Ahojte,

dnes jsem se rozhodla se s vámi podělit o to, jak já bojuji se svou suchou pletí v zimě. V létě tyto problémy naštěstí nemám. Vy, co suchou pletí trpíte, to určitě znáte. Pleť pne, je vysušená a na určitých místech jsou šupinky suché, odpadající kůže. Není to nic příjemného, vypadá to příšerně a ani zamaskovat to nejde. Všichni víme, že nejlepší, jak s tím bojovat je prevence. Občas to ale nezvládneme a dostaneme se až do tohoto bodu. Jak to ale teď zachránit?

Každou zimu jsem se děsila toho, až toto přijde. Neuměla jsem s tím bojovat a jedinou mou záchranou byl vždy příchod jara, se kterým se do vzduchu dostalo víc vlhkosti a pleť nemusela odolávat takové zátěži a zlepšila se. Vyzkoušela jsem neskutečné množství všech možných hydratačních krémů a stejně jsem neměla pocit, že by pomáhaly. Když jsem si pleť jednou zapomněla namazat, bylo to hned vidět. 

I tento rok jsem se dostala až do fáze, kdy se mi na pleti udělaly šupinky suché kůže. Opět jsem přemýšlela, jak to zachráním. Byla jsem zrovna na koleji a v místním obchůdku toho nejde moc sehnat. Jednu věc tam ale měli. Byl to ten klasický Nivea krém, který vám ale na fotce neukáži, mám ho na koleji. Určitě ho ale znáte. Rozhodla jsem se, že ho zkusím. Po dobu, co jsem na koleji byla, jsem ho používala. Musím říct, že se to fakt zlepšilo. Suchá místa byla očividně lepší, ale pořád jsem neměla tu "šťavnatou" a hydratovanou pleť, jakou bych chtěla. Byla jsem ale ráda za to zlepšení. Na druhou stranu jsem ale měla pocit, že mi ten krém ucpává póry. Jestli se rozhodnete pro tuto cestu, rozhodně doporučuji používat Niveu jen na ta suchá místa a ne na celou pleť. 

Nivea mi právě dala naději, že tento rok nemusím čekat do jara. Pořád to ale nebylo ono, i když jsem za tu změnu byla šťastná. Po tom, co jsem přijela domů z Prahy, jsem přemýšlela, co ještě mohu vyzkoušet. Vzpomněla jsem si na SOS krém od Mixy, který jsem kdysi našla v DM boxu a který byl super. Používala jsem ho kdysi ale hlavně na spálenou pleť. Společně s Mixou jsem si pořídila i hydratační masku od Biovene Barcelona, která se mi na pleť nanést na krém a nechat přes noc. Musím říct, že toto combo mi pleť nadobro vyléčilo do týdne. Nechápu to. Teď je má pleť krásně "šťavnatá", nepne, nesvědí a dokonce se mi ani neobjevují nechtění návštěvníci. Tyto dvě věcičky jsou hotový zázrak!

Ještě se s vámi podělím o produkty, které používám přes den a nebo jen tak občas. Začnu denním krémem, který jsem si sice koupila nedávno, ale už jsem ho jednou měla a tak se nebojím vám ho doporučit. Jedná se o denní krém z divoké růže od značky Alverde. Krém se rychle vstřebá, stačí ho použít málo a zajistí hydrataci na den. Používám ho vždy pod makeup a miluji ho. Navíc stojí nějakých 80 korun a já jsem na pochybách, jestli byste vůbec něco lepšího za tuto cenu sehnali. Jestli máte tipy, tak sem s nimi!

A ještě tu mám dva produkty, které používám, když jsem celý den doma a můžu být nechutný mastňák. Jedná se o bambucké máslo od značky Purity Vision, které jsem také objevila díky DM boxu. Na toto máslo nedám dopustit, je výborné právě na tu prevenci před vznikem šupinek. Obávám se ale, že šupinatou pleť už nezachrání. Pokoušela jsem se o to a nevyšlo to. Druhým produktem je malinový olej, který používám tak jednou týdně. Pleť je po něm vyživená a stroupky po návštěvnících se rychleji hojí. Slibuje i prevenci proti vráskám, to ale nemohu posoudit. A navíc mě nádherně voní! 

Během léta jsem používala vlastně jen tyto přírodní produkty a bohatě mi stačily. Teď na zimu to ale nezvládly, což jim nevyčítám. S mou pletí je to totiž složité. Krém od Mixy je ale hotový zázrak! Na ten vám sem musím hodit odkaz. 

Co přes zimu pomáhá vám?

Ahojte,

v poslední době jsem byla tak zahloubaná ve svých myšlenkách, i předešlé články tomu napovídají, že jsem se úplně zapomněla věnovat zdánlivým povrchnostem, kterými je třeba kosmetika. Není to tak, že by mě přestala bavit, jen jsem si v poslední době našla ty své oblíbence, které nezrazuji. V čem se ale nedokážu vzdát testování, jsou řasenky. Miluji testování řasenek! A dnes se podíváme na řasenku od Bourjois Paris. 

Řasenku jsem si kupovala hned, když vyšla jako novinka. Na první pohled mě zaujala svým konceptem a taky tím, že byla ve slevě (pššt) a musela jsem ji mít. Vlastně si už nepamatuji, jestli byla v nějaké krabičce a nebo se prodávala volně, jak ji můžete vidět na fotkách. Řasenka sama o sobě je docela těžká, protože je skleněná. Přijde mi to elegantní a jelikož ji nikde nepřenáším, nevadí mi ani to, že je možná o trochu těžší, než kdyby byla klasicky v plastu. Na víčku má dokonce detail dvou koček, kterých jsem si všimla snad až po měsíci používání.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Ahojte,

původně jsem chtěla Valentýn nadobro ignorovat, ale nakonec jsem se rozhodla, že na něm najdu nějaká ta pozitiva, i když ho nemáte s kým slavit. Jste spíš ti lidé, kteří Valentýn řeší a nebo spíš lidé, kterým je jedno? Já jsem vždycky byla spíš ta druhá skupina lidí. Jednou se mi kvůli tomu stal i takový trapas, ale ten vám radši řeknu až na konci článku. Tak jdeme na to!

Nemusíte se o nic starat

Toto je jednoduše to nejlepší na celé té situaci. Zrovna nedávno se bavil můj kamarád s kamarádkou, kteří jsou oba zadaní. Kamarád se ptal kamarádky, co se svým přítelem na Valentýna plánuje. Vidíte v tom to rande z povinnost? A kamarádka říká, že spolu na Valentýna nebudou. Kamarád vykulil oči a moc nechápal proč. Nevím, je fajn se s druhým vidět, ale rozhodně by to nemělo být kvůli tomu, že je 14. února. A vy tohle absolutně nemusíte řešit. To je fajn, ne?

Nečekané pozvání

Když už jsme u těch rande na Valentýna, možná se vám i stane, že vás někdo na jedno pozve. Bude to nečekané a tím pádem i hezčí. A nebude to ta povinnost. Nikdy nevíte! 

Můžete se rozmazlovat a využít Valentýn jako důvod

Udělejte si nějaké nezdravé jídlo, které si kvůli figuře zakazujete. Najděte si recept, který chcete dlouho vyzkoušet, nakupte si ingredience a v klidu doma si udělejte tu nejlepší večeři. Radši nikam nechoďte, z těch zamilovaných párů byste mohli chytit cukrovku. A dejte si ten milovaný čokoládový dort!

Kupte dárek sami sobě

Člověk musí rozmazlovat sám sebe. Proto si něco kupte. Něco, co dlouho chcete, ale mysleli jste si, že si to nezasloužíte. Zasloužíte a teď je ten nejlepší čas! Přece jen Valentýn je o tom, že vyjádříte lásku osobě, kterou milujete a třeba mu i něco koupíte. A sebe přece taky milujete, ne?

Udělejte si krásný den

Je docela smůla, že letos Valentýn vychází zrovna na pracovní den. Nebuďte ale v práci do nevidím, odejděte, co nejdřív to bude možné. Pusťte si oblíbený seriál a nebo vytáhněte tu knížku, kterou si chcete přečíst už dlouho. Pak si dejte dlouhou voňavou vanu a jděte spát brzy. Další den budete stejně šťastní jako ti, co trávili tento den s někým. (Možná i víc.)

Využijte akce různých eshopů

Tento bod je mi velmi blízký, jelikož jsem přesně tohoto využila. Valentýn začíná být komerční, prodává se kvůli němu plno věcí. Vyrábí se speciální čokolády v tvarech srdce, všechny možný kravinky. Plno obchodníků na tom jenom vydělává. I restaurace si určitě mnou ruce radostí, kolik hostů bylo. Kina. Myslím, že bych toho našla plno. A i eshopy samozřejmě nezůstávají pozadu a nabízí poštovné zdarma a nebo nějakou tu slevu. A toto je důvod, proč mít Valentýna rád!

Endorfiny a štěstí

Jestli rádi sportujete, vyrazte do fitka a nebo do parku. Myslím, že v tento den nebude moc nadšenců a pro vás zůstanou tato místa volnější. Navíc uvolněné endorfiny vám rozhodně zaručí dobrou náladu a také spokojené usínání pak. 

Srdíčkové předměty
Jestli máte rádi srdíčka, je právě tento svátek ideálním časem, kdy sehnat vlastně cokoliv s touto tématikou.

Tak to by byly pozitiva, která jsem našla. Teď vám asi řeknu ten trapas. S partou z vysoké jsme se domluvili, že 15. února vyrazíme na pochod na Sněžku a já a ještě jeden kamarád jsme museli jet do Prahy už den předtím, abychom mohli vyrazit nechutně brzo. Domluvili jsme se, že den předtím tedy zajdeme do kina, abychom neseděli každý na své koleji a nečuměli do zdi. Tehdy jsem byla zadaná, ale nějak jsem moc Valentýna neřešila a nemám ráda tyhle povinnosti, jak jste možná už pochopili, a kamarád Valentýn taky neřešil. Takže jsme nevěděli, že jsme si domluvili kino přesně na Valentýna. Tak nějak čas plynul a den předtím nás na to upozornila kamarádka a co hůř, i můj naštvaný přítel. Já se tomu jenom smála a kamarád se bál, že dostane do huby. Nakonec se z toho ale událost, na kterou rádi všichni z party vzpomínáme a smějeme se tomu. A od té doby si hodně dobře pamatuji, kdy ten Valentýn vlastně je, aby se mi tohle už nikdy nestalo. Všechno zlý je pro něco dobrý!

Co vy a Valentýn? Řešíte ho nebo vám je jedno? Myslíte si také, že je tento svátek čím dál víc komerční?

Ahojte,

v cílech pro rok 2019 jsem se zmiňovala o tom, že bych ráda zapracovala sama na sobě a udělala si ten svůj život trochu lepší. Nechci moc ztrácet čas, ale na druhou stranu se zase nechci připravit o odpočinek, který si dopřávám sledováním pitomých českých seriálů a mnohem častěji youtuberů. Youtubery ale v poslední době pomalu ale jistě začali nahrazovat jiní lidé, kteří mi právě v tomto cíli dost pomáhají.

Začala jsem sledovat hlavně na Instagramu lidi, kteří něco dokázali. Jako fakt něco. Neříkám, že již zmiňovaný youtubeři nic nedokázali, to rozhodně ne, vím, že je to velká práce. Ale asi jsem nějak vyrostla. Radši si poslechnu přednášku na téma seberozvoj nebo postavení žen v IT oblasti, než abych se koukla na nějaké video. Vlastně jsem hodně probrala i své odběry na YouTube a sleduji dál už jen ty, které jsem si fakt oblíbila. Je jich ale málo. A přibývají spíš odborné kanály o vzdělávání a hlavně o stavitelství a architektuře. Jo, takhle s ohledem času jsem ráda za to, co jsem si zvolila. (Ale píšu pořád hodně ráda a kdybych se blogem mohla živit, hodně bych přemýšlela, jestli se vzdát toho, co snad vystuduji.)

Na konci roku jsem měla horší životní období a nějak jsem přes něj zapomněla žít. Přežívala jsem jednotlivé dny a pořád jsem urychlovala čas, abych si už mohla jít lehnout do postele a nic nemuset vnímat, nic nemuset řešit. Už je to pryč, už mi zas dny přijdou krátké na všechny ty mé plány a činnosti. Naučila jsem se znovu žít život. Právě ti inspirativní lidé mi ukázali, jak umí žít svůj život a já jsem to od nich začala okoukávat. Konečně jsem byla ráda, že se na sociálních sítích sdílí hlavně ty dobré věci a dokázala jsem to ocenit. Možná si pamatujete, že jsem na to v jednom článku ze série "Na slovíčko s eL" docela nadávala. Pořád si ale myslím, že bychom se neměli na sociálních sítích tvářit jako největší sluníčkáři, je to nepřirozené.

Vždy, když jsem z něčeho nadšená, usmívám se nadvakrát. Jednou, protože jsem fakt nadšená a podruhé proto, že je vůbec něco, co mě dokázalo takto nadchnout. Nesmíme ve svém životě usnout na vavřínech a musíme se pořád rozvíjet dál a dál. Už párkrát jsem si v životě myslela, že jsem šťastná. Jo, možná jsem v té chvíli i byla, ale teď mi to tak nepřijde. Vždycky jsem totiž bojovala sama se sebou a teď, když jsem se naučila užívat si čas sama se sebou, jsou to úplně jiné pocity. 

Častokrát jsem si říkala, že tvrzení, že člověk musí mít první rád sám sebe, aby mohl mít rád někoho jiného, je kravina. Vlastně jsem chtěla, aby to byla kravina, protože jsem ráda sama sebe neměla. Teď ale vím, že to je snad to nejpravdivější, co mi kdo kdy mohl říct. 

A právě díky těm pár lidem, kteří mi svými životy vrátili mé nadšení do života, jsem se nad vším tímto zamyslela a došla jsem k názoru, že vlastně vůbec nemám mít důvod být z něčeho smutná. Pořád mám sama sebe. A pak taky ty kamarády, ale vzhledem k mé povaze je pro mě trochu důležitější vycházet sama se sebou. Viděla jsem to i v praxi. Nikdy jsem mezi přáteli nebyla šťastná, když jsem si o sobě myslela ty nejhorší věci. Teď, když jsem v pohodě, jsem v pohodě i mezi nimi.

Lidi, naučte se žít sami se sebou, dá vám to do života mnohem víc než milion přátel a lásek!

Ahojte,

jestli mě sledujete už dýl, víte, že jsem se dala do recenzování věcí z postovnezdarma.cz. Věci mám vždy v rámci spolupráce. Jelikož jsem student, tak se mi každá ušetřená koruna hodí, tudíž ráda takto zkouším levné věci, jestli za to vůbec stojí. Doteď jsem recenzovala 4 věci (1, 2, 3, 4) a vlastně jsem si neměla na co stěžovat. Dnes ale budu trochu přísnější. No tak jdeme na to!

Takovéto čelenky na zimu jsem si vlastně zamilovala už v Norsku, kde je nosilo plno holek. Když jsem si ji tam zkoušela v jednom obchodě, přišlo mi, že mi vůbec nesluší. Od té doby jsem to zkusila ještě několikrát a vždy jsem došla ke stejnému názoru. Nechtěla jsem se ale vzdát a když jsem viděla, že web nabízí zrovna tuto věc k testování, rozhodla jsem se, že tomu dám ještě jednu šanci a vyzkouším ji pěkně v klidu doma. Vybrala jsem si vínovou, která se mi hodila ke kabelce, kterou nosím nejčastěji k zimnímu kabátu. Někde se ale stala chyba. Nevylučuji, že se nestala na mé straně, je to dost možné, protože na faily jsem docela nadaná. Přišla mi červená čelenka. Byla jsem docela naštvaná. Vlastně do té doby, než jsem si ji vzala poprvé na sebe, protože jsem opět dospěla k názoru, že mi nesluší.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Ahojte,

tohoto tématu jsem se už jednou dotkla ve článku, který jsem psala v Oslu. Jestli chcete, najdete ho zde. Zkráceně vám ale povím, o čem jsem se tam zmiňovala. Byla jsem v Oslu zrovna ve chvíli, kdy se tam konaly nějaká běžecká událost, kterou ale místní obyvatelé nebrali jako drama, ale jako šanci strávit nějaký čas venku a pobavit se. Zkrátka tam byli i lidé, kteří vůbec neběželi, jen prostě šli. A to mě zaujalo. Jak vůbec neřešili, co si o nich myslí ostatní a prostě se bavili.

Od té doby si všímám, že já jsem zrovna ten člověk, co toto nedokáže vypustit. I když si to předtím několikrát zakázal, prostě nechtěl řešit, co si o něm ostatní myslí. Několikrát si to i namlouval, nakonec ho ale stejně jeho vlastní hlava dohnala a dokázala mu, že to prostě řeší. Nezbylo mi nic jiného, než se prostě smířit s tím, že to tak je a pokusit se s tím pracovat. 

Chtěla bych být takový ten člověk, kterému je to úplně jedno. Jo, slyšela jsem i názor od člověka, který je přesně takový, že to vlastně taky vůbec není dobrý. Že nemá potřebu se v něčem zlepšovat, protože jakákoliv kritika ho vlastně vůbec nezajímá a tak je pořád stejný a ani ho vlastně nenapadne, že by se v něčem mohl zlepšit. Má prostě pocit, že je ve všem dobrý a nepochybuje o tom. Určitě si ale užívá všední věci, tak jak chce on a ne tak, jak si myslí, že je to společensky přijatelné.

Já si ale myslím, že nejsem úplný extrém mezi lidmi, kterým názor ostatních není úplně jedno. Umím si obarvit vlasy na nějakou netradiční barvu. No dobře, ne teda celý, ale dříve jsem nosila různé podbarvení. Třeba růžové a fialové a také jsem měla tmavě modré ombré. Jo, ta modrá byla super. Zrovna včera jsem si na vlasy hodila stříbrnou barvu. Dobře, nemám celou šedou hlavu, má teplá blond pod tím prosvítá, ale pod určitým světlem mám fakt stříbrné odlesky a to si neskutečně užívám. Umím si i vzít šaty v zimě a dalších pár věcí, kterými v oblékání tak trochu přitáhnete pozornost na svou osobu.

V čem jsem ale hodně špatná a vím to, je přitáhnout na sebe pozornost svými činy. Než jsem vůbec začala běhat i u nás na vesnici, trvalo mi to docela dlouho. Než jsem vůbec přiznala, že píšu blog, trvalo mi to ještě déle. Takovýchto věcí mám plno. Na to už jsem si ale tak nějak zvykla, že se mi hůř mluví o věcech, které mě baví. Jsem prostě introvert a ráda je prožívám sama se sebou. Pro sebe si dokážu o blogování vykládat hodiny a hodiny, když se mě na to ale někdo zeptá v reálu, je pro mě těžké vůbec něco ze sebe dostat a fakt to není o tom, že bych to s daným člověkem nechtěla probírat. Jen to prostě neumím.

Ale proč tento článek vůbec píši? Hodněkrát už jsem si všimla, že bych chtěla něco udělat, ale nakonec od toho ustoupím právě kvůli lidem kolem sebe. Třeba když jsem byla fotit Trójský most. Cítila jsem se zvláštně, když jsem mezi těmi lidmi na procházce vytáhla foťák. Myslím, že kdybych se trochu odnaučila tohle řešení všeho, že bych byla ještě šťastnější a užívala bych si život víc. Co jsem se ale teď naučila a jsem za to fakt ráda, je to, že trávím čas sama a už nemám potřebu pořád shánět nějaké lidi, kteří by se mnou šli podniknout to a to. Prostě když se chci jít projít po Praze, tak jdu. Když chci jít na výstavu a nebo si vyslechnout nějakou zajímavou přednášku, tak jdu. Už nějak neřeším to, že je třeba blbé tam jít sama, že na mě budou lidi divně koukat. Jo, za toto jsem fakt ráda, dost mi to pomohlo rozvíjet sama sebe. 

Proč to ale vždycky tak hrozně řeším? Ráda bych to věděla. Budu to ale určitě mít zakódovaný v sobě, ve své osobnosti. Nemyslím si, že by se mi někdy povedlo se toho úplně zbavit, to je nejspíš kravina. Jako nikdy se nebudu cítit dobře jako střed pozornosti mezi cizími lidmi. Musím se ale naučit to omezit ještě víc, aby mi kvůli tomu neutíkaly skvělé okamžiky života. To půjde. Akorát musím získat více jistoty sama v sobě. 

No, snad tento článek dává alespoň trochu smysl. Třeba ho ani nevydám potom, co si ho za chvíli přečtu znovu. Chtěla jsem ale jen tyto své myšlenky hodit na papír, tedy ten elektronický.

Jak jste na tom vy? Řešíte hodně, co si o vás myslí ostatní lidé a nebo patříte do té skupiny, která to umí hodit na hlavu a dělá si to, co zrovna ona chce?