Ahojte,

musím se přiznat, že jsem na dnes měla naplánovaný úplně jiný článek. Inspirace ale přicházejí rychle a zase odcházejí. A když dnes v noci jedna přišla, nemohla jsem ji nechat jen tak jít. 

Nemůžu usnout. Zase. V poslední době jsem hrozný nespavec. Vlastně ani nevím, kdy jsem se naposledy vyspala přesně tak, abych mohla říct, že jsem se probudila odpočinutá. No, v době úplňků mi nikdy nešlo moc spát, ale teď je to ještě horší a horší. Když jsem dnes konečně usnula, přišel opilý bratr z akce a vzbudil mě.

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Byla jsem vzhůru a když během noci nespím, mám většinou docela žízeň. A to se stalo i tentokrát. Neměla jsem ale ve své skleničce ani kapku vody a tak jsem si pro ni musela dojít do kuchyně. Už od dveří jsem viděla, že se něco děje za okny. Nedokázala jsem ale říct co, protože jsem neměla brýle a bez nich na dálku vidím absolutní nic. Položila jsem skleničku na kuchyňskou linku a vydala jsem se skrz obývák k oknu, od kterého jsem odhrnula záclonu a zadívala jsem se. Na první sníh? Nevěřila jsem svým očím. Mrkla jsem několikrát. Sněhové vločky tam ale stále byly. Sníh a v říjnu? Jo. 

Chvíli jsem zasněně koukala z okna. Pořád jsem nechápala, že se mi to nezdá. Chvíli jsem si i myslela, že jsem konečně usnula. To se mi ale nakonec podařilo až někdy o hodinu a půl později. Když jsem se ale ráno probudila, venku bylo bílo. Tak jo. Sníh v říjnu fakt nebyl jen v mém snu, ale byl tak skutečný, až jsem ráno nešla běhat. Při pohledu na teploměr, který ukazoval jeden stupeň mi totiž byla zima i bez toho, abych vůbec opustila dům.

To mě přivádí k myšlence, která už ale byla několikrát vyslovena. Já ji jen musím dát za pravdu. Letos se doopravdy nekoná téměř žádný podzim. Pravou barevnou chvilku jsem zažila jen nedávno, když jsem se byla projít po Stromovce. Napsala jsem si o tom do deníčku i článek, ale ještě jsem ho nepřepsala. Takže až se rozhodnu ho vydat, budou to spíš jen takové vzpomínky na jednodenní podzim, než článek, který navozuje podzimní náladu. No nevadí. Stejně doufám, že ten sníh ještě roztaje a že nám dopřeje ty nádherné přírodní barvy. Zimy si ještě užijeme.

Jak vnímáte letos podzim vy?

Ahojte,

o Oslu jsem vám už povyprávěla. Do článku se ale nevešlo velké množství fotek, které jsem stihla pořídit. Dnes vám je ukážu v článku, kde vlastně budou jen fotky. Tak mi dejte vědět, jestli jsem vás na Oslo nalákala!

 Náš Airbnb byt. Mohu ho jen doporučit! Najdete ho zde. 

 Oslo Cathedral

Ahojte, 

nedokážu si představit, že někomu, kdo sleduje můj Instagram, by uniklo to, že jsem byla v Oslu. Vlastně tam tím spamuji do teď a ještě chvilinku budu. Vám tady jsem o tom už také psala, že se tam chystám a že vám o tom napíšu. No tak je ta chvíli právě nastala. Připravila jsem dva články z Osla. Jeden tento, ten bude spíš o vyprávění a druhý, který vyjde ve středu a to budou zase fotky, které se jinam nevešli. Co si budeme nalhávat, přivezla jsem si jich fakt plno. A možná ještě přidám článek o tom, co v Oslu nevynechat. To ale ještě uvidím.  

Do Osla jsem jela s kamarádkou a vzhledem k tomu, že jsme o cestě začaly mluvit už rok před tím, než jsme ji uskutečnily, měly jsme plno času si zajistit ubytování. To jsme tedy začaly shánět až půl roku před cestou, ale měly jsme si z čeho vybírat a nakonec jsme našly úplně nádherný byteček a ještě za úžasnou cenu! Bydlely jsme u hostitelky Hyeran (zde) v hipsterský čtvrti Grünerløkka. Tento byt byl nějakých 5 minut pěšky od hlavního vlakového nádraží, takže jsme se po příjezdu do Osla dostaly na ubytování rychle. Byly jsme unavené, proto jsme si došly jen nakoupit do obchodního řetězce Kiwi a vrhly se na plánování následujícího dne. 

Hned ráno jsme se vydaly do tohoto kouzelného místa, které jsme vlastně měly taky tak pět minut od ubytování. Je to katedrála v Oslu. Takhle ráno tam nikdo nebyl. My jsme vlastně celkově cestovaly způsobem "nebudeme moc koukat na mapu a prostě půjdeme a uvidíme kam dojdeme". Takovéhle poznávání nových míst mám nejradši a kamarádka naštěstí taky není moc proti. Ta si jen vždycky najde místa, která chce vidět, ale moc neřeší, jak se k nim dostaneme. Takže první den jsme prochodily právě tímto způsobem. 

Ahojte,

mám pocit, že jsem toto léto nějak moc nakupovala, protože už píši asi třetí HAUL a to mě čeká ještě jeden z Osla a pak z Prahy, kde jsem se jen stavila v nákupáku po tom, co jsem se byla zapsat na kolej a zbyl mi čas. No, ale ještě se vrátíme k tomuto. Fotila jsem ho ve stejný den jako ten ze sekáčů. Tak jdeme rovnou na to!  

Tyto šaty jsem si vybrala už někdy v červenci v Takku. Mamka mi je koupila k narozeninám. Už jsem je na sobě i několikrát měla, nejsou úplně tenké, takže i trochu zahřejí. V rámci možností šatů. Oblíbila jsem si je teď na podzim s černými punčocháči a růžovými oxfordkami. Když s sebou nepotřebuji táhnout nějak moc věcí, tak si vezmu ještě růžovou kabelku a jsem spokojená. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

Ahojte,

abych se přiznala, tak jsem tentokrát úplně na tento článek zapomněla a tak ho dopisuji ve škole při čekání na předmět. Vlastně jsem si na něj vzpomněla dnes ráno, heh. No, ale tak mám nějaký ten čas, tak se s vámi opět podělím o svůj uplynulý měsíc. 

V září jsem si během cest do práce užívala východy Slunce. Řekla bych, že konečně, ale nevím, jestli je to tak dobré, protože to znamenalo, že už nevstávám za světla jako celé léto. A to nemám zrovna dvakrát ráda. I když tyto pohledy mi to pak vykompenzovaly. Do práce jsem ale chodila jen prvních 14 dni a pak jsem se už balila a těšila se do Osla. Celé září vlastně bylo ve znamená Osla, protože jsem se na něj tak neskutečně těšila! O něm vám ale dnes vyprávět nebudu, to si nechám na někdy jindy. Každopádně jsem už zveřejnila jeden článek, který jsem napsala právě v norské metropoli obklopená místní atmosférou. Článek najdete tady. 

Ahojte,

po návratu z road tripu jsem si začala psát deníček. To by nebylo nic zvláštního, už několikrát jsem si ho začínala psát, ale vždycky mě to po týdnu přešlo. Teď právě přichází ta divná věc. Já si ho píšu doteď a měla jsem ho s sebou i v Oslu, kde jsem si do něj napsala dva články, které bych s vámi chtěla sdílet. Ještě, že jsem ho s sebou měla, jinak bych si ty myšlenky, které jsem s vámi chtěla sdílet, neměla kam hodit.

Sedím s ručníkem na hlavě na nepříliš stabilní, ale krásný a stylový stoličce v našem Airbnb ve čtvrti Grüneløkka a snažím se přijít na to, jak je možné, že celé Oslo zahaluje neskutečný klid místních obyvatel. Jestli se od nich chce něco naučit, tak je to ta jejich neskutečná lehkost bytí. Nepřijde mi, že by tady byli ve stresu. Rozhodně ne víc než my. Nikam nepospíchají. Nebo při pospíchání alespoň nevypadají, že jsou ve spěchu. Místní obyvatelstvo na mě má dobrý vliv, protože zapomínám na svou misantropii. Jen tak popřeji prodavačce ve Vero Modě hezký den potom, co mě obere od 229,95 Kr. To se mi jen tak nestává. 

Včera jsem ležela na chill out lavičce na Aker Brygge. Nejen, že to místo skvěle vypadá, ale i je tam skvělá utoulaná atmosféra. Je tak lehké se tu ztratit ve svých myšlenkách. Možná proto se v nich chci nadobro ztratit. Vydat se do neznáma. Poznat víc z Osla. Poznat víc ze sebe. Urovnat si své hodnoty, které jsou po tomto létě divoké, ale díky Oslu už získaly svůj základní směr, na které je teď budu muset nasměrovat. 

Toto město je zkrátka dokonalým místem na relax. Nepotkala jsem místo s lepší uklidněnou atmosférou, než je tady. I na zdánlivě zaplněné Karl Johans gate je svým způsobem klid. I když se po ní v jednu chvíli prochází stovky lidí, nikdo na nikoho neřve.

Chci si vzít mobil s písničkami a kávu do rukou. Jít na houpající se molo na Aker Brygge a lehnout si na lavičku. Do uší si pustit pomalé písničky, ideálně norské. Zavřít oči a vnímat jen houpání mola a šumění Oslofjordu, které lehce ale nevtíravě narušuje muziku. U toho popíjet kávu a jen tak být. A přesně toto město navštivte, chcete-li jen tak bez podstaty být...