Ahoj, jestli mě někdo z vás sleduje už hodně dlouho, ví, že Primark nemám ráda. Právě tento člověk se může divit, proč dělám HAUL z něj. Důvod je prostý. Díky své spolubydlící jsem se dostala v neděli na prodej jen pro kamarády a rodiny zaměstnanců, tudíž s málo lidmi. Bez front a tak. Toho jsem prostě musela využít! 

Pro všechny se Primark otvírá už zítra, 17.6.2021 a najdete ho na Václaváku. Primark máme 3 patrový, v 1PP je spodní prádlo, doplňky a boty. V 1NP dámské oblečení a v 2NP pánské a dětské, to abyste věděli, kam máte dyštak běžet. Pamatuji si, že když jsem byla v Primarku ať už ve Vídni, Drážďanech a nebo Berlíně, vždy byly problémy s XS a S velikostmi. Byly hrozně rychle pryč. To se teď naštěstí nestalo a já musím říct, že jsem si nákup užila. Obávám se ale, že je to naposledy, kdy toto o Primarku řeknu. S takto málo lidmi už ho nejspíš nikdy nezažiju. No ale jdu vám rovnou ukázat, co jsem ulovila a tentokrát to nebudu protahovat. Šla jsem hlavně pro pyžama a spodní prádlo. 

Difuzér - 90 Kč - o tom vám někdy napíšu, jestli to za to stojí a nebo ne.

Háčky na dveře - 65 Kč

Organizér - 55 Kč

Gumičky do vlasů 60ks, - 40 Kč

Béžové tílko - 47 Kč

Bílé a černé tílko - 60 Kč/ks

Sada kalhotek na ramínku - 130 Kč/3ks

Sada kalhotek v obalu, vínovo oranžové - 115 Kč

Sada kalhotek v obalu - 130 Kč

Pyžamo - 210 Kč

Braletka + kalhotky - 155 Kč/sada

Spodní část pyžama - 130 Kč

Horní část pyžama - 130 Kč

Chystáte se do Primarku? Co tam nakupujete nejradši vy?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde

Ahoj, někdy předminulý týden mi psala má kamarádka, jestli s ní nevyrazím na výstavu "Bylo nebylo" do Fóra Karlín. Ruku na srdce, sama od sebe bych si to asi nevymyslela, ale zase to nebylo něco, co bych hned odmítla. A tak jsme minulý víkend vyrazily a já bych vám dnes ráda pověděla, jak se mi tam líbilo a hlavně bych s vámi chtěla sdílet dojem z jedné věci. Tak jdeme na to!

Když jsem na výstavu šla, čekala jsem, že budeme klasicky procházet různé sekce, ve kterých budou vystavená jednotlivá díla malířů. Z tohoto omylu jsem byla vyvedena hned po vstoupení do sálu, kde mi tak nějak došlo, že je to vlastně "jen" jedna místnost. Projekce byla ale vytvořená hezky, takže mě tahle mrzutost po chvíli přešla a už jsem jen obdivovala díla. 

Vstupenky na výstavu jsem kupovala hned od 10 hodin a byl to první čas, na který šly koupit. Nakonec se to ukázalo jako hodně dobré rozhodnutí, neboť lidé byli vpouštěni po půl hodině a cca tak dlouho trvalo jedno promítání. Lidé z předchozí vlny ale i zůstávali a kochali se znovu a v sále jich najednou bylo tolik, že to vlastně kazilo dojem, takže jestli se na tuto výstavu chystáte o víkendu, doporučuji ji navštívit hned v první vlně. 

I přes to, že se mi výstava ve výsledku líbila a myslím si, že stojí za to, ji navštívit, byla jedna věc, která mi ji trochu znepříjemňovala. Ze začátku jsem se tomu jen smála, ke konci už jsem z toho ale byla otrávená. A to byly dvě holky, sestry, které výstava očividně vůbec nezajímala, ale přišly si tam pro fotky. Celé promítání jen pózovaly u pláten a navzájem se fotily. Trochu pochybuju, že vůbec věděly, na jaké výstavě jsou a co je za nimi. To uvidí až z fotek. Myslím, že na výstavu se chodí koukat se na díla a ne pořádat photoshooting. Neříkám nic proti tomu, že si člověk udělá pár fotek a nebo jednou-dvakrát nechá vyfotit sebe, ale to, co předváděly tamty, už asi zájem o umění nebyl. Nazvala bych to zájmem o lajky. 

Byli jste na této výstavě? Co říkáte na chování těch dvou holek? 

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, minulou středu vyšla první část mého wishlistu, který jsem se nakonec rozhodla rozdělit. Dnes bych vám ráda představila jeho druhou půlku, která se bude věnovat hlavně oblečení do města. Tak já už to nebudu protahovat a jdu rovnou na to!

Jako první tu mám pastelově modré šaty, které by se mi hodily na svatbu. Musím se přiznat, že jsem neodolala a tyto jsem si rovnou objednala. Jestliže mi ale nebudou, nechám je tu jako znázornění toho, co budu dál hledat. 

Nikdy nekončící kapitolou mého života jsou černé džíny. Ty, které jsem si objednala v lednu mi už ruply mezi nohama, jako vždy, nechala jsem si je sice zašít, ale už je to takové znamení, že budu potřebovat brzy najít nové. 

Další věcí, kterou dost nutně potřebuji, jsou basic trička a tílka. Ty své mám už seprané a obnošené a během léta nosím hlavně ty, takže jsou pro mě must have. Podle mě mají nejlepší v Takku, takže tam se chystám si skočit. 

Alenu Mornštajnovou jsem si oblíbila už při čtení Hany a tak bych si ráda přečetla i její Listopád, který už teď má skvělé recenze. 

Boty, po kterých toužím snad už 3 roky, ale nebyla jsem ještě v situaci, kdy bych si je mohla koupit, protože nejsou úplně nejlevnější, jsou Vasky. Teď už bych si je ale dovolit mohla a myslím, že se pro ně v nejbližší době vypravím, protože mé dosavadní boty v tomto stylu, jsou už nadobro donošené. 

Co máte vy na svém wishlistu? Kde nejraději nakupujete basic trička a tílka? 

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, minulý víkend jsem měla trávit sama v Praze, ale úplně se mi nechtělo ho promrhat u počítače a nebo procházkou městem. Víte, že já tyto procházky mám ráda, tentokrát jsem se ale rozhodla, že se raději podívám někam do přírody. Jsem od jakživa posera a proto jsem se bála sama vyrazit někam, kde to neznám. Ještěd miluji, vede na něj několik turistických tras a ne po každé jsem šla a tak byl cíl výletu dost jasný. Jelikož jsem jela sama, mohla jsem si naplánovat i delší trasu, která nakonec měla 26,2 km s převýšením 1080 m. 

Když jsem do Liberce dorazila, přivítaly mě docela děsivě vypadající mraky. Byly tmavě šedé a vypadaly, že se mi každou chvíli za něco pomstí. Došla jsem si do Tesca koupit svačinu a vyrazila jsem svou trasu. Hned po pár metrech jsem se začala proklínat za to, co jsem si to vybrala za cestu, protože vedla snad tou nejděsivější částí Liberce. Samý průmysl a divně vypadající autoopravny. Já, jakožto velký zločinožrout, jsem okamžitě za každým plotem začala vidět vrahy a násilníky. 

Jestliže ode mě budete chtít tip na správný začátek výletu, tak je to rozhodně projít bažinou a umáčet si boty hned v první půl hodince výletu. V první třičtvrtě hodince na sebe nechat skočit psa a odcházet s jeho packou obtisknutou mezi nohami a následně po první hodince na sebe omylem vylít část svého pití. To ale dělejte pouze v případě, že jdete do kopce, to je vám pravděpodobně docela teplo. 

Svůj výběr trasy jsem trochu proklínala i na stezce Karlov pod Ještědem - Kryštofovo údolí, protože jeho část byla mokrá, bahnité a ve vysoké trávě, tudíž ten nejlepší recept na držkopád. Ten jsem ale zvládla nehodit a přišla jsem do Kryštofovo údolí, které mě naprosto učarovalo! Malebná vesnička s horskými prvky. V Kryštofovo údolí jsem i zjistila, že je tu ten boží, velký viadukt, který se doporučuje na výlety! Okamžitě jsem si upravila trasu tak, abych šla kolem. A stálo to za to. (A taky jsem se vyhnula přechodu ne úplně malého kopce, takže dvojitá výhra!)

Z Kryštofovo údolí na mě už čekala stezka s názvem hřebenovka. Na začátku byla celá rozježděná od těžební techniky, takže se v ní nedalo jít. Fakt nechápu, proč musí jezdit po turistických trasách, když už mají pocit, že musí kácet. Ani na začátku a ani na konce mi ale hřebenovku nepřipomínala. Každopádně to byl zatím můj nejdelší výstup na Ještěd, ale nejpohodovější. Hodně do kopce to bylo jen na začátku, pak v půlce a pak se šlo do tak mírného kopce, že jsem to ani nepoznala. Závěrečný lehký výstup je u všech tras stejný. A možná jsem doufala, že tam nebude jezdit tolik aut, ale bohužel. 

Když jsem dorazila na vrchol Ještědu, byly všude mraky, foukalo to a byla zima. Myslela jsem si, že si jen rychle sním něco k sváče, přece jen mi bylo líto tam jít 22 kilometrů a pak se tam jenom otočit na patě, a jít dolů. Nakonec ale stačilo počkat pět minut, začalo svítit Slunce, oteplilo se a Liberec se odhalil. Na Ještědu jsem už byla 4x a jen na prvním a na posledním výstupu, jsem ho viděla. Nakonec jsem si tam tu sváču pořádně vychutnala, poslechla si zpěv a hru na kytaru od opilých Rusů, lokla si své Coca Coly, kterou jsem si jako odměnu nesla a vydala se zpět do Liberce. Přece jen pořád foukal ten vítr a mně začala být zima. A taky jsem chtěla stihnout dřívější bus a nepřijet domů až po osmé, že jo.

Cesta dolů byla už brnkačka, Ještěd jsem seběhla dolů za nějakých 35 minut. Mapy.cz ukazovaly minut 53, ale nenechala jsem se jimi zastrašit. Celkově byly o hodně pomalejší než já celou cestu. Zpět jsem šla klasicky po modré turistické. Šlo by to i příměji, přímo pod lanovkou, ale to jsem šla jednou a úplně mě to neokouzlilo. Je to prostě moc prudký kopec, šla bych to beztak déle než po té modré. 

Vrátila jsem se do Prahy a můj výlet se nesetkal s pochopením. "A proč jsi neřekla někomu, ať jede s tebou? To se ti chtělo samotné?". Ano. Chtělo. Ono se blbě shání člověk, který by šel s vámi, když máte všechny kamarády na jihu Čech a nebylo by pro ně jednoduché se zabalit a jet na druhou stranu republiky. Samozřejmě jsem se rozhodla pořádně až v sobotu, že pojedu. A za druhé, kdybych s sebou někoho vzala, musela bych radikálně zkrátit trasu a to jsem upřímně nechtěla. Chtěla jsem si tam dokázat, že zvládnu vyrazit na výlet i sama. Že nejsem odkázaná na to, abych si nonstop někoho sháněla. Nebaví mě to. Chtěla jsem si i dokázat, že zvládnu jít sama v pro mě neznámé krajině. Znala jsem až posledních 5 km z celého výletu. Byl to pro mě velký krok z mé komfortní zóny. Ani jsem se nebála, že neustojím tu samotu, ale že se spíš někde rozklepu strachy. Třeba i z divně hýbající se větve. Ten strašpytel ve mě. A snad 2/3 celé trasy jsem šla úplně sama a nikde nikdo. Jsem šťastná, že jsem to zvládla a myslím, že mě to svým způsobem posílilo!

Byli jste už na Ještědu? Jaký máte názor na cestování v jednom?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde

Ahoj, kdy naposledy se na mém blogu objevil wishlist? Já vlastně ani pořádně nevím. A určitě nebyl o oblečení, ale o bytových doplňcích. Teď po roce jsem ale začala toužit po nějakých věcech do šatníku. Když jsem se odstěhovala do Prahy a začala jsem se živit sama, šlo oblečení nějak mimo mě. Pořád byly důležitější věci, které jsem si chtěla pořídit. Teď ale při pohledu do mého šatníku vím, že budu muset pár kousků obměnit. Tak jdeme rovnou na to!

Wishlist jsem nakonec musela rozdělit do dvou částí, dnes vám představím sportovní věci, někdy v následujících týdnech vám ukážu i ty ostatní věcičky, které jsem si vysnila. 

V Praze mám pouze jednu sportovní podprsenku, což je docela nešikovné, když ji potřebuji vyprat, tak musím kalkulovat, jestli ji náhodou nebudu potřebovat dřív, než stihne uschnout. Proto by se mi hodila druhá.

Na běhání sice pár šortek mám a i hezkých, které miluji, jsou ale dny, které jsou fakt horké a během těchto dní se vám o sebe dřou stehna, určitě to znáte. A při dlouhých bězích to začíná být problém, protože stehna se o sebe odřou a pěkně to bolí. Proto bych chtěla kraťasy, ve kterých se toto nestává!

Při běhání mám ráda delší tratě, ale to od 10. kilometru začíná být problém, protože po deseti kilometrech je dobré se napít. Momentálně to řeším tak, že si nesu flašku s pitím v ruce, což ale není šikovné, protože mi to ničí techniku, zdržuje mě to a je to otravné, proto bych si chtěla před letošním půlmaratonem pořídit nějakou běžeckou vestu, která tento můj problém vyřeší. 

Já sice moc ráda necvičím, ale když už se do toho vrhnu, nesmí tam chybět činky. Mám kilové, které už ani necítím a 1,5 kilové a ty už taky nejsou optimální. Proto bych chtěla rovnou tyto 3 kilové, ze začátku to sice asi bude docela záhul, ale aspoň nebudu muset zas po chvíli kupovat nové. 

Začínám mít pocit, že už ani jedny mé běžecké boty nejsou v nejlepším stavu, jelikož je používám fakt hodně a ráda bych si pořídila nějaké nové. Do teď jsem měla s úplně hladkou podrážkou, což je na silnice ideální, v poslední době ale občas zaběhnu i do terénu. Netvrdím, že potřebuji hned terénní, ale nějaké s aspoň nějakou podrážkou bych ocenila. 

Jaké vybavení na cvičení byste si rádi pořídili vy? 

Těším se u dalšího článku,
Lenka