středa 31. ledna 2018

Dokonalé, líné ráno


Ahojte,
dnes pro vás spontánně píšu své zasnění o tom, jak prožívám rána, při kterých mám dost času. Miluju totiž pomalé líné rána. Dnes jsem právě jedno takové prožila a po něm jsem si i trochu zasnila a popsala jsem ve chvilce, jak mé dokonalé ráno vypadá.

Rozespale otevírám oči. Okamžitě mne do nich uhodí prudké světlo, které se odráží od zasněžené sousední chalupy a okny putuje přímo až ke mne. Zavřu znovu oči a snažím se je před světlem uchránit. Mám takové myšlenky, že se ještě pokusím usnout, ty si ale později zakazuji s přesvědčením, že čím dřív vstanu, tím více budu mít na celý den času. Rozhodnu se nakonec, že se znovu pokusím otevřít oči. Tentokrát na to ale jdu pomaleji, otevírám je pouze trochu a nechávám je, aby si zvykly na všudepřítomné světlo. Když je otevřu, kouknu se z okna na nebe. Už zase sněží. Všechno je bílé.


Pohnu s sebou. Nahmatám mobil, přesně tak, jak to dělám každé ráno. Zjistím, že je chvíli po osmé. Mobil odemykám a spouštím Instagram. Ano, mám tento blbý zvyk, že hned po otevření očí beru do rukou mobil. Projedu celý Instagram, pak kouknu i na Facebook a na maily. Jako poslední zkontroluji blog, jak se mu přes noc vedlo. 


Mobil odložím a vezmu si do rukou knihu, která byla na nočním stolku hned pod mobilem. Otevřu ji na stránce, kterou mám založenou slevovým poukazem a chvíli si čtu. Já úplně miluji tyhle líná rána, kdy nemusím hned po otevření očí opustit postel a kdy se v ní můžu ještě tak hodinku válet. Čtu a vžívám se do děje. Prožívám každé slovo hlavní hrdinky. V tom mne ale začnou rušit divné zvuky. po chvilce přemýšlení mi dojde, že ty zvuky jsou vlastně z mého břicha. Mám hlad.

Pustím nohy na svůj chlupatý koberec, nahmatám své bačkory a převleču se. Opustím svůj pokoj a jdu rovnou do kuchyně. Vyndám si mouku, vejce, mléko, cukr a trochu kypřícího prášku a začnu dělat těsto na vafle přesně tak, jak už jsem ho dělala snad milionkrát před tím. Miluji vafle. Rozpálím vaflovač a vlévám do něj těsto a čekám, až budou vafle hotové. Mezitím si uvařím svůj milovaný zelený čaj. Miluju zelený čaj. Dodělám vafle, namažu si některé marmeládou a některé sním samotné. Ano, jím ráda vafle samotné. 


Po snídani se odeberu do koupelny, kde si vyčistím zuby a pleť. Pleť rovnou namažu Havlíkovo přírodním zázrakem. To, že jsem měla čas mít toto dokonalé ráno znamená totiž to, že je víkend a nebo den, kdy nikam nemusím jít, takže rovnou dopřávám své pleti tolik potřebnou hydrataci. A tímto krokem je můj nový den odstartován. 

Do článku jsem přidala fotky, které jsem pořizovala během prokrastinace od učení. Jak si užíváte vy své dokonalé ráno, když máte hodně času?

PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

PPS: Jestli se vám u mne líbí, nezapomeňte mne sledovat v pravém menu pod "pravidelní čtenáři", ať vám nic neunikne. 

Mějte se krásně,
Vaše




sobota 27. ledna 2018

Testuji levné pleťové masky z Aliexpressu


Ahojte,
někdy v listopadu mne napadl takový skvělý nápad. Chtěla jsem zkusit všechny možné plátýnkové masky z Aliexpressu. Já nemám nijak citlivou a ani alergickou pleť a s takovýmito výrobky jsem už měla zkušenosti z dřívějška a tak jsem se ničeho nebála a rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Objednala jsem si 4 masky na pleť a jednu speciální pod oči a během jejich zkoušení jsem rovnou psala tento článek. Co na ně říkám? Jsou jejich schopnosti fakt tak nízké jako jejich cena? Pojďme se na to podívat.


Medová maska - Bio Aqua
Jedná se o plátýnkovou masku. Když jsem ji otevřela, skoro jsem se až nestačila divit, kolik té náplně tam bylo. Až moc bych řekla. Masku jsem vyndala, chvíli se ji snažila rozlepit, jak byla nacucaná a dala si ji na obličej. Tyto asijské masky jsou pro můj malý obličej o mnoho lepší, než ty, které seženete tady v Česku. Ty mi totiž nikdy nesedí, jsou na mne moc velké. Tato medová mi sedla, jako kdyby byla dělaná přesně na můj obličej a hezky na něm držela. Po nějakém čase jsem masku sundala, nikdy moc nedodržuji časy, které máte mít masky na obličeji. Zbytek jsem vmasírovala do pleti, která byla fakt hodně vyživená. Po masce jsem neměla nijak začervenalou a nebo podrážděnou pleť. Své sliby rozhodně splnila, takže se nebojím vám ji doporučit. Stála 16 korun.


Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 24. ledna 2018

Na slovíčko s eL: prezidentské volby 2018


Ahojte,
nejde si nevšimnout aktuálního dění a určitě víte, že bude tento víkend 2. kolo prezidentských voleb. No, nevím, jestli jsem ten správný člověk, který by tady měl toto téma rozebírat, ale přeci jen bych k tomu chtěla něco říct. Když budu upřímná, o politiku se zajímám jen tak 14 dní před každými volbami. Samozřejmě nějaké zprávy vždy pochytím i na Twitteru, ale účelově politiku nevyhledávám. Nerozumím jí, ale snažím se porozumět alespoň některým souvislostem.

Kdysi bylo mezi námi mladými hrozně moderní se nezajímat o politiku a vůbec ji nesledovat. Nevím sice, jak dlouho to je, ale nebude to zas tak dlouho, co jsem naprosto hrdě prohlašovala, že mne politika absolutně nezajímá a ještě jsem za to byla pyšná. Absolutně tento svůj postoj teď nechápu. Jo, už jsem přiznala, že politice nerozumím, ale už na to aspoň nejsem tolik pyšná jako dřív. Teď se snažím s tím i něco dělat tedy alespoň v době voleb. 


Schválně, kolik z vás si také ve svém okolí všimlo, že dříve bylo hrozně moderní ignorovat politiku? Toho, že teď je zase moderní politiku neignorovat si museli všimnout snad všichni. Nevím, co se najednou tak změnilo, ale je to změna k lepšímu. Jednoho dne bude muset do politiky zasednout naše generace a vést stát. Stejně jako jednou bude prezidentem někdo z našich vrstevníků. To bude ale až za dlouho. 

Neříkám, že bychom se teď všichni měli stát politology, naprosto chápu, že vás politika nebaví. Mě to taky přijde jako groteska dost často. Kolem voleb sleduji politické pořady a občas se nestačím divit, co na sebe ti lidé vzájemně řeknou, jen aby jeden druhého pošpinili a znemožnili mu úspěch. (Musím podotknout, že tyto řádky jsem psala ještě před debatou na Primě, kde se pan prezident doslova vyžíval ve shazování svého soupeře.) Všímala jsem si toho hlavně při prezidentské debatě k prvnímu kolu voleb. Kandidáti si směli pokládat vzájemně otázky, jeden se druhého na něco zeptal, druhý odpověděl a ten první jen řekl: "No, takže jsem se zase nedověděl odpověď na svou otázku, nevadí, tak jdeme dál." Pánové, sice jsem politicky nedotčená, ale tipuji, že kydáním špíny na sebe se politika nedělá. Já vím, je to ale oblíbený způsob vedení politiky u nás. Třeba takové Čapí hnízdo, ale o tom dnes mluvit nechci. 

A co nám páni slibují, když je zvolíme?
Miloš Zeman 
Miloš Zeman hned od začátku prohlašoval, že nebude mít volební program a nepůjde do debat, že lidi mají posoudit jeho prezidentství podle uběhlých pěti let. No záměr s debatami přehodnotil a do debat na druhé kolo už půjde a jeho volební program jsem stále nenašla. Máme tedy posoudit z jeho působení na hradě do teď.
Jiří Drahoš
Jiří Drahoš chce prosazovat demokracii, pomáhat lidem, kteří se o sebe nemohou postarat sami, modernizovat stát třeba elektronickými volbami. Chce připravenou a aktivní armádu, investovat do vzdělání a budoucnosti českých občanů. Chce diskutovat o příjetí eura, tvrdí ale, že i kdyby ho on sebevíc chtěl a občané byli proti, že do toho nepůjde. Jeho volební program si můžete najít zde, chcete-li si ho přesněji projít. Vypsala jsem zde jen několik bodů. 

Nebudu vám říkat, koho máte volit. To je na vás, respektuji volbu každého z vás. Nebudu vám ani říkat, že musíte jít všichni volit. Na to taky nejsem ten správný člověk. Řeknu vám jen toto: Dobře si rozmyslete, jestli půjdete volit a nebo ne. Jednou tu totiž nebude ta generace, která je zvyklá chodit k volbám, protože to měla v minulém režimu povinně. Jednou všechna tato rozhodnutí budou na nás, na generaci, která vyrůstala v nezájmu o politiku. A jaká pak bude volebním účast, když už teď je tak nízká? 

Přeji vám šťastnou volbu, ať už jestli vůbec půjdete k volbám a nebo výběr toho lepšího kandidáta.
Půjdete volit? 


PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

PPS: Jestli se vám u mne líbí, nezapomeňte mne sledovat v pravém menu pod "pravidelní čtenáři", ať vám nic neunikne. 

Mějte se krásně,
Vaše




sobota 20. ledna 2018

Wishlist zima 2018 + co se mi splnilo z mého vánočního wishlistu?


Ahojte,
ráda se hrabu ve věcech, které bych mohla mít. Ráda sním, jak je mám. A ještě radši pozoruji, jak si své přání plním, jak se má přání plní a jak to s vysněnými věcmi nakonec dopadne. Proto jsem si na dnes připravila další wishlist a ohlédnutí za minulým wishlistem. Co se mi splnilo a co ne? Ráda bych tímto stylem totiž začala psát všechny wishlisty. Wishlistů je totiž plno, ale článků o tom, co z nich si blogerky doopravdy splnily, těch už je méně. Tímto článkem si tedy dávám pravidlo, že když budu psát nový wishlist, vždy v něm musí být ohlédnutí za tím starým. Co na to říkáte? Tak jdeme rovnou na to!


1) Lipstories od Sephory - Tyto rtěnky mne oslovily. Nejvíce tedy ta s mopsíkem, ale po chvíli přemlouvání sebe samy mi došlo, že černou rtěnku nosit fakt nebudu a tím pádem, že ji ani nepotřebuji. I když je na obalu mopsík. Vyhlídla jsem si proto tyto čtyry a jednu z nich bych si ráda pořídila. Mým největším favoritem je ta poslední, protože vypadá jako rtěnka "moje rty ale lepší" a přesně něco takového bych si i přála na každodenní nošení. Hledala jsem jen mezi krémovým finišem, protože na každodenní nošení nechci nic, co by vysušovalo rty. Navíc se mi tyto matný rtěnky v tyčince na mých rtech vůbec nelíbí.

2) Zajímavá kabelka - Momentálně bojuji s tím, jestli si mám koupit tuto z obchodu Stradivarius. Líbí se mi, je krásná, ale když jsem ji byla obhlédnout naposledy, zbyly už jen kousky, které měly dost vytahané nitě a nevypadalo to moc dobře. Nechtěla jsem si něco takového kupovat, i když byla ve slevě. Jak víte, razím heslo, že v jednoduchosti je krása. Občas ale i já dostanu chuť svůj outfit trochu vyšperkovat a jelikož se můj šatník skládá ze samých jednoduchých věcí, ráda bych si pořídila nějakou takovouto zajímavou kabelku.

3) Střední Yankee Candle - Ani nebudu počítat, po kolikáté mám tuto svíčku ve svém wishlistu. Pořád ale hledám svou nejoblíbenější vůni a až ji najdu, ráda bych si pořídila i nějakou ve skle. Prozatím ale zůstávám u votivek. Nedávno jsem se sice dostala na Chodov do obchodu s těmito svíčkami, ale jako naschvál jsem měla rýmu, takže jsem nic necítila. Škoda, byla to skvělá příležitost si tu svou nej vůni najít!

4) Alverde denní krém z bio divoké růže - O této kosmetické značce vím už dlouho, nikdy jsem ale od nich nic pořádně neměla. V jedné giveaway jsem ale vyhrála miniaturku denního krému z bio divoké růže pro suchou pleť a musím říct, že tento krém plní vše, co od denního krému potřebuji a navíc značka Alverde je přírodní kosmetika. A k tomu všemu je dokonce i za skvělou cenu. Až mi dojde ten, který teď používám, pro tento od Alverde si s nadšením poběžím.

5) Oxalis čaje - Dva tyto sypané čaje jsem dostala k Vánocům. Oba dva jsou zelené s příchutí a oba dva mi chutnají. Ráda bych si proto vybrala nějaké další, klidně i jen ovocné. Poslední dobou se ze mne totiž stal totální milovník čaje. O tom jsem ale už vlastně psala na svém Instagramu, tak jestli mne ještě nesledujete, můžete zde.

6) Mikina a nebo tričko do Pink - Poslední dobou jsem si začala pořizovat samé halenky, košile a světříky a tento styl úplně miluji, ale i já občas mám chuť neřešit, co si beru na sebe a natáhnout na sebe něco pohodlného. Proto bych byla šťastná za mikinu od Pink, protože se mi hrozně líbí, jak některé jejich mikiny vypadají. A byla bych šťastná i za tričko a abych řekla pravdu, ještě jsem se nerozhodla, co by se mi líbilo více. Ale na ty líné dny bych za nějaký takovýto kousek byla šťastná. Co si ale budeme povídat, není to nejlevnější záležitost, takže si to asi jen tak nesplním. 

Pro zjištění, co jsem si pořídila z vánočního wishlistu klikněte na:

středa 17. ledna 2018

Nevěřte povídačkám a nevzdávejte se!


Ahojte,
je půl deváté ve středu a realita je taková, že stále nemám napsaný článek na dnes. Vlastně ho teď ze sebe potím a nebojte, nebude to kosmetická recenze. V tomto článku jsem se vám totiž svěřovala, že když nevím co psát, píši kosmetickou recenzi. Dnes jsem vám chtěla říct o tom, jak probíhá mé zkouškové a v návaznosti na to vám předat poselství. Hlavně proto jsem vám chtěla napsat. A abych se přiznala, spontánnější článek tu už dlouho nebyl. Tak jdeme na to!


Mám za sebou tři zkoušky. Všechny tedy úspěšně. Kdysi jsem vám ale vyprávěla (přesněji zde ), že mám předmět, který je pro všechny hrozně těžký. Je na něj učitel, který nemá čas na studenty a má asi tak tři sta padesát devět jiných různých aktivit. Proto se u něj nestíhají konzultace, nestíhají zápočty a tudíž také není tak jednoduché se k té zkoušce dostat. A ta zkouška je pak další peklo. A tento jediný předmět vám prodlouží studium o rok. 

Když jsem se o tomto kdysi v říjnu psala, říkali jste mi, že to zvládnu a že to nebude zas tak hrozný. Jo, zvládla jsem to a tu zkoušky před pár hodinami udělala, ale zas tak hrozný to bylo. Boje o konzultace fakt byly boje. Vždycky vypsal konzultace a do pěti minut byly všechny plné. Vypisoval je jedině přes internet. To znamenalo, že jsem byla celý pátek a víkend nalepená na mobilu, protože je tam přidával nějak v tuto dobu. Když jsem se k němu dostala, akorát mne poslal ten úkol opravit a musela jsem si znovu rezervovat místo na konzultaci opravy a tím jsem ztrácela čas na konzultování jiných úkolů. Zápočet jsem ale získala v docela rekordním čase a zkoušku udělala taky v rekordu.

Teď tady neučiním žádný velký objev, ale stejně jsem to chtěla napsat. Uchovat si tyto myšlenky, abych si měla čím dodávat motivaci až mne budou čekat státnice. A možná předat motivaci i vám. Na začátku semestru se mi zdálo nemožné toto splnit. Byla jsem z toho vystresovaná a to jsem ještě ani nevěděla pořádně, do čeho jdu. Jen jsem něco slyšela. Jedna babka povídala. Kvůli těmto "pohádkám" jsem se dokonce smířila s tím, že budu prodlužovat. Už sem to i řekla doma, ať se s tím rodiče smíří. A pak jsem vplula do semestru. Samotné úkoly těžké nebyly, těžké bylo dostat se k jejich konzultaci. Nebylo to ale nemožné, jen do toho musel člověk vložit hodně velké úsilí. To úsilí ale nakonec neslo výsledky. Na zkoušku také bylo potřeba velkého úsilí, ale dalo se to zvládnout.

Nevěřte proto tomu, co říkají lidé. Nejvíce jsou totiž slyšet ti nejméně spokojení. Pak přijmete jejich názory jako všeobecné dogmata a budete se zbytečně stresovat. Vyzkoušejte si všechno sami, protože jen tímto získáte ten názor, který je vám nejblíže. Nevzdávejte se bez toho, aniž byste se o něco pokusili. Akorát totiž přijdete o cenné zkušenosti. Bojujte za to, abyste se ke svému cíli dopracovali. A vždy pamatujte, že nic není nemožné, jestliže do toho dáváte všechno ze sebe. A jestliže to nevyjde ani po tom, co jste do toho dali vše, alespoň si nemusíte nic vyčítat. Vy jste do toho dali maximum.

Já se z tohoto poučím a nebudu těmto povídačkám věřit. Tedy alespoň do těch již zmiňovaných státnic. Protože až ty přijdou, tak budu tak vystresovaná, že budu věřit každé kravině. To je ale na jiný příběh... 



PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

PPS: Jestli se vám u mne líbí, nezapomeňte mne sledovat v pravém menu pod "pravidelní čtenáři", ať vám nic neunikne. 

Mějte se krásně,
Vaše




sobota 13. ledna 2018

Jak se v zimě starám o svou suchou pleť?


Ahojte,
zimu nemám úplně ráda a hned z několika důvodů. Jsem hrozná zmrzlina a tak je mi hned zima a nemám vlastně vůbec ráda být v tomto období venku. No a mnohem více mi ale vadí to, že když přijde zima, já začnu vysychat a vysychat no a hned v prvních pár týdnech je ze mne sušenka. Jak po těle, takže se snažím mazat různými mléky, ale to mi nejde, tak hlavně na pleti a o tom bude dnešní článek.

Já mám pořád suchou pleť, ale v zimě je to vždycky fakt katastrofa. Tvoří se mi všude po pleti různá suchá místa, se kterými vůbec není lehké bojovat. Většinou nejdou vůbec hydratovat, krémy se do nich nevsakují a to nechápu proč. Takže jsem zvolila následující strategii - nesmím dopustit, aby se tyto místa vůbec někdy tvořily. A jak to vlastně dělám?


Začneme večerem. Večer se vždy odlíčím. Momentálně k samotnému odlíčení používám tuto micelárku od Sephory. Micelárka odličuje dobře, všechen makeup a i řasenku odstraní. Baví mne její barva, ještě jsem nikdy neviděla černou micelárku. Co se mi na ní ale líbí nejvíce, je jeví vůně. Když si k ní přičichnu, cítím takovou mýdlovou parfemaci a fakt mne baví. Po micelárce na odlíčení přichází na řadu čistící gel. Momentálně používám tento od Yves Rocher. Já nepoužívám žádný gel opakovaně, vždy zkouším něco nového a tento je oproti ostatním hodně tekutý, což mi moc nevyhovuje. Mám pocit, že mi dochází mnohem rychleji, protože nejde moc vymáčknout potřebné množství. Nepřijde mi ani, že by dobře sundaval zbytky makeupu, musím se vždy hodně snažit už při samotném odlíčení. Příště bych si tento už nepořídila. Momentálně jsem si k němu pořídila takovou hodně levnější variantu Forea a dnes jsem ho zkoušela poprvé, takže vám k tomu ještě nic neřeknu.

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 10. ledna 2018

Můj prosinec 2017 - Vánoce, škola, laser game, focení prskavek


Ahojte,
v celém to svém zápalu pro články po Vánocích jsem úplně zapomněla sepsat klasické shrnutí mého měsíce. Chvíli jsem se na to chtěla vyprdnout, abych řekla pravdu, pak jsem si ale vzpomněla, že jsem začínala jako deníčkový blog a že tady prostě ten deníček chci. I kdyby jen pro sebe na čtení za pár měsíců či let. Tak proto přicházím s tímto shrnutím až ve třetině nového měsíce, tak snad to nevadí.


Celý můj prosinec se točil kolem dvou věcí. Kolem Vánoc a kolem školy. První se ale zmíním o tom příjemnějším, takže o Vánocích. Já jsem měla vánoční náladu snad už od půlky listopadu a neskončila mi až do samotného Štědrého dne. Dárky jsem měla už všechny kromě jednoho sehnaný s velkým předstihem, jen na jeden jsem čekala, než přijde. Chvíli jsem se už bála, že nestihne přijít, ale nakonec to klaplo a mne to uklidnilo a už jsem si jen užívala skvělé atmosféry. Než ale byl samotný Štědrý večer, slavila jsem Vánoce ještě 2x. První se svou partou, kdy jsme si udělali menší vánoční posezení. Když říkám menší, tak fakt menší. Nebyli jsme nijak dohodnutý, že si budeme dávat dárky, ale znáte mne, chtěla jsem jim něco dát. Koupila jsem proto všem čokolády a všem je hezky zabalila. Sice mne za to pak nesnášeli, protože nic neměli, ale já měla radost, že jsem jim alespoň něco mohla dát. Podruhé jsem slavila Vánoce se svými kamarády z vysoké. Udělali jsme si hezký den. Kluci nám jako překvapení zařídili laser game a to jsme s kamarádkou nikdy nehrály. Chvíli jsme z toho byly v rozpacích, ale nakonec jsme si to všichni tak užili! První hru jsem vyhrála, kamarád mi to nechtěl odpustit, že jsem v tom na poprvé moc dobrá. V druhé hře mne tedy už porazil, stejně jsem ale měla radost z toho, že ten trénink v dětství k něčemu přece jen byl. Abyste chápali, já vyrůstala mezi kluky a naše nejčastější hra bylo běhat po lese a střílet se. Samozřejmě jen jako. Pak jsme si rozdali dárky, dostala jsem tabulku Butlers, krásné vánoční leginy, rtěnky, svíčku a prstýnek. Pak jsme se vydali na večeři na burgery a pak ještě do baru a celý ten večer jsme si užili. Pak už přišli jen klasické Vánoce s rodinou. O těch jsem už ale psala tady

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

sobota 6. ledna 2018

Na slovíčko s eL: Co vlastně mohu sdílet a co je už za hranicí?


Ahojte,
V poslední době jsem zaznamenala debaty o tom, že blogerky sdílí jen své dobré dny, své dobré zážitky a vše dobré. Že jsou nereálné, že ze sebe dělají někoho naprosto dokonalého, bezproblémového a prostě člověka s dokonalým životem, který je obklopený lidmi, které miluje, dělá jen ty věci, které ho baví a má kolem sebe tolik luxusních věcí, že nikdo nechápe, co s nimi vlastně dělá. 

Ano, s tím to souhlasím. Články, které sdílí to, co se dané blogerce nepovedlo a v čem naprosto vybouchla, vídám fakt málo. Blogerky už prostě tak nějak mají tendenci sdílet jen to dobré, v tom nejsem jiná. Jenže. Zamyslely se blogerky nad tím, jak tímto přístupem hrozně ovlivňují společnost? Věřím, že je plno lidí, kteří jim fakt závidějí. Možná to vypadá tak, že jsou silné, že všechno zvládají na jedničku, že prostě ty problémy řeší dřív, než přijdou. Jenže mne spíš přijde jako silný ten člověk, který přizná, že je přece ještě pořád člověkem, že se mu prostě to a to nepovedlo a že prostě tu chybu udělal. Je lehké sdílet jen to, co je sluníčkové, co je dokonalé, ale sdílet neúspěch jde vždy hůř. Znám to. Ale hrát si kvůli tomu na superčlověka a před každým předstírat, jak jsem naprosto šťastná i když to třeba není pravda? Nevím, radši přiznám, že jsem člověk, že se mi něco nepovedlo, že jsem něco podělala a poučím se ze svých chyb a jdu dál. Jak moc si myslíte, že danou blogerku/blogerky znáte, když je znáte jen z té sluníčkové stránky věci?


Pro pokračování ve čtení klikněte na:

středa 3. ledna 2018

HAUL | Prosinec 2017


Ahojte,
jako po každých Vánocích jsme se i tento rok vydaly s kamarádkou na povánoční nákupy. Vyrazily jsme do nového obchoďáku na Chodově a nestačily jsme se divit, jak je velký. A taky kolik tam je lidí. Čekaly se fronty na úplně všechno, bylo to docela šílené. Ale tím jsme se nenechaly odradit a celý den jsme si užily. Ještě před nákupy jsme se zastavily na oběd jsme v naší oblíbený korejský restauraci, v Bibimbapu. Jestli máte rádi ostrá jídla, rozhodně ji doporučuji. Kromě skvělého jídla je tam i nejlepší obsluha. Pan majitel je totiž neskutečně milý člověk a když odcházíte, osobně se s vámi rozloučí. No, ale článek má být o tom, co jsem si koupila, no ne? Tak jdeme na to.


V Praze jsem si chtěla pořídit hlavně tento stín na konturování od NYXu v odstínu 22 Taupe. Hledala jsem ho po celém Chodově a všude byl vyprodaný. Dokonce jsem se už začala smiřovat s tím, že si ho hold budu muset objednat s eshopu a platit poštovné. Nakonec jsem ale měla štěstí a v kamenné prodejně v Novém Smíchově jich měli velkou zásobu, alespoň tam byli na můj nálet připravení. Nikdy jsem na to konturování nebyla a když mi Pavel Bauer řekl, že můj obličej to vlastně ani nepotřebuje, zazdila jsem to úplně. Teď mne ale začaly chytat choutky se do konturování pustit a tak jsem si první musela pořídit nějaký ten stín. A toto je první a poslední kosmetická věc, kterou jsem si pořídila.

Pro pokračování ve čtení klikněte na: