Máte čokoládu rádi? Je to pro vás taky zlepšovač nálady?

 Ahoj, není to tak dlouho, co jsem vám pořád psala o tom, jak píšu diplomku. Teď jsem ji už dopsala a včera dokonce obhájila a mohu si konečně oddechnout. Děkuji vám za vaši trpělivost s mými články-nečlánky a také za podporu, které se mi dostávalo už od chvíli, co jsem si postěžovala, že ji vlastně budu dělat celou přes počítač.

 Ahoj, dnes přicházím s oddechovým článkem. Je jím shrnutí mého měsíce ledna a musím uznat, že byl i dost odpočinkový. Tím nechci ale předbíhat, do vyprávění se vrátím záhy, teď bych vám ještě chtěla říct, jak jsem naplánovala modifikaci tohoto formátu článků. Ono se na něm vlastě nic měnit nebude, ale jelikož jsem začala natáčet na YouTube, budu za tento článek přidávat i všechny vlogy, který v daném měsíci vzniknou. Přijde mi to jako dobré doplnění, dejte mi klidně vědět, jestli se vám tento nápad líbí nebo ne.

První den měsíce byl úžasný, pak už jsem se ale vrátila trochu do reality a musela jsem dodělat a odevzdat diplomku. To se mi tedy nakonec povedlo bez problémů a nastala dlouhá éra chození do práce. Vlastně jsem si ani nedala nějaký delší odpočinek. Ale o tom tu dnes psát nebudu. I když jsem velkou část měsíce propracovala, rozhodně jsem podnikala i zajímavější věci!

Napadl sníh a nastal čas procházek. O té první jsem vám psala už v minulém shrnutí, tak ji tu vynechám, ale ta druhá byla taky úžasná. Vyrazila jsem na procházku s kamarádkou po mém rodném městě a musím říct, že ten den se fakt povedl. Vše bylo krásně bílé a svítilo sluníčko.

Na další zábavné aktivity jsem si musela počkat až skoro na konec měsíce, ale stálo to za to. Vyrazila jsem s přítelem na běžky, poprvé v životě. Tedy já, on ne, bohužel. Třeba bych ho pak tolik nezdržovala. No, ze začátku jsem z toho měla dobrý pocit. Neměla jsem sice nijak vyladěný styl a ani rychlost, ale nepřišlo mi to tak děsné. Ale pak přišly první sjezdy kopečků a já jsem se začala neskutečně bát. Těch kopečků. Párkrát jsem s sebou řízla, odvezla jsem si obtisknutou běžku na zadku. Vyhrál nade mnou můj pud sebezáchovy a nevím, jestli si na běžky ještě někdy stoupnu. Možná na trasy bez kopečků, heh.  

Následující den jsme podnikli už jen takový oddychový výlet na Březník. Šli jsme nějakých 10 km s mírným převýšením. Já vím, že to pro někoho nemusí být úplně oddechový výlet, ale my jsme s přítelem zvyklí na jiné vzdálenosti. I tento výlet byl super a i jsme se shodli na tom, že je dobře, že jsme nezvolili nic delšího, že přesně toto bylo to ono. Přece jen jsme byli docela unavení z těch běžek, na těch jsme dali nějakých 18 km.

Jako poslední bych vám chtěla napsat o knize Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR. Já už jsem četla její prvotinku Mezi dvěma Kimy a musím říct, že tato novinka byla o dost lepší. Rozhovory se Severokorejci mě dostaly. Ten pohled normálních lidí. Myslím, že každý z nás by měl tuto knihu číst, aby viděl, co se ve světě děje. Nejen že byla na takto zajímavé téma, byla dokonce i neskutečně čtivá, takže ji mohu jen pochválit!

Ještě jednu velkou věc jsem vlastně v lednu udělala. Založila jsem si svůj YouTube kanál, se kterým vás tu občas prudím, ale na to si zvyknete. Vím, že jsem kritizovala články, ve kterých je jen video a mohu vám tu slíbit, že to se u mě nestane. Když už budu dávat k nějakému článku video, bude to jen něco na víc a ne to, čím bych se snažila článek dehonestovat a donutit vás rozkliknout video.