neděle 18. listopadu 2018

Testuji [n]fibrecare suché masky


Ahojte,
už je to docela dávno od té doby, co mi do schránky přistál email o tom, jestli bych nechtěla vyzkoušet novou technologii pleťových masek - suché masky. Samozřejmě jsem hned byla zvědavá, jak něco takového funguje a jestli je vůbec možné, aby to bylo účinné. Nerozmýšlela jsem se proto moc dlouho a nabídku na vyzkoušení jsem přijala. 


Já nejsem zas tak velký fanda plátýnkových masek. Jo, vyzkoušela jsem jich plno, ale vždycky mě otravovalo to, že nechci-li si hned po aplikaci masky mýt vlasy, musím je naprosto dokonale stáhnout. Pak stejně náplň kapala všude a stékala mi po krku. A když se toto nedělo, maska hodně brzo odpadla, protože ji žádná náplň na pleti nedržela. Vlastně to byl takový začarovaný kruh. 

Ale jak může takováto maska fungovat? 
Maska ve svých nano vláknech skrývá účinnou látku, která se aktivuje právě způsobem aplikace masky. Ten je dopodrobna vysvětlen v následujícím videu. Jestli si ho ale nechcete pouštět, popíši vám ho. Pleť navlhčíte pleťovou vodou, tonikem a nebo použijete svůj oblíbený krém. Z masky sloupnete ochranou vrstvu a přiložíte si ji modrou stranou ven na pleť. Takto aplikovanou masku ještě potřete navlhčeným tampónkem. A už můžete jen relaxovat. Masku byste měli mít na pleti alespoň 8 minut. 


Masku jsem zkoušela aplikovat jak pomocí růžové vody, tak i pomocí krému. Musím říct, že u aplikace pomocí vody bylo těžší odhadnout její přesné množství, aby maska dobře držela. Osvědčilo se mi dát spíš méně než více a zbytek látky aktivovat navlhčením přes modrou stranu. Tento problém jsem při aplikaci pomocí krému neměla. Přece jen krém sám o sobě pomohl masce držet. Ona s tím tedy nemá problém ani když použijete správné množství vody, ale to je pro nás, nemehla, těžší napoprvé odhadnout. Obličej s maskou jsem pak vždy ještě navlhčila růžovou vodou a masku pořádně přimáčkla a šla jsem relaxovat. 


Jak už jsem naznačila, maska držela fakt dobře. Málokterá mokrá maska by jí v tomto mohla konkurovat. Líbil se mi i tvar samotného plátýnka. Nebyl na mě nijak monstrózní. Na výšku mi sedl jako kdyby byl dělaný pro mě. Na šířku byl tedy trochu větší, ale nic tragického, co by mi úplně zkazilo pocit ze samotné masky. Masku jsem na pleti měla asi 15 minut. Výrobci sice uvádí, že by stačilo i 8 minut, ale já mám ráda, když mám masku déle a mohu si užívat klid déle. Po uplynulém čas jsem masku sundala z pleti a pleť znovu nakrémovala. 

Po každé masce mi pleť přišla hebčí a taková svěžejší. Nejvíce mi ale sedla hydratační, modrá maska. Hydratace je totiž to, co má pleť potřebuje nejvíc. Tuto masku jsem zkoušela s růžovou vodou, takže za zhydratovanou pleť mohla čistě jen maska. 

Na maskách se mi nejvíce líbil způsob aplikace. Bylo to fakt pohodlné a příjemné. Pleť mi nijak nedráždily. A co by možná mohlo zajímat i vás je to, že masky nejsou testované na zvířatech a neobsahují žádné silikony, parabeny, akryláty a ani parfémy. 

Masky můžete sehnat zde

Co na ně říkáte?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

sobota 10. listopadu 2018

#LittleChristmas - Adventní kalendáře 2018


Ahojte,
jo. Zbláznila jsem se. Je začátek listopadu a já už jdu psát do rubriky o Vánocích. Z každého rohu na mě ale útočí adventní kalendáře a já jsem se rozhodla, že vám ukážu ty, které mě zaujaly a třeba někoho inspiruji. Tak jdeme na to!
PS: Znáte soutěž o nejlepší foto Instagramu od vyvolej.to? Já jsem se o ní dověděla před pár dny, ale okamžitě jsem musela jít do toho! Jestli mě chcete podpořit, můžete zde. Budu vám vděčná.

Yves Rocher


Kalendář, který se mi líbí nejvíc a který bych si nejraději i koupila, ale abych byla upřímná, nerada takto utrácím před Vánoci a radši za ty peníze koupím nějaké dárky pro svou rodinu a nebo kamarády. Každopádně tuto značku mám fakt ráda a tento kalendář by mi udělal radost! 
Můžete ho sehnat zde a stojí 1199 Kč. 

Douglas

Zdroj: douglas.cz

Další kalendář, který mne fakt zaujal, je tento od Douglasu. Obsahuje samé produkty na skin care. A co si budeme říkat, mám to tak já a i plno z vás určitě. Čím jsme starší, tím víc se o skin care zajímáme. Ráda bych vyzkoušela všechny možné produkty, které tento kalendář obsahuje. 
Můžete ho sehnat zde a stojí 699 Kč. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 4. listopadu 2018

Psala jsem článek pro blogerky.cz!


Ahojte,
článek o svém říjnu mám právě rozepsaný, ale během práce na něm jsem si vzpomněla na věc, která se mi během října stala a chtěla jsem se jí věnovat trochu víc, než jen zmínkou v souhrnném článku. Ták!

Jak už podle názvu víte, dostala jsem možnost napsat článkem pro server blogerky.cz. Nabídku mi přišla v rámci výzvy o blogerku měsíce, kterou jsem se sice nestala, ale dostalo mě to právě k této příležitosti. Když mi přišel email s tím, jestli nechci napsat článek právě pro blogerky.cz, seděla jsem zrovna v kavárně u vína se svými přáteli z vysoké. Byli jsme tam po dlouhém dni ve škole a já jsem byla trochu unavená a taky trochu otrávená. Když mi ale na displeji blikl email od paní, se kterou jsem komunikovala pokaždé, když jsem se zapojovala do nějakých výzev, okamžitě jsem zpozorněla a začala si všímat jen svého mobilu. 

V emailu mi přišla právě nabídka na sepsání článku. Vnímala jsem to jako nabídku, která se neodmítá a okamžitě jsem si v hlavě začala představovat témata, kterým bych se chtěla věnovat. Nakonec jsem vybrala téma, které se věnuje deníkům. Před dvěma měsíci jsem si totiž ten svůj začala psát. Chtěla jsem se o tom podělit s vámi tady, ale nakonec jsem se rozhodla toto téma věnovat právě blogerkám. 

No, nebudu to už napínat a protahovat a rovnou vám sem hodím odkaz na konečný výsledek. Jsem za tuto příležitost neskutečně vděčná! Článek si můžete přečíst tady!



Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

čtvrtek 1. listopadu 2018

O tom, co jsem si zamilovala na Norech


Ahojte,
zalistovala jsem si svým deníkem a zjistila jsem, že je v něm ještě jeden článek, který jsem si do něj napsala v Oslu. Článek je o tom, co mě nadchlo na Norech a myslím, že o toto vás rozhodně nemohu ochudit!


Už podruhé procházím přístavem směr Aker Brygge. Cestou potkáváme běžce. Většina jich spíš jde, než aby běžela. Před radnicí je stále postavená dráha a v ní plno běžců, kteří ve skutečnosti jdou pěšky. Někteří i "vyběhnou" mimo tuto označenou trať, proto jsme je potkaly už cestou k radnici. A toto se mi na Norech líbí. I když ví, že třeba tu trasu neuběhnou, tak do toho stejně jdou a alespoň se projdou. Nevzdají to s tím, že stejně trasu neuběhnou, tak proč by se snažili. Jdou a užijí si to po svém bez pocitu, že je někdo sleduje a že je odsoudí. Mezi běžce se tu přidali i důchodci a děti, které to spíš berou jen jako čas strávený s rodinou. Rodin je tam vlastně několik. A prostě si užívají života a sami sebe.

Proč ale my máme ve zvyku řešit, jestli nám něco jde a nebo ne a podle toho si vybírat své aktivity? Proč se spíše neřídíme podle toho, jestli nás něco baví a nebo ne? Proč prostě nejdeme po hlavě do nových věcí a neučíme se? A proč se radši věnujeme aktivitám, které jsme se sice už naučili, ale rozhodně o nich nemůžeme říct, že by nás bavily?

Možná je toto jen můj pohled na věc. A tento odstavec vlastně píšu až teď, když jsem předchozí dva přepisovala. Něco na tom ale bude. Pořád chápu, jak jsem to myslela. Bojím se změn a nových věcí. Příliš řeším, co si o mě ostatní myslí a ignoruji přitom své vlastní zájmy. A jestli bych se někdy chtěla od Norů něco naučit, tak je to právě tento přístup k životům a k aktivitám.

Jaký na toto máte pohled vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

neděle 28. října 2018

Noční mrazivá inspirace


Ahojte,
musím se přiznat, že jsem na dnes měla naplánovaný úplně jiný článek. Inspirace ale přicházejí rychle a zase odcházejí. A když dnes v noci jedna přišla, nemohla jsem ji nechat jen tak jít. 

Nemůžu usnout. Zase. V poslední době jsem hrozný nespavec. Vlastně ani nevím, kdy jsem se naposledy vyspala přesně tak, abych mohla říct, že jsem se probudila odpočinutá. No, v době úplňků mi nikdy nešlo moc spát, ale teď je to ještě horší a horší. Když jsem dnes konečně usnula, přišel opilý bratr z akce a vzbudil mě.

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Byla jsem vzhůru a když během noci nespím, mám většinou docela žízeň. A to se stalo i tentokrát. Neměla jsem ale ve své skleničce ani kapku vody a tak jsem si pro ni musela dojít do kuchyně. Už od dveří jsem viděla, že se něco děje za okny. Nedokázala jsem ale říct co, protože jsem neměla brýle a bez nich na dálku vidím absolutní nic. Položila jsem skleničku na kuchyňskou linku a vydala jsem se skrz obývák k oknu, od kterého jsem odhrnula záclonu a zadívala jsem se. Na první sníh? Nevěřila jsem svým očím. Mrkla jsem několikrát. Sněhové vločky tam ale stále byly. Sníh a v říjnu? Jo. 

Chvíli jsem zasněně koukala z okna. Pořád jsem nechápala, že se mi to nezdá. Chvíli jsem si i myslela, že jsem konečně usnula. To se mi ale nakonec podařilo až někdy o hodinu a půl později. Když jsem se ale ráno probudila, venku bylo bílo. Tak jo. Sníh v říjnu fakt nebyl jen v mém snu, ale byl tak skutečný, až jsem ráno nešla běhat. Při pohledu na teploměr, který ukazoval jeden stupeň mi totiž byla zima i bez toho, abych vůbec opustila dům.

To mě přivádí k myšlence, která už ale byla několikrát vyslovena. Já ji jen musím dát za pravdu. Letos se doopravdy nekoná téměř žádný podzim. Pravou barevnou chvilku jsem zažila jen nedávno, když jsem se byla projít po Stromovce. Napsala jsem si o tom do deníčku i článek, ale ještě jsem ho nepřepsala. Takže až se rozhodnu ho vydat, budou to spíš jen takové vzpomínky na jednodenní podzim, než článek, který navozuje podzimní náladu. No nevadí. Stejně doufám, že ten sníh ještě roztaje a že nám dopřeje ty nádherné přírodní barvy. Zimy si ještě užijeme.

Jak vnímáte letos podzim vy?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

středa 24. října 2018

Oslo | Fotočlánek


Ahojte,
o Oslu jsem vám už povyprávěla. Do článku se ale nevešlo velké množství fotek, které jsem stihla pořídit. Dnes vám je ukážu v článku, kde vlastně budou jen fotky. Tak mi dejte vědět, jestli jsem vás na Oslo nalákala!

 Náš Airbnb byt. Mohu ho jen doporučit! Najdete ho zde

 Oslo Cathedral

sobota 20. října 2018

Na týden v Oslu


Ahojte, 
nedokážu si představit, že někomu, kdo sleduje můj Instagram, by uniklo to, že jsem byla v Oslu. Vlastně tam tím spamuji do teď a ještě chvilinku budu. Vám tady jsem o tom už také psala, že se tam chystám a že vám o tom napíšu. No tak je ta chvíli právě nastala. Připravila jsem dva články z Osla. Jeden tento, ten bude spíš o vyprávění a druhý, který vyjde ve středu a to budou zase fotky, které se jinam nevešli. Co si budeme nalhávat, přivezla jsem si jich fakt plno. A možná ještě přidám článek o tom, co v Oslu nevynechat. To ale ještě uvidím.  

Do Osla jsem jela s kamarádkou a vzhledem k tomu, že jsme o cestě začaly mluvit už rok před tím, než jsme ji uskutečnily, měly jsme plno času si zajistit ubytování. To jsme tedy začaly shánět až půl roku před cestou, ale měly jsme si z čeho vybírat a nakonec jsme našly úplně nádherný byteček a ještě za úžasnou cenu! Bydlely jsme u hostitelky Hyeran (zde) v hipsterský čtvrti Grünerløkka. Tento byt byl nějakých 5 minut pěšky od hlavního vlakového nádraží, takže jsme se po příjezdu do Osla dostaly na ubytování rychle. Byly jsme unavené, proto jsme si došly jen nakoupit do obchodního řetězce Kiwi a vrhly se na plánování následujícího dne. 


Hned ráno jsme se vydaly do tohoto kouzelného místa, které jsme vlastně měly taky tak pět minut od ubytování. Je to katedrála v Oslu. Takhle ráno tam nikdo nebyl. My jsme vlastně celkově cestovaly způsobem "nebudeme moc koukat na mapu a prostě půjdeme a uvidíme kam dojdeme". Takovéhle poznávání nových míst mám nejradši a kamarádka naštěstí taky není moc proti. Ta si jen vždycky najde místa, která chce vidět, ale moc neřeší, jak se k nim dostaneme. Takže první den jsme prochodily právě tímto způsobem. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 14. října 2018

HAUL | Léto 2018


Ahojte,
mám pocit, že jsem toto léto nějak moc nakupovala, protože už píši asi třetí HAUL a to mě čeká ještě jeden z Osla a pak z Prahy, kde jsem se jen stavila v nákupáku po tom, co jsem se byla zapsat na kolej a zbyl mi čas. No, ale ještě se vrátíme k tomuto. Fotila jsem ho ve stejný den jako ten ze sekáčů. Tak jdeme rovnou na to!  


Tyto šaty jsem si vybrala už někdy v červenci v Takku. Mamka mi je koupila k narozeninám. Už jsem je na sobě i několikrát měla, nejsou úplně tenké, takže i trochu zahřejí. V rámci možností šatů. Oblíbila jsem si je teď na podzim s černými punčocháči a růžovými oxfordkami. Když s sebou nepotřebuji táhnout nějak moc věcí, tak si vezmu ještě růžovou kabelku a jsem spokojená. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 10. října 2018

Mé září 2018


Ahojte,
abych se přiznala, tak jsem tentokrát úplně na tento článek zapomněla a tak ho dopisuji ve škole při čekání na předmět. Vlastně jsem si na něj vzpomněla dnes ráno, heh. No, ale tak mám nějaký ten čas, tak se s vámi opět podělím o svůj uplynulý měsíc. 


V září jsem si během cest do práce užívala východy Slunce. Řekla bych, že konečně, ale nevím, jestli je to tak dobré, protože to znamenalo, že už nevstávám za světla jako celé léto. A to nemám zrovna dvakrát ráda. I když tyto pohledy mi to pak vykompenzovaly. Do práce jsem ale chodila jen prvních 14 dni a pak jsem se už balila a těšila se do Osla. Celé září vlastně bylo ve znamená Osla, protože jsem se na něj tak neskutečně těšila! O něm vám ale dnes vyprávět nebudu, to si nechám na někdy jindy. Každopádně jsem už zveřejnila jeden článek, který jsem napsala právě v norské metropoli obklopená místní atmosférou. Článek najdete tady

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 7. října 2018

Tam, kde klid nekončí


Ahojte,
po návratu z road tripu jsem si začala psát deníček. To by nebylo nic zvláštního, už několikrát jsem si ho začínala psát, ale vždycky mě to po týdnu přešlo. Teď právě přichází ta divná věc. Já si ho píšu doteď a měla jsem ho s sebou i v Oslu, kde jsem si do něj napsala dva články, které bych s vámi chtěla sdílet. Ještě, že jsem ho s sebou měla, jinak bych si ty myšlenky, které jsem s vámi chtěla sdílet, neměla kam hodit.

Sedím s ručníkem na hlavě na nepříliš stabilní, ale krásný a stylový stoličce v našem Airbnb ve čtvrti Grüneløkka a snažím se přijít na to, jak je možné, že celé Oslo zahaluje neskutečný klid místních obyvatel. Jestli se od nich chce něco naučit, tak je to ta jejich neskutečná lehkost bytí. Nepřijde mi, že by tady byli ve stresu. Rozhodně ne víc než my. Nikam nepospíchají. Nebo při pospíchání alespoň nevypadají, že jsou ve spěchu. Místní obyvatelstvo na mě má dobrý vliv, protože zapomínám na svou misantropii. Jen tak popřeji prodavačce ve Vero Modě hezký den potom, co mě obere od 229,95 Kr. To se mi jen tak nestává. 


Včera jsem ležela na chill out lavičce na Aker Brygge. Nejen, že to místo skvěle vypadá, ale i je tam skvělá utoulaná atmosféra. Je tak lehké se tu ztratit ve svých myšlenkách. Možná proto se v nich chci nadobro ztratit. Vydat se do neznáma. Poznat víc z Osla. Poznat víc ze sebe. Urovnat si své hodnoty, které jsou po tomto létě divoké, ale díky Oslu už získaly svůj základní směr, na které je teď budu muset nasměrovat. 


Toto město je zkrátka dokonalým místem na relax. Nepotkala jsem místo s lepší uklidněnou atmosférou, než je tady. I na zdánlivě zaplněné Karl Johans gate je svým způsobem klid. I když se po ní v jednu chvíli prochází stovky lidí, nikdo na nikoho neřve.

Chci si vzít mobil s písničkami a kávu do rukou. Jít na houpající se molo na Aker Brygge a lehnout si na lavičku. Do uší si pustit pomalé písničky, ideálně norské. Zavřít oči a vnímat jen houpání mola a šumění Oslofjordu, které lehce ale nevtíravě narušuje muziku. U toho popíjet kávu a jen tak být. A přesně toto město navštivte, chcete-li jen tak bez podstaty být...

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  


neděle 30. září 2018

Na slovíčko s eL: Proč jsem nedržela den offline?


Ahojte,
tento článek je tak neplánovaný. Vlastně jsem na dnes měla v plánu vydat haul, ale nakonec jsem se rozhodla tento plán přehodnotit, protože jsem si k tomuto tématu taky chtěla říct své. Když se budete chtít zapojit do diskuze, budu jedině ráda, teď vám k tomu ale první řeknu své. 

Nemyslím si, že bych tu měla někoho, kdo by nevěděl, o co jde, ale kdyby náhodou, tak vám to jen tak stručně popíšu. Jde o to, že magazín Flowee vyzval lidi, aby na den odložili své mobilní telefony a byly celý den offline. Do tohoto se zapojilo i plno celebrit a influencerů a proto jsem toho měla celý Instagram. Já jsem ale v sobotu offline nebyla a řeknu vám k tomu své důvody. 


Všichni víme a všichni to řeší, že dnešní populace tráví na telefonech až moc času. Je sice hezké, že se někdo snaží s tím něco dělat, ale to, že vyhlásí na den takovouto akci podle mě nebude mít účinek. Po sobotě si určitě všichni vzali své mobily zpět do rukou a vesele ho používají dál jako by se žádný den offline neuskutečnil. Možná si i řekli, že by to měli nějak změnit, možná se i trochu zamyslí, ale nemyslím si, že by někdo kvůli jednomu dni bez telefonu změnil všechny své zvyky. Možná jim jejich dny připadaly plnější, ale to můžou být i bez jednoho vyhlášeného dne. Mohou si svůj den offline udělat kdykoliv. Nemusí prostě být jen na výzvu.

To, jak moc používáme telefony podle mě dost závisí na tom, jakou máme přes den náplň. Je jasné, že když se nudíme, tak máme tendence po telefonu sahat častěji, než když máme celý den co dělat a nemáme čas myslet na sociální sítě. Možná nejsem až tak velký závislák, ale když mám celý den o zábavu postaráno, tak si málokdy vzpomenu na to, že bych si jen tak měla projet Instagram. Když celý den sedím doma a nemám co smysluplného dělat, tak samozřejmě aktualizuji dost často. Nevšímám si na sobě toho, že by mě mobil nějak extrémně zdržoval od mých povinností.


Před měsícem jsem si dala celý týden, kdy jsem byla offline. O road tripu jsem vám psala a přesně v den odjezdu jsem vypnula data a wifi a celých 7 dní jsem měla mobil sice zapnutý, ale všímala jsem si ho vlastně jen tehdy, když jsem psala domů, že jsem v pořádku. Na nějaké projíždění sociálních sítí a podobných věcí jsem si upřímně ani nevzpomněla a užívala jsem si přítomnost, ale toto zase souvisí s tím, co jsem řekla před odstavcem. Fakt jsem přesvědčená o tom, že čas, který trávíme na svých mobilech závisí na našich činnostech. (Vyhlásit týden offline by byla mnohem větší výzva!)

Můj týden offline nebyla má premiéra bez internetu. Občas si data a wifi vypnu i jen tak, na celý den. Hlavně když nemám náladu a cítím, že mi bude mnohem lépe bez dokonalého světu všude na netu. Radši si v těchto dnech čtu a nebo kreslím a tak. A taky většinou nechci komunikovat s lidmi, protože v těchto náladách jsem akorát nepříjemná a zbytečně bych vyvolávala rozbroje.

Řekla bych proto, že člověk, který není mobilem úplně pohlcený ho dokáže používat s rozumem a ví tak nějak sám od sebe, že ho nemusí mít pořád na ruce. Lidem, kteří jsou ale už tak trochu závislí na těchto technologiích, den bez nich fakt nepomůže. Možná jim tak maximálně ukáže, jaký s tím mají problém, to už ale beztak tuší i bez toho. 

Jsem prostě zastáncem toho, že všechno se má dělat s mírou a všeho moc škodí. I tady to platí.

Co si o tomto dni offline myslíte vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥     

středa 26. září 2018

Road trip do Albánie - část III.


Ahojte,
dnes přicházím s poslední částí článků o našem road tripu do Albánie. Dnes vám řeknu něco o Albánii, jak na mě působila za těch ani ne 24 hodin, co jsme tam strávili. Znovu se podíváme do Černé Hory a také se zastavíme v Dubrovníku.


24. 8. 2018
              
               Dopoledne jsem tak nějak strávila na pláži. Víceméně sama. Rozhodla jsem se, že už jsem nebyla na internetu týden a že svou očišťující kúru tímto ukončím. Zapla jsem wi-fi, tento kemp totiž nabízel signál, a připojila jsem se. Psala jsem kamarádovi do práce. Samozřejmě i s fotkami z moře. Jsem hold provokatér. Pak jsem své provokace povýšila z fotek na video šumícího moře u prázdné písečné pláže. No na omluvu jsem nakonec nasbírala mušle.



               Po snídani, která byla asi až někdy v jedenáct, jsme vyrazili zpět směr Černá Hora. Co nás ale na Albánii zaujalo hodně, byl jejich způsob ježdění v autech. Na to, jak je milovali, si nedělali moc velkou hlavu s tím, jak jezdí. Vždy jel ten, kdo se míň bál. Když jste se báli, tak jste nechali vystoupit spolujezdce a ten už vám místo udělal tak, že se postavil před auto, které jste potřebovali zastavit. Policajti řídili kruhové objezdy, ve skutečnosti na nich ale dělali větší zmatek, než aby něčemu pomohli. A města byla docela zacpaná, protože všichni přece museli jet auty. I jejich způsob ježdění na kruhovém objezdu jsme se začátku nemohli pochopit, pak jsme ale i řidiče naučili jezdit po nich po jejich. Když jste vjeli na kruhový objezd, museli jste dát blinkr doleva. Když jste chtěli kruháč opustit, vypli jste blinkr a vystřelili jste. Albánská a černohorské benzínky nebyly tak jednosměrné, jak nás učili v autoškole. Tady si s tím nikdo hlavu nelámal a prostě jste do nich najeli tak, jak jste potřebovali.


 Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 19. září 2018

Road trip do Albánie - část II.


Ahojte, 
dnes pro vás mám druhou část vyprávění o road tripu do Albánie, kam jsem vyrazila se svými kamarády. No, nebudu to zdržovat, protože to bude zas dlouhé. Dnes se dočtete o tom, jestli stojí za navštívení Bělehrad, Sarajevo a Podgorica a zavedu vás do jednoho albánského hradu a kempu.

21. 8. 2018

               Ráno mě probudil hlas nějakého cizího muže, který řval „haló“. Než jsem se stihla pořádně probrat, bavil se s naštvaným srbským zemědělcem už někdo jiný z naší party. Dověděli jsem se od něj, že toto místo je „privat, no kempink“ a že máme odjet. A tak jsme si začali pomalu dělat snídani. Během té přijel další srbský velkostatkář a řekl nám vesměs to samé. Začali jsme balit stany, že tedy uposlechneme a odjedeme. Namířili jsme si to na Bělehrad.

               V Bělehradu jsme chvíli bloudili a „užívali“ si šílenost místní dopravní situace. Vlastně jsme se i ztratili a během bloudění jsme si vyzkoušeli, že přednost zprava nic neznamená a vždy jede ten, kdo je drzejší a míň se bojí. Když jsme zaparkovali a začali hledat parkovací automat, dověděli jsme se, že bychom museli mít srbskou SIM kartu, abychom vlastně mohli parkování zaplatit, jeli jsme přeparkovat do parkovacího domu, který nám poradili kravaťáci, kteří nerozuměli česky, ale anglicky. Na tom by nebylo ale nic divného, kdybychom se tam doteď nedorozumívali spíš česky. Zaparkovali jsme a vydali jsme se do města.

               Po chvíli jsme našli infocentrum, kde jsme se zeptali, co nemáme vynechat, máme-li na město dvě hodiny. Paní nás poslaly do parku, kde se měl ukrývat hrad a také do uličky plné restaurací. Vydali jsme se první do parku, kde jsme spatřili typický turistický vláček. Vlastně už ani nevím, kdo z nás to navrhl, ale nakonec jsme se smíchem, že jsme "zasraní" turisté, zasedli do vláčku a čekali jsme na svou jízdu, ze které jsme ještě dlouho umírali smíchy. Viděli jsme všechno, co jsme v tom zákoutí vidět mohli a vydali jsme se pěšky směr ulička s jídlem.



 Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 16. září 2018

Road trip do Albánie - část I.



Ahojte,
na konci srpna jsem byla s partou přátel z vysoké na road tripu, jehož cíl byla Albánie, ze které jsem měla ze začátku strach. O té si ale povíme až ve druhém článku. Celé povídání by bylo moc dlouhé, kdybych ho dala dohromady. Rozhodla jsem se proto z něj udělat články hned tři. I tak je možné, že budou jednotlivé články delší. Dnes vám povyprávím o tom, jak jsem vůbec dojela na místo srazu, cesta byla díky ČD v kombinaci s rozsáhlým požárem dost záživná. Pak přejedeme přes Slovensko a Maďarsko až do Srbska. 

17.8.2018

Dnes nastal ten velký den, kdy mám vyjet na oslavu narozenin a z oslavy rovnou na roadtrip. Kvůli práci nestíhám přijet, jak jsem původně chtěla a je mi jasné, že pojedu vlakem až o dvě hodiny déle a dorazím na místo až v devět večer. Jsem s tím ale smířená a nějak si tím nenechávám kazit náladu.

Když přijedu domů z práce, čeká tam na mne mamka, která mi nabízí, že mne odveze na vlak do Čimelic, abych nemusela přestupovat v Plzni. Do vlaku také nastoupím bez menších potíží. Neumím totiž otvírat ty staré vagóny, kamarádím se jen s tlačítky a v Čimelicích je zastávka na znamení, takže tam moc lidí nenastupuje. Naštěstí ale přijíždí vlak s tlačítky. Nastupuji do něj a těším se na dobrodružství. Čekám na průvodčí, ale ta/ten nikde. Začíná mi to být podezřelé, tak se rozhlížím okolo sebe a zjišťuji, že tento vlak je bez průvodčího a že si budu muset sehnat jízdenku sama a jinde. Nechce se mi vůbec jít hledat nějaký automat a tak googlím a zjišťuji, že jízdenka se dá koupit i online a kupuji si ji. Vlak má trochu zpoždění, to mne ale nějak nedrásá nervy, přece jenom je toto docela normální.

Problém ale nastává při příjezdu do Příbrami. Tam vlak zastaví a docela dlouho stojí. Najednou přijde průvodčí s tím, že se děje něco na kolejích, že nás tam hasiči nechtějí pustit a tady budeme takových 10 minut čekat. Po chvíli se začne vlakem nést, že to nebude jenom 10 minut. Tuto informaci potvrdí i průvodčí, který nás jde vyhnat z vlaku s tím, že pro nás přijede náhradní autobus. V tuto chvíli ještě nějak nejsem ve stresu. Říkám si, že přijede autobus a doveze nás až do cíle. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:


čtvrtek 13. září 2018

Haul: Second hand


Ahojte,
moc ráda bych řekla, že celou tu dobu, co se tu neobjevil HAUL, jsem neutrácela, ale bohužel tomu tak není. Nebo bohudík, díky tomu vám mohu teď psát tento článek. Dnes vám představím to menší zlo pro mou peněženku. Second hand. Jo, mám nafocený HAUL i z normálních obchodů, ale ten zas někdy příště. 

Poslední dobou vnímám, že se blogerky ve velkém snaží protlačovat second handy do popředí. Hodně z nich to dělá kvůli zero waste, co si budeme povídat. Z tohoto důvodu já tam ale nenakupuji, i když je to hezký bonus. Já jsem člověk, který rád hledá hezké oblečení a v second handech můžete najít skvosty. Chce to jen hledat. Toto je ten hlavní důvod, proč chodím do sekáčů ráda. A pak samozřejmě ta cena oblečení, to vám nebudu nic nalhávat. Pravidelně si tyto návštěvy sekáčů, kterým říkám "tour de sekáč", dopřávám. 

Mým nejlepším úlovkem bylo sako značky Comma, které by nové stálo kolem 3000 a já ho sehnala za stovku! Mám ve Strakonicích oblíbený jeden sekáč, ve kterém pravidelně nacházím značky jako Vero Moda, Asos, Next... Dá se tam najít i plno věcí z Primarku. No, to už by bylo okecávek dost, tak jdeme na samotný HAUL. 


Kdo by si občas nekoupil kousek oblečení, u kterého si říká, že do toho jednou zhubne? No a když se to stane v sekáči, tak to svádí o to víc, že jo? No. Tak přesně s těmito šaty jsem zrovna toto udělala a pevně věřím, že to dám! Jako, jak vidíte, tak mi jsou i teď, ale nesměla bych celý den jíst, abych je měla na sobě a nestyděla se za svoje břicho. Stály 100 korun a zamilovala jsem si je kvůli barvě, dlouhému rukávu a zajímavému stylu řešení sukně. 


Jako další tu mám jednoduché černé triko s tříčtvrtečním rukávem. Jestli mě sledujete už déle, tak víte, že já prostě miluji tento jednoduchý styl. Poslední dobou jsem si všímala, že v mé skříni chybí takovéto černé kousky a tak jsem to napravila. Možná až moc, teď mi zas budou chybět bílé! Každopádně toto tričko stálo taky tak nějak do stovky. 


Další černý kousek do mé sbírky je tento roláček, který jsem si okamžitě zamilovala. Vlastně jsem ho viděla ve svém oblíbeném sekáči, ale neměl na sobě cedulku s velikostí a tak jsem se rozhodla, že si ho vyzkouším, i když jsem se bála, že to úplně má velikost není. No, měla jsem pravdu, není to má velikost, ale i přesto jsem si ho vzala, protože nemám pocit, že by na mě nějak plandal. Je to prostě takový ten pohodlný oversized kousek, ve kterém se necítím jako těhotný lachtan. Na podzim je to naprosto dokonalá koupě! Stál také do stovky. 


Jako poslední tu mám tento síťový přehoz, který je původně z Primarku a sehnala jsem ho ještě s visačkou. Chtěla jsem si ho vzít na roadtrip na pláž a tak jsem taky udělala. No, víc využití než přehoz na pláž mít asi nebude, ale na to se hodí. Tuším, že stál 120 korun.

Jaký máte vy vztah k second handu? Řešíte nějak zero waste nebo vás tato propagace od blogerek a youtuberek jen míjí? 

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

sobota 8. září 2018

Můj srpen 2018 - narozeniny, roadtrip, plány s blogem


Ahojte,
docela jsem s tímto článkem zaspala. To, že jsem ho doposud nenapsala (!) a ani nevydala, jsem si uvědomila až ve středu, kdy jsem pouštěla ven svou zpověď. To ale potřebovala má hlava, aby se tak nějak dala dohromady. Teď už se cítím o něco lépe a tak se můžeme společně ponořit do tohoto článku.


Tento srpen začal klasicky jako každý rok mými narozeninami, které mám 4. srpna. Já nemám narozeniny moc ráda, slavit to, že jsem zas o rok starší. Jo, vypadám na 15, v obchodech po mě pořád chtějí občanku, když kupuji cokoliv, co má trochu alkoholu, ale já se pořád cítím starší a starší. To nevím, co budu dělat, až mi bude 30. To asi veškerou existenci tohoto dne popřu! Co ale na narozeninovém dni mám nejméně ráda je to, že očekáváte, že vám někdo hodně blízký popřeje a když na to zapomene, tak jste pak zklamaní. Alespoň takto to mám já. I s těmito předpoklady jsem ale tento rok 4. srpna zvládla dobře. Co naopak mám ráda, je to, když mohu pro kamarády upéct dort. Letos jsem přišla i s hrou, kterou ze začátku nechtěl nikdo hrát, ale nakonec se líbila. 


Srpen jsem kromě jednoho týdne trávila opět na brigádě. Chci si vydělat co nejvíc, dokud to jde. Druhý týden v září totiž končím a odlétám na týden do Osla, o tom vás ale budu zásobovat dýl, na to je zatím čas. Co se ale událo v srpnu, byl road trip na Balkánský poloostrov. S partou přátel jsme auty dojeli až do Albánie, o tomto vám ale povyprávím v samostatných článcích. Jestli to tedy vůbec někdy dopíši. Už na tom dělám dva týdny a dostala jsem se teprve na Slovensko! Ale na tento víkend to mám v to do listu s tím pohnout, tak snad. Bylo by fajn to stihnout před Oslem, aby se to pak nepletlo dohromady. 


Nejspíš jste si všimli, že v srpnu to tady na blogu zrovna dvakrát nežilo. Důvody jsou docela jasné - v práci jsem pořád jezdila do Prahy a vstávat ve 4 člověka vyčerpává. Třetí týden jsem se pak vydala na ten road trip, kde jsem si zkusila být týden úplně offline a to bych měla dělat častěji, protože to byl neskutečný pocit. Takže ani v tuto dobu nepřipadalo v úvahu něco psát. Následující týden jsem se snažila dospat deficit, který jsem na cestách získala a stručně řečeno, neměla jsem vůbec žádnou náladu. A abych byla upřímná, po své 30 denní výzvě jsem ani nějak na psaní neměla náladu. Jak jsem ale tak ten blog zanedbávala, přicházela jsem na to, jak mi to vlastně chybí. Nemám proto v plánu končit a nebo něco takového. Naopak. Už jsem si v hlavě připravila takový "speciál" za 200 odběratelů, takže jestli ho chceš zrovna ty odstartovat a ještě můj blog nesleduješ přes GFC, můžeš to teď spustit. Akorát tedy speciál bude nejdřív po mém návratu z Osla. Takže já se znovu ponořím do blogování a můžete opět čekat články ve středu a o víkendu! A už se neskutečně těším na další čas strávený tady.

Máte rádi své narozeniny a nebo se na ně koukáte aspoň trochu jako já?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

středa 5. září 2018

Co hledám za štěstí?


Ahojte,
tento článek možná ani nikdy nevyjde, ale poslední dobou nejsem v úplně nejlepší náladě. Pořád sama se sebou řeším proč a co se mi vlastně děje a co mám udělat pro to, abych se cítila lépe. Jsem věčně uzavřená v sobě a nejradši bych nikam nechodila a byla sama zalezlá v posteli. Nechci vůbec mluvit s lidmi. Nemám jim tak nějak co říct. Vlastně nechci říkat vůbec nic, nejradši bych byla jen zticha. Lidi tak nějak snáším jen když si s nimi píši přes mobil, protože to je vlastně mohu kdykoliv "vypnout".


Jak se tak snažím přicházet na to co dělat pro to, abych se cítila lépe, tak spíš jdu druhou cestou a pořád přicházím na to, co dělat nemám. Těch věcí, co nemám dělat, je tolik! Nevím, proč je pořád opakuji. Už jsem se spálila a stejně jsem to udělala znovu, protože jsem měla pocit, že tentokrát je to jiné. No nebylo. Nebyla v tom ani ta upřímnost, jen čistá touha po tom slepit kousky sebe samé v celek.

To štěstí se sakra dobře schovává. V jednom nezdaru. A hlavně v tom druhém. Nesnáším své důvěřivé já. Svou naivitu. Své nesebevědomí. Ty pocity, že já jsem ve všem nejhorší. Tu potřebu být v očích všech lidí v pohodě. Tu touhu, aby mě každý měl rád. Tu neschopnost občas říct "ne", když se mi fakt do něčeho nechce. Tu naivitu. Své pocity. Mou neschopnost jít si za tím, co chci já a ne za tím, o čem si myslím, že se ode mne očekává. A hlavně to, jak jsem jeden den přesvědčená o jedné věci a druhý den se probudím a mé názory jsou od základu jiné. Nesnáším i to, jak nedokážu okolí přiznat své pocity a radši dělám, že nic, že se nic neděje. 

Možná je to ale tak dobře, protože když se mě někdo zeptá, co mi je, nedokážu říct, že o tom mluvit nechci. Já o tom totiž mluvit chci. Jenže když o tom mluvím s nesprávnými lidmi, nedopadá to dobře. Proto s tím pořád otravuji své nejbližší přátele, kterým už určitě lezu krkem. Pořád mám potřebu to řešit. Pořád jsem jak na horské dráze, usmívám se. Jenže pak někdo řekne něco nevhodného nebo slyším písničku, která mi to vše připomíná a já jsem ve slzách a nechci vůbec nic. Plýtvám svými dny.

Musím se poučit. Lidi s vámi prostě neměli, nemají a nebudou mít ty nejlepší úmysly a je jen na vás, co jim dovolíte. A já jim nesmím dovolovat tolik.

A tak v sobě mám nezahojenou prázdnotu, kterou jsem svou snahou ji zaplnit akorát tak zvětšila...

Jestli to teď čtete, tak to znamená, že jsem se nakonec rozhodla se vám otevřít a svěřit vám své pocity, které se mi momentálně honí hlavou. (Ale musím se přiznat, že článek jsem před vydáním hodně proškrtala). Doufám, že nedovolujete lidem, aby s vámi takto manipulovali!

Ale ono to všechno bude zase dobrý! Horší dny tu přece sou kvůli tomu, abychom si těch lepších víc vážili. 

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

neděle 2. září 2018

Čas na bundy


Ahojte,
nejspíš jste si všimli, že jsem teď byla opět chvíli neaktivní. O tom vám popovídám v následujících článcích. Teď je ale čas se podívat na nějaké ty bundy, protože horka nás už opustila a já už si pomalu ráno topím v autě a řeším, jestli mohu z baráku vyběhnout jen tak v šatech a nebo se mám raději přiobléci. Ve spolupráci s eshopem manzara.cz bych vám dnes chtěla ukázat nějaké ty zimní bundy.



V kategorii zimní bundy dámské najdete tyto kousky, které jsem pro vás vybrala a ještě mnoho dalších. Bundy nejsou zrovna mým nejoblíbenějším kouskem šatníku, ale rozhodně patří mezi ty nejnutnější kousky. Abych vysvětlila, proč říkám, že nepatří mezi mé nejoblíbenější kousky. Já nemám ráda stereotyp a hrozně ráda střídám oblečení. Nejlépe mít na sobě každý den něco jiného. Nikdo z nás doma nemá tolik bund, aby si tohle mohl dovolit. Ani já ne. Poslední dobou jsem si ale pořídila více kousků a už se necítím tak hrozně svázaná. Když si vybírám novou bundu, chci, aby byla pokud možno co nejteplejší, ale taky univerzální. A kdyby se hodila i k šatům, byl by to už velký luxus! Právě z toho důvodu mne zaujala blejzrová bunda, která by se v mé skříni určitě neztratila. Eshop nabízí i velké množství parek, které vypadají hodně teple. Věřím, že takovou bundu by ocenila každá zmrzlina včetně mě! Dále v této kategorii najdete i všechny možné koženkové bundy, které snad nikdy nevyjdou z módy.


Aby to ale nebylo jen o bundách, rozhodla jsem se, že vám představím i pár kousků šatů, které mne zaujaly. V poslední době jsem se totiž nachytala, že v obchodech vyhledávám pletené, mikinové a nebo jednoduše teplejší šaty. Dokonce jsem si i koupila oxfordky, které k těmto šatům budu moct na podzim nosit. Něco mi říká, že si nějaké i na tomto eshopu pro sebe vyberu! 

Jaký máte vy vztah k bundám? Stačí vám mít jednu oblíbenou a nebo byste každý den raději nosili novou? 


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

středa 15. srpna 2018

Na jeden den v Berlíně


Ahojte,
je to už nějaká doba, co jsme se s kamarádkou vypravily na jeden den do Berlína. Koupily jsme si lístky na autobus z Prahy do Berlína a o půlnoci v pátek jsme přebíhaly magistrálu ve snaze se vyhnout feťáckému parku. Po chvíli se k nám přidala i skupinka anglicky mluvících turistů, ale ani oni a ani my jsme nenašli cestu, která by nás ochránila před cestou parkem. Tedy, cesta by se našla, kdybychom šli přímo prostředkem magistrály, ale na to jsme tak nějak odvahu neměly. Když jsme se dostaly před hlavní nádraží a počkaly na snad hodinu zpožděný autobus, nasedly jsme do něj a bezesnou nocí jsme se vydaly směr Berlín. 

V Berlíně jsme vystoupily někdy v půl sedmé ráno na hlavním autobusovém nádraží, které spíš vypadalo jako staveniště. Sehnaly jsme si celodenní jízdenku na městskou a šly najít "účko", tak je totiž označené německé metro. Díky Google mapám byla ale veškerá orientace po Berlíně bez problému, takže účko jsme našly hodně rychle. Okamžitě jsem kamarádku začala zasypávat informacemi o tom, proč je lepší mít stanici metra rovnou a ne v oblouku. V Berlíně mají právě stanice do oblouku a já to nikdy neviděla a zaujalo mne to. Kamarádka ze mne byla chudák nešťastná.

Postdamer Platz

sobota 11. srpna 2018

Spotřebovanci 1.2


Ahojte,
dlouho tady už nebyl žádný článek s tématikou kosmetiky, ale to se právě tímto změní. Jak jsem teď pořád psala články o sobě, o svých názorech, představách o životě a tak, tak už mi tyto články chybí, takže jich tu teď bude možná trochu víc. No, snad mi to odpustíte! Tyto spotřebovance mám nafocené už dlouho. Tak dlouho, že když jsem dnes nakoukla do krabice s prázdnými obaly, mám už tam dostatek na další článek. Tak to rovnou dnes nafotím, ať už to můžu vyhodit a nemusím to tu skladovat. To jsem se ale rozkecala, my si teď dáme tyto a ty noví budou až někdy později. Ať to tu taky není jen o spotřebovancích, že jo.  


K této fotce snad ani nemusím nic psát. Vy, co sledujete spotřebovance, tyto produkty už určitě znáte, protože se objevují v každém díle. Je to už přes rok, co jsem přestala používat normální drogérkovou vlasovou kosmetiku a vydala jsem se přírodnější cestou. Oblíbila jsem si značku Faith in Nature a jsem jí věrná. Nemám ale žádnou řadu, kterou bych používala pořád dokola, spíš to tak střídám. Tuto levandulovou už si ale znovu nekoupím, nejsem totiž člověk, který by měl nějak hodně rád levanduli. Ne, že by mi její vůně vadila, ale v nabídce si najdu řadu, která mi bude vonět více.
O mé vlasy se dál starala maska od Alverde, kterou jsem už taky dříve měla. Vyhovovala mi.


pondělí 6. srpna 2018

Můj červenec 2018 - festival, koupání, sport


Ahojte,
co jsem splnila svou výzvu, neozvala jsem se. Jo, říkala jsem si, že napíšu ve středu, ale pak jsem se rozhodla, že středeční článek vynechám a ozvu se až o víkendu. O víkendu jsem ale nebyla doma skoro ani minutu a když jo, tak jsem nebyla u počítače, protože jsem měla v sobotu narozeniny a mamka chtěla slavit. K počítači jsem pořádně zasedla až teď. No, pojďme se kouknout na můj červenec.


Někdy na začátku července nás poprvé vzala kamarádka se vykoupat do lomu Homolák, který je fakt nádherný. Celé to místo je kouzelné. Není tam signál a tak můžete doslova žít okamžikem a o mobil se vůbec nezajímat. Já mám celkově hodně ráda tyto zatopené lomy, jsou totiž tak kouzelné. A hlavně ta barva vody! Jej. Už s tím rozplýváním se končím. 


Další víkend po koupačce jsem se vydala na festival na hrad Točník. Byla jsem tam tento rok už po druhé a bylo to ještě lepší než minulý rok. Minulý rok jsem tam byla jenom na sobotu, tento rok jsem to ale vzala ve větším a jela tam na oba dva dny. V pátek nehrálo tolik kapel, které bych znala, ale stejně jsme si to s partou sakra užili. Na sobotní program jsem se ale těšila hodně. Hlavně na Mandrage. Poslední dobou, čti poslední rok, je poslouchám pořád. Já jsem je měla hodně ráda, když jsem byla mladší, pak jsem je přestala poslouchat a minulý rok právě během hradů jsem je zase začala žrát a ještě mne to nepustilo. I sobotní den jsme si užili a v neděli jsme se jeli zchladit opět do Homoláku. 


Celý červenec jsem hodně pracovala, hodně se bavila, trochu spala a ještě víc jsem sportovala. Od té doby, co jsem začala běhat, mne sport baví čím dál víc. Kromě běhání, ve kterém se snažím neustále se zlepšovat, jsem i vzala brusle z půdy a začala znovu bruslit. Sice už si netroufnu na kopce, které jsem dříve sjížděla s ledovým klidem, ale i tak se na bruslích docela vyblbnu. Nedávno jsem bruslila při západu Slunce, což jste mohli sledovat na mém Instagramu, a bylo to naprosto dokonalé! Dokonce jsem začala i jezdit na koupaliště, kde plavu. Není to sice tak intenzivní, ale užívám si to.

Byli jste už na nějakém festivalu a nebo se teprve chystáte?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

pondělí 30. července 2018

Výzva - 31. článek - Jak těžká pro mne byla tato výzva?


Ahojte, 
dnes je konečně ten poslední den mé výzvy. Jestli jste sledovali výzvu fakt poctivě a nebo jste prostě měli štěstí na článek, ve kterém jsem se v úvodu zmiňovala, že se těším na konec výzvy, tak už určitě víte, jak jsem to vnímala. Pojďme si to ale říct všechno pěkně od začátku.

Výzvu jsem na sebe ušila hned po dokončení třeťáku, tedy myslím. Byla jsem plná nové energie psát a hrozně mi to chybělo, protože během zkouškového jsem blog docela flákala. Okamžitě jsem dala s pomocí pinterestu dohromady témata a výzvu spustila. Natěšená. Hrozně natěšená.

Měla jsem takovou ideu - napíšu první den dva články a pak každý den jeden článek a budu mít vždycky jeden v záloze, kdybych náhodou jeden den nemohla psát. Toto mi fungovalo první týden, protože hned další víkend jsem tento článek v záloze musela použít. Od té doby jsem psala článek vždycky ten den vydání a ti pozorní z vás si i všimli, že ne každý den jsem vydávala poctivě. Ve dny, kdy jsem se vůbec nedostala k počítači, jsem byla nahraná. Snažila jsem se ale nevynechávat moc a i když tu byly tyto nezdary, neřekla bych, že sem výzvu nesplnila. Jen šla splnit lépe. 

Ze začátku se mi psalo dobře a užívala jsem si to, někde po desátém článku to ale bylo už docela těžké a začínala jsem ztrácet motivaci, ale pokračovala jsem dál. Někdy v půlce jsem si začala říkat, že to přece nevzdám, když už jsem v půlce. Po dvacátém článku jsem ale už docela bojovala s nechutí. Hrozně jsem se ale nechtěla vzdát a přiznám se, že od této doby jsem si užila psaní asi tak třech článků a příšerně jsem se těšila, až budu psát tento. Takže až mne někdy zase něco takového napadne, tak mi to prosím rychle rozmluvte!

Navíc články z výzvy ani neměli takový úspěch. Chápu to. Rozhodně nebyly nejpropracovanější a taky byste museli sledovat blog každý den, což určitě nikdo z vás nedělá, takže jste ani neměli prostor pro čtení. Já jsem je také nesdílela na facebooku normálně jako své klasické články, takže se o nich ani tolik lidí nedovědělo. 

A jak hodnotím výzvu? Zkusila jsem to, zkušenost je to skvělá, ale rozhodně mne to utvrdilo v názoru, že psát často absolutně postrádá smysl. Fakt. Jsem ráda, že mne toto psaní neodradilo od psaní, protože bych se nedivila, kdyby se to tak stalo. Občas jsem totiž psala i s docela velkou nechutí. Jsem ale ráda, že se ale ukázalo, jak moc blogování mám ráda!

Od středy zase začínají mé klasické články, které budou vycházet ve středu a o víkendu. Už se na to těším!

Zkoušeli jste někdy něco podobného?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

neděle 29. července 2018

Výzva - 30. článek - Mé nejoblíbenější články na mém blogu


Ahojte,
už je to dlouho, co jsem začala tento blog psát. Právě proto je tu už relativně dost článků. Přesně 263 a to už není žádné malé číslo. Wow. No je na čase se poohlédnout za těmito články a vybrat si pár těch nejoblíbenějších. Neurčila jsem si žádný počet, prostě jsem jen vybrala ty mé nejoblíbenější a něco vám k nim řeknu.


Jak úspěšně splnit maturitní zkoušku? (16.12.2015)
Článek jsem napsala hned po 11 dnech existence tohoto blogu a asi půl roku po tom, co jsem sama absolvovala maturitu. Do tohoto článku jsem vložila všechny své rady k tomuto tématu a do teď ho sdílím v době maturit do skupin, protože nic užitečnějšího novým maturantům už poradit neumím. 


Tento článek jsem psala hned první měsíc existence blogu, takže si troufám říct, že naprostá většina z vás ho nezná. Je hodně podobný dopisu pro mé mladší já, který jsem psala v rámci této výzvy, ale je psán v bodech a celkově je tam více těch věcí, které mi teď už přijdou trapné. A jsou tam i 3 mé nejtrapnější fotky. U jeho psaní jsem se ale bavila a jsem ráda, že jsem se od té doby i dost posunula. Takže jestli se chcete zasmát, na tento článek si přečtěte.

Nápad na tento článek vznikl v autobuse chvíli po tom, co jsem začala jezdit do Prahy do školy a trávila jsem v něm dost času. Pozorovala jsem lidi a všímala jsem si jejich zvyků a pak jsem je přenesla právě do tohoto článku, který měl víceméně jen jeden úkol a to bylo pobavit. Do teď se toho v tom autobuse ale tolik nezměnilo. 

Tento článek jsem poprvé napsala na svůj předchozí blog a pro tento jsem ho jen trochu poupravila. Napsala jsem ho vlastně hned po tom, co jsem se vrátila z typicky české dovolené v Chorvatsku, kde jsem byla ubytovaná v hotelu snad jen s Čechy a tak jsem měla plno času jich několik pozorovat, jak se chovají. Plno z vás mi pod něj i psalo, že v tom Čechy fakt poznáváte.

Každý jsme měli na základní škole nějaké ty svoje idoly. I já. A právě o tom, jak jsem se je "snažila ulovit" jsem se rozepsala v tomto článku. Článek vznikl pro pobavení, jen doufám, že si ze mě nikdo nevzal příklad, protože to fakt nefungovalo! Haha. 

V tomto článku jsem si zavzpomínala na to, jak jsem dřív trávila čas. Jo, po tom, co jsme s bratrem dostali počítač a později i připojení k internetu, hledali jsme na něm hlavně tuto stránku a hráli jsme jednu hru za druhou. Měla jsem i své oblíbené hry, o kterých jsem vám vyprávěla právě v tomto článku a vy jste se mi svěřili, že některé z těch her znáte taky. 

Tento článek jsem sepsala po svém prvním roku na vysoké škole a porovnávám v něm systémy obou typů školy. Článek měl pomoct lidem, kteří se na vysokou teprve chystají, aby si představili, jak to vlastně probíhá. 

Jsem malá a ráda si z toho dělám i srandu. Vlastně proto i vznikl tento článek. Dala jsem dohromady všechny možné situace, které mohou přes den nastat a více jsem se o nich rozepsala. Plno z vás mi i do komentářů psalo, že to sedí i na vás. Jo, problémy malých lidí!

Jelikož jsem stále ještě student, toto školské téma je mi hodně blízké, takže jsem o něm už i několik článků sepsala. Toto je právě jeden z nich, ve kterých vám radím, jak se co nejlépe a nejefektivněji naučit na nějakou důležitou zkoušku a nebo písemnou práci. 

Už v předchozím odstavci jsem se zmínila, že články se školskou tématikou jsou na mém blogu dost časté a tento je jeden z nich. Psala jsem ho po zkouškovém období ve druháku, tedy po svém třetím zkouškovém vůbec. Sesbírala jsem nějaké ty tipy, jak toto období ve zdraví přežít a podělila jsem se o ně s vámi. 

Tak na tento článek si pamatuji, jak jsem ho psala! To už je tak dlouho, co vyšel? Achjo, to to tedy fakt letí. Každopádně v tomto článku se s vámi dělím o tipy na blogování, které sama používám a které se mi i osvědčily. 

Opary jsou pro mne velmi aktuální téma, protože je mám prakticky celoročně. Stačí se trochu stresovat, být nemocná a nebo vylézt na sluníčko a nějaká taková ozdůbka se mi na rtech objeví. Za svůj život jsem už nasbírala hodně tipů, jak s nimi bojovat a co nedělat a o ty jsem se podělila v tomto článku. Připojila jsem i nějaké babské rady. Tento článek do teď hodně lidí nachází přes běžné vyhledávání rad na opary ve vyhledávači!

Proč píšu blog? (19.7.2017)
Dalším tématem, o kterém ráda píšu, je právě blogování, protože je mi to dost blízké a o blízkých věcech se nám píše nejlépe, že jo. V tomto článku jsem vám prozradila, proč vůbec píšu blog.

V tomto článku si dělám srandu ze své neschopnosti nějaká ta předsevzetí vůbec dodržet. Proto jsem článek i nazvala tak, jak jsem ho nazvala. V článku vypisuji předsevzetí, která bych si sice měla dát, ale reálně vím, že je stejně nezvládnu dodržet. No, aspoň to o sobě vím!

Tak a toto je nejúspěšnější článek na tomto blogu vůbec! Když tedy nepočítám recenzi na diář od holek z ACOS, ale ten byl tolik čtený jen kvůli tomu "A Cup of Style", to si nebudu nic nalhávat. Na tento článek jsem i pyšná, protože si myslím, že jsem v něm pořádně a upřímně popsala své pocity ohledně tohoto tématu. Hodně z vás mi i psalo, že to vidíte stejně a nebo že vám třeba nevadí úplně to samé, co vadí mne a taky jste mi psali, co vadí vám. Z úspěchu tohoto článku jsem fakt šťastná a je to vlastně můj úplně nejoblíbenější článek na mém blogu.

Další článek ze série školských článků. Zamyslela jsem se nad tím, co mi vlastně celé gymnázium dalo a o tom jsem vám povyprávěla. Hodně lidí se mnou i souhlasilo, takže jestli se chystáte právě na gympl, tento článek vám dost přiblíží, co od toho vlastně máte čekat. 

Už jsem vám svěřila, proč jsem začala blogovat, ale chtěla jsem vám ještě říct, proč jsem vůbec začala. V tomto článku jsem odhalila i své staré blogy, které jsou podle mého dost trapné. Nechtěla jsem je ale rušit, přece jen to jsou vzpomínky na mé začátky. 

Jaký článek z tohoto mého výběru jste četli?

Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥