Ahojte,

dlouho (no snad hodinu) jsem přemýšlela nad tím, jestli vůbec tento článek napsat. Nebude to dost pravděpodobně nic veselého a jestli mne sledujete už od mého předchozího blogu, tak víte, že já takového smutné typy článků nemám vůbec ráda. No, ale rozhodla jsem se ho sepsat z jediného důvodu tedy, a to protože se chci jednou zasmát tomu, jak jsem hrotila první neúspěch u zkoušky. Takže se mi za to klidně můžete i smát, já se k Vám později přidám. :D

Ale aby to nebyl jenom zkouškový článek. Už celý den mám takový dost nepovedený. Napadl sníh, což bývá docela problém pro nás vesničany, kteří dojíždí autobusem z kopce, do kopce, po silnicích, o kterých sami silničáři říkají, že tam je to jedno, tam se jezdí jednou za dvanáct hodin. No, autobus s k nám přijel sice včas, ale včas rozhodně nepřijel do městečka, kde přestupuji. Nestihla jsem tedy první spoj. Tak jsem si říkala, že to nevadí, tak pojedu tím druhým, tím pořád stejně ten autobus do Prahy stíhám. Druhý autobus přijel přesně načas, ale ten další, na který tam čekal, ne. Takže nevyjel načas a já nestíhala. Když po pěti minutách se rozhodl, že konečně vyjede i bez nich (ještě tu byla šance, že to stihnu), autobus, na který se čekalo, konečně přijel. Ale než všichni lidi přestoupili, bylo o pět minut dýl a to už mi teda bylo jasné, že to nestihnu. Volala jsem mamce a ta na ČSAD, jestli ten autobus chvíli nezdrží. Tak prej jo. Nakonec bylo díky mne tří minutové zpoždění a já si říkala, že když jsem zvládla tohle, tak už mne žádná zkouška nerozhodí. Ale rozhodila...

Už u teoretické části jsem si nebyla vůbec ničím jistá, ale pořád jsem si říkala, že nějaký hodně zlý Éčko by to hodit mohlo. Pak rozdali příklady a mne bylo jasné, že končím. Ze třídy jsem vycházela s naprosto vražednou náladou a nechápala jsem, jaktože jsem to nevěděla, když jsem se na to učila 4 dny. A bylo mi to jasný. Všechno mi bylo jasný. Ale najednou to prostě nevyšlo. A chtělo se mi brečet. Ale ještě jsme čekali na výsledky hodinu a půl. Za tu dobu jsem se docela i smířila s tím, že to prostě nevyjde a že budu mít Fko. A pak mi ho i dali. Nejhorší je sedět v tý třídě s těma 30 lidma a tvářit se, že nebrečíte, když brečíte. A pak ještě jít podepsat to Fko a tvářit se přitom, že nebrečíte, když už jste všechny slzy v zápalu maskování spolykali. Když se vám to konečně povede podepsat, jdete s tím, že prostě utečete a někde se zavřete a v klidu se vybulíte. Ale ne, další omyl. V tu chvíli vás chtějí kamarádi v dobré víře, že dělají dobře, uchlácholit. Ale čím více vám říkají, jak to nevadí, že je to dobrý, tím více se vám všechny ty spolykaný slzy vrací. Když se vám konečně podaří opustit učebnu, vidíte před sebou prázdnou chodbu a říkáte si, že teď by to šlo. Nejste si ale jisti, jestli chcete, aby vás někdo při bulení kvůli "blbému" Fku viděl. Tak se rozhodnete, že si to raději nechápe na doma. Odhodlaným krokem a s hlavou dolů odcházíte. Ty slzy se vám pořád derou do očí a vy se to snažíme co nejrychleji rozmrkat, ale v tu chvíli přichází i pláčová nudle, kterou do sebe nasajete zrovna před největším hloučkem lidí. Pak už se jen snažíte tuto chybu víckrát neopakovat. Vycházíte ze školy, ale jako naschvál zrovna potkáváte hodně lidí. I své kamarády. Tváříte se jakoby nic, mě to přece nepoloží. A v duchu se stejně už vidíte, jak ležíte na posteli a bulíte do polštáře, takže si téměř nevšimnete, že už bulíte doopravdy. A tak zase začnete vše rozmrkávat, tvářit se, že jste naprosto v pohodě a skloníte hlavu zase co nejníže k zemi a s trochou štěstí nenapálíte do osvětlení. Čím více se blížíte k domovu, tím více si říkáte, proč vůbec chcete brečet. Vždyť je to přece zbytečný, ze školy vás nevylili. Nic takového, Přijde Vám prostě zbytečný. A pak na pokoji už bulíte jenom z toho důvodu, že jste se na to vlastně celou dobu tak těšili. No a když už v tom jednou jste, tak aspoň pořádně dlouho, aby to vůbec mělo cenu. A pak vám dojde, že tímto stejně nic nezměníte a dostanete silný záchvat učení se, který stejně skryjete za vlastní potřebu napsat článek o tom, jak jste neschopní...:D

Tak doufám, že Vás toto alespoň trochu pobavilo v tomto blbém období. Nepsala jsem to z důvodu, abych Vám tu brečela, ale abych se tomu jednoho krásného dne mohla zasmát. A Vy ostřílení zkouškaři, se už určitě smějete, jak je možné kvůli jednomu nezdaru v prvním pokusu takhle vyvádět...

 

Ahojte,

když jsem se zmiňovala o tom, že jedu do Primarku, někdo z Vás po mne chtěl HAUL, aby se koukl, co tam teď mají. Já jsem se rozhodla mu to splnit a k HAULu připíšu ještě takovou svou recenzi na Primark pro ty, kteří jste tam ještě nebyli. Já se totiž vrátila plná dojmů. Tak ale první co jsem si koupila.

Ahojte,

dnes jsem měla nařízený budík už na 5:40. V klidu jsem vstala, sbalila si a ještě chvíli jsem koukala na Óčko a jedla při tom. Pak nadešel čas vyrazit na bus. Už od rána jsem se bála a náš řidič je ukecaná povaha, takže jsem jela napjatá jak nit v nitkovém planimetru. Řidič se ptal, kam jedu a tak, tak jsme si chvíli povídali a řekl mi, že mi bude držet palce. 

Do Prahy jsem dorazila se čtvrt hodinovým zpožděním s jedinou myšlenkou a to: "Proč nemůže sakra známkovat outfit? To bych měla alespoň nějakou šanci". Dojela jsem se na kolej převléct, namalovat a vyrazila jsem do školy, kde jsem měla sraz s kamarádkou asi tak 3,5 hodiny před zkouškou. Ještě jsme si to spolu všechno procházely a jak se tak stává, čím víc se to blížilo, tím víc jsem se bála a chtěla jsem to mít za sebou!

Pan zkoušející nás napínal dost dlouho, přišel asi tak pět minut po tom, co měl. Chvíli si něco povídal, jemu bylo krásně no, když neskládal zkoušku. Já byla nervózní jak co, měla jsem pocit, že vůbec nic nevím. Naštěstí v tom svém povídání řekl, že když je nás tak málo, (na zkoušku přišlo jen 8 odvážných, míst bylo vypsáno 30) tak se k nám bude chovat, jako kdybychom měli předtermín, což bylo dost fajn. Hodně věcí nám odpustil, docela nám i radil. Díky těm jeho radám jsem přišla na dva ze tří příkladů. Když jsem si to zadání poprvé přečetla, začala mne chytat panika. Půlku věcí jsem tak narychlo z hlavy nevěděla. Něco jsem tam došmudlala a šla to odevzdat. 

No, v testu jsem si opsala blbě hned první část zadání, takže jsem to měla 100 větší, za což se mi vysmál. Naštěstí výpočty byly správně, když si to převedl na ty má čísla. Odvození mi chybělo, ale to jsem nějak neřešila. Druhý příklad jsem prý měla excelentní, ve třetím jsem prohodila cos se sinem, tomu se taky ušklíbnul, ale jelikož jsem byla první, kdo dobře spočet směrník, celkem to neřešil. Teoretickou otázku ani nečet, popsala jsem celou A4. Zavolal si mne na ústní, zeptal se, co bych chtěla za známku. Skromně jsem řekla, že Céčko by stačilo. Tak mi položil ještě dvě otázky a když jsem je zodpověděla, nabídl mi Béčko. No, byla bych debil, kdybych odmítla.

Jsem fakt šťastná, že jsem to udělala, zrovna tenhle předmět jsem chtěla mít z krku co nejdřív. Zajela jsem si do nákupáku pořídit nový krém, který jsem měla vyhlídnutý, tak na něj napíšu časem recenzi. Pak jsem dojela na kolej, dala si mango a snad 3 hodiny už koukám na videa holek z ACOS a užívám si, že dnes vůbec nic nemusím!

zdroj: http://www.yves-rocher.cz/

NEZAPOMEŇ NA GIVEAWAY

Ahojte,

zítra jedu do školy na poslední týden zimního semestru a zároveň to bude i poslední týden mého prvního semestru vůbec. Po tomto týdnu mne čeká jedno velké neznámé nesoucí název zkouškové. Harmonogram na tento pekelný měsíc jsem si sice už vytvořila, ale na některé zkoušky se ještě nemůžu přihlásit, protože nemám zápočty. Takže na tento týden je to jasné. Musím získat ty zápočty. I když, u jednoho se to asi nepovede, trochu s tím už počítám... Fu a pak to přijde. Zkouškové. V pondělí mne čeká jedna zkouška, v pátek další... A v sobotu jedu do Primarku do Vídně, takže to se toho taky o víkendu moc nenaučím. Takže budu muset tento týden a o víkendu nebudu mít čas na článek... Takže jsem pro Vás něco připravila na zítra.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli to fakt zorganizuji nebo ne. Plno lidí to odsuzuje ani já sama jsem si tím nebyla na sto pro jistá. Ale přece jenom jsem se rozhodla, že do toho pudu. Uspořádám menší giveaway na oslavu založení blogu. Takže zítra k večeru to tady čekejte.