Ahoj, když jsem před měsícem přijímala spolupráci se značkou Vely, netušila jsem, s jak divným pocitem budu tento článek psát. Myslela jsem si, jak bude celý můj život zalitý Sluncem a nic mi nebude chybět, místo toho cítím prázdno a divné pocity. O tom to ale dnes nebude. Dnes tu jsem od toho, abych Vám pověděla něco o vitamínech, které jsem vyzkoušela.

Vitamíny Vely jsou vyrobeny z přírodních složek, bez GMO, alergenů, barviv, konzervantů či přídavných látek. Filozofií značky je to, aby se ženy cítily skvěle ve svém těle v jakémkoliv věku a mohly si naplno užívat svůj život.

Značka nabízí vitamíny pro teenagerky, mladé ženy, těhotné ženy, ale i pro ty starší. Máte na výběr mezi vitamíny, které se postarají o krásu vašich vlasů, doplnění energie, zmírnění vrásek, vnitřní klid, atd. Je toho hodně a abyste se ve výběru neztratily, tým Vely pro Vás připravil kvíz, který Vám pomůže s výběrem ideálních vitamínů právě pro Vás.

Jelikož můj leden byl naplněný stresem až po okraj, bylo mi jasné, že si během února budu chtít odpočinout. Z toho důvodu jsem si vybrala vitamíny, které měly přinést vnitřní klid. 

Samotné balení je upcyklovatelné a nápadité. Příchuť těchto vitamínu má být borůvková, já se přiznám, že v tom borůvky necítím. Když jsem si gumídkové vitamíny vzala poprvé, byla jsem z chuti zaskočená a vlastně mi ani tolik nechutnala. Hned u druhého gumídka už to bylo dobré a na chuť jsem si zvykla. Je sladká, jen nevím, po čem chutná. 

A pomohly mi vitamíny? Musím říct, že během února jsem se cítila dobře. Měla jsem v tomto měsíci i stresovější týden, ale i tak byla má nálada dobrá a nenechávala jsem se tolika věcmi rozhodit. Od tohoto čtvrtka jsem ale jako na trní. Úplně neviním vitamíny, že si s tím neporadily, určitě nebyly navrženy pro to, aby se vypořádaly s válkou, ne? Jsem tedy trochu zaskočená. Celý měsíc jsem se psychicky cítila dobře, ale teď, po tom čase, kdy by měly být vidět výsledky, se dobře necítím. Je to ale tou dobou.

Co na vitamíny říkáte?

Těším se u dalšího článku,

Ahoj, dnešní článek nebude ani tolik o slovech, ale o fotkách. Minulý víkend jsem byla na výletě, na západu Slunce na Trojmezí. Fotila jsem jen na mobil, protože ke svému foťáku jsem si stále nebyla schopná koupit novou krytku, tu svou jsem si zničila v Norsku, ale myslím, že to fotkám neublížilo! Jo a fakt jsem si nemyslela, že tolik sněhu ještě letos uvidím.

Těším se u dalšího článku,

Ahoj, už jste si někdy zkoušeli něco přát a přitáhnout si to do života? Zákon přitažlivosti se tomu říká a věřím, že jste to tady na internetu už potkali. 

Já jsem k tomu lehce skeptická, nemyslím si, že to funguje úplně pomocí vyslovení přání, ale tou snahou, kterou musíme vyvinout, abychom danou věc získali. Je to super v tom, že si opakujete, co si přejete a nezapomínáte na tom makat. Jsem hold více racionálně založený člověk. A já vím, že aby zákon přitažlivosti fungoval, musí se pro to něco dělat. Myslím si ale, že ta akce by měla být o dost větší než vyslovení přání. 

Minulý týden jsem si ale něco přitáhla i já! A vlastně to byl i důvod, proč nevyšel žádný článek. 

Kolega, se kterým často zabíjím čas v práci, odjel na dovolenou a tak jsem si řekla, že si udělám nějaké přesčasy, abych nemusela pak trávit v práci moc dlouho, když odečtu ty pauzy na kafe.

Nenasadila jsem moc vysoké tempo, v pondělí a úterý jsem si nadělala každý den hodinu. Ve středu mi ale zazvonil telefon, volal projektant, který po mě chtěl, ať dodělám projekt do pátku, že už mi poslal podklady. Byla středa, říkala jsem si, že to nějak zvládnu, ale tak nějak jsem začala tušit, že budu pracovat hodně. Práce nebylo málo.

Zkrátím to. Nakonec jsem si za celý ten týden nadělala 10 hodin a projekt jsem odevzdat zvládla, byl to ale dost velký stres. Každou volnou chvíli jsem trávila prací. Zavedlo mě to k myšlence o zákonu přitažlivosti. V úvodu jsem vám prozradila svůj pohled na něj a musím uznat, že po tomto týdnu na něj věřím o trochu víc. Sice jsem si ty přesčasy chtěla udělat, v žádném případě jsem ale nechtěla takovýto masakr. 

Musela jsem kvůli tomu, abych to stihla, vynechat angličtinu. To jsem vám ještě nepsala, co? Začala jsem chodit v práci na angličtinu, každý pátek si povídám s lektorem, který mluví jen anglicky a je to úplně jiný level než školní angličtina, kde vám vše vysvětlí česky. No, snad mi to umožní naučit se víc mluvit!

Věříte na zákon přitažlivosti?

Těším se u dalšího článku,

Ahoj, už dříve jsem vám psala, že se necítím ve spolubydlení dobře a že bych chtěla odejít. Toto mé rozhodnutí nakonec překazila finanční stránka a tak se to tehdy nestalo. Už ale od jara, kdy jsem se po bydlení koukala poprvé, jsem se těšila, až odejdu. Myslela jsem si, že to bude až další jaro, ale urychlilo se to a zrovna teď vám píšu článek z gauče v novém bytě. 

Hledání nebylo jednoduché. Požadavky totiž byly dost konkrétní a to stěžovalo celé hledání. Nakonec to naštěstí netrvalo nijak extra dlouho, jen tak měsíc. Trávila jsem hodně času na internetu hledáním a každým upozorněním od realitek a nebo bezrealitky jsem s sebou trhla. 

První byt, který jsme viděli, vypadal dobře a byl i za skvělou cenu. Mě ale neoslovila lokalita, ve které se nacházel. Už když jsem čekala na realiťačku, cítila jsem se tam zle a tak jsem už šla na prohlídku s tím, že tady to stejně asi neklapne. Bylo mi to trochu líto, ale necítila jsem se tam dobře. 

Druhý byt, který jsme viděli, byl docela malý, měl malá okna a světlá výška byla také hodně bídná. Tento byt by byl hodně útulný pro jednoho člověka, ne pro dva. A ještě byl docela dost drahý.

Třetí byt, který jsme viděli, byl láska na první pohled. Hrozně jsme ho chtěli a byl by dohozený mým kolegou, tudíž by nám to ušetřilo plno nervů, protože nikdo jiný se na něj do té doby nešel podívat. Nakonec tam bylo tolik problémů, že jsme se rozhodli do něj nejít. Mrzelo nás to oba dva, ale co se dalo dělat. 

Čtvrtý byt, který jsem navštívila, jsem chtěla. Byla jsem na něm ale sama a než jsem to stihla příteli přetlumočit, vzal to někdo jiný. Volala jsem paní majitelce až druhý den, že máme zájem, v tu dobu už dva zájemci řekli, že to chtějí a tak jsme byli až daleko v řadě. Znovu jsem si skoro poplakala, ale bylo to poučení. 

Pátý byt vypadal dobře už na fotkách, byla jsem jen lehce skeptická ohledně velikosti okna. Na prohlídku jsme šli až večer a tak jsme nemohli posoudit denní světlo. Rozhodli jsme se, že bychom ho vzali, ale pan majitel říkal, že už na to má vážnou zájemkyni, která řekla, že to bere před námi, ale že si to s ní ještě potvrdí a tak jsme nevěřili, že by to mohlo vyjít. Nakonec to vyšlo! Byla jsem šťastná a vyčerpaná. A taky fakt ráda, že už to máme za sebou.

A tak bydlíme a je to boží. Mít svoje doma.

Chtěli byste článek s tipy, jak sehnat byt?

Těším se u dalšího článku,