Je to sice teprve měsíc, co vyšly poslední spotřebovanci, ale mně zrovna začaly docházet snad všechny produkty, které jsem měla a navíc jsem třídila svůj šuplík s dekorativní kosmetikou a tak se stalo, že jsem nasbírala tolik věcí, že mám fotky hned na dva články. A nutno podotknout, že tentokrát píšu hned po nafocení, takže ani nebude měsíční prodleva! Dekorativní kosmetiku si ale nechám na příště a dnes se spolu podíváme spíš na pečující kosmetiku. No, spíš na produkty na vlasy, jak tak na to koukám.

Přírodnější řada produktů na vlasy od Welly byla sice trochu dražší investicí, na druhou stranu byla naprosto fantastická! Šamponu stačilo fakt málo a s hodně vodou napěnil a skvěle umyl vlasy. Maska byla hodně vyživující a už po jejím použití skoro nebyl kondicionér potřeba, proto mi ani nevadilo, že ho bylo o trochu méně než šamponu. Normálně tyhle rozdíly v objemu těchto dvou produktů úplně nesnáším. Tuto řadu bych si klidně pořídila znovu a dost o tom uvažuji!

O tomto šamponu a kondicionéru jsem vám už v nějakém článku psala, bohužel si nedokážu vzpomenout v jakém. Vím, že jsem je dost pomluvila, protože v tu dobu jsem měla hodně špatné vlasy a myslela jsem si, že za to mohou i tyto produkty. Postupem času jsem ale zjistila, že to nebylo touto kosmetikou, ale prostě vyčerpáním vlasů z odbarvování. S tím jsem skončila na bůhví jak dlouho, (achjo, ta fakt blond mi bude chybět!) a začala jsem víc pít, poctivěji brát vitamíny na vlasy z DM a zbavila se zničených konečků. Vlasy se daly do pohody. Tedy, v rámci možností. Vytáhla jsem tedy zbytky těchto přípravků a dopotřebovala jsem je a vlasům fakt neškodily. Spíš fungovaly, jak měly, beru tedy zpět, že jsou špatné. 

Masku na vlasy od té samé značky jsem si úplně zamilovala. V životě jsem snad necítila hezčí vůni masky na vlasy!

Udělala jsem velkou radost sama sobě, kdy jsem za měsíc vypotřebovala dvě mléka na tělo. To od Baley naprosto geniálně vonělo, ale na mou vysušenou pokožku v zimě nestačilo. V létě to bude ale přesně to ono, co potřebuji! Bylo lehké a rychle se vsakovalo.

To od Yves Rocher byl přesný opak. Nijak zajímavě nevonělo, spíš mělo neutrální krémovou parfemaci, ale za to hydratovalo, tak jak mělo. Takže na zimu ideál.

O vlasovém másle od Alverde tu už bylo řečeno plno, takže řeknu jen to, že mi vyhovuje a je mou stálicí, kterou ale bohužel momentálně nemám, protože karanténa. Na druhou stranu ho teď nepotřebuji, protože karanténa. 

Stříbrný šampon od Baley jsem kupovala někdy minulé jaro v Německu, ale hádám, že bude dostupné i v českých DM. Nebyl to sice takový zázrak jako to od Schwarzkopfu, ale i tak mi vyhovoval a přišlo mi, že tolik nevysušuje vlasy. 

Jaké produkty máte na vlasy nejradši vy? Máte nějaké své stálice?

Ahojte,

já jsem sice člověk, který na filmy zrovna moc nekouká, ale vzhledem k situaci jsem už nějaké viděla a nejspíš ještě nějaké uvidím, proto bych vám chtěla doporučit ty mé oblíbené. Nejsou to žádné novinky, málokdy koukám na nové filmy, musím na to mít náladu. Ráda si pouštím ty mé, o kterých to dnes bude. Chtěla bych z tohoto typu článku ale udělat spíš sérii po 5 filmech. Věřím, že se tipy na filmy budou hodit i až se svět vrátí do normálu. A alespoň mě to přinutí koukat i na nové filmy. Heh, cítím se, jako kdybych psala úvodní článek k sérii "Střípky z mého playlistu". Taky jsem chtěla, aby mě to donutilo poslouchat nové písničky! Předem upozorňuji, že všechny filmy v tomto výběru jsou spíš romantické komedie.

Těším se na vás u dalšího článku,
Lenka

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

Ahojte,

jelikož jsem slibovala víc článků a zatím to držím (!), povede se mi vtěsnat do týdenního plánu i toto téma z blogerské výzvy od Verči, kterou najdete zde. Dnešním tématem je můj oblíbený měsíc v roce. Nikdy jsem tedy nepřemýšlela o tom, jaký to je a ani mě to nikdy nenapadlo udělat. Neměla jsem to, že bych se na nějaký doslova těšila. Teď jsem se ale nad tím zamyslela a došlo mi, jaký mám vlastně dost ráda. A o tom vám dnes napíšu. 

Po dlouhém přemýšlení, jaký měsíc to vlastně je a ještě delším hledáním fotek, o kterých jsem tedy věděla, jaké chci, jen jsem nevěděla, kde je mám schované, jsem dospěla k názoru, že mám nejradši květen. A to kvůli jaru, který je všude ve vzduchu. Je už teplo a hezky. A všechno kvete a to je ten hlavní důvod! A ještě mám vlastně jeden postřeh. Pořád ještě je škola. Sice na ni nadávám, ale jsem ráda obklopena lidmi, se kterými do ní chodím. A je teprve před bouří "zkoušky". A to, že je to měsíc lásky, je už detail. Se kterým vám tedy povím jednu historku, aby ten článek nebyl úplně o ničem. 

Já jsem nikdy netrávila 1. máje v Praze a ani vlastně v žádným městě. Tím, že je to státní svátek, tak jsem vždy byla zavřená na vesnici, kde žijí sotva důchodci. A minulý rok jsem poprvé tento den trávila v Praze a sama, jelikož drahý měl závody. No a tak jsem se rozhodla, že také udělám něco pro své tělo a že si půjdu dopoledne zaběhat. Nevím, proč mě napadla zrovna trasa přes Petřín, ale prostě mi to přišlo jako dobrý nápad. Vymyslela jsem si trasu a vyběhla jsem. Ještě jsem ani nedoběhla na Petřín a už jsem viděla, že to bude velký špatný. Všude byly stánky. Všude. Před stánky byli lidi a za stánky zase stánkaři. Nevím, proč jsem si myslela, že to tudy půjde. Takže to vlastně bylo ztracené, běžet se nedalo nikudy. Takže z mého běhu se stala rychlá chůze. Když jsem se odtud konečně vymotala, běžet mi stejně nešlo a tak jsem to vzdala a jsem poučená. Na Petřín 1.5. prostě nelézt!

 Toto není reklama, jen můj oblíbený způsob trávení času! :D

Ahojte,

v poslední době jsem v líčení nasadila svůj starý dobrý způsob. Každý den vlastně dost stejný, ale mně vyhovuje. Lehce vystínovaná víčka přirozenými stíny, vlastně celé líčení jsem ladila do přirozena, až jsem občas nechápala, že tím trávím nějaký čas, když bych skoro mohla vylézt jen s řasenkou. Zůstala jsem ale u toho, že mě to pořád baví, i když nějaké experimentování šlo pryč. Teď mám ale dost času a tak jsem se rozhodla, že zkusím něco, co jsem nikdy nedělala a je to cut crease. 

U líčení jsem nekoukala na žádný tutoriál, jen jsem věděla, jak to má vypadat a že mám použít korektor po tom, co udělám, v mém případě, fialovou vrstvu, abych úplně oddělila víčko. Zvolila jsem fialové stíny nahoru a růžovo-hnědé víčko. Troufám si říct, že to vypadalo lépe, dokud jsem se nepokusila o světlou linkou na přechodu, která sice je vidět, ale úplně nevypadá, že by víčko oddělovala, spíš tak nějak spojovala dohromady. Jelikož to ale byl první pokus, nemyslím si, že by to byl úplný propadák. Každopádně jestli to budu chtít natrénovat, budu mít dost času. 

Jo a ke stínování jsem použila paletku od PetryLovelyHair. Tu první a ne tu "Čína lónčuje koronavirus, já novou kolekci". (Nemyslím to nějak zle, ale jak to ta Petra řekla.. Asi té nové kolekci jinak neřeknu! :D) 

Zkoušeli jste cut crease? Jak dopadl váš první pokus?

Ahojte,

jelikož jsem teď měla více času na čtení, dostala jsem se konečně ke knize, kterou jsem si chtěla koupit už snad půl roku až rok. Ten čas pořád tak rychle letí, takže si vlastně vůbec nejsem jistá, kdy to bylo. Nakonec se ke mně ale dostala tak, že jsem ji dostala od kamarádky k svátku, aniž by věděla, jak dlouho si ji pořizuji. Tak teď byla jasnou volbou.

Ani vlastně už nevím, jak jsem k Pétě došla, ale rozhodně to nebylo díky jejímu Instagramu ani blogu. Řekla bych, že za to mohlo YouTube, ale na kterém konkrétním kanálu už nevím. Jako malá jsem chtěla být letuškou. Nebylo nás náhodou víc? Hrozně mě lákalo si létat po světě a poznávat nová místa. A jelikož už od mala miluji lítání, tak jsem chtěla být ve vzduchu často. Tento můj plán ale selhal na tom, že letušky mají být pěkné a já si to o sobě nikdy nemyslela (jo, tak to bylo, nebudu to za nic schovávat). Kdo ale se sebou byl v pubertě spokojený? Takže na toto zaměstnání jsem radši zapomněla a smířila se s tím, že letuška nebudu. 

I z tohoto důvodu mě hodně bavilo číst si o tom, jaká vlastně ta práce letušky je. Věděla jsem, že to není jen tak, ale trochu mě dostávalo, kolikrát Péťu někdo pozvracel. Já tedy nelítám nějak extra často, ale ještě jsem si nikdy nevšimla, že by se to někdy stalo. Každopádně Péťa všechny tyto příhody vypráví vesele a navíc je docela dost velký střevo, tudíž i sama sebe dostává do vtipných situací a mě kniha vlastně dost bavila. Péťa o všem píše s humorem a tak jsem se kolikrát nad knížkou i pousmála. 

Nejedná se ovšem o žádný cestopis, i když je v knize několikrát zmíněno, kde všude byla. Nepředává v něm ale žádné tipy. Co mi na knížce ale vadí, je to, že Péťa v textu používá smajlíky. Chápu, že to svádí je tam dávat, ale mě se to tím pádem čte hůř. Ani jazyková stránka knihy není nijak vymakaná, ale myslím, že to by tomuto dílu ani neslušelo. Je to prostě pohodové a humorné čtení ze života letušky, které je naprosto dokonalé na odpočinek. 

Četli jste tuto knihu? 

Ahojte,

ozývám se v dost nečekaný den na mě. I když se přiznám, že v poslední době mi to psaní článků na středu a víkendy stejně nešlo. Ale teď se nejspíš budeme vídat častěji!

Všichni víme, jaká je doba a netřeba to tu znovu zdůrazňovat. Je jisté, že teď budeme chvíli více doma, než bychom třeba chtěli. Alespoň u mě to tak je. Respektuji ale rozhodnutí a vnímám ho jako správné, i když je to pro mě utrpení. Doufám ale, že ho budou respektovat všichni, aby tato opatření mohla zase odejít, nic jiného si vlastně nepřeji. K tomu ale musíme být všichni doma, jestliže vám to práce umožňuje.

Proto jsem se rozhodla, že se pokusím psát co nejvíce a naprosto ignorovat má nastavená pravidla ohledně publikování článků. A to publikování ve středu a o víkendu, jak už jsem zmínila. Nejsem si jistá, jak často články budou vycházet. Vím, že každý den u mě není úplně reálné, zkoušela jsem si to v červenci 2018 a vím, že bych z toho byla akorát otrávená. Zkusím tedy psát článek každý druhý den a klidně i o věcech, o kterých bych normálně nepsala.

Třeba jsem si totiž všimla, že články o knížkách nejsou zrovna nejoblíbenější na mém blogu a skončila jsem s nimi. Jenže knížky jsou zrovna teď to, co nás může zachránit před dlouhou chvílí, takže můžete očekávat nějaké recenze a zároveň i tipy na to, co si přečíst. Chci se i věnovat výzvě od Verči, ze které jsem sem už plno článků dala. Budu se věnovat i tématům, které bych normálně nepsala, protože bych zrovna daný týden chtěla vydávat jiné články a dané téma by mi nepřišlo natolik zajímavé, abych ho do týdne zařadila.

Vím, že klesne čtenost článků, že prostě nebude ve vašich časových možnostech všechny přečíst. Zároveň vám chci ale dát víc na výběr a taky možnost si přečíst něco jiného, než články o koronaviru. A toto je na dlouhou dobu naposled, co jsem na svůj blog toto slovíčko napsala. Jestli byste chtěli tedy můj názor na situaci, tak se podělím, myslím ale, že je toho teď všude tolik,  že nikdo nechce číst další názor. 

Doufám, že sama sebe ale udržím v psychické pohodě, abych byla schopná psát. Jestliže budu mít nějakou krizi, ta články přibývat nebudou. Jo, pomáhá mi se z toho vypsat a taky mi vždycky dáte skvělou zpětnou vazbu, ale černé myšlenky o nynější situaci prostě vůbec nezapadají do této mé filozofie. Navíc vám chci od situace ulevit a ne to ještě zhoršovat. 

Posílám vám všem plno síly a zdraví a uvidíme se fakt už brzy u dalšího článku. ♥

Ahojte,

v posledních střípcích (najdete je zde) jsem vám ukazovala zahraniční písničky, které jsem poslouchala, když jsem byla čerstvě puberťačka. Ukázalo se, že jsme je vlastně tak nějak poslouchali všichni. Už v těchto střípcích jsem vám slibovala, že další díl této série článků bude opět o 10 let starých písničkách, tentokrát ale z toho našeho českého rybníčku. Tak si se mnou pojďte znovu zavzpomínat a doufám, že se opět shodneme, že tyto hity a nebo jen kapely jsme znali všichni. 

Ewa Farna - Měls mě vůbec rád

Kdo z holek tento hit neznal a nezpíval si ho? Hned, jak ho Ewa vydala, poslouchala jsem ho a zpívala téměř na každém kroku. Když jsem dříve tancovala street dance, dokonce jsme ho s celou skupinou zpívaly na náměstí do mikrofonů. No to byl teda úlet! Vtipný je, že občas si tuhle písničku pustím i teď a jen tak sleduji, jak se Ewa změnila. Jak z této puberťačky vyrostla neskutečně silná žena (psychicky) a jak se vypracovala ve zpěvu.

Rybičky 48 - Emily

Rybičky 48 byla má první kapela, na jejímž koncertu jsem byla. Nepamatuji si, jestli jsem ji hodně poslouchala i před ním, ale když přijeli k nám a naprostá většina mých spolužáků na ni šla, musela jsem samozřejmě taky. Musím ale říct, že jsem si ji po tom koncertu fakt oblíbila. Tato písnička byla má nejoblíbenější. 

Black Milk - Sedmkrát

Jednou táta domů přinesl seznam alb, ať si něco vybereme. V tomto seznamu jsem našla i Black Milk s albem Sedmkrát. Představovala jsem si, že to určitě bude nějaká písnička o lásce a proto jsem chtěla i celou desku. Vlastně jsem si představovala, o čem přesně to bude a i jsem napsala svou verzi. Pak jsem si ji poslechla a zjistila jsem, že to vlastně o lásce není. Ale písničku jsem si i tak oblíbila.

Divokej Bill - Bagdád

Tuto písničku nahrál táta bratrovi do telefonu. Měl tehdy tu hudební vysouvací Nokiu a já jsem si ji půjčovala, abych tam mohla hrát hru se snowboardem a k tomu jsem si vždycky pouštěla tyto písničky, které tam natáhl táta. Takže jsem jezdila na snowboardu a právě tuto písničku si pamatuji. Jak "američtí blbečci házej bomby na Bagdád". Jinak u nás hrál celý tehdejší reperoár Divokého Billa. Třeba Plakala. Nikdy jsem nechápala, co znamenalo "kouřila mi"... Heh. 

Chinaski - Tabáček

Tuto písničku jsem si taky zpívala skoro pořád. Cítila jsem se dospěle, když jsem si mohla zpívat o tom, že mám pohodu klídek a hlavně ten tabáček, že jo. A odůvodňovala jsem si svou lenost právě touto písničkou.

Karel Kryl - Bratříčku zavírej vrátka

Aby to nebylo celý článek, že táta mi ukázal, tak se taky přidám něco, co mi ukazovala mamka. Byl to právě Kryl a pak taky Nohavica. Jenže tomu jsem v pubertě nerozuměla a dost pravděpodobně ani nechtěla rozumět. Musím ale říct, že už jsem do těchto písniček dospěla a že si je teď občas pouštím. 

Jaké české interprety jste poslouchali vy ve své pubertě?

O místech, které chci navštívit, jsem vám chtěla napsat už několikrát, ale vlastně jsem se k tomu ještě nedostala. Je totiž tolik míst, které bych chtěla vidět, ale když jsem pak už přímo v tom přemýšlení, nevím, které jsou těch TOP něco. Přece jenom se mi ale povedlo vymyslet 5 míst, které jsou pro mě zrovna aktuální. Tak vám je jdu teď představit!
Článek opět vzniká v rámci výzvy od Verči, kterou najdete zde. 

Zdroj

Možná s tím jsem už otravná, ale když jsem byla v Oslu, Norsko jsem si úplně zamilovala. Další mou vysněnou zastávkou se staly fjordy, které jsou symbolem tohoto státu. Má vysněná cesta vypadá tak, že uspořádám roadtrip právě po fjordech a ideálně dojedu až na sever. Toto je prostě mé místo 1, které bych chtěla vidět!

Zdroj

Do Vietnamu jsem měla letět zhruba před měsícem, ale zrušili nám let kvůli koronaviru. Stále ale zůstává na mém seznamu a doufám, že se tam podívám! 

Zdroj

Když jsem byla mladší, měla jsem hodně ráda Japonsko a Jižní Koreu. Pořád mi ty státy přijdou zajímavý oba, ale Jižní Korea mě asi učarovala trochu víc. Nejvíce bych se chtěla podívat do Soulu, Busanu a pak samozřejmě na Jeju Island!

Zdroj

Island má zajisté naprosto nádhernou přírodu a tu bych rozhodně chtěla vidět! Navíc je tu možnost vidět polární záři, kterou bych jednou rozhodně spatřit chtěla. Buďto na Islandu a nebo na úplném severu Norska. 

Zdroj

Kazachstán

Poslední stát, který vám tu dnes představím, je Kazachstán. Kazachstán není úplně primárně turistická destinace, to je právě jeden z důvodů, proč bych se tam chtěla podívat. Další důvod vidíte hned na fotce a to je jejich nádherná příroda. A poslední důvod je Astana - naprosto moderní město, které bych ráda navštívila. 

Jaké státy lákají vás?

Můj únor měl podle plánů vypadat úplně jinak a teď se měly na blogu objevovat jiné články. Plány ale mají ve zvyku nevycházet a tak přesně to udělaly i ty mé. Ale nevadí. I tak byl můj únor nabitý a já jsem si ho užila. Tak jdeme rovnou do článku!

Můj únor začal oslavou mých státnic. Jo, udělala jsem je v červnu. Když jsem ale říkala příteli, že až udělám státnice, musíme do Mondieu (OC Chodov) na horkou čokoládu, trochu zaprotestoval a řekl, že tam půjdeme, až je udělá i on. To se teď povedlo a tak jsem si asi tak po roce čekání na ochutnání této čokolády na ní konečně pochutnala. Byla fakt výborná, chutnala jako kinder čokoláda! Vypadá to sice, že je jí málo, ale já bych jí víc ani nesnědla. Je to naprosto úžasná věc na oslavy! Jediné, co tak sympatické není, je její cena, která je cca 140 korun. Alespoň to člověka donutí to mít jen jako sváteční záležitost a nebude na ni chodit každý týden. 

V únoru jsem také navštívila děčínskou ZOO, která byla menší, než jsem zvyklá, ale sympatická a pohodová. A vzhledem k tomu, že je únor, tak taky dost prázdná. Zvířata byla zvědavá a chodila za námi, takže jsme si je mohli pořádně prohlédnout. Také jsme na informační tabuli u vstupu zjistili, že největší ZOO v republice je ta v Chomutově a tak jsme si okamžitě řekli, že se tam musíme podívat. Byl jste tam někdo? Jaká byla?