Boj za byt v Praze - zvládnu to vůbec?

pondělí 27. dubna 2020

10 komentářů

Ahoj,
lidé mají plány, ale plány často nejsou tak přátelské, aby vyšly. Přesně tak totiž dopadly ty mé. Měla jsem plán, že po tomto semestru zůstanu ještě léto na koleji a zároveň budu chodit do práce, abych si do začátku něco vydělala. Ale pak začala korona krize a na koleji začali zavádět opatření, které ze Strahova, ze kterého si lidé už doteď dělali srandu, že je to horší jak věznice, udělalo věznici. Došlo mi, že bude lepší si najít nějaké bydlení už teď a nečekat na podzim. Taky bych totiž mohla strávit celé léto na koleji, kde se teď kvůli těm opatřením necítím úplně dobře. A bůhví do kdy budou, že jo.


Nebojte, nebyla jsem tak naivní, že bych si myslela, že to bude ta nejjednodušší věc mého života. A ani vlastně nehledám tak extra dlouho, abych z toho mohla být tak nějak zhrzená. Jsem spíš ve fázi počátečního šoku, kdy přijdete do něčeho nového a začnete narážet. Sice jsem četla některé vaše příběhy, že to bylo složité, ale něco jiného je číst to a něco jiného je to zažívat.

Své možnosti jsem začala zkoumat už někdy v únoru, kdy jsem se přidala do různých skupin na facebooku. Chtěla jsem si udělat jasný obrázek o tom, za kolik tak je to ubytování, co je dobrá cena a do čeho jít nemám. Koukala jsem hlavně po garsonkách, 1+kk a nebo o samostatném neprůchozím pokoji. 

Minulý víkend jsem odpovídala na první inzerát a minulý čtvrtek jsem měla jet na prohlídku. Ta se ale zrušila ještě dřív, než jsem tam stihla dojet, protože se našla jiná zájemkyně, která napsala prostě dřív. To jsem si řekla ok, nemohla jsi přece čekat, že to vyjde hned napoprvé. 

Hned v úterý jsem si domluvila další prohlídku v pro mě vysněném bytě. Přímo na Jiřáku. Jestli čtete můj blog déle, určitě víte, jak miluji Jiřák. Včera jsem byla na prohlídce. Jako malý úspěch jsem brala to, že jsem na ni vůbec jela, že se to nezrušilo ještě před ní. Věděla jsem ale, že je o tento inzerát velký zájem. S holčinou, která tam zůstala sama a hledala k sobě dvě spolubydlící, jsme si i docela sedly. Necítila jsem se s ní jako se skoro každým cizím člověkem - zamlklá a ve stresu. Příjemně jsme si popovídaly, byt byl naprosto nádherný a než jsem odcházela, tak mi dokonce řekla, že jí jsem sympatická. Následně jsem šla na procházku celá šťastná, protože jsem z toho fakt měla dobrý pocit a myslela jsem si, že to klapne. (A během té procházky vznikla právě fotka k tomuto článku, takže není zas tolik mimo téma, jak se může zdát.)

Večer ale přišla zpráva, že si nakonec vybrala někoho jiného. Aby bylo jasno, já se na ni nezlobím, má právo si k sobě vybrat, koho chce. Jen toto byl můj vysněný byt a pokoj. Možná proto mě to vzalo tolik. Každopádně jsem začala analyzovat, co jsem řekla špatně. A asi to byla věta "mám přítele, ale neplánujeme se k sobě zatím stěhovat". Nejspíš by bylo nejlepší jeho existenci zatajit, ale pak přijde na návštěvu a já chci vědět, že není problém, když tam přespí. Achjo.

Alespoň mám pro příště poučení, že žádný dobrý signál vlastně tak dobrý signál není a že zákon přitažlivosti nefunguje, když se to týká pražských realit. 

Vy, kteří toto máte za sebou, máte nějaké rady, co pomohlo vám při hledání? Nějaké vaše osobní strategie? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Botová krize zažehnána! | Recenze na Nike Tanjun

středa 22. dubna 2020

16 komentářů

Ahoj,
normálně by se na mém blogu tento příspěvek neobjevil. Teda, nikdy by mě nenapadlo psát článek  jen o tom, že jsem si koupila boty, ale víme, jaká je doba a já jsem za poslední měsíc zavřená na svých pár metrech čtverečních a tak mi jedna zásilka udělala neskutečnou radost. A taky se k tomu pojí něco, co vám chci říct a co vás možná pobaví. Mě to pobavilo. Tak jdeme na to!


Když už píšu článek o botách, tak vám alespoň řeknu, o jaké boty se jedná. Jsou to Nike Tanjun. Jsou neuvěřitelně lehké, látkové, takže horko v nich není a pocení nohou se také nekoná, a mají neuvěřitelně měkkou podrážku, takže si připadáte, jako kdybyste chodili po oblacích. Mě baví ale i svým naprosto jednoduchým vzhledem. Přesně ten mám nejradši. Nosím je na procházky a na běžné nošení a i když v nich proběhám celý den, nohy mě nebolí. Je to prostě pohodlí! Nehodí se ale do deště, nemáte-li rádi rybníky v botách a v zimě také nejsou nejpraktičtější obuví, jelikož by v nich byla dost zima. Nikdy jsem teda neměla odvahu si je v zimě vzít, ale umím si to dost dobře představit!

Možná se ptáte, proč vám takhle dobře mohu popisovat boty, které jsem si sotva koupila. Já už si je totiž koupila podruhé. Poprvé to bylo zhruba před třemi roky. Ihned jsem se do nich zamilovala a nosila jsem je mimo zimy pořád. Ještě teď jsou nositelné a nové bych si nekupovala, kdyby... No a teď to přijde. 

Když jsem opouštěla narychlo Prahu kvůli korona*****, nesbalila jsem si žádné boty, kromě těch, ve kterých jsem jela. A ano, jela jsem v zimních botách. V tu dobu mě nenapadlo, že budu mimo tak dlouho. Když ale začaly teploty atakovat 20 stupňů a já chtěla na procházku, bylo to docela peklo. V zimních botách jsem se pomalu ale jistě vařila. Od nohou. Takže peklo. Doslova. Mé tyto tenisky, druhé tenisky, veškeré baleríny, polobotky, dokonce i pohorky a kolečkové brusle (!), zkrátka vše, co by se v těchto teplotách dalo nosit, zůstalo v Praze. Tady jsem měla k dispozici zimní boty, staré zimní boty, ještě starší zimní boty, nejstarší zimní boty a zimní pohorky. Jo a taky boty na běhání, které jsou tak staré, že běhat se v nich už moc nedá. (Zdevastovaly mi chodidla jak dlouho nic před tím. Alespoň teď budou odolnější a já už se těším, až otevřou sportovní obchody a já budu moct běhat v pohodlí a bezpečí.) Rozhodla jsem se,  že není na co čekat a že prostě potřebuji boty. A tak se ke mně dostaly tyto krásky. Navíc ve slevě a bez poštovného. A jelikož tato akce v a3 sportu stále je a jestli něco sháníte, koukněte na jejich eshop!

Jaké boty máte nejradši vy?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥




Read More

Spotřebovanci 1.8

neděle 19. dubna 2020

21 komentářů

Ahoj!
V posledních spotřebovancích jsem vám avizovala, že jsem vytřídila i nějakou tu dekorativní kosmetiku a že se tu brzy objeví. Nevím, jestli se dá říct, že je to brzy (no na to, jak vydávám spotřebovance asi jo, heh), ale je to tu! 


Řasenka Total Temptation od Maybelline patří mezi mé nejoblíbenější. Řasy krásně zvýrazní a dodá jim objem už ve dvou vrstvách, které dávám vlastně se všemi řasenkami. Asi je to nějaký můj zvyk. Už mám koupenou novou.
Řasenku Eye Catching od Bourjois Paris jsem měla také hodně ráda. Je to podle mě ale úplně jiný typ řasenky než Total Temptation. Řasy nedělá tak výrazné, spíš je hezky pročeše a dodá jim černý nádech. Její efekt je méně výrazný, ale já jsem ho měla ráda na dny, kdy jsem se moc nemalovala, ale chtěla jsem na sobě mít jen řasenku. Přesně na tyto dny byla dokonalá. Obě tyto řasenky mohu doporučit.
Korektor Liquid Camouflage můžete vidět skoro v každých spotřebovancích. Né, že bych na sobě měla tuny korektoru, ale mám vždy jeden v Praze a jeden u rodičů a vždy se mi to sejde, že mi dojdou nastejno a pak jsou ve spotřebovancích hned za sebou, heh. 
Korektor HD od NYXu mi ale k srdci nepřirostl. Netrefila jsem úplně odstín, jak je vidět už z fotky. Ten od Catrice mi sedí dokonale. Ale ani jeho textura se mi moc nelíbila a nepracovalo se mi s ním dobře. Tento už si znovu nekoupím, ani správný odstín by to nezachránil.
Satin makeup base od Dermacolu jsem si kdysi kupovala na doporučení Petry LovelyHair. Jo, byla fajn, dělala, co měla, ale mě po chvíli začaly vadit ty silikony na obličeji a začala jsem raději používat denní lehký krém. Makeup pak sice nemá takovou výdrž, ale cítím se v tom mnohem lépe a pro mě je toto důležitější než mít naprosto dokonalý makeup.
Affinitone od Maybelline jsem nedopotřebovala, ale vytřídila jsem ho, protože už si ani nepamatuji, jak dlouho mi u rodičů ležel. Já jsem přestala používat makeupy úplně. Dávám přednost BB creamům, které mě tolik nedusí. Nepotřebuji nějak hodně něco zakrývat, vystačím si jen s lehkým sjednocením. Parfemace tohoto makeupu mi vůbec nesedla. Odstín byl sice super, ale znovu si ho taky nepořídím. 


Tak a teď se podíváme na oleje, které se mi také povedlo dopotřebovat najednou. 
Arganový olej mám hrozně ráda na vlasy. Vlastně jsem si od tohoto nepořídila žádný nový a už mi docela chybí. Tento jsem měla už několikrát a jsem s ním spokojená. 
Avokádový olej si mě nijak nezískal. Používala jsem ho občas na pleť a občas na vlasy, ale nemám chuť si ho pořizovat znovu. 
Za to malinový olej jsem měla hodně ráda. Používala jsem ho na pleť a dělal ji nádhernou. Musím se přiznat, že jsem si myslela, jak bude vonět jako maliny, ale moc ne. I tak jeho parfemace nebyla nepříjemná a já si ho nejspíš koupím znovu.


Na pleťovou masku od Isany jsem psala samostatnou recenzi zde. Abych vám ji ale shrnula i tady. Maska byla super, naprosto dokonale voněla! Skutečně pleť hydratovala a během relaxace byla skvělým společníkem. Až mě mrzí, že byla limitka a že už si ji nebudu moct koupit znovu.
Denní krém z divoké růže od Alverde je už ale mou stálicí. Už ani nevím, kolikáté balení mám. Splňuje přesně to, co chci. Je lehký, rychle se vstřebá, hezky voní, hydratuje a nestojí majlant. Jestli nebudu mít nějaký zvláštní chutě zkusit nějaký jiný a nenajdu přitom něco lepšího, pochybuji, že ho vyměním. Dokud mi tedy bude stačit. 
Balzám na rty od Neutrogeny jsem dostala někdy k tělovému mléku. Měla jsem ho u rodičů na stole. Jeho vůně byla příjemná. Hydratoval, ale nebyla to taková bomba jako Carmexy. Používala jsem ho ale ráda, jen jsem ho musela na rty nanášet častěji.
Zovirax DUO je mou stálicí zase v oblasti bojů s opary. Je to vlastně ta jediná mastička, která mi na ně funguje! 

Našli jste mezi mými spotřebovanci nějaké své oblíbence? 


Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Pletení

středa 15. dubna 2020

14 komentářů

Čas pořád neutíká a já mám stále svých pár metrů čtverečních, na kterých žiju. Potřebovala jsem si najít nějakou zábavu a vzpomněla jsem si, že jsem kdysi v pubertě zkoušela plést a že mi to vlastně moc nešlo. Našla jsem jehly, nechápu, že jsem je ještě neztratila, a pustila jsem se do toho! Jako první věc jsem si vybrala jednoduchou šálu, nemůžu mít od sebe hned na začátek nějaký přehnaný nároky. 



Nebudu říkat, že to všechno šlo v pohodě a hned. Nahazování jsem pochopila asi až po pěti minutách a x pokusech a ten vzor jsem pochopila až po tom, co jsem upletla snad 5 cm šály a zjistila jsem, že to dělám úplně blbě. Rozpárala jsem to a začala odznova. Nahazování jsem už naštěstí uměla, tak to už šlo rychle a brzo jsem dobře pochopila i ten vzor a odprostila se od postupu "tak teď uděláš tohle a pak tamto", který byl totálně na houby. Vždy mě něco vyrušilo a já zapomněla v jakém bodě jsem a pak sem to měla blbě, no škoda mluvit. Naučila jsem se na to kouknout a vědět, takže teď už mi to jde v pohodě. 
Pletu během sledování seriálů, ale taky během přednášek v online škole a řeknu vám, že nikdy jsem při nich nedávala takový pozor jako teď. 
Hned jak jsem zjistila, že to vlastně není tak hrozné, tak jsem si vysnila, že si jednou upletu ten svůj vysněný béžový svetr, který si chci koupit už dva roky, ale ještě jsem ten pravý nenašla. Tak snad se mi to jednou povede!
A jo, šála na léto je potřeba, heh. 

Naučili jste se taky něco nového?

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde


V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥





Read More

Jarní outfity | 2020

středa 8. dubna 2020

15 komentářů

Tento formát článku jsem psala naposledy na podzim a tak na něj přišel čas. Přemýšlela jsem, jestli ho vůbec budu dělat, když teď můžeme hezké outfity nosit maximálně tak na balkón a nebo s odpadky, ale baví mě tyto články psát, tak i toto jaro vám ukážu, které outfity bych si na sebe klidně vzala. Všechno toto oblečení jsem našla na modiu, které není samostatný eshop, ale je to významný český módní agregátor a inspirátor. Proto budou outfity z různých eshopů a ne jen z jednoho jak doteď. Tak už jdeme na to!
Tento článek vznikl ve spolupráci s modio.cz


Už se nemůžu dočkat, až vyrazím někam na výlet do přírody a do pořádných kopců! Minulé léto jsem dokonce slézala skálu, to byl na mě dost výkon. Učím se přestat se bát výšek a po malých krůčcích to jde. A jelikož mi v tomhle hezkém počasí to chození po přírodě fakt chybí, neváhala jsem ani chvíli, abych první outfit udělala právě sportovní a na procházku po skalách. Třeba do okolí Hřenska, tam se mi fakt líbilo! Jelikož je ve vyšších výškách větší chladno, přidala jsem k outfitu i lehkou bundičku. K leginám jsem zvolila trochu oversized mikinu, nerada mám na sobě celý upnutý outfit. Podle mě je nejlepší mít jen jednu půlku těla obepnutou. A pokud tento formát článku nečtete poprvé, možná už víte, co mám na tom outfitu nejradši a jestli jste tipovali ty barvy, tak přesně to je ono. Miluju to. 


Když se řekne femme fatale, představím si přesně něco takového. Ženské prvky, lehce elegantnější kousky a hlavně červená barva. Jo, ta barva je trochu klišé, ale stejně mi do tohoto pojmu jde. Dále jsem zvolila zlaté doplňky, které mi k červené barvě jdou. Hlavně náramek se srdíčky mi přijde krásný! Typ kalhot, který jsem pro tento outfit vybrala, naprosto miluji. Sama mám černé a nosím je ráda. Jsou pohodlné, vypadají elegantně a jsou skvělým obzvláštněním. Do těchto kalhot nejradši nosím upnuté věci, proto jsem zvolila bílé body. K outfitu jsem přihodila ještě červený cardigan, přece jen ještě nebývá takové teplo, aby se mohlo chodit úplně bez něj. Červené balerínky se skvěle hodily ke cardiganu, proto byly jasnou volbou. Kabelku jsem vybrala jednodušší černou se zlatými detaily. 


Tenhle outfit bych si hrozně ráda vzala na rande. V současné době ale nosím spíš outfit č. 1, v žádném případě si nestěžuji (!), ale každá holka by byla ráda občas ženská a ne jen sporťačka. Když ale začnete chodit se sporťákem, je riskantní takovéto věci nosit, protože to jdete jen na procházku a najednou lezete po skalách. Ještěže jsem byla sportovní, než jsem ho potkala, to by byl asi dost velký šok! Každopádně miluji ty šaty! O barvě se ani bavit nebudeme, ale vypadají neskutečně pohodlně a líbí se mi hodně i ta sukně! Už déle nenosím moc ráda tělové punčochy a tak byly černé jistotou. Když jsem uviděla ty s puntíky, přišly mi ještě lepší. Nejsem úplně podpatkový typ, mám je ráda na plesy, ale jinam je nenosím, proto jsem zvolila polobotky, které obouvám hodně ráda. Jelikož ještě nemusí být úplně teplo, vzala bych si i lehčí bundu. K těmto šatům se mi hodně hodí delší náhrdelník s přívěskem, který jsem našla stříbrný a tak jsem zbytek doplňků zvolila ve stříbrné. Pro větší ležérnost jsem outfit doplnila batůžkem. 

Jakou barvu máte na oblečení nejraději?


Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Výzva: Životní lekce, kterou jsem se naučila

neděle 5. dubna 2020

14 komentářů

Přišel 14. týden tohoto divného roku a mně se zalíbilo téma v blogerské výzvě. Dnešním tématem je životní lekce, kterou jsem se naučila. Sice jsem dlouho přemýšlela nad tím, o čem bych vám mohla napsat, ale nakonec jsem přišla na jednu situaci, kterou si pamatuji doteď a o které vám dnes napíšu. 


Bylo to někdy před deseti lety, já jsem zrovna chodila do deváté třídy základní školy a byla desátá přestávka. Ta velká na svačinu po druhé vyučovací hodině, říkali jste jí taky tak? Nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jedna má spolužačka rozhazovala kolečka salámu ze své svačiny po třídě.  (Jo, byla to kravina, ale o to tu teď nejde.) Některá kolečka skončila na stropě, některá zase na stěnách. Celá třída se tomu hrozně smála a nakonec padla domluva, že až bude třídní zjišťovat, kdo to byl, přihlásíme se všichni. 

Já jsem byla, a pořád jsem, hrozně pravdomluvná, dělá mi problém sebemenší nepravdu vůbec vyslovit, a taky důvěřivá.  A tak jsem tu naši nepsanou domluvu brala jako fakt. Když pak třídní učitelka zjišťovala, co se vlastně dělo, spolužačka, která to měla celé na svědomí, se přiznala. Pak přišla otázka, kdo to udělal s ní. A tak jsem se přidala a ke mně ještě jedna spolužačka. "Naštěstí" se stačilo přihlásit a ne to nějak dlouze komentovat. To bych asi nezvládla. Z celé třídy jsme to dodržely jen my dvě. A pak jsme musely třídní podepsat smlouvu, že ty mastné fleky zamalujeme. No, jděte na patnáctileté puberťáky se smlouvou, my jsme vůbec nevěděly, co smlouva je! 

Naučilo mě to, že ne všichni dodrží své sliby. Že slova jsou prázdná, nejsou-li činy. Jsem sice na jednu stranu důvěřivá a taková, že lidem chci věřit, zároveň mám ale pochybnosti při každých slovech. Bojím se těm slovům věřit, nejsou-li činy. Potřebuji vidět činy a ne slyšet slova. Naučilo mě to, že lidi si radši budou krýt své zadky a nebudou tu pro ostatní, když v tom uvidí až moc velkou námahu. Že se člověk musí spoléhat vždy jenom na sebe. A že i ta vděčnost za loajalitu časem zmizí.

Budete se mnou také sdílet nějakou svou životní lekci? :)

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More

Na slovíčko s eL: Žít normálně a nebo žít jen koronou?

čtvrtek 2. dubna 2020

19 komentářů

Vím, že jsem vám ve článku aktuality psala, že se ke koroně vlastně ani vyjadřovat nechci, ukázalo se ale nakonec, že přece jen je něco, o čem vám napsat chci. Není to žádný nářek nad aktuální situací (moje hodně oblíbená aktivita), ale spíš to, jak se v ní chovat. No, myslím, že to mnohem lépe pochopíte z článku.


Nepřijde mi úplně v pohodě celý dny sledovat zprávy. Bohužel toto je hodně oblíbená činnost mých rodičů, takže se obloukem vyhýbám televizi. Úplně mě to už štve, jak se vlastně pořádně nemluví o ničem jiném. (Proto cením Kryštofa Paletu, který na svém YouTube rozjel videa, která přináší pouze dobré zprávy. Najdete je zde.) Začala jsem opět koukat na filmy, protože na YouTube nemohu koukat dlouho, protože youtubeři také o ničem jiném pořádně nemluví. Jsem alergická na slova jako je "korona, karanténa, pendler, zákaz, vláda, Babiš, rouška". Asi bych přišla ještě na další, ale nechce se mi o tom dlouze přemýšlet. A abych řekla pravdu, už mě nebaví řešit pořád jen koronu. Nechte mě ale vám to vysvětlit, než řeknete, že lidi jako já to kazí.

Já všechna opatření držím. Už od 15.3. jsem nikde nebyla. Ani na nákupu. Chodím na procházky a chodím běhat, ale bydlím na konci světa, takže všude kolem domu les, takže jsem fakt v přírodě. Nikdy jsem tam lidi nepotkávala, teď se to čas od času stane, takže s sebou nosím roušku a vždy se dá poupravit trasa tak, abych se s někým minula na víc jak 5 metrů. Kdyby všichni drželi karanténu tak jako já, měli bychom vyhráno. 

Co ale hodně řeším, je psychická stránka věci. Nezvládám se věnovat jen tomuto tématu, potřebuji dělat hlavně jiné věci a ne řešit epidemii. Párkrát za den si zprávy sice přečtu a udržuji se ve vědomí, abych věděla, co se děje, ale nezabývám se tím moc. Hledám tam ty dobré zprávy. Jinak se ale snažím dělat věci, které bych dělala normálně, kdybych měla takový ten den, kdy nikam nejdu. Prostě se snažím žít tak, jako kdyby se vlastně nic nedělo.


Začala jsem hodně cvičit. Ráno cvičím jógu, dopoledne posiluji a mám kardio, odpoledne chodím běhat a před spaním dělám dechová cvičení. Ne tedy každý den všechno, to by se nedalo a tělo by to ani nevydrželo. Dávám si i dny odpočinku, ale cvičení mi dost pomáhá i na tu psychiku. Ze začátku jsem si hodně četla, ale bohužel na to už teď úplně není čas, protože se nám naplno rozjela online škola a mě to všechno hrozně dlouho trvá bez těch výkladů. A to se ještě snažím i odpočívat, ale stále mi to nejde.

Co mi ještě pije nervy, jsou lidi, kteří jsou až moc laxní a vlastně úplně vše ignorují. Navštěvují si koho chtějí. Asi jim spíš jen závidím, že nepřišli o ten kontakt se svými blízkými. A na druhou stranu mě to hrozně rozčiluje, protože to pak odneseme my, kteří jsme teď pořád sami. Vždycky mám chuť je proplesknout. To by možná trochu pomohlo. 

Jak trávíte tento čas vy a jak to nesete? A přiznejte se, koho už taky rozčiluje věčné téma "korona"? 

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥
Read More