč/3ks
Sada kalhotek v obalu, vínovo oranžové - 115 Kč
Sada kalhotek v obalu - 130 Kč
Pyžamo - 210 Kč
Braletka + kalhotky - 155 Kč/sada
Spodní část pyžama - 130 Kč
Horní část pyžama - 130 Kč
Chystáte se do Primarku? Co tam nakupujete nejradši vy?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
Ahoj, někdy předminulý týden mi psala má kamarádka, jestli s ní nevyrazím na výstavu "Bylo nebylo" do Fóra Karlín. Ruku na srdce, sama od sebe bych si to asi nevymyslela, ale zase to nebylo něco, co bych hned odmítla. A tak jsme minulý víkend vyrazily a já bych vám dnes ráda pověděla, jak se mi tam líbilo a hlavně bych s vámi chtěla sdílet dojem z jedné věci. Tak jdeme na to!
Když jsem na výstavu šla, čekala jsem, že budeme klasicky procházet různé sekce, ve kterých budou vystavená jednotlivá díla malířů. Z tohoto omylu jsem byla vyvedena hned po vstoupení do sálu, kde mi tak nějak došlo, že je to vlastně "jen" jedna místnost. Projekce byla ale vytvořená hezky, takže mě tahle mrzutost po chvíli přešla a už jsem jen obdivovala díla.
Vstupenky na výstavu jsem kupovala hned od 10 hodin a byl to první čas, na který šly koupit. Nakonec se to ukázalo jako hodně dobré rozhodnutí, neboť lidé byli vpouštěni po půl hodině a cca tak dlouho trvalo jedno promítání. Lidé z předchozí vlny ale i zůstávali a kochali se znovu a v sále jich najednou bylo tolik, že to vlastně kazilo dojem, takže jestli se na tuto výstavu chystáte o víkendu, doporučuji ji navštívit hned v první vlně.
I přes to, že se mi výstava ve výsledku líbila a myslím si, že stojí za to, ji navštívit, byla jedna věc, která mi ji trochu znepříjemňovala. Ze začátku jsem se tomu jen smála, ke konci už jsem z toho ale byla otrávená. A to byly dvě holky, sestry, které výstava očividně vůbec nezajímala, ale přišly si tam pro fotky. Celé promítání jen pózovaly u pláten a navzájem se fotily. Trochu pochybuju, že vůbec věděly, na jaké výstavě jsou a co je za nimi. To uvidí až z fotek. Myslím, že na výstavu se chodí koukat se na díla a ne pořádat photoshooting. Neříkám nic proti tomu, že si člověk udělá pár fotek a nebo jednou-dvakrát nechá vyfotit sebe, ale to, co předváděly tamty, už asi zájem o umění nebyl. Nazvala bych to zájmem o lajky.
Byli jste na této výstavě? Co říkáte na chování těch dvou holek?
Těším se u dalšího článku,
Lenka
