Ahoj! Fíha, tak dlouho jsme se neviděli. A jo, můžu za to já. Nebudu slibovat, že to teď bude lepší. Byla bych ráda, kdyby bylo, ale vím, v jakém kolotoči teď žiju a vím, že je těžké si sednout v klidu k počítači. Počítač je totiž tak to poslední, co chci po práci vidět. Občas mi v práci chybí nějaká fyzická aktivita. Vynahrazuji si ji teda po práci a o víkendech. To jo. No, právě jsem napsala 4 řádky ničeho a ještě jsem Vám ani neřekla, o čem ten dnešní článek bude, ale to už jste si možná přečetli. Dnes Vám chci říct, proč jsem tady tak trochu utichla a co je v mém životě teď aktuální. 

V práci je to teď docela mazec. Odešlo nám na můj vkus až moc kolegů, množství práce na to ovšem nemohlo reagovat tak rychle, takže teď, my zbylí, máme co dělat. Do toho jsem začala jezdit do firem a školit lidi, což je pro mně snad největší výstup z komfortní zóny vůbec. Není to pro mně vůbec jednoduché. Už jenom to, že je to celé založené na komunikaci s cizími lidmi. A ještě jim musím 6 hodin vysvětlovat něco, tudíž pořád mluvím. A dost často ani neznám odpovědi na jejich otázky, protože prostě nemám ty zkušenosti. Člověk musí pak potlačit své ego a říct že neví. A smířit se s tím, že toho neví hodně a cítí se pak jak idiot. Už jsem jednou skoro brečela z toho, co všechno nevím. No, není to teď vůbec jednoduché, takže mi chybí chuť sedět u počítače i po práci. 

O víkendech pak často zdrhám mimo Prahu. Ideálně do přírody, i když ne vždy to je příroda. Do článku  jsem vybrala fotky z Hluboké nad Vltavou, kam jsem vzala svého přítele někdy v dubnu. Nikdy tam nebyl a já si myslím, že tuhle krásu prostě musel vidět! Poprvé jsem si tam prošla i zámecké zahrady a byla jsem překvapená, jak jsou nádherné! Teda nejsou sice tolik nádherné jako zahrady průhonického zámku, ale stojí za to. 

Poslední aktivitou, která mi teď zabírá naprostou většinu času mimo práci a i velkou životní změnou je to, že jsem začala běhat orienťák. Už kdysi jsem s ním koketovala, dokonce v době, kdy jsem zkoušela natáčet pár videí na YouTube, tak si to možná pamatujete. Ale teď jsem se stala registrovaným závodníkem a jezdím na závody. Hrozně mě to baví, sice jsem v lesních disciplínách dost tragická, ale městské sprinty mi docela jdou. Tam umím nebýt poslední, heh. O tomhle bych vám ale chtěla napsat někdy jindy víc. Jak vlastně vnímám to, když začnete s nějakým sportem a vletíte přímo do té hlavní kategorie. A vlastně vám chci povědět i o tom, jak teď zpětně vnímám to, že vlastně začínám se sportem pořádně až teď. Tak příště!

Změnilo se ve Vašich životech v poslední době něco?

Těším se u dalšího článku,