Ahoj, dnes Vám ukážu pár nových kousků, které se mi poštěstilo si ulovit od holek z podcastu Patálie, které ráda sleduji. Dělaly takový bazárek pro své nejvěrnější patrony a jelikož se jedna z nich obléká dost podobně mně, bylo mi jasné, že se mi něco zalíbí. Vybrala jsem si 3 věci a ty s Vámi budu dnes sdílet. 

První věc, kterou jsem si vybrala, byla černá sukně s mašličkou. Mám vlastně dost podobnou ve světle modré a nosím ji hrozně ráda a tak mi bylo jasné, že i tu černou unosím. A ta nová je nakonec i lepší! Má o dost pevnější látku, takže na ni není vidět každé pomuchlání a je o dost víc elegantní. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. 

Jako druhou věc jsem si vybrala bílou košili s pruhy. Má bílá skončila obnošená ani nevím kde a nějakou novou to prostě chtělo. Přece jen tak univerzální kousek! Dva pruhy v dolní části ji obzvláštňují. Já dost často nosím vše zastrkané v kalhotách či sukni a tak z ní mohu mít skoro celou bílou košili, kdy bych nechala vykukovat jen rukávy. I tento kousek určitě unosím. 

Jako poslední vám ukážu bílou halenku, kterou jsem si také zamilovala hned na první pohled. Když jsem si ji na sebe vzala, bylo mi jasné, že mi padne a že to bude můj dost často nošený kousek. Byla zajímavá i k té černé sukni, ale myslím, že až si ji obléknu k upnutým kalhotám, budu teprve v ráji!

Jakým kouskem jste si naposledy udělali radost Vy? 

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, nikdy bych neřekla, že budu tolik rozlítaná a budu mít tolik věcí na práci. Vždycky jsem si myslela, že až dodělám školu, tak budu po práci jen koukat na seriály a nebo číst knihu, možná hrát nějaké hry na počítači. Realita je ale jiná a já musím uznat, že jsem měla víc času, dokud jsem do té školy chodila. Teď jsem si vymyslela tolik aktivit, že na ně musím mít to do list, abych to zvládla nějak zkoordinovat. Dělám to ale ráda. Dnes vám o jedné té mé aktivitě napíšu.

Jedná se o samostudium norštiny.

Pořídila jsem si učebnici norštiny a přehled gramatiky a s chutí jsem se do toho pustila. Já se učím norštinu z Duolinga už od listopadu a právě z něj už něco umím, takže když jsem začínala první lekci, nebylo tam pro mě téměř nic nového a zvládla jsem přeložit úvodní text bez jakéhokoliv zaškobrtnutí. 

Co mi ale hodně vadí na Duolingu a co byl také z části důvod toho, proč jsem si učebnici kupovala, je to, že Duolingo vůbec nijak nevysvětluje gramatiku (a ani to není v jeho idee, takže to po něm ani nemůžu chtít) a vše tam musíte pochopit za chodu. Trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopila různé tvary podstatných jmen, kterými se vyjadřuje jemný rozdíl mezi nimi, ekvivalentem v angličtině tomu je "a, an" a "the". 

V učebnici je gramatika vždy vysvětlená, což mi dělá dost radost a hned si ujasňuji věci, které mi z Duolinga jasné nebyly. Součástí této učebnice je i  plno poslechů, které mi při takovémto studiu přijdou klíčové. Člověk si to může přečíst pomalu, jak jemu vyhovuje, ale rodilý mluvčí to řekne tak rychle, že si pak ani neškrtnete a je dobré na to být připravená. 

Já jsem zatím nadšená a baví mě to! Doufám, že mi to vydrží dlouho a budu tomu jazyku aspoň trochu rozumět. Ani nevím, jestli norštinu budu někdy potřebovat, protože je mi jasné, že i kdybych v Norsku byla, tak z pohodlnosti stejně použiju angličtinu, ale prostě mě to baví. Dělám to jen tak, pro zábavu. A to je na tom super.

Jaké jazyky se učíte vy?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, dříve jsem měla spolupráci s eshopem Tiskařík (článek najdete zde). Nedávno mě oslovili znovu a jelikož jsem s nimi byla tehdy fakt spokojená, neměla jsem moc důvodů váhat, jestli spolupráci přijmu a nebo ne. 

Předchozí zásilka mi dorazila vlastně okamžitě, za tři dny jsem měla personalizované výrobky u sebe. Tentokrát se to ale zdrželo a zásilka mi dorazila po 14 dnech. Čekání ale nebylo beze zpráv, lidé z tiskaříka mi napsali, že se zásilka zdržela a omlouvali se mi. Vím i o dalších lidech, kteří na tomto eshopu nakupovali a také jim zásilky přišly rychle, takže tentokrát to byla nejspíš výjimka, která potvrzuje pravidlo. 

Musím říct, že čekání se nakonec vyplatilo. Přišly mi Alpy přímo do mého pokoje. Tuto fotku ode mě už nejspíš znáte, mám ji hrozně ráda. Jsou to vzpomínky na krásné místo, na místo kde jsem měla klid v duši, kde jsem nic nemusela, jen jsem si užívala tuto nádheru. Tyrkysové jezero zalité mlhou a nad ním hory.

Musím říct, že mě překvapilo, jak kvalitní je fotka na obraze. Systém Tiskaříku mě varoval, že kdybych chtěla větší velikost, už by se fotka nemusela vytisknout tak kvalitně. Občas mě překvapuje, jak fotí dnešní mobily. Že z něčeho tak malého jdou takové fotky, které se dají tisknout na obraz.

Obraz je vytisknutý na plátně, které je nataženo na dřevěný rám a sponkami připevněno. Vše vypadá kvalitní. Obraz teda nemá žádné poutko, ale snad si s tím ten chudák, který mi to bude věšet, poradí. Ale nebude to nejspíš těžké, dřevo je tam dost široké.

Zatím jsem obraz opřela o zeď na takové improvizované komodě. Nepřijde mi, že by to vypadalo špatně, možná tam i zůstane!

Nechali jste si taky někdy dělat obraz? Co na něj říkáte?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde

Ahoj, článek o mých oblíbených podcastech jste ode mě mohli číst už před dvěma roky. Najdete ho zde. Za tu dobu jsem ale přišla na pár dalších oblíbených a nebo jich pár dalších vzniklo. Některé podcasty z minulého článku poslouchám pořád, proto je tu nebudu znovu psát, ale chtěla bych se s vámi podělit i o ty novinky. Tak jdeme rovnou na to!

Začnu dvěma podcasty, které i podporuji na Patreonu.

Patálie jsou naprosto dokonalé holčičí tlachání. O klucích, životě, intimitě, penězích, vztazích... Mohla bych pokračovat, jelikož holky probírají plno témat a hlavně mají rády věci, které se nepovedly. Nějaké ty patálie. Přijdou mi neskutečně vtipné a mám ráda jejich osobnosti, které jsou hodně rozdílné, ale přesto se skvěle doplňují. Málokdy vyjde nějaký díl, u kterého bych se potají nesmála. Obzvlášť miluji Liiny historky, když byla soutěživá.

Podcast U Kulatého stolu jsem vlastně znala už před Patáliemi. To tito dva kluci mi Patálie představili, protože jeden z nich chodí s Liou. Každopádně zpět ke klukům. Pravidelně je sleduji od dílu s Láďou Ziburou a poslouchám všechny jejich rozhovory, i když jsou se zápasníky MMA, což mě absolutně nic neříká. Vždy si v tom rozhovoru ale najdu nějakou tu věc, která se zápasení netýká. Jejich rozhovory mají hloubku, kluci jsou vždy skvěle připravení. Každé pondělí dělají livestreamy, ve kterých probírají aktuální dění ve světě a za to jim hrozně moc děkuji, díky nim zůstávám v obraze! V únoru jsem se totiž zařekla, že ty zprávy sledovat nebudu. Nikde. Protože mi to akorát nedělalo dobře na psychiku, kluci se té nemoci převážně vyhýbají a tak se dovídám všechny ty další zprávy právě jen od nich.

Tak a teď to bude už tak nějak na přeskáčku. Linku poslouchám už od jejich začátku. Kovy a Terka jsou skvělí podcastoví partneři, u mikrofonu jim to fakt funguje a u podcastů se převážně také potají uchechtávám. Přináší sem i takové ty norské contenty, které jsem vlastně u nikoho jiného neslyšela, to ale neznamená, že jsou jediní, kdo se norskými podcasty inspiroval. 

My Talking Diary je vlastně hodně nový podcast. Je Kačí, kterou určitě všichni znáte z jejího blogu My Cooking Diary. V podcastu se zatím věnuje vztahům, cestování, pracím a brigádám a rodičovství. Témata rodičovství jsem si poslechla, nic mi ale moc neřekly. Každopádně všechny ty zbylé miluju! Ať už vyprávění z cest nebo rady ohledně dlouhodobých vztahů, ale hlavně témata prací a brigád. Kačí s Adamem si prošli nespočet prací a brigád, až nevěřím, kolik toho mohou mít takto mladí lidé za sebou. Z podcastu vyplývá, jak oba musela makat, aby byli tam, kde jsou teď. Jo, mluvili o tom už často, ale mně osobně to třeba tak nedocházelo jako teď, když slyším, co všechno dělali.

Holky z A Cup of Style také určitě nemusím představovat. Dost možná jste i slyšeli o jejich podcastu Se ségrou, ale stejně ho zde chci zmínit. Na podcastu se mi líbí, jak jsou v něm holky uvolněné a mluví o věcech, o kterých by se na video možná ani nebavily. A nebo ne z takovou lehkostí. Musím se přiznat, že v poslední době se více těším na nový podcast než na nové video.

Černá a Bílá je podcast, který se celý tak trochu utrhl z řetězu. Vždycky si říkám, že abych byl schopná takhle mluvit o věcech, o kterých v něm Val a Nelča mluví, musela bych vypít půlku flašky vína. Tohle uvolněné a někdy až hodně rozesmáté povídání mě ale baví. Je hlavně o životě, láskách a sexu. Co mi na tomto podcastu ale v poslední době začíná vadit je to, jak vedou svůj systém finančního podporování. Podpořit podcast, který mám ráda, nemám problém, ale přijde mi, že holky to dělají až moc okatě. Tu snahu nahnat si co nejvíce lidí. Už víckrát se stalo, že natáčely epizodu a najednou slyšíte, jak musely část vystřihnout a dát až na jejich placenou stránku. Jako fakt nemám problém se systémem podpory podcasterů, jen si myslím, že není úplně nejšťastnější řešení prostřihávat epizody a nebo v nich plynule pokračovat na placeném obsahu. 

Ten správný podcast pro všechny letecké nadšence a spottery je určitě Letecký podcast. Jedná se o rozhovory s piloty, letuškami a dalšími zaměstnanci letiště. Mimo rozhovory zde ale najdete i novinky z leteckého světa a vše je naprosto dokonale zpracované. Takže jestli máte tento svět rádi, hurá na tento podcast!

 Ahoj, vy, kteří mě sledujete již déle, si možná pamatujete článek s názvem "Toulky Prahou". Tenkrát jsem v něm popisovala, že svou špatnou náladu (měla jsem tehdy horší období) léčím dlouhými procházkami po Praze. Pak mě toto špatné období naštěstí opustilo a já jsem tak nějak přestala sama bezcílně bloudit po Praze. Chození jsem ale nepřestala milovat, jen už bylo s někým a nebo to nebylo tak časté. Ne, nebojte, nemám zas horší období, jen jsem si řekla, že by bylo fajn si zas zkusit jen tak bez cíle jít Prahou a tak jsem si dala za cíl, že ujdu 30 km a vyrazila jsem. Jo, bez cíle s cílem, heh.

Přiznám se, že to nakonec nebylo úplně tak spontánní jako vždy dříve, potřebovala jsem ale nějak odhadnou délku trasy, abych udělala příjemný okruh. Mám vždy velké oči a tak jsem si naplánovala o něco delší trasu s tím, že to přece ujdu. Už když jsem se ale obouvala, cítila jsem problém v nesprávné obuvi, mé nejpohodlnější boty Nike Tanjun, o těch jsem psala zde, jsem totiž měla stále zazimované na jihu Čech u rodičů. Na procházku jsem se ale přece jen vydala. 

Procházka byla super. Vyrazila jsem na ni v neděli, kdy bylo celý den naprosto nádherně a byl to balzám na duši. Jen škoda, že se nesměla překročit hranice okresu, určitě by to bylo příjemnější, kdyby velká část lidí odjela z Prahy, ale co. Zvládla jsem to i tak. 

Kolem 20. kilometru jsem začala cítit, že jsem mi jde vlastně skvěle a že bych mohla zkusit ujít maraton. Směřovala jsem k tomu a už jsem si představovala, jak všem píšu, že jsem právě ušla maraton. To jsem ale zapomněla, co mám na nohou. Že mám ty nesprávné boty. Na 25. kilometru jsem začala cítit chodidla a na 27. jsem věděla, že už je fakt zle a že budu ráda, když si dojdu těch svých určených 30. Ty jsem nakonec dala a odjela předčasně domů. Bála jsem se, jak budu další den chodit, naštěstí mě ale nic nebolelo.

A co bych vám tímto článkem chtěla říct? Jo, možná jsem se chtěla jen pochlubit, zároveň jsem vás ale chtěla i trochu nahecovat, abyste se zvedli a dali si taky nějaký takovýto cíl. Abyste překonávali své hranice, já věřím, že příště ten maraton ujdu a jednou třeba i zaběhnu. Pohyb je naprosto skvělá věc, léčí mysl a osvobozuje nás. Nenechme si ho vzít a buďte na čerstvým vzduchu, co nejvíc to půjde!

Máte rádi procházky a nebo vás to už po pár krocích nebaví?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, už je to docela dlouho, co jsem naposledy psala článek o nějaké knize. Pravdou je, že teď si ke knihám lehám spíš až jako poslední možnost, když už nechci na nic koukat a nebo dělat něco jiného. Vím, že bych to měla změnit. Není ideální počítač vůbec zapínat po tom, co před ním strávím celou dobu v práci. No, tohle nemá být článek o mých špatných denních návycích, ale chtěla bych vám dnes napsat něco o knize, kterou jsem přečetla téměř jedním dechem. 

Tokyo Story od Terezy Mackové jsem dostala od kamarádky, vůbec jsem nevěděla, že nějaká taková knížka existuje. Na první pohled si mě ale získala obálka, která je teda neskutečně povedená! Samotná knížka vypráví příběh mladé ženy Alice Wernerové, která se jednoho dne sbalí a odletí do Tokya hledat svou dávnou lásku, které nestačila říct ani to "miluji tě", což chce napravit. V Tokyu se to celé ale zkomplikuje, to je vše, co vám prozradím. Nechci taky vyzrazovat něco, co by vám více prozradilo děj, kdybyste si tuto knihu chtěli přečíst. 

Tuto knížku bych zařadila mezi ty odpočinkové. Je to romantický příběh, který vlastně úplně nepřekvapí, jedná se ale o neskutečně milé čtení, cítila jsem se při něm dost podobně, jako když jsem četla třeba Kavárnu v Kodani od Julie Caplin. Od půlky knihy tak nějak tušíte, jak to dopadne, ale stejně chcete ve čtení pokračovat, protože na vás kniha přenáší neskutečnou pohodu. A já jsem tip, který miluje všechny tyto oddechovky, takže to byla trefa do černého. 

Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem, byla psaná svižně a hlavně hodně čtivě. Nebyl pro mě vůbec problém se do ní začíst a nechat se vtáhnout do děje. Navíc v poslední době jsem si přesně tyto knihy zamilovala. Když jsou vtažené do nějakého reálného místa po světě. V Tokyu jsem třeba nebyla, ale konkrétně na Kavárně v Kodani bylo neskutečně milé to, že jsem tam vlastně ty místa, o kterých se psalo, poznávala a představovala jsem si, jak vypadala, když jsem tam byla já. 

Slyšeli jste o této knize? Jaký knížky se vám líbí?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Ahoj, nového designu jste si určitě už všimli, jelikož je hodně rozdílný od toho minulého. Už delší dobu jsem cítila, že tento blog potřebuje nějakou změnu. Bylo mi jasné, že když se do toho pustím, nebude to práce na chvilku, ale že tomu nějaký ten čas věnuji, protože se vždycky něco pokazí. A mám pocit, že tentokrát se mi to kazilo sakra hodně, to naznačuje i to, že screenshot, který vám tu prezentuji, není stejný jako výsledný design. Ale nebudu předbíhat a začnu pěkně od začátku.

Přemýšlela jsem, jestli si pohraju jen se záhlavím a nebo se pustím do celkové změny. Nakonec jsem se rozhodla pro celkovou změnu, přece jen jsem na to měla hodně času. Pustila jsem se do toho totiž o Velikonocích, během kterých jsem neměla žádné plány. Jako první jsem si vyhlídla úplně jinou šablonu, než je tu finálně. A to tu, kterou vidíte na fotce. Bohužel mi ale na ní nefungovaly fotky článků na hlavní stránce a zobrazovaly se hrozně rozostřeně, až tak, že se na to nedalo koukat. 

Byla jsem z toho zklamaná, ale věděla jsem, že to tak nechat prostě nemůžu. Zároveň jsem ale vůbec nevěděla, jak to vyřešit a tak jsem si našla jinou šablonu a z té jsem už vykouzlila výsledný vzhled, na který se právě koukáte. V nejbližší době chci ještě do zápatí blogu přidělat náhled do mého Instagramu, nevím, jestli to tam už je, když tento článek čtete, ale myslím si, že není. 

Šablona se ze začátku vůbec nechovala tak, jak vypadala na stránce, ze které jsem ji stahovala. Už jsem zase propadala naštvaní, že tato také nepůjde. Pak jsem ale zpomalila a uvědomila jsem si, že hodně mých chyb pramení z toho, že jsem líná si přečíst návod a dělat všechno metodou pokus omyl. Já v těch HTML kódech nejsem až tak zběhlá, a tak se ukázalo jako nejlepší nápad tentokrát si ten návod přečíst. A s ním jsem to už dokázala. (Haha, musím se smát sama sobě pokaždé, když si myslím, že všechno zvládnu bez jakékoliv pomoci.)

Ještě tu budu ale muset několik věcí vylepšit. Třeba ten náhled na Instagram, o kterém jsem už psala. Ale pak si také musím zvyknout psát štítky ke každému článku, to jsem do teď nedělala, protože jsem měla vlastní rubriky, ale aby fungovaly náhledy pod menu, je to podmínka. Musím si také zvyknout na to, že úvodní fotky k článkům musí mít stejný poměr stran, jinak to bude vypadat tak, jak to vypadá teď. Nebojte se, rozhodně to chci mít v jedné rovině, jen ty předešlé články k tomu nejsou uzpůsobeny.

Při vytváření záhlaví jsem najednou objevila novou funkci mého editoru a tak jsem se rozhodla, že zkusím místo obyčejného nápisu i něco přidat. A tak vzniklo několik variant, ze kterých vám představuji 3. Tu, kterou vidíte ve finálním záhlaví blogu a pak tyto dvě. V tom druhém ta růžová kola vyjadřují zeměkouli, nebyla jsem si jistá, jestli je to na první pohled vidět a nebo ne, proto jsem tento obrázek nepoužila. Verze se srdíčkem a foťákem mi nakonec přišla lehce předvídatelná a tak jsem zvolila neotřelé otisky prstů, které mohou i naznačovat, že mám vlastně hodně ráda true crime.

Líbí se vám nová design? Jakou variantu záhlaví byste volili vy?

Těším se u dalšího článku,
Lenka