Na tento typ článků většinou schraňuji fotky několik týdnů, než je napíši. Tento na tom nebude o moc jinak. Radši píši o aktuálních věcech, které se zrovna dějí, a spotřebovance si hold nechávám na takové ta období, kdy není nic moc aktuálního. Ale i tak je píši ráda, jinak by tu nebyly! A co se mi od jejich posledního dílu povedlo dopotřebovat?

Dlouho jsem hledala nějaký ten ideální deodorant a konečně se mi to podařilo a osvědčila se mi značka Borotalco. Tato vůně sice není má nejoblíbenější, ale to nic nemění na faktu, že fungoval přesně tak, jak měl. 

Bezbarvý lak na nehty od Miss Sporty používám dlouhodobě při každém lakování jako podklad a neskutečně se mi osvědčil. Poměr cena/výkon je naprosto suprový!

Zubní pastu s příchutí zázvoru jsem koupila v německém DM, ale možná je k dostání i tady v Česku. Chuť pasty byla taková jiná, než jste nejspíš zvyklí z klasických past, mně ale sedla a mohu ji jen doporučit.

Čistící maska od Neutrogeny byla příjemná, ale pro mé časté používání ne úplně vhodná, ale to je má chyba výběru. Každopádně plnila svou úlohu dobře.

Pěny na holení od Baley mám nejradši a za tuto papájovou bych strčila ruku do ohně. Teď mám tu s bílou čokoládou a ta je úplně jiná, psala jsem si o ní ale s Verčou a ta říkala, že ta její je úplně stejná jako všechny předchozí, takže mám asi jen chybný kus. No, povím vám o ní, až ji spotřebuji! 

Krém na ruce s vůní červeného jablka byl moc příjemný a krásně voněl. Byla to ale limitka, jestli si dobře pamatuji, ale na eshopu Yver Rocher je stále k dostání v jejich záložce outlet. 

Balzámy na rty od Carmexu jsou u mě taková klasika, téměř v každých spotřebovancích se objeví. Zatím jsem nenašla nic, co by je překonalo. 

Na tento arganový olej si také nemohu stěžovat, plnil přesně to, co měl. Příště bych si ale pořídila větší lahvičku, tuto jsem měla moc rychle vypotřebovanou. 

Tělová mléka od Neutrogeny mám hodně ráda a proto vás nejspíš nepřekvapí, když tu napíšu, že tuto značku a i konkrétně tento krém bych si klidně pořídila znovu a vám ji mohu taky doporučit. Hlavně jestli máte suchou pokožku jako já teď přes zimu. 

Z toneru Syoss - Platinum jsem byla neskutečně zklamaná. Téměř vůbec nic s vlasy neudělal, mám takový pocit, že i normální fialový šampon vytáhne z vlasů žluté tóny lépe, než tento toner. 

Šampon a kondicionér od značky Urtekram jsem měla ráda a proto ho mohu doporučit i vám. 

Vlasovou masku od Alverde jsem měla několikrát a jsem s ní spokojená. Konkrétně tato je na suché a roztřepené vlasy. Ty po ní byly jemné a lépe se rozčesávaly. 

Vlasové máslo s avokádem a bambuckým máslem je mou stálicí a nemohu na něj dopustit. Dokáže mi krásně zjemnit vlasy a dodat jim hydrataci. 

Denní krém od Alverde s divokou růží jsem poprvé vyzkoušela z nějakého vzorečku, který jsem vyhrála v giveaway. Hned mi bylo jasné, že si budu muset pořídit i plnou verzi. Tento krém je lehký a dodává pleť hebkou a rychle se vstřebává. 

Znáte nějaký z mých vypotřebovaných produktů?

Je osmý týden v tomto roce a mně se opět zalíbilo téma v blogerské výzvě od Verči, kterou najdete zde. Téma pro tento týden je "Oblíbená TV show" a já si tady z toho tak trochu udělám třináctou komnatu a napráskám vám na sebe všechny ty blbosti, které v televizi sleduji. Tedy ne v televizi, ale na počítači, protože nemám nervy na všechny ty reklamy v televizi a navíc ji ani nemám. No, to se jen snažím zakecat to, že vám na sebe jdu naprášit věci, kterými se moc nechlubím a téměř všichni z okolí se mi za ně smějí, když se o nich zmíním. Tak už to nebudu protahovat a jdu na to.

DIY článek tu už pěkně dlouho nebyl a z části za to může i to, že je náročný na čas. Tentokrát jsem ho ale měla dost kvůli zrušenému výletu do Vietnamu a tak jsem se rozhodla, že si konečně dám dohromady všechny ty mé věcičky, které si schovávám z cest a různých akcí. Doteď jsem je měla různě poházené po pokoji a doufala jsem, že je nepoztrácím. Proto jsem se rozhodla pro výrobu krabice, do které je uložím.

Začala jsem tak, že jsem si krabici vylepila látkou. Nechtěla jsem, aby byly vidět její záhyby, které jsou patrné z předchozí fotky. Následovalo oblepení krabice čistým papírem, jelikož má krabice černé nápisy, které by mohli prosvítat skrz trojúhelníky. Těmi jsem se chytala na celou krabici lepit. Papírem jsem zakryla látku, jež vykukovala z krabice.

Po té, co jsem si takto krabici připravila, přišla ta nejpracnější část celého tohoto DIY. Jelikož jsem se rozhodla, že chci celý design krabice poskládat ze stejných trojúhelníků, musela jsem si je všechny narýsovat, vybarvit a vystříhat. Některé jsem teda nechala bílé, některé vystříhala rovnou z časopisů, některé vybarvila fixami a nejvíce jich dostalo barvu pastelkami. 

Když jsem si myslela, že jich mám dostatečný počet, začala jsem oblepovat víko krabice, která mezitím celá zaschla po lepení látky a papíru. S připravenými trojúhelníky se mi ale nepovedlo oblepit ani samotné víko, takže jsem přidělávala další a kladla je na krabici tak, jak se mi líbilo. Musím se přiznat, že tato mravenčí práce mi zabrala celý den. Tedy od úplného začátku výroby až po konec. Jsem ale ráda, že jsem se do toho pustila, konečně mám místo, kam mohu uložit své vzpomínkové předměty a ve výsledku jsem z krabice nadšená! Není sice dokonalá, je vidět, jakým způsobem byla vyrobená, ale mě se to právě takto líbí. 

Omlouvám se za jiné světelné podmínky na fotkách, které byly bohužel pokaždé jiné, ale tyto fotky se nedají nafotit najednou. 

Schováváte si taky různé vstupenky, pohledy od kamarádů a nebo jen předměty, které vám připomínají nějakou událost?

Každý den není naprosto ideální a někdy prostě prožíváme absolutní dny blbce. Před pár dny se mi rozbila myš k počítači a dnes sluchátka. Toto jsou vlastně jen maličkosti, o tom jsem vám původně ani psát nechtěla. Ale i to se hodí k tématu.

Dnes ráno jsem měla vylézt z letiště v Ha Noiy. Měla jsem v neděli letět s kamarády procestovat severní Vietnam, ale nezmiňovala jsem se o tom tady. Přece jen plány mají ve zvyku nevycházet a já jsem se bála, že když to budu křičet do světa, tak to nevyjde. Řekla jsem to jen pár lidem z mého okolí. Na blog jsem se chystala přidávat články o tomto výletu až z jeho návratu. Ale ani toto nepomohlo.

Jenže pak přišel koronavirus. Docela dost jsem to sledovala, nebyla jsem z toho nadšená, protože jsme měli letět přes Peking. První jsem se bála viru, pak toho, že nám zruší let a pak toho, že nám let nezruší. Kamarádky mamka byla ale ještě víc vystrašená z viru, že kamarádce řekla, abychom zrušili letenky. Vlastně jsem nebyla tolik proti. Letenky jsme tedy zrušili a naštěstí nám vrátí celou jejich částku. A víte co? Ten let z Pekingu do Ha Noie stejně stornovali pár dní po tom, co jsme ty letenky vrátili!

No ani vám nemusím psát, jak jsem se těšila a jak mě to teď mrzí. Zdraví je ale přednější a příležitosti na to, se tam podívat, ještě určitě přijdou. Musím ale uznat, že s vrácením letenek odešel i strach z celého koronaviru. Já se ho prostě bála jen kvůli tomu přestupu v Pekingu.

A to už bylo vše z mého stěžovacího okénka. O víkendu se uvidíme zase u pozitivního článku! 

Zasáhl vás nějak koronavirus? Bojíte se ho? 

Když jsme s naší partou kamarádů z vysoké školy vymýšleli, kam pojedeme na výlet po zkouškách, jeden z nás navrhl, že nás provede po Brně, kde teď studuje. Sliboval nám to už vlastně několik let a tak bylo na čase koupit jízdenky a zařídit nějaký to Airbnb, abychom na sebe měli více času. A tak jsme se vydali do Brna. 

Plán výletu vlastně nebyl, chtěli jsme všechno řešit až na místě a podle toho, co se nám zrovna bude chtít. Ještě před cestou jsme se rozhodli, že koukneme na vilu Tugendhat, jestli by náhodou neměli místo na prohlídku a měli jsme fakt neskutečné štěstí! Sehnali jsme lístky na rozšířený okruh prohlídky asi tak 10 dní před tím, než se konala. Nevěřila jsem tomu, ale byla jsem šťastná, že se tam podíváme, byl to můj sen už dlouho.

Vila mě nezklamala. První jsme si prošli horní patro, kde jsou ložnice manželů, dětí a vychovatelky. Ze všech ložnic členů rodiny byl neskutečný výhled na celé Brno. Po prohlídce tohoto patra jsme se dostali do hlavního podlaží, do velké místnosti, která plnila hned několik funkcí. Ať už jídelny, obývacího pokoje, hudebního a čtecího koutku. Viděla jsem tuto místnost tolikrát na různých videích, ale to, jak je místnost prostorná a rozlehlá, ucítíte pořádně až po tom, co se do ní podíváte. Byl to neskutečný zážitek. Jako správné studenty stavebního inženýrství a technických zařízení budov nás nenechalo chladnými ani zázemí vily. Obdivovali jsme veškeré technické srandy v podzemním podlaží. Rozhodně doporučuji se do vily podívat i když má tak dlouhou čekačku. Jako studenty nás to stálo 250 korun. 

Následoval čas na oběd. Pro ten jsme zvolili vietnamskou restauraci Go Brno, kterou mohu všemi deseti doporučit. Byli jsme tam v době obědů a měli docela plno, na nás zbyl poslední stůl. Později odpoledne ale byla restaurace prázdná, takže jestli se vám nechce být v její narvané verzi, zajděte si na pozdní oběd. Po obědě jsme si šli projít centrum Brna, které mě příjemně překvapilo tím, že v něm nejezdila žádná auta. Bylo to neskutečně příjemné a bylo vidět, jak se s tím lidé cítí skvěle. Celé Brno měla takovou zajímavou atmosféru. Sice miluji Prahu, musím ale uznat, že v Brně jsem se cítila ještě o trochu lépe. A tak nějak jsem tam pochopila, co bratránek myslel tím, že Pražáci mají kyselé obličeje. 

Po procházce do centra jsme se vydali navštívit katedrálu svatých Petra a Pavla. Já nejsem nějakým velkým fanouškem kostelů a katedrál, vždy mě ale fascinuje, jak tak monstrózní stavby byli schopni lidé dříve postavit. Stejně jsem žasla i v této katedrále. 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

Ahojte,

tento článek jsem neměla v plánu psát. Vlastně mě to napadlo chvilinku předtím, než jsem se do něj pustila. Nakonec mě přesvědčil fakt, že jsem našla v telefonu fotku z koncertu, kterou jsem vyfotila asi omylem, když jsem si natáčela svou oblíbenou písničku. Takže jestli jsem ze sebe vypotila něco, co dává smysl, tak právě tento článek čtete.

Tuto skupinu poslouchám už od jejich turné "Hledá se žena", během kterého dorazili i do Volyně. Bylo mi nějakých 14 let a vím, že jsme tehdy přijeli ze školního výletu z Vídně, kde jsme byli v Prateru. No a mě bylo špatně z nějaké atrakce tam. Když mi autobus musel stavět, abych to rozdýchala, ostatní účastníci zájezdu, kteří taky mířili na tento koncert, se tvářili, že mě přizabijí. Koncert jsme ale stihli a mě se nakonec udělalo dobře, takže jsem si ho užila. Dokonce jsem i ulovila fotky se všemi členy. Jsou sice v hodně špatné kvalitě, protože mobily v té době, ale jsou to skvělé vzpomínky. Dám vám je sem pod článek.

Když skupina ohlásila pauzu, nebyla jsem ráda, ale na druhou stranu jsem si jen přála, aby byl Víťa v pořádku a koupila si lístek na ten poslední, který měl být poslední na nějakou tu dobu. S kamarádkou jsme se na koncert těšily, ale pak přišla zpráva, že koncert bude už bez Víti. Přišla vlna zklamání a strachu, co se tak zhoršilo, že se to musí řešit takto. Chvilkové přemýšlení o neúčasti na koncertu. Nakonec jsme se ale rozhodly jít.

Nevěděla jsem, co od koncertu čekat, když nebylo jasné, jestli vůbec bude někdo zpívat. Nakonec jsem ale musela před kapelou smeknout klobouk, co dokázali za těch pár dní dát dohromady. Kromě jedné písničky se povedly všechny. Horší bylo, že ta nepovedená byla jedna z mých největších srdcovek. Každopádně celé rozloučení bylo nakonec fajn ale i smutné. Čekala jsem ale, že celý koncert bude takový, ale pro mě byl extra smutný až konec. 

Co mě ale rozčiluje, je bulvár, který si dává na práci, aby vybral hejty a napsal z nich článek o tom, jak se od Mandrage odvrátili jejich vlastní fanoušci. Udělali z Víti hned feťáka, ano možná je, ale nikdo z kapely to neřekl. Netvrdila bych to tak s jistotou. Usoudili tak z fotek z Mejdanu z Impulsem, který byl v říjnu. Zajímavý, že předtím nikdo neřešil, jak Víťa vypadá. Teď píší, že už tehdy to bylo jasné. Pro ně je to ale super zpráva na to, aby měli prokliky, že jo. Je mi líto všech těchto lidí, které živí cizí neštěstí. Zajímalo by mě jejich svědomí, já bych s tím tedy žít nechtěla.

A já si teď přeji, aby se Víťa z toho něčeho dostal a porazil své démony. 

Byli jste na posledním koncertě? Posloucháte tuto kapelu?