Ahoj, 

podobné články jsem sice v plánu neměla, ale když jsem šla dnes z nákupu, nedokázala jsem najít jediný důvod, proč tento typ nevyzkoušet. Lidé se posouvají. A i já jsem se posunula. Přestěhovala jsem se v Praze do bytu, kde mám kuchyni a už mě nebrzdí to, že jsem na koleji a mohu si konečně pořádně vařit. A vařit si krabičky. Na to jsem se tak těšila a teď si to užívám! Takže se nákup potravin stal větší součástí mého života a už si vlastně mohu koupit plno různých věcí a ne jen to, co nepotřebuje další tepelnou úpravu. Ale stejně nakupování jídla nemám pořád ráda. No, to by bylo k úvodu už hodně slov, pojďme na samotný článek!

Pro dnešní nákup jsem byla v Albertu. Mám nedaleko práce obchoďák Harfu, kde je právě hodně velký Albert. Ty menší prodejny tohoto řetěze moc ráda nemám, ale v tomto konkrétním výběr docela je a člověk se tam necítí stísněně jako třeba na Dejvicích a nebo Karláku.

Žádný týden u mě nesmí chybět okurka a cherry rajčátka. Mám je ráda jen tak nakrájené při sobě a jednou nebo dvakrát za týden je večeřím. Cibuli kupuji po jednom a nebo maximálně dvou kouscích, i když je mi jasné, že vzít rovnou celou síťku by bylo nejspíš levnější. Bojím se ale, že bych je nedokázala sama spotřebovat a musela bych je vyhodit a tak je vždycky beru takto na kusy. Česnek jsem na bytě do teď neměla a zrovna to je má oblíbená ingredience! No, tak už ji tu naštěstí mám!

Dnes jsem si chtěla uvařit do krabičky a k večeři gnocchi s houbovou omáčkou. V Albertu ale zrovna byl rozbitý chlaďák, ve kterém jsou čerstvé žampiony a tak jsem se musela spokojit s těmito ve skle. Hrozně miluji hlívu ústřičnou a tak nesměla chybět v mé omáčce. Udělalo mi radost, když jsem viděla, že jsem toto balení zachránila před vyhazovem, které by mu už zítra nastalo. A jelikož jsem měla v plánu vařit omáčku hned ten samý den, nevadilo mi, že houby další den projdou.

Smetanu jsem potřebovala do houbové omáčky. Nespotřebovala jsem ale rovnou dva kelímky. Mám ale takový zlozvyk - mám ráda smetanové věci. Nejím úplně extra zdravě, ale snažím se jíst s rozumem a neodpírat si věci, které mám ráda. Jelikož mám hodně pohybu, necítím se ani blbě, když si dám jídlo s takto vysoce procentní smetanou. Mléko potřebuji jak do kafe každé ráno, tak do chia pudinku, který si čím dál více připravuji do práce jako svačinu.

Další jídlo, který mám každý týden, jsou banány. Já je naprosto miluji a většinou mám jeden každý den. Tentokrát jsem si k nim vzala i nektarinky, které budu jíst k chia pudinku. Navíc jsme včera s přítelem a jeho rodinou očesávali švestky, takže jsem dostala nějaké s sebou, takže tento týden na nedostatek ovoce trpět nebudu. Celkově mám ovoce hodně ráda a neumím si představit, že bych přežila týden bez něj.

Bramborové gnocchi mám hodně ráda a tak jsem vzala rovnou dvě balení. Nemám strach, že bych je nedojedla.

Poslední dobou jsem si vytvořila takový zlozvyk. Vzdala jsem se bílých jogurtů, které jsem dříve jedla pořád, neměla jsem nikdy ochucený, a oblíbila si ty ochucené. Tím nechci říct, že bílý jogurt nikdy nemám, to ne, ale bohužel převažují tyto slazené. Já jsem totiž úplně závislá na sladkých věcech a tak nějak jsem si řekla, že nebudu utrácet za čokolády a takovéto věci. Takže cukrovinky si nekupuji, tak to evidentně doháním ve sladkých jogurtech, heh. Tyto mám na odpolední svačinu v práci. 

Poslední dobou jsem si hrozně zamilovala arašídové máslo. Zkusila jsem si ho koupit po dlouhé době, dříve mi totiž nezachutnalo, a věděla jsem, že se stane součástí mého jídelníčku. Nejsem v tomto ale úplně světaznalá, chtěla bych se vám tedy zeptat, které arašídové máslo máte nejradši? 

Ahoj, mám dnes náladu na nějaký lehčí a povídací článek a tak jsem si z poznámek vytáhla právě toto téma. Dnes vám chci říct o věcech, které mě rozčilují a trochu vám o nich popovídat. Budu ráda, když se mnou v komentářích budete sdílet ty své věci! 

Vyhazování jídla

Jedna z věcí, které mi vadí nejvíce, je vyhazování jídla. Jo, občas to neuhlídáme a něco se nám zkazí a nebo v restauraci necháme malý zbytek, který do sebe už nenarveme. Ale podle statistiky se vyhodí 1/3 jídla, které nakoupíte. To je, jako kdybyste šli do obchodu pro 3 tašky jídla a 1 rovnou vyhodili do popelnice. Mě toto prostě vytáčí. Nechápu moc lidi, kteří si objednají něco v restauraci a nechutná jim to a tak to prostě nechají obsluhu vyhodit. Nebo si toho objednají tolik a ví, že to nesní, ale chtějí to ochutnat. Samozřejmě jim to zbyde a pak si to nenechají zabalit, ale vyhodí se to. Jak já to plýtvání jídla nesnáším!

Nezapnuté směrovky

Další věcí, která mě rozpaluje doběla, jsou řidiči. kteří neví a nebo zapomněli, k čemu mají směrovky. Už kolikrát se mi stalo, že přede mnou někdo bez směrovky zastavil u kraje, odbočil a nedal to vědět a nebo neodbočil. Toto nemohu vystát. Navíc je to fakt i nebezpečné. Nejvíc cením ty řidiče, kteří i vzorně označují překážky. Jo, některé jsou dost vidět, ale když pak člověk jede ve velkém provozu a překážka se objíždí jen v nejmenší možné vzdálenosti, je toto hodně dobrý čin, jelikož překážku vidíte až na poslední chvíli. 

Předbíhání ve frontě

Každý z nás to určitě zažil a každý z nás to někdy udělal. Já jsem se jednou dokonce pokoušela to zahrát na to, že jsem cizinka. Byli jsme se školou na exkurzi v Praze a šli jsme do katedrály Sv. Víta a když jsme tam přišli, byla tam neskutečná fronta. A naši učitelku nenapadlo nic lepšího, než že nám řekne, abychom předběhli. Tak jsme šli na to. Jedna paní na nás okamžitě začala nadávat, všichni ji ignorovali a já jsem se cítila hrozně a tak jsem myslela, že říct jí "what" bude to nejlepší, co mohu udělat. Přece s cizincem si ta stará paní nepopovídá. Jenže ona nás předtím slyšela, jak si povídáme česky, takže to byl spíš trapas. Od té doby toto bytostně nesnáším.

Telefonování v autobuse 

Toto nemám ráda jak ze svého pohledu jako cestujícího tak i z toho pohledu člověka, který musí telefonovat. Co si budeme povídat, všechny spolucestující to ruší, když celou cestu vedete hlasitý rozhovor s kamarádkou doplněný o výbuchy smíchu. A už jsem to několikrát zažila a i mi často někdo povídal, že se mu to stalo také. A nejhorší je, když je tento člověk slyšet i přes sluchátka. A z tohoto důvodu i nesnáším telefonovat. Vím, že někoho ruším a zároveň je mi jasné, že poslouchat tento cizí rozhovor je až moc lákavé na to, aby to nikdo neudělal. A mamka má talent mi volat vždy, když v tom autobuse sedím.

Škemrání o peníze

Možná v tomto nejsem tolik empatická, ale jsem toho názoru, že vždy se o sebe člověk může postarat, když chce. Najít si nějakou práci. Proto nemám velké pochopení pro lidi bez domova. Neukamenujte mě! Ti samotní mě ještě nevytáčí. Ani žebráci. Co ale bytostně nesnáším jsou ti lidé, kteří k vám přijdou a ptají se, jestli jim nedáte peníze. Ne. A mohla bych tu pokračovat s dalšími důvody, proč ne, ale bojím se, že byste mě pak fakt už ukamenovali.

Špatně daný toaleťák na držák

Tak a teď něco na odlehčení. Toaleťák na držátko patří prostě tak, že konec, který odtrháváte není u stěny. Jakmile ho tam někdo dá přesně tímto způsobem, mám pocit, že vypěním a okamžitě ho přendavám. Kdekoliv. A jestliže to nejde kvůli typu držáku, jsem vytočená ještě víc, heh. 

Mám pocit, že bych mohla pokračovat ještě dál! Ale když mě zas nějaké věci napadnou, podělím se o ně v případném druhém díle tohoto článku.

Co vytáčí vás?

Ahoj,

sice to tak v poslední době nevypadá, ale je léto a čas koupání. Počasí je sice jako na houpačce, chvílemi prší a je deset stupňů a chvílemi teploměr atakuje 35 stupňů. A přesně pro tyto dny jsem tu s dnešním článkem.

Už dva roky jsem se snažila koupit si nové plavky. Vždy jsem to ale odložila s tím, že stejně nikam nejedu a že to koupání v našem vesnickém koupališti zvládnu i ve starých. Až tento rok jsem se dokopala, abych si nějaké nové vybrala, čekala mě totiž dovolená, kterou už mám teď bohužel za sebou. Právě, jelikož se mě tento rok plavky týkaly, rozhodla jsem se, že vám sem hodím nějaké tipy. Nebudu je zdlouhavě okecávat, všechny, které tu budou, se mi líbí. Tak jdeme na to!

Já si nakonec vybrala ty vínové z Gatu, které vám sem taky dávám.

Gate

H&M 



Zoot

Reserved

Jaké plavky z mého výběru se vám líbí nejvíce?

Ahoj,

dlouho jste o mně neslyšeli, jak jsem už avizovala v posledním článku. Teď jsem ale zpět skoro v plné síle! Potřebovala bych totiž dovolenou po dovolené, ale to mi nebrání naběhnout zpět do blogu a vrátit se do své blogovací rutiny, tudíž 2x týdně články. Vždy ve středu a o víkendu. No, ale už konec okecávání, teď vám povím dva zážitky posledních dní, které ve mě dost rezonují. Tak jdeme na to!

Ještě bych vám tento rakouský kemp chtěla doporučit. Nachází se v městečku Hardegg, není na Googlu, ale je super. Není to vlastně jenom kemp, nýbrž i veřejné koupaliště. Je sice menší, na povalování se u vody a občasné schlazení ale naprosto dostačující. Má čistou vodu a posekanou trávu. To totiž není v kempech taková samozřejmost, jak jsem si myslela. O tom také až v příštím článku. Když se zde ubytujete se stanem, máte koupání v bazénu zahrnuté v ceně, tudíž se o jeho placení už nemusíte starat. Navíc majitelé jsou fakt extrémně milí a ochotní! Není to sice na nějakou dlouhou dovolenou, ale jestli bydlíte poblíž Hardeggu, který je přímo na hranicích, a nebo hledáte kemp, mohu tento jen doporučit!

Druhý zážitek je úplně z jiného soudku. Já tedy fotbalu nijak neholduji, ale přítel ano. Když přišel s tím, že ve středu hraje Slavia zápas se Spartou, po kterém budou slavit titul, dostala jsem chuť udělat něco neobvyklého a řekla jsem, že jdu s ním. Když se rozpršelo, tak sice říkal, že zůstaneme doma u přenosu, ale já už byla naladěná na šílenou vlnu, tak jsem řekla, že bych radši k tomu stadionu. Nikdo se sice nepopral, ale dýmovnice byly, ohňostroj byl a střecha Edenu také hořela, to jsme se dočetli ale až na internetu. Všude kolem policajti a následně i hasiči, o kterých jsme si mysleli, že přijeli kvůli ohňostrojům.

Pro mě bylo rozhodně zajímavé toto zažít a ačkoliv bych sama nevymyslela, že takto budeme trávit odpoledne, jsem ráda, že jsem se rozhodla to podstoupit. Nenudila jsem se a teď mám na co vzpomínat. Toto mé rozhodnutí zúčastnit se derby totiž podpořil tweet o tom, že jestliže bude váš den normální, za pár dní si na něj ani nevzpomenete. A já najednou dostala chuť z toho do té doby normálního dne udělat ten nenormální. A je to pravda. Na takový čtvrtek jsem už zapomněla, ale co se dělo ve středu, na to budu vzpomínat ještě dlouho.

Zažili jste vy něco, na co budete ještě dlouho vzpomínat?

Ahoj, je to se mnou těžké, ale slibovaný článek z Paříže opět nebude. Nebudu se tu na nic vymlouvat, jsem prostě líná si přetáhnout fotky z mobilu do počítače, heh. Doufám, že se mi to ale během července už povede! Proto tento článek věnuji svým kosmetickým nákupům, které jsem tento týden udělala v Yves Rocher a DM. Tak jdeme na to!

Jako poslední tu mám dekorativku a nějaké ty miniaturky. Začneme třeba s těmi miniaturkami, abychom to pak zakončili dekorativkou. Miniaturky jsem pořizovala na dovolenou. 

Když někam takhle jedu, nedám dopustit na toto kombo šamponu a kondicionéru od Alverde. Mám je už vyzkoušené a vím, že mým vlasům sedí a nepoškozují je. 

Suchý šampon Batiste je taky zaručený úspěch. V jistých chvílích už stažené vlasy prostě nestačí a člověk nechce vypadat a cítit se jako totální mastňák, že jo. Což vypadat. Ale cítit se tak, to je pro mě ještě horší!

Další tří věci - korektor, gel na obočí a řasenka - mi došly. Korektor a gel na obočí vlastně už ani jiný nepoužívám, ale Colossalku jsem si brala po dlouhé době. 

Já za dvě hodinky odjíždím na dovolenou. Než jsem tento článek dopsala, dost se to přiblížilo. Jsem ale úplně bez nálady, protože nám zrovna dnes přišli dělníci montovat nový kotel s bojlerem. Do mé šatny. Mám půlku šatny v háji. Zrovna tu půlku, kterou používám. Zbyla mi ta s poličkami, kde dosáhnu tak maximálně na dvě a pak už je to moc vysoko, takže mi jsou k ničemu. Nebudu si mít kam věšet oblečení. Jsem z toho dost nešťastná, do mého pokoje se skříň nevejde, což nevadilo, dokud jsem měla použitelnou šatnu. Teď se z ní stala kotelna. Achjo. Jen jsem to potřebovala někam napsat a doufám, že mi ta nálada z toho nezkazí celou dovolenou. Doufám, že na to zapomenu, hned jak opustím byt.

Já jsem si nepředpřipravila žádné články, tudíž bych se chtěla rovnou i omluvit, že teď vycházet nebudou. Uvidíme se ale znovu příští středu a nebo víkend! Podle velikosti podovolenkové deprese. Taky jste po dovolený vždycky tak hrozně smutní, že už skončila?

Co jste si v poslední době pořídili vy?