sobota 10. listopadu 2018

#LittleChristmas - Adventní kalendáře 2018


Ahojte,
jo. Zbláznila jsem se. Je začátek listopadu a já už jdu psát do rubriky o Vánocích. Z každého rohu na mě ale útočí adventní kalendáře a já jsem se rozhodla, že vám ukážu ty, které mě zaujaly a třeba někoho inspiruji. Tak jdeme na to!
PS: Znáte soutěž o nejlepší foto Instagramu od vyvolej.to? Já jsem se o ní dověděla před pár dny, ale okamžitě jsem musela jít do toho! Jestli mě chcete podpořit, můžete zde. Budu vám vděčná.

Yves Rocher


Kalendář, který se mi líbí nejvíc a který bych si nejraději i koupila, ale abych byla upřímná, nerada takto utrácím před Vánoci a radši za ty peníze koupím nějaké dárky pro svou rodinu a nebo kamarády. Každopádně tuto značku mám fakt ráda a tento kalendář by mi udělal radost! 
Můžete ho sehnat zde a stojí 1199 Kč. 

Douglas

Zdroj: douglas.cz

Další kalendář, který mne fakt zaujal, je tento od Douglasu. Obsahuje samé produkty na skin care. A co si budeme říkat, mám to tak já a i plno z vás určitě. Čím jsme starší, tím víc se o skin care zajímáme. Ráda bych vyzkoušela všechny možné produkty, které tento kalendář obsahuje. 
Můžete ho sehnat zde a stojí 699 Kč. 

Pro pokračování ve čtení klikněte na:

neděle 4. listopadu 2018

Psala jsem článek pro blogerky.cz!


Ahojte,
článek o svém říjnu mám právě rozepsaný, ale během práce na něm jsem si vzpomněla na věc, která se mi během října stala a chtěla jsem se jí věnovat trochu víc, než jen zmínkou v souhrnném článku. Ták!

Jak už podle názvu víte, dostala jsem možnost napsat článkem pro server blogerky.cz. Nabídku mi přišla v rámci výzvy o blogerku měsíce, kterou jsem se sice nestala, ale dostalo mě to právě k této příležitosti. Když mi přišel email s tím, jestli nechci napsat článek právě pro blogerky.cz, seděla jsem zrovna v kavárně u vína se svými přáteli z vysoké. Byli jsme tam po dlouhém dni ve škole a já jsem byla trochu unavená a taky trochu otrávená. Když mi ale na displeji blikl email od paní, se kterou jsem komunikovala pokaždé, když jsem se zapojovala do nějakých výzev, okamžitě jsem zpozorněla a začala si všímat jen svého mobilu. 

V emailu mi přišla právě nabídka na sepsání článku. Vnímala jsem to jako nabídku, která se neodmítá a okamžitě jsem si v hlavě začala představovat témata, kterým bych se chtěla věnovat. Nakonec jsem vybrala téma, které se věnuje deníkům. Před dvěma měsíci jsem si totiž ten svůj začala psát. Chtěla jsem se o tom podělit s vámi tady, ale nakonec jsem se rozhodla toto téma věnovat právě blogerkám. 

No, nebudu to už napínat a protahovat a rovnou vám sem hodím odkaz na konečný výsledek. Jsem za tuto příležitost neskutečně vděčná! Článek si můžete přečíst tady!



Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

čtvrtek 1. listopadu 2018

O tom, co jsem si zamilovala na Norech


Ahojte,
zalistovala jsem si svým deníkem a zjistila jsem, že je v něm ještě jeden článek, který jsem si do něj napsala v Oslu. Článek je o tom, co mě nadchlo na Norech a myslím, že o toto vás rozhodně nemohu ochudit!


Už podruhé procházím přístavem směr Aker Brygge. Cestou potkáváme běžce. Většina jich spíš jde, než aby běžela. Před radnicí je stále postavená dráha a v ní plno běžců, kteří ve skutečnosti jdou pěšky. Někteří i "vyběhnou" mimo tuto označenou trať, proto jsme je potkaly už cestou k radnici. A toto se mi na Norech líbí. I když ví, že třeba tu trasu neuběhnou, tak do toho stejně jdou a alespoň se projdou. Nevzdají to s tím, že stejně trasu neuběhnou, tak proč by se snažili. Jdou a užijí si to po svém bez pocitu, že je někdo sleduje a že je odsoudí. Mezi běžce se tu přidali i důchodci a děti, které to spíš berou jen jako čas strávený s rodinou. Rodin je tam vlastně několik. A prostě si užívají života a sami sebe.

Proč ale my máme ve zvyku řešit, jestli nám něco jde a nebo ne a podle toho si vybírat své aktivity? Proč se spíše neřídíme podle toho, jestli nás něco baví a nebo ne? Proč prostě nejdeme po hlavě do nových věcí a neučíme se? A proč se radši věnujeme aktivitám, které jsme se sice už naučili, ale rozhodně o nich nemůžeme říct, že by nás bavily?

Možná je toto jen můj pohled na věc. A tento odstavec vlastně píšu až teď, když jsem předchozí dva přepisovala. Něco na tom ale bude. Pořád chápu, jak jsem to myslela. Bojím se změn a nových věcí. Příliš řeším, co si o mě ostatní myslí a ignoruji přitom své vlastní zájmy. A jestli bych se někdy chtěla od Norů něco naučit, tak je to právě tento přístup k životům a k aktivitám.

Jaký na toto máte pohled vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥