pondělí 31. prosince 2018

Cíle pro rok 2019


Ahojte,
dnes je poslední den roku 2018 a já jsem upřímně ráda, že tento rok končí. Nechci, aby tento článek byl nějak pesimistický, proto na ten rok radši ani vzpomínat nebudu, protože abych byla upřímná, byl to ten nejhorší rok zatím vůbec. To, že tímto dnem končí, je pro mě úžasná zpráva a já fakt věřím, že od zítra už to zase bude dobrý.

Poslední dobou jsem o svém životě hodně přemýšlela a jsou některé věci, ve kterých bych se chtěla změnit. Nechci si ale ani tak dávat předsevzetí, protože právě předsevzetí je pro mě věc, kterou absolutně nikdy nedodržím. Nechci, aby tyto body dopadly stejně a proto je nazvala cíli. Zní mi to prostě závazněji.



Naučit se víc vycházet sama se sebou
V poslední době jsem se začala trochu víc věnovat sebelásce. Ne tedy, že bych procházela články a videa na netu a opakovala kroky autorů, ale začala jsem víc chodit na procházky jen sama se sebou. Bavila jsem se svými myšlenkami a dospěla jsem k názoru, že je vlastně hrozně super jít ven jen sama se sebou. Myslím, že i v roce 2019 budu právě v těchto procházkách pokračovat. V poslední době procházím i existenční krizí a zkrátím to - mám pocit, že jsem k ničemu. Přesně toto v sobě musím udusit. Musím to porazit tím, že budu pyšná na to, co dělám. S tím souvisí i to, že se musím začít víc odměňovat.

Víc poslouchat své tělo a zlepšit si životní styl
Jak jsem byla v poslední době docela smutná, přestala jsem úplně řešit, co jím a prostě jsem jedla všechno, co mi přišlo pod ruku. Výsledkem je 7 kilo nahoře a hooodně špatná pleť. Musím začít jíst zase dobře a víc se hýbat. Sice jsem v roce 2018 začala běhat a fakt nechápu, proč jsem se do toho nepustila už dřív, ale chtěla bych se sportu věnovat ještě víc, protože je to prostě něco, u čeho si vždycky neskutečně odpočinu. Chtěla bych taky víc poslouchat své tělo a naučit se odpočívat, protože já jsem člověk, který když ví, že má plno věci, které musí udělat, neumí na chvíli vypnout a prostě pracuji až do zbláznění se. To se pak samozřejmě projevuje na mé náladě. 

Nepráskat na sebe úplně všechno
Další věc, kterou jsem na sobě začala vidět hodně negativně, je má vlastnost, že jsem schopná komukoliv na sebe říct téměř vše. Nikdy jsem se v tom pořádně nepoučila a tento rok jsem na to opět dost dojela. Musím se naučit být prostě méně sdílná. Možná si říkáte, že tento bod je trochu mimo, ale mě má proříznutá pusa prostě přivádí jen do problémů. A navíc ne všechny vaše problémy zajímají. 

Běžně běhat 10 km a začít posilovat
Jak miluji běhání, tak nemám ráda posilování. Možná to ani moc neumím, ale tyto dvě věci jdou ruku v ruce. Teď v létě, když jsem běhala často, jsem běhala 5 km v kuse. Teď, když se zkazilo počasí, přestala jsem chodit tak často, což se projevilo i na mé fyzičce. Chtěla bych si teď dát za cíl, že na konci tohoto léta budu běhat 10 km v naprostém klidu. Chtěla bych i zpevnit svou postavu, protože to fakt není.

Nepřestávat psát
Zmiňovala jsem se o tom už tolikrát, ale psaní je něco, čemu se fakt chci věnovat. Nebudu to tady dál rozebírat, protože už to všichni znáte, ale v roce 2019 bych chtěla svůj blog a i Instagram posunout zase o něco dál. 

Udělat státnice a být Bc. 
Tento rok mě čeká snad nejtěžší zkouška v mém životě. Budu skládat bakalářské státnice na jaře. Zatím se toho nějak extra nebojím, ale ten strach určitě přijde a já ho chci překonat a poprat se s touto zkouškou úspěšně!

Navštívit další země a pokračovat v cestování na vlastní pěst
Je jedna věc, kterou jsem na tomto roce měla ráda. Bylo to cestování. Podívala jsem se do Berlína, na Slovensko, do Maďarska, Srbska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Albánie, Chorvatska, Norska, kde jsem prochodila Oslo a teď naposledy jsem se vrátila do Maďarska a prochodila Budapešť. Mým cestovatelským cílem pro rok 2019 je určitě Kodaň a uvidím, co mi osud připraví. Doufám ale, že toho bude víc. Protože cestování mi přináší fakt klid a obohacení sama sebe.

Nepřestávat snít!
Protože snění je něco, bez čeho nemůžu být. Snění mi vlastně pomáhá přijít na mé cíle a posouvá mě dál a dál. A co by to bylo za bytí, kdybych neměla žádné cíle? Bez cílů bych jen přežívala cítila bych se stejně jako celý rok 2018 a to už nechci. Nechápu, že jsem v tom stavu přetrvávala tak dlouho. 

Omezit čas strávený u telefonu
Věc, která se v poslední době hodně řeší a ani já nejsem výjimkou, jsou oči přilepené na displeji mobilu. Musím se přiznat, že jsem se v posledním půlroce roku 2018 hodně zlepšila a během roadtripu po Balkánu jsem vlastně mobil ignorovala úplně, ale pořád mám pocit, že bych se mohla ještě zlepšit. Třeba když jsem doma, tak mám oči na displeji dost často. Tak snad se mi to povede!

Udělat si jednou za čas den jen pro sebe
Tento bod tak trochu souvisí s prvním a druhým bodem. Už nedávno jsem se o něco takového snažila, bohužel jsem se ale zase nechala pohltit tím, že neumím pořádně odpočívat. Musím se tedy naučit dělat si odpočinkový den jen sama se sebou. Jako cíl si dám alespoň jeden den v měsíci. No to bych snad mohla zvládnout, ne?

Pít víc vody a používat tělová mléka
A jako poslední bod tu mám něco, co si vlastně dávám každý rok. Aby to ale nevypadalo jako bod, který si dám a nikdy nesplním, tak musím říct, že tento rok jsem se v obojím docela dost zlepšila, ale pořád nemám pocit, že je to ono. Pořád cítím, že by to mohlo být lepší a lepší!

Jsem fakt odhodlaná něco se sebou začít dělat. Doufám, že rok 2019 je pro mě šancí toto všechno změnit. Jo, teď se cítím, že to fakt dokážu!

Jaké cíle anebo předsevzetí si dáváte vy?

PS: Přeji vám nádherný rok 2019 a uvidíme se v něm už brzy!



Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥ 

úterý 25. prosince 2018

#LittleChristmas2018 - Co jsem dostala k Vánocům?


Ahojte,
jak jste si užili Štědrý den a večer? Já jsem měla celý den docela pohodu. Dopoledne jsem postavila sněhuláka, kterého jsem pojmenovala Šišoid. Místo očí, nosu, pusy a knoflíčků měl šišky a taky byl celý takový šišatý. Šišoid se ale kvůli vysoké teplotě nedožil ani setmění. Chudák. Odpoledne jsem nazdobila stromeček a pak jsme šli na návštěvu. Když se setmělo, zasedli jsme klasicky k večeři a stromečku a rozbalili jsme si dárky. A o těch bude i tento článek. Jako každý rok se s vámi podělím o to, co jsem pod stromečkem našla. 


Začnu dárky, které jsme si rozdali s kamarády už před Štědrým dnem. Dostala jsem naprosto úžasně a čistě vonící svíčku. Už se těším, až si ji zapálím. Ve stejné taštičce jsem objevila i mýdlo ve tvaru sněhové vločky, u které jsem si myslela, že bude jediná sněhová vločka, kterou letos o Vánocích uvidím. Naštěstí to tak nebylo a u nás sněžilo téměř celý Štědrý den. Jako poslední na fotce můžete vidět propisku, na kterou nechal kamarád udělat naše jména. Dostali jsme ji všichni z naší party. A to jméno ještě svítí, což je docela kouzelné! 


V dalším dárku jsem objevila 4 vánoční Yankee svíčky, na které se těším, až je vypálím. Momentálně mi hoří ta úplně vpravo, Glittering star. Ta se mi v nezapálené formě moc nelíbila, přišla mi moc silná a kořeněná, ale po tom, co jsem ji zapálila, jsem se do ní úplně zamilovala. Je to naprosto nádherná vánoční vůně a sama bych si ji určitě nevybrala. Takže jsem za ni fakt vděčná! Jako další jsem dostala to do listy od holek z ACOS. Já si věčně píšu nějaké buzer listy, takže i tento dárek určitě využiji. Hned jsem si do něj začala zapisovat úkoly na svátky. Škoda, že takto příjemné úkoly tam nebudu mít i nadále!


Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 23. prosince 2018

#LittleChristmas2018 - DIY dekorační řetězy


Ahojte,
každý rok vyrábím nějakou ozdobu na stromeček. Dělám to takto už asi 3. rokem. Letos jsem měla docela krizi. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co vyrobím a tak jsem i prošvihla možnost něco objednat z Aliexpressu. Nakonec mě chytla inspirace na místě, kde bych to nečekala. Na koncertě Lenny, kde lítaly bílé konfety a já si jich pár nabrala a rozhodla jsem se, že z nich udělám řetězy na stromeček. Nějak. Nakonec jsem dokoupila i hvězdičky, které jsem původně kupovala kvůli balení dárků, ale našly uplatnění i jako dekorace na stromeček. Alespoň se mi dárky se stromečkem hezky propojí. 



Konfetové řetězy byly jednoduché a rychlé. Prostě jsem vzala velkou jehlu, bavlnku, kterou jsem jehlou provlékla a ve dvou místech, jak můžete vidět na fotce, propíchla a navlékla na bavlnku. Už se těším, až uvidím, jak to bude vypadat na stromečku. 

Hvězdičkové řetězy už byly trochu složitější. Ne tím, jak jsem je vyráběla, ale spíš tím, že trvají déle a člověk musí mít trpělivost při jejich výrobě. Po chvíli mi jejich výroba samozřejmě šla lépe a přišla jsem si na svůj grif, ale ze začátku jsem se na to chtěla vyprdnout. Před a za každou hvězdičkou jsou dva uzlíky, které ji nepustí jinam, než kde je. Hvězdičky jsem rozmisťovala vždy po šířce své dlaně. Je to opět minimalistické a na stromečku si toho pravděpodobně všimnete, až když k němu úplně přijdete, ale přesně tyto detaily dotváří pak konečný dojem. Tedy aspoň myslím.



A jak nakonec budou ozdoby vypadat na stromečku, to vám určitě ukážu na svém Instagramu, který najdete zde, tak mě určitě sledujte. 

Vyrábíte něco vy na stromeček? 

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥ 

sobota 15. prosince 2018

#LittleChristmas2018 - Jak jsem letos zabalila dárky?


Ahojte,
jestli sledujete můj Instagram, - je zde - tak už víte, že jsem včera celý den balila dárky. Byla jsem v situaci, kdy mi zbyla celá jedna role hnědého balícího papíru z minulého roku, ale hrozně jsem nechtěla balit ty dárky úplně stejně. A taky jsem zaspala čas, kdy by bylo dobré objednat něco z Aliexpressu. A tak jsem se zamyslela, jak by se tato situace dala vyřešit. Aby dárky prostě nebyly stejné jako minulý rok, ale aby nebyly jen v hnědém papíru s pentličkou. A vzpomněla jsem si na dětská léta. 



Kdo z nás by nikdy nevyráběl tiskátka z brambor? Musím se přiznat, že jsem to vždycky ze srdce nenáviděla! Vždycky mi pak ty výtvory přišly stejné a vlastně mě nudily. Ale přesně toto, co jsem dřív tak neměla ráda, jsem teď potřebovala. Byla jsem proto ráda, že jsem si na toto vzpomněla. Musím se přiznat, že jsem se dost bála, že i dítě na základní škole by dokázalo ten stromeček do brambory vyřezat lépe než já, ale nakonec jsem byla dost spokojená. Roztáhla jsem si celý papír a celý ho potiskala. 



Když mi všechny stromečky uschly, byl úkol už jednoduchý. Stačilo samotné dárky zabalit a na špičky stromečků nalepit hvězdičky, které jsem koupila snad za 14 korun v Kauflandu. Jedno to balení. Stužky jsem sehnala v Tigeru a samolepky s jmenovkami jsem měla z minulého roku z Aliexpressu. A takto celé balení dárků dopadlo. 


Jak jste letos zabalili dárky vy? :)

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥ 

sobota 8. prosince 2018

Koncert Lenny


Ahojte,
minulý víkend jsem měla rozlítaný a docela i hektický. Vyrazila jsem na nákupy vánočních dárků a do kina a další den na koncert Lenny. A přesně o tom vám dnes chci něco málo napsat. 


Já jsem Lenny dlouho neregistrovala, poprvé jsem si jí všimla až na festivalu. Musím se přiznat, že nějaké její písničky jsem znala, ale nevěděla jsem, že jsou její. Koncert jsem sledovala vlastně z deky. Mým zvykem ale je oblíbit si lidi až po tom, co je vidím naživo. A přesně takto to bylo i s Lenny. Začala jsem ji poslouchat vlastně až někdy měsíc po festivalu. Když jsem pak viděla, že bude mít turné, chtěla jsem se toho zúčastnit a napravit svou chybu z léta a jít do předních řad. Ukecala jsem kamarádku, aby šla se mnou a byla jsem spokojená.

První, co mě na koncertu zarazilo, byl neskutečný kontrast mezi předskokany a samotnou Lenny. Předskokané byli docela pasivní a pořád stáli na jednom místě a jejich projev nebyl výrazný, takže jsem vlastně ani nevnímala, co hrají. Když přišla na pódium Lenny, byla úplně všude. Běhala z jedné strany stage na druhou a i když hrála jen na klavír, neseděla v pozoru, ale snažila se pohybovat. 

Na koncert jsem šla s tím, že mám všechno naposlouchané a téměř vše znám nazpaměť, Lenny si pro nás ale připravila dvě novinky. Během druhé novinky měla v písni část, ve které se zpívá jen to "oó" a naučila nás melodii a zpívali jsme s ní a i bez ní. Toto byl první okamžik, který Lenny dojal až k slzám. Byl to neskutečně silný okamžik, nikdy jsem nezažila, že by byl nějaký interpret takto dojatý a šťastný během svého koncertu. Bylo to prostě krásný. Pro obě strany. Podruhé se takto dojala, když hrála se svým hostem, s violloncelitskou. 

Celý koncert měl ale neskutečnou atmosféru, kterou dotvářely bílé konfety, které se čas od času objevily. S kamarádkou jsme se shodly, že bychom je sice uklízet nechtěly, ale že to s nimi mělo neskutečné kouzlo. A já teď na závěr musím říci, že se mi tento koncert líbil i mnohem víc než Green Day. Lenny to prostě umí!

Byli jste na jejím koncertě?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥ 

neděle 2. prosince 2018

#LittleChristmas - virtuální adventní kalendáře 2018


Ahojte,
už minulý rok jsem tento článek psala a u vás měl úspěch. Jelikož je mám taky ráda, rozhodla jsem se, že je nevynechám ani letos a doufám, že mi odpustíte ten jeden den zpoždění. Nebudu to dál okecávat. Jen vám ještě řeknu, že i u mě můžete do 7. prosince soutěžit o vánoční Yankee Candle a to zde. Budu ráda, když se zúčastníte. 


  • A Cup of Style - Adventní kalendář dvou blogerek, ve kterém můžete každý den vyhrát věcné ceny. Letos v něm opět můžete vyhrát Olympus PEN.
  • Fleppi - Další kalendář na blogu. Opět můžete každý den něco vyhrát. 
  • TV Nova - Soutěže o ceny. K výhře je nutné správně zodpovědět otázky.
  • Kaufland - Další kalendář, který obsahuje soutěže o všechny možné ceny. 
  • Nivea - Za správně zodpovězenou otázku můžete vyhrát produkty Nivea. 
  • Sephora - I Sephora letos přišla s virtuálním kalendářem, ale není úplně na stejný princip jako předešlé. Jeho princip spočívá v tom, že každý den k nákupu dostanete jiný dárek. 
  • Jysk - Jysk opět přišel s adventním kalendářem. Tento je můj favorit, sice jsem v něm nikdy nic nevyhrála, ale ty ceny jsou krásné. 
  • Bibloo - Každý den je tu sleva na jinou značku oblečení.  
  • Alík - Výherní kalendář. 
  • Bastard - Obchod s tričky s potisky. Jsou zde slevy na jejich produkty.
  • CZC - Kalendář, kde můžete vyhrát věcné ceny a každý den ještě získáte různé slevy.
  • Jenproženy.cz - Kalendář o ceny. Tento je aktivní už od listopadu.
  • Deník - Výherní kalendář, ve kterém musíte správně zodpovědět otázku. 
  • Exim tours - I Exim tours má svůj výherní kalendář. Když správně odpovíte na otázku, dostanete dárek.
  • Pepco - Další výherní kalendář.
  • Eucerin - I Eucerin má letos výherní kalendář.
  • Notino - Adventní kalendář Notina. Každý den dostanete nějaký dáreček k nákupu.
  • eMimino - V tomto kalendáři se soutěží o kosmetiku Manufaktura.
  • Happy Baby 
  • Plná peněženka - Nevýherní kalendář, ve kterém najdete různé slevy
  • Manna mýdlo - Další kalendář, ve kterém vyhrajete zdarma nějakou věc k nákupu, který dosáhne určité částky.
  • Serialzone - Adventní kalendář, ve kterém hádáte názvy seriálů z různých indicií.
  • Slevomat  - Kalendář, ve kterém vyhráváte slevy. 
  • Wineplanet - Výherní kalendář, ve kterém ovšem vyhráváte slevy. Pokud si dobře pamatuji, minulý rok šly i věcné ceny, teď nevím.
  • Lékárna.cz  - Výherní kalendář.
  • Vivantis - Další výherní kalendář.
  • Vánoční nadílka - Kalendář, ve kterém můžete vyhrát slevy.
  • OnaDnes - Kalendář, ve kterém nevyhrajete věcné ceny ani slevy, ale můžete si přečíst všechny možné tipy ohledně Vánoc.
  • Bety - Kalendář s tipy na dárky.
  • ByZuzu - Výherní kalendář. Hraje se o hand made produkty.
To by bylo pro dnes ode mě vše. Nezapomeňte se zúčastnit mé giveaway a přeji vám hodně štěstí při hraní těchto kalendářů.

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥ 

neděle 25. listopadu 2018

Giveaway za 200 odběratelů


Ahojte,
soutěž už tu dlouho nebyla. Někdy v létě jsem se rozhodla, že až dosáhnu 200 pravidelných čtenářů, udělám velkou slávu a hned přijdu s giveaway za to. To se nestalo, jak už jste si všimli. To ale nemění nic na mé radosti, kterou s vámi budu dnes sdílet. A jsem ráda, že jsem si to nechala až na teď, kdy jsou za měsíc Vánoce a za týden má můj blog narozeniny.
Jestli vás giveaway nezajímá, můžete pokračovat ve čtení nejnovějšího článku zde

Když jsem dosáhla první stovky odběratelů, byla jsem neskutečně šťastná a říkala jsem si, jak nádherné by asi bylo, kdybych jich měla 200. Než jsem se k tomuto číslu dostala, trvalo mi to asi rok a půl. Nebudu vám tu povídat, jak lehká práce to byla. Měla jsem stavy, kdy jsem se chtěla na blog vyprdnout a neměla jsem žádnou motivaci a inspiraci. Vždy jsem při něm ale vydržela, protože psaní je něco, co fakt miluji a o tom jsem se už několikrát přesvědčila. I teď, když mám sakra málo času a musela jsem přestat vydávat tolik článků právě kvůli škole, mi to neskutečně chybí. Dochází mi, že blogování fakt miluji.

Když jsem 30. září viděla, že doopravdy tu dvoustovku mám, brečela jsem štěstím. Říkala jsem si, že přesně teď mám to, v co jsem snad nikdy ani nedoufala. Jsem ráda, že vás tu se mnou je tolik. Ať už teď aktivních, kteří často komentují a nebo ti, kteří jen potichu prochází články. Vám všem patří velké DĚKUJU!

Minulý rok jsem vám vypisovala statistiku blogu, protože slavil 2, narozeniny. Letos jsem tu s vámi už 3 roky, ale ta čísla si tentokrát nechám pro sebe. Tentokrát se zaměřím na budoucnost. Jsem opět tolik nabitá touhou psát, psát a psát. Původně jsem tuto giveaway chtěla spustit až 5.12., ale vzhledem k tomu, že jsem pro vás vybrala věci, které musí do Vánoc dojít, spustím soutěž radši hned. A o co hrajeme?


Všichni víte, že miluji svíčky Yankee Candle, proto jsem vybrala dvě vánoční votivky. Doufám, že jednomu z vás zpříjemní Štědrý den a svátky! K votivkám přikládám tužku, kterou jsem koupila v Oslu. No, co k ní říct, prostě klasická tužka ze suvenýrů!

A co byste měli pro výhru udělat?


Povinné podmínky / 1 komentář /

1. Sledovat můj blog přes GFC. 
2. Napsat mi váš mail, abych vás mohla v případě výhry kontaktovat.
3. Mít doručovací adresu v Česku anebo na Slovensku.

Nepovinné podmínky / až 3 komentáře /

1. Sledovat mne na Instagramu 
2. Sledovat stránku blogu na Facebooku
3. Sdílet soutěž + přidat odkaz kde
Za každý tento bod si můžete napsat jeden komentář navíc. 

VÍTĚZ: PETRA T

Soutěž ukončím 7. 12. 2018 někdy večer, abych přes víkend stihla získat kontaktní údaje od výherkyně či výherce a v pondělí výhru odeslat, aby stihla do Vánoc přijít. 
Budu si průběžně kontrolovat, jak plníte podmínky, takže jestli se u vašeho komentáře objeví soutěžní číslo, splnili jste všechny podmínky a byli jste zařazeni do soutěže. Výherce pak vyberu mým oblíbeným losováním z krabičky.

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥ 

sobota 24. listopadu 2018

#LittleChristmas - Vánoční wishlist 2018


Ahojte,
co je to venku za hnus? Člověk si sotva dá oběd a už je tma. Na mě okamžitě padne totální lenost a nejsem moc schopná cokoliv dělat. Nic se mi nechce. I ten barevný podzim odešel a u nás je už jen šedo. Občas někde sníh. No. Ať už je zase jaro, prosím!

Jediné, co mám na tomto období ráda, je to těšení se na Vánoce. Jedině tato atmosféra totiž rozhání mou podzimní depku a melancholii. A dnes na mě padly obě dvě tyto nic moc věci. Jo, klidně se tu přiznám, že se zrovna necítím moc šťastně. Proto jsem se rozhodla, že je na čase dát dohromady tento wishlist a trochu se zasnít.

Jak jste na tom vůbec s dárky? Začali jste je už kupovat a nebo zatím Vánoce ignorujete?

Já jsem zatím pořídila dárky jen pro svou partu lidí z vysoké školy, ale jsem za ně fakt šťastná. Když mi přišly domů, skoro jsem brečela radostí a fakt doufám, že se jim budou líbit alespoň tak jako mě. A že nikdo nepřijde se stejnými! A nebo že nezruší vánoční posezení kvůli škole. Jo, už i tento návrh padl. Každopádně vám nemohu napsat, co jsem jim koupila, protože by tento článek mohli číst a pak by to nebylo překvápko.

Abych to ale úplně nezakecala. Tady je ten můj wishlist.



Přišla zima a tak jsem tak nějak postřehla, že mi stále chybí na koleji velký hrneček, do kterého bych si dělala čaj. Přece jen toto období nedokážu bez čajů přežít, vařím si je téměř nonstop. Nějak mě ale nebaví si vařit stále nový čaj do malých hrnečků. No, v mém případě nejen čaj, já jsem totiž schopná z těchto velkých hrnků pít i kafe!
Dále mi chybí i nějaký pořádný termohrnek, do kterého bych si mohla dělat kávu anebo čaj do školy. Poslední dobou jsem totiž v bufetu kvůli kávě i několikrát za den a tato cesta by mohla být praktičtější. 


Další věci, které souvisí s tím, že je právě zima, jsou tyto. V zimě má pleť a vlastně i celé tělo dost trpí na suchý vzduch a proto bych ráda vyzkoušela tento mandlový krém, na který jsem slyšela samou chválu. 
Kdo by se v zimě nerad válel ve vaně? I já jsem schopná tam strávit i hodinu a vždycky si to víc užívám, když mám ve vodě nějakou koupelovou bombu a nebo pěnu


Svíček není nikdy dost. A Yankee Candle svíček už tuplem není nikdy moc! Miluji pálit tyto svíčky. Ale o tom se snad nemusím rozepisovat.
K těmto Vánocům jsem si vyhlídla nový parfém, protože můj Chloe Chloe mi zrovna dost dochází. Myslím, že do Vánoc dojde. A tak jsem si vybrala Mon Paris od Yves Saint Laurent, který se mi líbil už na první přičuchnutí. Vlastně jsem si ho už koupila, ale těším se, až ho pod stromečkem rozbalím!
I má oblíbená tvářenka začíná pomalu docházet a už jsem si v ní udělala i dost velkou díru. Nechápu, jak jsem mohla spotřebovat tvářenku! Tato je ale nádherně jemná a přirozená a já ji naprosto miluji, proto by mi udělalo radost nové balení této krásné Dandelion od Benefitu


Další věc, která by mi udělala radost, by bylo nějaké hezké pyžámko. A toto na fotce?! Tak to je boží! 
K pyžámku by se mi hodily nové bačkůrky. Před dvěma lety jsem dostala podobné, teď už jsou ale úplně prochozené a rozpadají se. Nosila jsem je téměř nonstop ty dva roky, tak se není čemu divit. Jen v těch největších horkách v létě jsem se bez nich obešla. 


Radost by mi udělaly i nějaké knížky, i když mám doma stále dost nedočtených z léta. 
Bez čeho si dál nedokážu představit Vánoce, jsou sypané čaje. Minulé dva roky jsem je vždy pod stromečkem našla a tak doufám, že tam budou i tento rok. Po Štědrým dnu si je vždy vařím a relaxuji. Ideálně u těch knížek, že jo. 

Co si přejete najít pod stromečkem vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

neděle 18. listopadu 2018

Testuji [n]fibrecare suché masky


Ahojte,
už je to docela dávno od té doby, co mi do schránky přistál email o tom, jestli bych nechtěla vyzkoušet novou technologii pleťových masek - suché masky. Samozřejmě jsem hned byla zvědavá, jak něco takového funguje a jestli je vůbec možné, aby to bylo účinné. Nerozmýšlela jsem se proto moc dlouho a nabídku na vyzkoušení jsem přijala. 


Já nejsem zas tak velký fanda plátýnkových masek. Jo, vyzkoušela jsem jich plno, ale vždycky mě otravovalo to, že nechci-li si hned po aplikaci masky mýt vlasy, musím je naprosto dokonale stáhnout. Pak stejně náplň kapala všude a stékala mi po krku. A když se toto nedělo, maska hodně brzo odpadla, protože ji žádná náplň na pleti nedržela. Vlastně to byl takový začarovaný kruh. 

Ale jak může takováto maska fungovat? 
Maska ve svých nano vláknech skrývá účinnou látku, která se aktivuje právě způsobem aplikace masky. Ten je dopodrobna vysvětlen v následujícím videu. Jestli si ho ale nechcete pouštět, popíši vám ho. Pleť navlhčíte pleťovou vodou, tonikem a nebo použijete svůj oblíbený krém. Z masky sloupnete ochranou vrstvu a přiložíte si ji modrou stranou ven na pleť. Takto aplikovanou masku ještě potřete navlhčeným tampónkem. A už můžete jen relaxovat. Masku byste měli mít na pleti alespoň 8 minut. 


Masku jsem zkoušela aplikovat jak pomocí růžové vody, tak i pomocí krému. Musím říct, že u aplikace pomocí vody bylo těžší odhadnout její přesné množství, aby maska dobře držela. Osvědčilo se mi dát spíš méně než více a zbytek látky aktivovat navlhčením přes modrou stranu. Tento problém jsem při aplikaci pomocí krému neměla. Přece jen krém sám o sobě pomohl masce držet. Ona s tím tedy nemá problém ani když použijete správné množství vody, ale to je pro nás, nemehla, těžší napoprvé odhadnout. Obličej s maskou jsem pak vždy ještě navlhčila růžovou vodou a masku pořádně přimáčkla a šla jsem relaxovat. 


Jak už jsem naznačila, maska držela fakt dobře. Málokterá mokrá maska by jí v tomto mohla konkurovat. Líbil se mi i tvar samotného plátýnka. Nebyl na mě nijak monstrózní. Na výšku mi sedl jako kdyby byl dělaný pro mě. Na šířku byl tedy trochu větší, ale nic tragického, co by mi úplně zkazilo pocit ze samotné masky. Masku jsem na pleti měla asi 15 minut. Výrobci sice uvádí, že by stačilo i 8 minut, ale já mám ráda, když mám masku déle a mohu si užívat klid déle. Po uplynulém čas jsem masku sundala z pleti a pleť znovu nakrémovala. 

Po každé masce mi pleť přišla hebčí a taková svěžejší. Nejvíce mi ale sedla hydratační, modrá maska. Hydratace je totiž to, co má pleť potřebuje nejvíc. Tuto masku jsem zkoušela s růžovou vodou, takže za zhydratovanou pleť mohla čistě jen maska. 

Na maskách se mi nejvíce líbil způsob aplikace. Bylo to fakt pohodlné a příjemné. Pleť mi nijak nedráždily. A co by možná mohlo zajímat i vás je to, že masky nejsou testované na zvířatech a neobsahují žádné silikony, parabeny, akryláty a ani parfémy. 

Masky můžete sehnat zde

Co na ně říkáte?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

sobota 10. listopadu 2018

#LittleChristmas - Adventní kalendáře 2018


Ahojte,
jo. Zbláznila jsem se. Je začátek listopadu a já už jdu psát do rubriky o Vánocích. Z každého rohu na mě ale útočí adventní kalendáře a já jsem se rozhodla, že vám ukážu ty, které mě zaujaly a třeba někoho inspiruji. Tak jdeme na to!
PS: Znáte soutěž o nejlepší foto Instagramu od vyvolej.to? Já jsem se o ní dověděla před pár dny, ale okamžitě jsem musela jít do toho! Jestli mě chcete podpořit, můžete zde. Budu vám vděčná.

Yves Rocher


Kalendář, který se mi líbí nejvíc a který bych si nejraději i koupila, ale abych byla upřímná, nerada takto utrácím před Vánoci a radši za ty peníze koupím nějaké dárky pro svou rodinu a nebo kamarády. Každopádně tuto značku mám fakt ráda a tento kalendář by mi udělal radost! 
Můžete ho sehnat zde a stojí 1199 Kč. 

Douglas

Zdroj: douglas.cz

Další kalendář, který mne fakt zaujal, je tento od Douglasu. Obsahuje samé produkty na skin care. A co si budeme říkat, mám to tak já a i plno z vás určitě. Čím jsme starší, tím víc se o skin care zajímáme. Ráda bych vyzkoušela všechny možné produkty, které tento kalendář obsahuje. 
Můžete ho sehnat zde a stojí 699 Kč. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 4. listopadu 2018

Psala jsem článek pro blogerky.cz!


Ahojte,
článek o svém říjnu mám právě rozepsaný, ale během práce na něm jsem si vzpomněla na věc, která se mi během října stala a chtěla jsem se jí věnovat trochu víc, než jen zmínkou v souhrnném článku. Ták!

Jak už podle názvu víte, dostala jsem možnost napsat článkem pro server blogerky.cz. Nabídku mi přišla v rámci výzvy o blogerku měsíce, kterou jsem se sice nestala, ale dostalo mě to právě k této příležitosti. Když mi přišel email s tím, jestli nechci napsat článek právě pro blogerky.cz, seděla jsem zrovna v kavárně u vína se svými přáteli z vysoké. Byli jsme tam po dlouhém dni ve škole a já jsem byla trochu unavená a taky trochu otrávená. Když mi ale na displeji blikl email od paní, se kterou jsem komunikovala pokaždé, když jsem se zapojovala do nějakých výzev, okamžitě jsem zpozorněla a začala si všímat jen svého mobilu. 

V emailu mi přišla právě nabídka na sepsání článku. Vnímala jsem to jako nabídku, která se neodmítá a okamžitě jsem si v hlavě začala představovat témata, kterým bych se chtěla věnovat. Nakonec jsem vybrala téma, které se věnuje deníkům. Před dvěma měsíci jsem si totiž ten svůj začala psát. Chtěla jsem se o tom podělit s vámi tady, ale nakonec jsem se rozhodla toto téma věnovat právě blogerkám. 

No, nebudu to už napínat a protahovat a rovnou vám sem hodím odkaz na konečný výsledek. Jsem za tuto příležitost neskutečně vděčná! Článek si můžete přečíst tady!



Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

čtvrtek 1. listopadu 2018

O tom, co jsem si zamilovala na Norech


Ahojte,
zalistovala jsem si svým deníkem a zjistila jsem, že je v něm ještě jeden článek, který jsem si do něj napsala v Oslu. Článek je o tom, co mě nadchlo na Norech a myslím, že o toto vás rozhodně nemohu ochudit!


Už podruhé procházím přístavem směr Aker Brygge. Cestou potkáváme běžce. Většina jich spíš jde, než aby běžela. Před radnicí je stále postavená dráha a v ní plno běžců, kteří ve skutečnosti jdou pěšky. Někteří i "vyběhnou" mimo tuto označenou trať, proto jsme je potkaly už cestou k radnici. A toto se mi na Norech líbí. I když ví, že třeba tu trasu neuběhnou, tak do toho stejně jdou a alespoň se projdou. Nevzdají to s tím, že stejně trasu neuběhnou, tak proč by se snažili. Jdou a užijí si to po svém bez pocitu, že je někdo sleduje a že je odsoudí. Mezi běžce se tu přidali i důchodci a děti, které to spíš berou jen jako čas strávený s rodinou. Rodin je tam vlastně několik. A prostě si užívají života a sami sebe.

Proč ale my máme ve zvyku řešit, jestli nám něco jde a nebo ne a podle toho si vybírat své aktivity? Proč se spíše neřídíme podle toho, jestli nás něco baví a nebo ne? Proč prostě nejdeme po hlavě do nových věcí a neučíme se? A proč se radši věnujeme aktivitám, které jsme se sice už naučili, ale rozhodně o nich nemůžeme říct, že by nás bavily?

Možná je toto jen můj pohled na věc. A tento odstavec vlastně píšu až teď, když jsem předchozí dva přepisovala. Něco na tom ale bude. Pořád chápu, jak jsem to myslela. Bojím se změn a nových věcí. Příliš řeším, co si o mě ostatní myslí a ignoruji přitom své vlastní zájmy. A jestli bych se někdy chtěla od Norů něco naučit, tak je to právě tento přístup k životům a k aktivitám.

Jaký na toto máte pohled vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

neděle 28. října 2018

Noční mrazivá inspirace


Ahojte,
musím se přiznat, že jsem na dnes měla naplánovaný úplně jiný článek. Inspirace ale přicházejí rychle a zase odcházejí. A když dnes v noci jedna přišla, nemohla jsem ji nechat jen tak jít. 

Nemůžu usnout. Zase. V poslední době jsem hrozný nespavec. Vlastně ani nevím, kdy jsem se naposledy vyspala přesně tak, abych mohla říct, že jsem se probudila odpočinutá. No, v době úplňků mi nikdy nešlo moc spát, ale teď je to ještě horší a horší. Když jsem dnes konečně usnula, přišel opilý bratr z akce a vzbudil mě.

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Byla jsem vzhůru a když během noci nespím, mám většinou docela žízeň. A to se stalo i tentokrát. Neměla jsem ale ve své skleničce ani kapku vody a tak jsem si pro ni musela dojít do kuchyně. Už od dveří jsem viděla, že se něco děje za okny. Nedokázala jsem ale říct co, protože jsem neměla brýle a bez nich na dálku vidím absolutní nic. Položila jsem skleničku na kuchyňskou linku a vydala jsem se skrz obývák k oknu, od kterého jsem odhrnula záclonu a zadívala jsem se. Na první sníh? Nevěřila jsem svým očím. Mrkla jsem několikrát. Sněhové vločky tam ale stále byly. Sníh a v říjnu? Jo. 

Chvíli jsem zasněně koukala z okna. Pořád jsem nechápala, že se mi to nezdá. Chvíli jsem si i myslela, že jsem konečně usnula. To se mi ale nakonec podařilo až někdy o hodinu a půl později. Když jsem se ale ráno probudila, venku bylo bílo. Tak jo. Sníh v říjnu fakt nebyl jen v mém snu, ale byl tak skutečný, až jsem ráno nešla běhat. Při pohledu na teploměr, který ukazoval jeden stupeň mi totiž byla zima i bez toho, abych vůbec opustila dům.

To mě přivádí k myšlence, která už ale byla několikrát vyslovena. Já ji jen musím dát za pravdu. Letos se doopravdy nekoná téměř žádný podzim. Pravou barevnou chvilku jsem zažila jen nedávno, když jsem se byla projít po Stromovce. Napsala jsem si o tom do deníčku i článek, ale ještě jsem ho nepřepsala. Takže až se rozhodnu ho vydat, budou to spíš jen takové vzpomínky na jednodenní podzim, než článek, který navozuje podzimní náladu. No nevadí. Stejně doufám, že ten sníh ještě roztaje a že nám dopřeje ty nádherné přírodní barvy. Zimy si ještě užijeme.

Jak vnímáte letos podzim vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

středa 24. října 2018

Oslo | Fotočlánek


Ahojte,
o Oslu jsem vám už povyprávěla. Do článku se ale nevešlo velké množství fotek, které jsem stihla pořídit. Dnes vám je ukážu v článku, kde vlastně budou jen fotky. Tak mi dejte vědět, jestli jsem vás na Oslo nalákala!

 Náš Airbnb byt. Mohu ho jen doporučit! Najdete ho zde

 Oslo Cathedral

sobota 20. října 2018

Na týden v Oslu


Ahojte, 
nedokážu si představit, že někomu, kdo sleduje můj Instagram, by uniklo to, že jsem byla v Oslu. Vlastně tam tím spamuji do teď a ještě chvilinku budu. Vám tady jsem o tom už také psala, že se tam chystám a že vám o tom napíšu. No tak je ta chvíli právě nastala. Připravila jsem dva články z Osla. Jeden tento, ten bude spíš o vyprávění a druhý, který vyjde ve středu a to budou zase fotky, které se jinam nevešli. Co si budeme nalhávat, přivezla jsem si jich fakt plno. A možná ještě přidám článek o tom, co v Oslu nevynechat. To ale ještě uvidím.  

Do Osla jsem jela s kamarádkou a vzhledem k tomu, že jsme o cestě začaly mluvit už rok před tím, než jsme ji uskutečnily, měly jsme plno času si zajistit ubytování. To jsme tedy začaly shánět až půl roku před cestou, ale měly jsme si z čeho vybírat a nakonec jsme našly úplně nádherný byteček a ještě za úžasnou cenu! Bydlely jsme u hostitelky Hyeran (zde) v hipsterský čtvrti Grünerløkka. Tento byt byl nějakých 5 minut pěšky od hlavního vlakového nádraží, takže jsme se po příjezdu do Osla dostaly na ubytování rychle. Byly jsme unavené, proto jsme si došly jen nakoupit do obchodního řetězce Kiwi a vrhly se na plánování následujícího dne. 


Hned ráno jsme se vydaly do tohoto kouzelného místa, které jsme vlastně měly taky tak pět minut od ubytování. Je to katedrála v Oslu. Takhle ráno tam nikdo nebyl. My jsme vlastně celkově cestovaly způsobem "nebudeme moc koukat na mapu a prostě půjdeme a uvidíme kam dojdeme". Takovéhle poznávání nových míst mám nejradši a kamarádka naštěstí taky není moc proti. Ta si jen vždycky najde místa, která chce vidět, ale moc neřeší, jak se k nim dostaneme. Takže první den jsme prochodily právě tímto způsobem. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 14. října 2018

HAUL | Léto 2018


Ahojte,
mám pocit, že jsem toto léto nějak moc nakupovala, protože už píši asi třetí HAUL a to mě čeká ještě jeden z Osla a pak z Prahy, kde jsem se jen stavila v nákupáku po tom, co jsem se byla zapsat na kolej a zbyl mi čas. No, ale ještě se vrátíme k tomuto. Fotila jsem ho ve stejný den jako ten ze sekáčů. Tak jdeme rovnou na to!  


Tyto šaty jsem si vybrala už někdy v červenci v Takku. Mamka mi je koupila k narozeninám. Už jsem je na sobě i několikrát měla, nejsou úplně tenké, takže i trochu zahřejí. V rámci možností šatů. Oblíbila jsem si je teď na podzim s černými punčocháči a růžovými oxfordkami. Když s sebou nepotřebuji táhnout nějak moc věcí, tak si vezmu ještě růžovou kabelku a jsem spokojená. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 10. října 2018

Mé září 2018


Ahojte,
abych se přiznala, tak jsem tentokrát úplně na tento článek zapomněla a tak ho dopisuji ve škole při čekání na předmět. Vlastně jsem si na něj vzpomněla dnes ráno, heh. No, ale tak mám nějaký ten čas, tak se s vámi opět podělím o svůj uplynulý měsíc. 


V září jsem si během cest do práce užívala východy Slunce. Řekla bych, že konečně, ale nevím, jestli je to tak dobré, protože to znamenalo, že už nevstávám za světla jako celé léto. A to nemám zrovna dvakrát ráda. I když tyto pohledy mi to pak vykompenzovaly. Do práce jsem ale chodila jen prvních 14 dni a pak jsem se už balila a těšila se do Osla. Celé září vlastně bylo ve znamená Osla, protože jsem se na něj tak neskutečně těšila! O něm vám ale dnes vyprávět nebudu, to si nechám na někdy jindy. Každopádně jsem už zveřejnila jeden článek, který jsem napsala právě v norské metropoli obklopená místní atmosférou. Článek najdete tady

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 7. října 2018

Tam, kde klid nekončí


Ahojte,
po návratu z road tripu jsem si začala psát deníček. To by nebylo nic zvláštního, už několikrát jsem si ho začínala psát, ale vždycky mě to po týdnu přešlo. Teď právě přichází ta divná věc. Já si ho píšu doteď a měla jsem ho s sebou i v Oslu, kde jsem si do něj napsala dva články, které bych s vámi chtěla sdílet. Ještě, že jsem ho s sebou měla, jinak bych si ty myšlenky, které jsem s vámi chtěla sdílet, neměla kam hodit.

Sedím s ručníkem na hlavě na nepříliš stabilní, ale krásný a stylový stoličce v našem Airbnb ve čtvrti Grüneløkka a snažím se přijít na to, jak je možné, že celé Oslo zahaluje neskutečný klid místních obyvatel. Jestli se od nich chce něco naučit, tak je to ta jejich neskutečná lehkost bytí. Nepřijde mi, že by tady byli ve stresu. Rozhodně ne víc než my. Nikam nepospíchají. Nebo při pospíchání alespoň nevypadají, že jsou ve spěchu. Místní obyvatelstvo na mě má dobrý vliv, protože zapomínám na svou misantropii. Jen tak popřeji prodavačce ve Vero Modě hezký den potom, co mě obere od 229,95 Kr. To se mi jen tak nestává. 


Včera jsem ležela na chill out lavičce na Aker Brygge. Nejen, že to místo skvěle vypadá, ale i je tam skvělá utoulaná atmosféra. Je tak lehké se tu ztratit ve svých myšlenkách. Možná proto se v nich chci nadobro ztratit. Vydat se do neznáma. Poznat víc z Osla. Poznat víc ze sebe. Urovnat si své hodnoty, které jsou po tomto létě divoké, ale díky Oslu už získaly svůj základní směr, na které je teď budu muset nasměrovat. 


Toto město je zkrátka dokonalým místem na relax. Nepotkala jsem místo s lepší uklidněnou atmosférou, než je tady. I na zdánlivě zaplněné Karl Johans gate je svým způsobem klid. I když se po ní v jednu chvíli prochází stovky lidí, nikdo na nikoho neřve.

Chci si vzít mobil s písničkami a kávu do rukou. Jít na houpající se molo na Aker Brygge a lehnout si na lavičku. Do uší si pustit pomalé písničky, ideálně norské. Zavřít oči a vnímat jen houpání mola a šumění Oslofjordu, které lehce ale nevtíravě narušuje muziku. U toho popíjet kávu a jen tak být. A přesně toto město navštivte, chcete-li jen tak bez podstaty být...

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  


neděle 30. září 2018

Na slovíčko s eL: Proč jsem nedržela den offline?


Ahojte,
tento článek je tak neplánovaný. Vlastně jsem na dnes měla v plánu vydat haul, ale nakonec jsem se rozhodla tento plán přehodnotit, protože jsem si k tomuto tématu taky chtěla říct své. Když se budete chtít zapojit do diskuze, budu jedině ráda, teď vám k tomu ale první řeknu své. 

Nemyslím si, že bych tu měla někoho, kdo by nevěděl, o co jde, ale kdyby náhodou, tak vám to jen tak stručně popíšu. Jde o to, že magazín Flowee vyzval lidi, aby na den odložili své mobilní telefony a byly celý den offline. Do tohoto se zapojilo i plno celebrit a influencerů a proto jsem toho měla celý Instagram. Já jsem ale v sobotu offline nebyla a řeknu vám k tomu své důvody. 


Všichni víme a všichni to řeší, že dnešní populace tráví na telefonech až moc času. Je sice hezké, že se někdo snaží s tím něco dělat, ale to, že vyhlásí na den takovouto akci podle mě nebude mít účinek. Po sobotě si určitě všichni vzali své mobily zpět do rukou a vesele ho používají dál jako by se žádný den offline neuskutečnil. Možná si i řekli, že by to měli nějak změnit, možná se i trochu zamyslí, ale nemyslím si, že by někdo kvůli jednomu dni bez telefonu změnil všechny své zvyky. Možná jim jejich dny připadaly plnější, ale to můžou být i bez jednoho vyhlášeného dne. Mohou si svůj den offline udělat kdykoliv. Nemusí prostě být jen na výzvu.

To, jak moc používáme telefony podle mě dost závisí na tom, jakou máme přes den náplň. Je jasné, že když se nudíme, tak máme tendence po telefonu sahat častěji, než když máme celý den co dělat a nemáme čas myslet na sociální sítě. Možná nejsem až tak velký závislák, ale když mám celý den o zábavu postaráno, tak si málokdy vzpomenu na to, že bych si jen tak měla projet Instagram. Když celý den sedím doma a nemám co smysluplného dělat, tak samozřejmě aktualizuji dost často. Nevšímám si na sobě toho, že by mě mobil nějak extrémně zdržoval od mých povinností.


Před měsícem jsem si dala celý týden, kdy jsem byla offline. O road tripu jsem vám psala a přesně v den odjezdu jsem vypnula data a wifi a celých 7 dní jsem měla mobil sice zapnutý, ale všímala jsem si ho vlastně jen tehdy, když jsem psala domů, že jsem v pořádku. Na nějaké projíždění sociálních sítí a podobných věcí jsem si upřímně ani nevzpomněla a užívala jsem si přítomnost, ale toto zase souvisí s tím, co jsem řekla před odstavcem. Fakt jsem přesvědčená o tom, že čas, který trávíme na svých mobilech závisí na našich činnostech. (Vyhlásit týden offline by byla mnohem větší výzva!)

Můj týden offline nebyla má premiéra bez internetu. Občas si data a wifi vypnu i jen tak, na celý den. Hlavně když nemám náladu a cítím, že mi bude mnohem lépe bez dokonalého světu všude na netu. Radši si v těchto dnech čtu a nebo kreslím a tak. A taky většinou nechci komunikovat s lidmi, protože v těchto náladách jsem akorát nepříjemná a zbytečně bych vyvolávala rozbroje.

Řekla bych proto, že člověk, který není mobilem úplně pohlcený ho dokáže používat s rozumem a ví tak nějak sám od sebe, že ho nemusí mít pořád na ruce. Lidem, kteří jsou ale už tak trochu závislí na těchto technologiích, den bez nich fakt nepomůže. Možná jim tak maximálně ukáže, jaký s tím mají problém, to už ale beztak tuší i bez toho. 

Jsem prostě zastáncem toho, že všechno se má dělat s mírou a všeho moc škodí. I tady to platí.

Co si o tomto dni offline myslíte vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥     

středa 26. září 2018

Road trip do Albánie - část III.


Ahojte,
dnes přicházím s poslední částí článků o našem road tripu do Albánie. Dnes vám řeknu něco o Albánii, jak na mě působila za těch ani ne 24 hodin, co jsme tam strávili. Znovu se podíváme do Černé Hory a také se zastavíme v Dubrovníku.


24. 8. 2018
              
               Dopoledne jsem tak nějak strávila na pláži. Víceméně sama. Rozhodla jsem se, že už jsem nebyla na internetu týden a že svou očišťující kúru tímto ukončím. Zapla jsem wi-fi, tento kemp totiž nabízel signál, a připojila jsem se. Psala jsem kamarádovi do práce. Samozřejmě i s fotkami z moře. Jsem hold provokatér. Pak jsem své provokace povýšila z fotek na video šumícího moře u prázdné písečné pláže. No na omluvu jsem nakonec nasbírala mušle.



               Po snídani, která byla asi až někdy v jedenáct, jsme vyrazili zpět směr Černá Hora. Co nás ale na Albánii zaujalo hodně, byl jejich způsob ježdění v autech. Na to, jak je milovali, si nedělali moc velkou hlavu s tím, jak jezdí. Vždy jel ten, kdo se míň bál. Když jste se báli, tak jste nechali vystoupit spolujezdce a ten už vám místo udělal tak, že se postavil před auto, které jste potřebovali zastavit. Policajti řídili kruhové objezdy, ve skutečnosti na nich ale dělali větší zmatek, než aby něčemu pomohli. A města byla docela zacpaná, protože všichni přece museli jet auty. I jejich způsob ježdění na kruhovém objezdu jsme se začátku nemohli pochopit, pak jsme ale i řidiče naučili jezdit po nich po jejich. Když jste vjeli na kruhový objezd, museli jste dát blinkr doleva. Když jste chtěli kruháč opustit, vypli jste blinkr a vystřelili jste. Albánská a černohorské benzínky nebyly tak jednosměrné, jak nás učili v autoškole. Tady si s tím nikdo hlavu nelámal a prostě jste do nich najeli tak, jak jste potřebovali.


 Pro pokračování ve čtení klikněte na: