Ahojte,

už od malička mám občas takovou vadu na kráse. Tou jsou opary. Opary po celý hubě ideálně tři za sebou. Dobře, teď trochu přeháním, ale řekněme, že s nimi mám bohaté zkušenosti. Našla jsem pro vás i nějaké babské rady. Já si našla své osvědčené a po dalších jsem už ani nepátrala. Musím ale přiznat, že jsem našla pár zajímavých a některé určitě vyzkouším.

Ještě než se začtete do článku, chtěla bych vás pozvat do své giveaway o skvělý Mary-Lou Manizer.

Zásady bojů s opary

Jak bojuji s opary já?

Za celý svůj dosavadní život (ano, ano, velmi dlouhý doba, takže už můžu poučovat :D) jsem vyzkoušela fakt hodně přípravků na opary. I výtažky z marihuany. Co mi ale pomáhá nejvíce je Zovirax DUO. Jasný, když už se opar udělá, tak ho okamžitě žádnou mastičkou nezaženete. Ale než se udělá, může se vám to povést. Mastička pak i urychluje celé hojení. Dále je na opary fakt dobrá zubní pasta, protože vysušuje. Když pomažete opar vrstvou pasty (nebo prý skvěle fungují krémy na akné, to nemám, tak nemám doma ani krém na ně, takže nemohu posoudit) a necháte si ji na puse přes noc, celou existenci oparu dost viditelně popoženete. Jen pozor na smývání pasty z pusy. Jde to pomalu, musíte být trpěliví. Musíte pomalu smývat všechnu pastu a ne ji najednou zdrhnout, jinak by se opět opar mohl rozlézt. Druhý den, co mám tu krásnou ozdobu, na ni beru led. Celou kostičku o něj rozpustím. Vždy ji dám do igelitového pytlíčku, aby mi voda z ní netekla všude. Většinou opar přes noc splaskne a výrazně se zmenší. A to chceme. Ale opět pozor na popraskání. Když už je opar téměř vyléčený a zbývá po něm už jen stroupek, pod kterým se už ale neobjevuje ta "vodička", promažu ho párkrát za den balzámem na rty, aby se hezky hojil. Snažím se si stroupky neloupat a neponičit je. Ono je to ale těžké, občas se jen trochu usmějete a strup prdne a zásobí vás krví. Nebo prdne když jím. No, vím jak krev chutná. 

Z čeho vůbec opary jsou?

Určitě znáte takové to, že když jednou chytíte opar, bude se vám vracet vždy. To je bohužel pravda. A pak jsou tu takoví lidi, kteří když jsou v blízkým kontaktu s nakaženou osobou, tak nic nechytí. Tak to bohužel taky je a já této skupince lidí fakt závidím. My "oparáři" si musím pořád dávat pozor, abychom se třeba nenapili po někom s touto ozdůbkou. Ale nákaza není jediná možná příčina. Mne se hodně dělají ze stresu, zrovna teď jeden mám a to to zkouškové teprve začalo. Další možná příčina je oslabená imunita. Dalším skoro pravidlem u mne je, že když mám nemoc, mám automaticky i opar. No a zrovna když se cítíte na houby, tak se nechcete cítit ještě víc na houby. Dalším spouštěčem je i sluníčko, koupaliště a prostě krásné, ideální léto. Z dovolené u moře si ozdůbku vozím pravidelně. No a občas stačí i tady to naše počasí. No, těmto vlivům se moc dobře nevyhnete, takže se tím hlavně nestresujte. 

Babské rady

• Vitamín B - ten už mi tedy párkrát doporučovali. Mamka mi ho vždy kupovala v tabletkách. No nebavilo mne brát každý den jednu a navíc jsem ani neměla pocit, že by mi to nějak pomáhalo, takže jsem se na to vyprdla.
• Potírat stroužkem česneku nebo šťávou z cibule.
• Potřete opar droždím. Droždí má opar vysušit a navíc obsahuje vitamin B a to jak už víme, je prospěšný vitamín s bojem proti oparům.
• Ušní maz. Babské rady slibují rychlé vysušení oparu po tom, co ho potřete ušním mazem. Je to zajímavá teorie, nikdy jsem ji ovšem nezkoušela.
• Pijte vodu s citronem. Ne tedy jen v době, kdy máte opar, ale celoročně. Když už se nějaký ten opar ale přece jen udělá, přiložte na něj plátek citronu. 
• Použijte ocet, jestliže nechcete, aby se vám opar rozlezl po celé puse. Potírejte s ním ale jen postižené místo, ocet i vysušuje, tak ať si zbytečně nevysušíte rty. 
• Potřete opar medem. Med má protizánětlivé a antibakteriální účinky. A navíc s ním můžete opar i chladit, což snižuje bolestivost. 
• Jedlá soda. Stačí když smícháte trochu jedlé sody s převařenou vodou, uděláte hustší kašičku a tou opar potíráte.
• A jako poslední je tu náš starý známý alkohol. Potřete opar nějakým silným alkoholem, třeba slivovicí a slivovice vám pomůže opar vysušit. 

dnes jsem viděla video od Hanky B., která vzpomínala na své trapasy v líčení a v oblékání se, když byla teenager. Během videa jsem si vzpomněla na své trapasy, které jsem dělala, když jsem se snažila poprvé se líčit. No, myslím, že to jsou docela úsměvné historky, tak se o ně s vámi podělím. Přece si nemohu takovéto skvosty nechat jen pro sebe. 

Můj úplně první pokus o jakýkoliv makeup proběhl růžovým zvýrazňovačem. Ano, neonově růžovým zvýrazňovačem. Načmárala jsem si ho na celá pohyblivá víčka místo stínů a myslela jsem si, jak jsem krásná a děsně cool.  Běžela jsem se okamžitě pochlubit mamce, no mohlo mi být takových 8 (?), ta mi pochválila mé oční stíny a pak se začala ptát, kde jsem tyto skvělé stíny sehnala. Tak jsem nezapírala a řekla jsem jí, že je to růžový zvýrazňovač. Mamka okamžitě změnila výraz ve tváři a přikázala mi, ať to dojdu okamžitě smýt. 

Po tomto výstupu jsem viděla v trafice nějaký dívčí časopis, už si bohužel nevzpomenu, který to byl, a v něm byly oční stíny. Čtyry stíny, růžový, bílý, modrý a fialový. Časopis jsem si okamžitě koupila a byla jsem šťastná, že mám stíny, které mi mamka nezatrhne. No mamka mi je sice nezatrhla, protože o nich nevěděla, ale naše paní učitelka na základní škole, byla jsem tehdy asi v páté třídě, ano. Zakázala všem holkám se do školy malovat. No tak jsem používala růžový stín z časopisu tak, aby nebyl vidět. No sice nebyl vidět, že ani učitelka nic nepoznala, ale byla jsem namalovaná a cítila jsem se dobře, že jsem namalovaná. I když to nebylo vidět, chápete.

Další pokus o proniknutí do světa kosmetiky byl v podobě fialového laku na nehty od Vietnamců. Tentokrát se jednalo o docela neškodnou srandu. Lak nevadil ani mamce a ani paní učitelce, no ale mne po chvíli přestal bavit. Přece jen nebyl zakázaný a plno spolužaček ho nosilo také. Ale vystačila jsem si s ním až do druhého stupně.

Právě na druhém stupni základní školy přišla ta móda černých vodních linek. Pamatuji si, jak jsme si je poprvé s kamarádkou dělaly a jak to hrozně lechtalo a jak to bylo napoprvé fakt hodně nepříjemné. Tak, že jsem skoro nevydržela jeden tah. No, ale bylo to v módě a dělali to všechny mé spolužačky a tak jsem si ty linky začala taky malovat. Na ten nepříjemný pocit jsem si časem zvykla. No a nemůžete mít linky bez řasenky, takže jsem začala nosit i řasenku. Jenže v tomto věku toho moc o odličování nevíte, takže jednou za mnou mamka přišla a řekla mi, že se jí nelíbí, že už se maluji, ale že když to musím dělat, tak ať se alespoň odlíčím. No a já si začala drhnout oči pod sprchou. Pak až mi řekla, čím a jak se to vlastně dělá.

No, takže jsem byla už v takové osmé třídě, dělala jsem si černou vodní linku a řasenku každý den, jako by se nic nedělo. To mne ale také po nějakém čase přestalo bavit. Rozhodla jsem se tedy, že si budu každé ráno půjčovat mamky pudr. Naštěstí jsem stejně bledá jako ona, tak mi odstín seděl a nebyl to nějaký vyloženě trapas. No jenže za to mé každodenní používání jsem mamce celý pudr spotřebovala a prázdnou krabičku jí nechala mezi její kosmetikou. Doteď nechápu, že mi na to nic neřekla.

Někdy v deváté třídě jsem se rozhodla, že je na čase opět zkusit nějakou novou kosmetiku. Tentokrát jsem se rozhodla vrhnout se rovnou na make-up. Vybrala jsem si nejsvětlejší odstín opět u tich samých Vietnamců, od kterých jsem měla fialový lak a hned další den jsem si na ksicht naplácala vrstvu make upu a zařekla se, že bez něj mne už nikdo do mého konce života neuvidí. Vypadalo to příšerně, ten nejsvětlejší odstín nebyl vůbec tak světlý, jak by má bílá pleť potřebovala a já vypadala jako pěkná maškara na maškarní ples. Myslela jsem si ale, že když dám menší vrstvu, nebude to tak hrozný. Další den jsem to vyzkoušela ale ne, bylo to úplně stejně hrozný jako ten první pokus. 

Svůj původní výrok jsem změnila na to, že mě opět lidi uvidí bez makeupu a radši si koupila první tekuté linky a učila jsem se je používat. První pokusy byly opět příšerné, to nemusím ani zmiňovat. Ale díky tomu, že jsem prostě chtěla nosit linky i když nevypadaly dobře, jsem se je i naučila. Toto bylo někdy na konci deváté třídy. Na gymplu jsem se učila s kosmetikou od znova, tentokrát už se správnými odstíny a produkty. A vyprdla jsem se na černou vodní linku!

Ufff, to je dlouhé, snad to někdo z vás vůbec dočetl. Musím ještě říct, že mi jednou mamka řekla, že jsem se dřív líčila příšerně, ale že teď už mi to jde a umím to fakt hezky. Takže všechny tyto faily beru jako proces učení. Pamatujete si i vy váš úplně první pokus o líčení?

ufff, pro dnes jsem si splnila všechny své učící se povinnosti a nyní je čas i na blog a na článek. Na dnes jsem pro vás naplánovala mou pleťovou rutinu, ukážu vám, jak se starám o svou pleť. Předem upozorňuji, že mám plno, plno věcí na pleť, ale to je tvořené i tím, že mám půlku věcí doma a půlku v Praze, nedokázala bych si pořád jedny věci vozit tam a zpět. Na každém místě taky používám něco jinýho. No, asi jdeme tedy rovnou na to!

Avon Care Cocoa Butter krém používám vždy ráno pod makeup. Je to lehký krém, který se rychle vstřebá a hydratuje pleť. Když jsem hledala tento krém na ráno, neměla jsem nějak velké požadavky, prostě jsem chtěla, aby alespoň trochu hydratoval. To tento plní skvěle a na nějakou velkou hydrataci mám jiné věci.

Hydratační krém pod oči od Eucerinu jsem si pořídila teprve nedávno. Začala jsem své pleti věnovat více času, víc se o ni starat a nezatěžovat ji jen samým makeupem. V rámci nové péče o pleť jsem si řekla, že už je čas na nějaký ten krém po oči. Tento má kovový "hrot" který ochladí oblast pod očima. Samotný krém je příjemný a nemá téměř žádnou parfemaci. Krém používám dvakrát denně, jednou ráno a jednou večer.

Posilující kondicionér na oslabené řasy od Pierre René používám už déle, ale zatím jsem si na něj neudělala žádný názor. Buďto to nemá absolutně žádný efekt a nebo to prostě nevidím. Ani nevím, proč to dávám do pleťové rutiny, asi protože, že ho používám během všeho možného krémíčkování se.

Odličuji se micelární vodou od Mixy, kterou jsem zapomněla v Praze. Takže tu bude jen tento čistící gel na pleť od Mixy, který se snažím používat každé ráno a večer. Realita: Používám ho jednou denně ve sprše. Gelu nemám co vytknout, nemá nepříjemnou parfemaci, svou funkci plní a ani moc neubývá. Na fotce si můžete všimnout, kolik jsem ho spotřebovala od začátku zimního semestru.

Mým pokladem na hydrataci je určitě sérum od Lancome, Energie de Vie. Toto je můj menší zázrak, nejenže téměř neubývá, ale i skvěle hydratuje pleť. Pomalu docházím k názoru, že za tu cenu prostě stojí. Toto sérum používám v Praze každý večer.

Tak a už jsem u produktů, které používám, když jsem doma. Pleť čistím čistícím gelem od Avonu, tentokrát to ráno a večer fakt dodržuji. Tento gel se oproti tomu od Mixy hůř vymačkává, přece jen u čištění máte mokré ruce a to víčko jde hůř otvírat a následně musíte produkt ještě vymáčknout z tuby, u Mixy jen zmáčknete na pumpičku a ta se o to postará za vás. Jinak mu taky nemám co vytknout, plní svou funkci.

Dále používám na noc přírodní olivový krém od Ziaji. Tento krém má hutnější konzistenci a déle mu trvá, než se vsákne. Proto takhle navečer. Sice nemá nejlepší parfemaci, ale svou funkci plní. Hydratuje. A parfemaci jsem taky už zažila horší, takže jestli chcete hydratující krém na suchou pleť za pár kaček, mohu doporučit tento.

Bio kokosovou péči od Saloosu mám v čokoládové a pomerančové verzi. Tu pomerančovou verzi mám v Praze. Kokosovou péči používám na suché místa na své pleti, které se mi čas od času objeví. Nebo prostě na hydrataci podle potřeby, věčně jsem vyprahlá jak Sahara.


Skoro bych vám zapomněla ukázat své masky na pleť, které používám jednou týdně doma. Všechny jsou od Freemana.  Okurková maska slibuje odstranění nečistot, zlepšení vzhledu, odstranění známek únavy a stresu a sametovou pleť na dotek. Je ale slupovací, takže ji tolik nepoužívám. Bahenní maska slibuje silnou hydrataci a senzačně hebkou pleť. Tuhle masku používám z těchto tří nejradši. Kaolinová pleťová maska má čistit póry a zpevnit pleť. Tato maska mi ale pleť docela dráždí, takže jsem ji už dlouho nepoužila.

Co používáte na pleť vy?

Ahojte,

je středa, což znamená, že je čas na nový článek. Dnes konkrétně přicházím se svou sbírkou laků na nehty. Vlastně až díky tomuto článku jsem zjistila, že bych se, v rámci laků na nehty, dala charakterizovat třemi barvami - nude, růžová a červená. Když jsem přemýšlela, jak vyfotit laky spolu, abych nefotila každý zvlášť, zjistila jsem, že mám jen tři laky které nejsou nude, růžové a nebo červené. Tak začneme rovnou těmi třemi! 

Šedý lak od Miss Sporty, který usychá do matna, pro mne nakonec byl zklamáním. Hned jsem jsem zaregistrovala, že existují laky, které mají tuto vlastnost, věděla jsem, že nějaký takový musím mít. Miluju všechno matné. Jenže lak sice do matna uschnul, během jednoho dne se ale všechno matné ošoupalo a lak se dál vesele leskl, jako by se nic nedělo. 

Černý lak, opět Miss Sporty. Ačkoliv jsem se na začátku článku charakterizovala třemi barvami, mezi které černá nepatří, právě tato barva v mé sbírce nesmí chybět. Na černých nehtech se mi prostě něco líbí snad už od patnácti. A ne, nebyla jsem v té době emo.

Zlatý lak od Dermacolu je mou naprostou klasikou na Vánoce. Je to vlastně průhledný lak, který v sobě má neuvěřitelné množství zlatých třpytek. po nanesení 3 vrstev budete mít neuvěřitelně zlaté nehty. Tento lak mohu jen doporučit. Byla to vlastně láska na první pohled.

Světle červený lak od Catrice mi přišel nedávno jako výhra v giveaway. Okamžitě do mé sbírky zapadl, dokonce jsem ho už měla i na nehtech. Vydrží v pěkném stavu tak pět dní.

Další světle červený lak od Essence mi už dochází. Jejich "normální" kolekci, ze které je ještě tento stařík, jsem měla ráda. Od té doby, co začaly frčet gelové laky na nehty a Essence je začalo dělat taky, přestala jsem jejich laky mít ráda. Jeden jejich gelový jsem vyzkoušela a okamžitě se mi sloupal.

Červený lak od Miss Sporty. Přesně tento odstín je můj nejoblíbenější červený. Je to přesně ta červená, kterou bych si dala na nehty, kdybych se měla obléct jako femme fatale. Mám už několikáté balení, to mluví za vše.

Tmavý červený lak jsem kdysi od někoho dostala. Je to pro mne přesně ten typ laku, na který prostě musím mít náladu, proto ho moc nenosím. Ale nemám mu nějak co vytknout, prostě lak na nehty, který plní vše, co má.

Vínový lak od Gabriely Salvete jsem si kupovala kvůli jednomu maturáku. Chtěla jsem sladit rtěnku, nehty a sukni. No nakonec to dopadlo tak, že jsem sladila rty a sukni, ale i tak se mi ten lak líbí.

Pastelově růžový lak od Miss Sporty je další mou stálicí. Celkově mám pastelovou růžovou hodně, hodně ráda a miluju ji i na nehtech. Myslím, že na nich vypadá skvěle. 

Růžový lak od Rival de Loop Young je takovým netypickým lakem. Má v sobě totiž částečky, který by měly dělat na nehtu vizuální efekt, že máte na nehtech kůži. Prostě leather nails. No ve skutečnosti to je tak, že máte hodně drsné nehty a blbě se odlakovávají, ale mám ho ráda a jednou za čas mu odpustím i tuto blbou vlastnost. Myslím, že jsem ho ale sehnala jako limitovanou edici. 

Růžový, třpytivý lak od Miss Sporty je dalším lakem od mé oblíbené značky na laky na nehty. Já mám vlastně docela ráda laky ze třpytek, ale to odlakovávání pak? 

Rival de Loop Young lak na nehty v zajímavém růžovém odstínu jsem už na nehtech také několikrát měla. Nějak si nevzpomínám, že bych kvůli něčemu řekla, že byl špatný, tak asi nebyl.

Miss sporty metalický růžový lak na nehty jsem vyhrála v nějaké giveaway a ještě jsem ho na nehtech neměla. Musím to někdy napravit, jsem docela zvědavá, jak bude vypadat.

Neonově růžový lak od Dermacolu je mou srdcovkou na léto. Každý léto vypotřebuji nejméně jedno balení. Tato barvička si mne prostě získala, ačkoliv jinak neonové barvy moc ráda nenosím.

Průhledný lak od Miss Sporty je nutností v mé sbírce, používám ho totiž pod všechny laky, aby mi po nich nežloutly nehty. Kupuji si tento pořád dokola.

Bílý lak od Miss Sporty používám, když chci zvýraznit barvu laku, který přes něj přetřu. Samotný ho moc ráda nenosím, přijde mi, že samotná bílá nevypadá na nehtech až tak dobře.

Krémový lak od Essence je snad jediný lak od Essence, který mám ráda. To bude tím, že prostě není z té jejich gelové kolekce, ale tento konkrétně byl blogerská limitka. 

Třpytivý lak od Essence mám taky z doby, kdy ještě neměli gelovou kolekci. No už mi spíš hodně dochází, ale snad ho ještě jednou použiji. Je to opět lak se třpytkami, takže se mi líbí, ale jsem líná ho odlakovávat, proto ho zase tolik nepoužívám. To určitě znáte.

Meruňkový lak od Trend It Up je mým prvním a posledním zástupcem této značky, kterého mám. Také o něm řeknu jen to, že si na něj nepamatuji nic špatného.

Světle béžový lak od Catrice mi přišel ve výhře v giveaway právě se světle červeným lakem od stejné značky, který jste před chvílí viděli. Sice jsem ho ještě nezkoušela, ale očekávám stejné vlastnosti. Vlastně si ho za chvíli mám v plánu dát na nehty.

Světle béžový lak od Miss Sporty mám už déle a vlastně je odstínem hodně podobný tomu od Catrice. 

Béžový lak od NYC jsem si koupila vlastně jen proto, abych se přesvědčila, jestli jsou jejich laky stejně na nich jako jejich rtěnky (sice vypadají skvěle, ale balení stojí za nic a když se mi otevře rtěnka v kabelce a celou mi ji "zmaluje" zevnitř, nemohu ji nazvat dobrou rtěnkou) a tvářenky, které nemají naprosto žádnou pigmentaci a nejdou nabírat. S lakem jsem ale byla nakonec spokojená, loupal se mi méně než gelové laky od Essence.

Jakýma barvami laků byste charakterizovali sebe?

Ahojte,

dnes bych vám ráda něco pověděla o paletce, se kterou jsem strávila hodně času, kterou jsem používala téměř každodenně. Jelikož mi ale začali docházet mé oblíbené růžové odstíny a světlý stín, rozhodla jsem se, že už je na čase ji ulevit a koupit si novou paletku. O té nové někdy příště, teď je ale na čase se "rozloučit" s tou starou. No rozloučit, samozřejmě ji nevyhazuji a odstíny, ve kterých není kilometrový kráter, můžu používat vesele dál. A jak se mi tedy s touto paletkou pracovalo?

Paletka je v plastovém, růžovém balení. Na své přední straně má kousek průhledného plastu, abyste mohli vidět, jak vypadají odstíny bez toho, abyste paletku otevřeli. Na tomto průhledném plastu se ale rády usazují rozprášené stíny, takže občas není zas tak průhledný. Pod ním je jednoduchý nápis - jméno paletky a značka, od které je. Nic víc, nic míň. To na designu paletky oceňuji. Na její zadní straně jsou tipy, jak se s paletkou nalíčit. Přiznám se, že jsem nepoužila ani jeden z nich, tak ani nemůžu hodnotit, jak na oku vypadají. 

Samotné odstíny mi přijdou velmi dobře poskládaný, vytvoříte z nich normální každodenní look, ale i nějaký slavnostnější na večer a nebo look na party. Měla jsem jen tuto paletku a vystačila jsem si s ní. Stíny s bází v pohodě vydržely na oku celý den.

Paletka má i svůj aplikátor, který jsem používala, když jsem ještě neměla kosmetické štětce. Když jsem stíny nanášela tímto aplikátorem, přišly mi ne příliš pigmentovaný a byla jsem z nich docela zklamaná. Má kamarádka si je pak koupila taky a bavily jsme se o nich a já jí řekla, že mi nepřijdou moc dobře pigmentované. Ona už v tu chvíli kosmetické štětce měla a říkala mi, že jsem jí řekla, že ty stíny nejsou moc pigmentované, ale ona když si je nanesla štětci, tak měla oči jako panda. Po té jsem si štětce koupila také a hned mi bylo jasné, o čem mluvila. Stíny hned měli lepší pigmentaci a já z nich přestala být zklamaná. Takže bych pro tuto paletku rozhodně doporučila nanášet stíny štětci a ten aplikátor rovnou vyhodit. Já ho tam nechala jen proto, že prostě neumím vyhazovat věci a je mi jich vždycky líto. 

Samotné stíny pak byly trochu prášivé, ale nebyla to taková katastrofa, že by se s tím nedalo pracovat. Většina odstínu je třpytivá, jen jeden, starorůžová, byl matný. Ráda bych vám napsala, jaké odstíny byly mé nejoblíbenější, ale to už určitě vidíte na samotné fotce paletky. Měla jsem hodně ráda všechny stíny z první řady, ty jsem používala klidně na celé víčko. Kromě tedy toho posledního hnědého. Stíny z druhé řady jsem používala jen do záhybu oka, proto nevypadají tak vypotřebovaně. A co bych o paletce řekla na závěr? Podle mne se jedná o hodně povedenou paletku na drogerii. S paletkami od Essence a Miss Sporty se nedá srovnávat. Jestli hledáte nějakou pěknou paletku z drogerie, doporučila bych vám právě Maybelline, dají se sehnat i za 250 korun, právě za tolik jsem koupila já tuto ve slevě. 

To by bylo pro dnes ode mne vše. Znáte tuto paletku? Co na ni říkáte?

Ahojte,

duben máme za sebou a to znamená, že je čas na shrnutí měsíce. Tento článek jsem sice plánovala už na víkend, nakonec jsem se ale rozhodla, že se mi vlastně chce něco vytvářet, takže o víkendu jste mohli vidět DIY. Teď už ale tomuto článku nic nebrání!

Škola se mi blíží do konce, už jen dva týdny semestru a pak začíná zkouškové. Tentokrát ale nemáme tolik zápočtových testů, za což jsem upřímně ráda, protože s těmi domácími úkoly bych to dohromady doopravdy nemohla stihnout. Dnes jsem dopsala poslední zápočet, snad dopadne dobře, teď už odevzdám jen "pár" domácích úkolů a všechny zápočty mám v kapse. A pak hurá na zkouškové, hrozně se těším, až ho udělám, jsem z té školy už celá vyčerpaná a občas podrážděná. Takže to o škole.

Během tohoto měsíce jsem si pořídila a přečetla knihu Továrna na sny od Anie Songe. Je tu vůbec někdo, kdo tuto knihu nezná? Musím se přiznat, že jsem knihu přečetla docela rychle i když Anie si přála, abychom četli pomalu a ovšem přemýšleli. Nevadí, mohu si ji přečíst znovu. Anie v knize popisuje její cestu, jak se dostala tam, kde je a radí, ať si vytváříme sny a za těmi si jdeme. Samozřejmě reálné sny. Píše i o tom, jak se z ničeho dá vybudovat něco. Snaží se čtenáře popostrčit, aby dělali to, co je dělá šťastnými. Tuto knihu rozhodně mohu doporučit. Já Anie při čtení nejvíce obdivovala v tom, jak byla odvážná. Protože na všechny ty super věci, které Anie udělala byla potřeba pořádná fůra odvahy. Zalíbil se mi způsob života, který Anie má. Je sama sobě šéfem a podniká. Každopádně jak už jsem psala, na toto je potřeba odvaha a v tomto ji fakt nemám. Takže ještě jednou smekám klobouk před Anie a i Lukášem, jsou to neskutečně inspirativní lidé.

Během dubna byly i Velikonoce a já jsem si během nich snad po 5 letech vytvořila vajíčka. No, byly jen tři, ale zabraly mi půlku odpoledne. Užívala jsem si to ale, pustila jsem si k tomu oba dva díly Princezny ze mlejna a chvíli jsem zapomněla na celou školu a jen si užívala výrobu vajec. Nejedná se o nic tradičního, ale mě se líbí.

Během dubna jsem se také rozhodla, že je na čase si pořídit nějakou pořádnou paletku, jelikož má od Maybelline už mi dochází, některé světlé stíny začínají být nepoužitelné. Sáhla jsem po této krásce od Too Faced a rozhodně si spolu rozumíme. Miluju ji za její vůni a za ty krásné odstíny. Rozhodně se jedná o největší radost za měsíc duben. No a taky odměnu za všechnu tu dřinu ve škole. Musím si to přeci nějak odůvodnit. :D

Poslední radost měsíce je můj nový účes. Odjakživa jsem nosila co nejdelší vlasy, protože právě jejich délka mi skrývala to, jak moc se mé vlasy dříve kroutily. Zvykla jsem si na to je mít dlouhé a nějak mi nedošlo, že vlasy se už vlastně ani tolik nekroutí a že bych mohla zkusit zase ty krátké. Já se střihám sama, nejsem úplný kopyto na ruční práce a mé vlasy se pořád trochu vlní, takže ani není těžké je ostřihat tak, aby to vypadalo dobře. Dostala jsem tedy chuť si radikálně zkrátit vlasy a udělala jsem to. Výsledek se mi na sobě moc líbí, necítím se utopená ve svých vlasech. Mamka mi je také pochválila. 

Můj duben nebyl nějak hodně zajímavý, přece jen teď trávím nejvíce času u školy. Ale i přes to mi přinesl pár neskutečných radostí.