Ahojte,
konečně mám za sebou veškeré ty šílenosti, které se týkají ukončování vysoké školy. No, ne tak úplného ukončování, povedlo se mi získat před jméno dvě písmenka, ale pokračuji dál. Celý můj červen se točil kolem státnic a tak vám v tomto článku povím hlavně o nich.
Když jsme dokončili se spolužáky zkoušky, radovali jsme se, že máme měsíc na učení se na státnice. Ze začátku jsem to fakt ocenila a s klidem jsem se každý den učila. Sice od rána do večera, ale prokládala jsem to přestávkami na běhání a cvičení, takže to nebylo tak šílené. Ale když jsem hodně cvičila a běhala každý den, tělu se to přestávalo líbit a tak jsem musela zvolnit tempo. Tím ale přestala odpočívat i hlava a učení už nešlo tak snadno a ke konci jsem z toho byla už doslova frustrovaná. Nebyla jsem schopná nic vnímat a tak jsem radši šla na demonstraci na Letnou, i když byla v podvečer jedné mé státnice. Jenže ten odpočinek před tím se tak hodil!
Když jsem šla na první státní zkoušku, nevěděla jsem vlastně, do čeho jdu. Nakonec ale fakt nebylo čeho se bát, stačilo k danému tématu něco vědět a zkoušející se vás už snažili navést na odpověď na otázku. Druhá závěrečná zkouška mi přišla ještě více v pohodě než ta první a bez problému jsem udělala i ji.
Na konci mě čekala už jen obhajoba bakalářské práce. Celou dobu jsem se ji bála nejvíce a všichni moji spolužáci to nechápali. Já jsem ale evidentně dobře věděla, proč se jí ta bát. Učitelé při zkoušení už vůbec nebyli tak milí, spíš naopak. Nepříjemně rýpali a byli kousaví. I obhajobu jsem ale zvládla, i když jsem z ní odcházela více vyčerpaná, než když jsem nedávno omylem uběhla půlmaraton. Tento úspěch jsme se spolužáky oslavili bazénovou párty.
A já mám konečně čas na psaní blogu a neskutečně se na to těším. Teď už se mě nezbavíte!
Jak jste prožili svůj červen vy?
