středa 17. ledna 2018

Nevěřte povídačkám a nevzdávejte se!


Ahojte,
je půl deváté ve středu a realita je taková, že stále nemám napsaný článek na dnes. Vlastně ho teď ze sebe potím a nebojte, nebude to kosmetická recenze. V tomto článku jsem se vám totiž svěřovala, že když nevím co psát, píši kosmetickou recenzi. Dnes jsem vám chtěla říct o tom, jak probíhá mé zkouškové a v návaznosti na to vám předat poselství. Hlavně proto jsem vám chtěla napsat. A abych se přiznala, spontánnější článek tu už dlouho nebyl. Tak jdeme na to!


Mám za sebou tři zkoušky. Všechny tedy úspěšně. Kdysi jsem vám ale vyprávěla (přesněji zde ), že mám předmět, který je pro všechny hrozně těžký. Je na něj učitel, který nemá čas na studenty a má asi tak tři sta padesát devět jiných různých aktivit. Proto se u něj nestíhají konzultace, nestíhají zápočty a tudíž také není tak jednoduché se k té zkoušce dostat. A ta zkouška je pak další peklo. A tento jediný předmět vám prodlouží studium o rok. 

Když jsem se o tomto kdysi v říjnu psala, říkali jste mi, že to zvládnu a že to nebude zas tak hrozný. Jo, zvládla jsem to a tu zkoušky před pár hodinami udělala, ale zas tak hrozný to bylo. Boje o konzultace fakt byly boje. Vždycky vypsal konzultace a do pěti minut byly všechny plné. Vypisoval je jedině přes internet. To znamenalo, že jsem byla celý pátek a víkend nalepená na mobilu, protože je tam přidával nějak v tuto dobu. Když jsem se k němu dostala, akorát mne poslal ten úkol opravit a musela jsem si znovu rezervovat místo na konzultaci opravy a tím jsem ztrácela čas na konzultování jiných úkolů. Zápočet jsem ale získala v docela rekordním čase a zkoušku udělala taky v rekordu.

Teď tady neučiním žádný velký objev, ale stejně jsem to chtěla napsat. Uchovat si tyto myšlenky, abych si měla čím dodávat motivaci až mne budou čekat státnice. A možná předat motivaci i vám. Na začátku semestru se mi zdálo nemožné toto splnit. Byla jsem z toho vystresovaná a to jsem ještě ani nevěděla pořádně, do čeho jdu. Jen jsem něco slyšela. Jedna babka povídala. Kvůli těmto "pohádkám" jsem se dokonce smířila s tím, že budu prodlužovat. Už sem to i řekla doma, ať se s tím rodiče smíří. A pak jsem vplula do semestru. Samotné úkoly těžké nebyly, těžké bylo dostat se k jejich konzultaci. Nebylo to ale nemožné, jen do toho musel člověk vložit hodně velké úsilí. To úsilí ale nakonec neslo výsledky. Na zkoušku také bylo potřeba velkého úsilí, ale dalo se to zvládnout.

Nevěřte proto tomu, co říkají lidé. Nejvíce jsou totiž slyšet ti nejméně spokojení. Pak přijmete jejich názory jako všeobecné dogmata a budete se zbytečně stresovat. Vyzkoušejte si všechno sami, protože jen tímto získáte ten názor, který je vám nejblíže. Nevzdávejte se bez toho, aniž byste se o něco pokusili. Akorát totiž přijdete o cenné zkušenosti. Bojujte za to, abyste se ke svému cíli dopracovali. A vždy pamatujte, že nic není nemožné, jestliže do toho dáváte všechno ze sebe. A jestliže to nevyjde ani po tom, co jste do toho dali vše, alespoň si nemusíte nic vyčítat. Vy jste do toho dali maximum.

Já se z tohoto poučím a nebudu těmto povídačkám věřit. Tedy alespoň do těch již zmiňovaných státnic. Protože až ty přijdou, tak budu tak vystresovaná, že budu věřit každé kravině. To je ale na jiný příběh... 



PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

PPS: Jestli se vám u mne líbí, nezapomeňte mne sledovat v pravém menu pod "pravidelní čtenáři", ať vám nic neunikne. 

Mějte se krásně,
Vaše




sobota 13. ledna 2018

Jak se v zimě starám o svou suchou pleť?


Ahojte,
zimu nemám úplně ráda a hned z několika důvodů. Jsem hrozná zmrzlina a tak je mi hned zima a nemám vlastně vůbec ráda být v tomto období venku. No a mnohem více mi ale vadí to, že když přijde zima, já začnu vysychat a vysychat no a hned v prvních pár týdnech je ze mne sušenka. Jak po těle, takže se snažím mazat různými mléky, ale to mi nejde, tak hlavně na pleti a o tom bude dnešní článek.

Já mám pořád suchou pleť, ale v zimě je to vždycky fakt katastrofa. Tvoří se mi všude po pleti různá suchá místa, se kterými vůbec není lehké bojovat. Většinou nejdou vůbec hydratovat, krémy se do nich nevsakují a to nechápu proč. Takže jsem zvolila následující strategii - nesmím dopustit, aby se tyto místa vůbec někdy tvořily. A jak to vlastně dělám?


Začneme večerem. Večer se vždy odlíčím. Momentálně k samotnému odlíčení používám tuto micelárku od Sephory. Micelárka odličuje dobře, všechen makeup a i řasenku odstraní. Baví mne její barva, ještě jsem nikdy neviděla černou micelárku. Co se mi na ní ale líbí nejvíce, je jeví vůně. Když si k ní přičichnu, cítím takovou mýdlovou parfemaci a fakt mne baví. Po micelárce na odlíčení přichází na řadu čistící gel. Momentálně používám tento od Yves Rocher. Já nepoužívám žádný gel opakovaně, vždy zkouším něco nového a tento je oproti ostatním hodně tekutý, což mi moc nevyhovuje. Mám pocit, že mi dochází mnohem rychleji, protože nejde moc vymáčknout potřebné množství. Nepřijde mi ani, že by dobře sundaval zbytky makeupu, musím se vždy hodně snažit už při samotném odlíčení. Příště bych si tento už nepořídila. Momentálně jsem si k němu pořídila takovou hodně levnější variantu Forea a dnes jsem ho zkoušela poprvé, takže vám k tomu ještě nic neřeknu.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 10. ledna 2018

Můj prosinec 2017 - Vánoce, škola, laser game, focení prskavek


Ahojte,
v celém to svém zápalu pro články po Vánocích jsem úplně zapomněla sepsat klasické shrnutí mého měsíce. Chvíli jsem se na to chtěla vyprdnout, abych řekla pravdu, pak jsem si ale vzpomněla, že jsem začínala jako deníčkový blog a že tady prostě ten deníček chci. I kdyby jen pro sebe na čtení za pár měsíců či let. Tak proto přicházím s tímto shrnutím až ve třetině nového měsíce, tak snad to nevadí.


Celý můj prosinec se točil kolem dvou věcí. Kolem Vánoc a kolem školy. První se ale zmíním o tom příjemnějším, takže o Vánocích. Já jsem měla vánoční náladu snad už od půlky listopadu a neskončila mi až do samotného Štědrého dne. Dárky jsem měla už všechny kromě jednoho sehnaný s velkým předstihem, jen na jeden jsem čekala, než přijde. Chvíli jsem se už bála, že nestihne přijít, ale nakonec to klaplo a mne to uklidnilo a už jsem si jen užívala skvělé atmosféry. Než ale byl samotný Štědrý večer, slavila jsem Vánoce ještě 2x. První se svou partou, kdy jsme si udělali menší vánoční posezení. Když říkám menší, tak fakt menší. Nebyli jsme nijak dohodnutý, že si budeme dávat dárky, ale znáte mne, chtěla jsem jim něco dát. Koupila jsem proto všem čokolády a všem je hezky zabalila. Sice mne za to pak nesnášeli, protože nic neměli, ale já měla radost, že jsem jim alespoň něco mohla dát. Podruhé jsem slavila Vánoce se svými kamarády z vysoké. Udělali jsme si hezký den. Kluci nám jako překvapení zařídili laser game a to jsme s kamarádkou nikdy nehrály. Chvíli jsme z toho byly v rozpacích, ale nakonec jsme si to všichni tak užili! První hru jsem vyhrála, kamarád mi to nechtěl odpustit, že jsem v tom na poprvé moc dobrá. V druhé hře mne tedy už porazil, stejně jsem ale měla radost z toho, že ten trénink v dětství k něčemu přece jen byl. Abyste chápali, já vyrůstala mezi kluky a naše nejčastější hra bylo běhat po lese a střílet se. Samozřejmě jen jako. Pak jsme si rozdali dárky, dostala jsem tabulku Butlers, krásné vánoční leginy, rtěnky, svíčku a prstýnek. Pak jsme se vydali na večeři na burgery a pak ještě do baru a celý ten večer jsme si užili. Pak už přišli jen klasické Vánoce s rodinou. O těch jsem už ale psala tady

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

sobota 6. ledna 2018

Na slovíčko s eL: Co vlastně mohu sdílet a co je už za hranicí?


Ahojte,
V poslední době jsem zaznamenala debaty o tom, že blogerky sdílí jen své dobré dny, své dobré zážitky a vše dobré. Že jsou nereálné, že ze sebe dělají někoho naprosto dokonalého, bezproblémového a prostě člověka s dokonalým životem, který je obklopený lidmi, které miluje, dělá jen ty věci, které ho baví a má kolem sebe tolik luxusních věcí, že nikdo nechápe, co s nimi vlastně dělá. 

Ano, s tím to souhlasím. Články, které sdílí to, co se dané blogerce nepovedlo a v čem naprosto vybouchla, vídám fakt málo. Blogerky už prostě tak nějak mají tendenci sdílet jen to dobré, v tom nejsem jiná. Jenže. Zamyslely se blogerky nad tím, jak tímto přístupem hrozně ovlivňují společnost? Věřím, že je plno lidí, kteří jim fakt závidějí. Možná to vypadá tak, že jsou silné, že všechno zvládají na jedničku, že prostě ty problémy řeší dřív, než přijdou. Jenže mne spíš přijde jako silný ten člověk, který přizná, že je přece ještě pořád člověkem, že se mu prostě to a to nepovedlo a že prostě tu chybu udělal. Je lehké sdílet jen to, co je sluníčkové, co je dokonalé, ale sdílet neúspěch jde vždy hůř. Znám to. Ale hrát si kvůli tomu na superčlověka a před každým předstírat, jak jsem naprosto šťastná i když to třeba není pravda? Nevím, radši přiznám, že jsem člověk, že se mi něco nepovedlo, že jsem něco podělala a poučím se ze svých chyb a jdu dál. Jak moc si myslíte, že danou blogerku/blogerky znáte, když je znáte jen z té sluníčkové stránky věci?


Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 3. ledna 2018

HAUL | Prosinec 2017


Ahojte,
jako po každých Vánocích jsme se i tento rok vydaly s kamarádkou na povánoční nákupy. Vyrazily jsme do nového obchoďáku na Chodově a nestačily jsme se divit, jak je velký. A taky kolik tam je lidí. Čekaly se fronty na úplně všechno, bylo to docela šílené. Ale tím jsme se nenechaly odradit a celý den jsme si užily. Ještě před nákupy jsme se zastavily na oběd jsme v naší oblíbený korejský restauraci, v Bibimbapu. Jestli máte rádi ostrá jídla, rozhodně ji doporučuji. Kromě skvělého jídla je tam i nejlepší obsluha. Pan majitel je totiž neskutečně milý člověk a když odcházíte, osobně se s vámi rozloučí. No, ale článek má být o tom, co jsem si koupila, no ne? Tak jdeme na to.


V Praze jsem si chtěla pořídit hlavně tento stín na konturování od NYXu v odstínu 22 Taupe. Hledala jsem ho po celém Chodově a všude byl vyprodaný. Dokonce jsem se už začala smiřovat s tím, že si ho hold budu muset objednat s eshopu a platit poštovné. Nakonec jsem ale měla štěstí a v kamenné prodejně v Novém Smíchově jich měli velkou zásobu, alespoň tam byli na můj nálet připravení. Nikdy jsem na to konturování nebyla a když mi Pavel Bauer řekl, že můj obličej to vlastně ani nepotřebuje, zazdila jsem to úplně. Teď mne ale začaly chytat choutky se do konturování pustit a tak jsem si první musela pořídit nějaký ten stín. A toto je první a poslední kosmetická věc, kterou jsem si pořídila.

Pro pokračování ve čtení klikněte na: