pondělí 1. srpna 2016

Jak probíhaly mé noční směny?

Ahojte,
v návaznosti na článek "Červencové fabrikování", pod který mnoho z Vás psalo, že by noční směny nedávalo, jsem se rozhodla, že Vám přesně popíši, jak probíhaly všechny mé noční směny. No a že jsem je nedávala ani já pořádně, o tom Vás asi hravě přesvědčím. Tak jdeme na to, dokud je mám v paměti!
(Jen ještě pro upřesnění pro ty, který červencové fabrikování nečetli, mám dvě noční, pak hned dvě odpolední a dvě ranní směny a potom dva dny volna, neměla jsem všechny noční hned za sebou)

1. noční směna
Když jdete do něčeho poprvé, pořádně ani nevíte, do čeho jdete. A takhle přesně jsem to měla i já. Netušila jsem, do čeho jdu. Měla jsem jenom podezření, že to nebude nic pro mne, protože ani na party a nebo plese nevydržím dlouho, po půlnoci vždy usínám tak, že nemá moc smysl zůstávat a radši jedu domů do postele. A s tímto jsem tedy šla na noční. Při první noční směně jsme si s kamarádkou řekly o pohodou práci na vedlejší dílně, kde dělá šéfa můj bratranec a je tam ještě s jedním klukem, se kterým se bavíme. Došly jsme tam a nefungovaly nám pořádně stroje. Kluci se nám je snažili spravit, ale v půl dvanácté to vzdali a my jsme odešli s jedním z nich na kafe, kde jsme strávili hodinu. Po návratu jsme dostaly víčka na přebírání a u toho jsme si povídaly, následně jsme z nich i stavily věže, protože jsme prý dělaly moc rychle a nezbyla by nám práce. Tudíž svou první noční jsem přežila úplně v pohodě, právě tím, že jsem byla s kamarádkou a dobře jsme se bavily. Hlavně při tom stavění věžiček. A tak jsem marně nabyla dojem, že to budu zvládat. 

Měla to být přehrada s turbínami, napište, co to připomíná Vám, pobavíme se :D

2. noční směna
Na druhou noční směnu jsem přišla už docela unavená. Dostali jsme i práci, při které jsme museli být sami, takže jsme si nemohli povídat. Odešla jsem tedy na své pracoviště. Do přestávky, tedy do dvou hodin, jsem to jakž takž zvládala. Po přestávce mi ale začaly padat oční víčka a já jsem pomalu začínala usínat v sedě během práce. Od té doby na noční směně naprostá normálka. Vždycky jsem sebou cukla a donutila se alespoň chvilinku neusínat. Mnohdy ale marně. Nakonec jsem úplně neusnula, během páté hodiny jsem se dokonce probrala natolik, že jsem pořád nemusela násilím držet oční víčka od sebe. No a to byl přesně ten čas, kdy mi paní šéfová přišla říct, že ty s delším vstřikovacím bodem nesmím vyhazovat, ale štípat kleštičkami, které mi přinesla. V tu chvíli jsem vedle sebe už měla dvě plné bedny těchto zmetků. Rozpálila jsem se do běla a v tomto nasrání jsem přežila poslední hodinku. Ty bedny se zmetky jsem už samozřejmě nepřebírala.

3. noční směna
Ráda bych řekla, že při této směně přišla ta největší krize. V ten den bych byla i schopna to tvrdit, ale ta větší krize přišla až při následující noční. Ale v tento den jsem ještě věřila, že to nejhorší jsem si právě prožila. Ten den jsem se probudila už v šest a nemohla jsem usnout. Do toho jsem musela k doktorovi kvůli další brigádě a čekala jsem asi 5 hodin na přítele ve městě. No a co Lenku nenapadne. Šla jsem chytat pokémony a nachodila jsem 18 kilometrů. A příšerně mne bolely nohy hned od začátku noční. Teda, ne úplně do konce. Do půlnoci. Ale dokud bolely, tak mne to drželo vzhůru. Měla jsem naštěstí práci vsedě, takže jsem je nijak víc nezatěžovala. O půlnoci přestali. A jelikož jsem měla přes den větší fyzickou zátěž než normálně, tělo si začalo říkat o spánek. Do přestávky jsem ho ještě nějak přemáhala, ale po přestávce přišla krize. Asi někdy v půl čtvrté. Víčka se mi začala zavírat ještě intenzivněji než při předešlé noční. Snažila jsem se při každé volné chvilince chodit, abych se alespoň chvíli probrala. Ale během přebíraní jsem měla halucinace nebo co to bylo. Prostě jsem přebírala víčka a najednou se mi zdálo, že to jsou razítka. Brala jsem do rukou jedno po druhém a pořád jsem čekala, že bude alespoň jedno jiné. Nebylo. Naštvalo mne to a to naštvání mne probudilo a viděla jsem před sebou hromadu víček. A nevěděla jsem, jestli se mám sama sobě smát a nebo brečet nad sebou. Nějak jsem už směnu doklepala a  přes den s přestávkami spala 9 hodin. No a jak jsem moc nejedla a celkově tyto jejich systémy jsou v tomto na houby, že jsem kolikrát stihla 2-3 jídla denně, jenom, tak mi začalo být příšerně blbě od žaludku. Bez jídla, před jídlem, během jídla, po jídle. Ať jsem dělala co jsem dělala.

4. noční směna
Pokusila jsem se do sebe natlačit nějaké to jídlo. Žaludek byl ale už tak stažený, že protestoval. A silně. Tak jsem to vzdala a vyjela na noční s pocitem, že se každou chvíli pozvracím. Ale pracovala jsem. Do přestávky jsem fakt pracovala, i když se mi zase zavíraly oči, žaludek jsem měla jak na vodě a ze smradu roztaveného plastu se přetáčel ještě více. Do přestávky jsem to ale vydržela. O přestávce jsem se do sebe pokusila dostat banán. Úspěšně. Jenže se to všechno zhoršilo, žaludek chtěl vrátit i ten banán a mě se udělalo příšerně a neměla jsem pocit, že to tam zvládnu. Šla jsem vedoucí poprosit, jestli bych nemohla jet domů, že mi fakt není dobře. Naštěstí jsem ale vypadala fakt zle, takže mne pustila bez dalšího vyptávání. A když jsem se z toho vyspala a další den přijela na odpolední, říkala jedna holčina na šatně, že o mne paní vedoucí říkala, že jsem fakt vypadala špatně. I toto z Vás udělají noční směny. Takže jsem přišla o tři hodiny z této a  věděla jsem, že už mám před sebou jenom dvě noční. A to mne trochu nabíjelo optimismem. 

5. noční směna 
Před touto směnou přišla zatím největší psychická krize z nočních. Z části možná způsobena předešlým nezdarem a určitě způsobená tím, že jsem si vsugerovala, že nemám nejmenší šanci to dát. Nalila jsem do sebe 3 hrnky černého čaje a vyjela jsem vstříc mé noční můře. Vzala jsem si své oblíbené pracoviště a když jsem k němu došla, zjistila jsem, že ten stroj zase nepracuje. Okamžitě mne to otrávilo, protože jestli je něco horšího než noční směna, tak je to noční směna, na které není co dělat. Naštěstí potřebovala kamarádka pomoct něco přebrat, tak jsem se ochotně nabídla. Můj stroj pustili až někdy kolem jedné hodiny ranní a z nějakých zvláštních důvodů jsem ještě byla vzhůru. A těšila jsem se, až si vypiji svůj energy drink. Normálně tyhle tekutý hnusy nepiji, ale když jste v háji z nočních, tak prostě zkusíte všechno. A ono to na hodinu fakt pomohlo, oči se mi začaly zavírat až ve čtyry ráno. To už jsem nějak doklepala a celá natěšená jsem jela domů, že se pořádně vyspím. Ale jak byl víkend a všichni byli doma, dělali hluk a spát se moc nedalo. V půl jedenácté jsem byla vzhůru a jediné, v co jsem doufala bylo to, že usnu aspoň na chvíli ještě odpoledne. 

6. noční směna
Na tuto noční jsem se vyspala snad nejhůř, co to jde. S kamarádkou jsme si vzaly společnou práci. Hodně běhací. Myslela jsem, že mne to udrží vzhůru, ale spíš jsem se spletla. Po pauze mi začala krize. Bylo mi zle. Ze všech těch energy drinků, které jsem s nadějí, že nebudu umírat únavou, vypila. Ze všeho jídla, které jsem snědla a dokonce i z toho, které jsem nesnědla. A usínala jsem. A ani nevím, jak jsem to nakonec přežila, jen si pamatuji, že mne píchalo v břiše jako když běžíte a nedýcháte správně. Tak já seděla a píchalo mne v břiše ať jsem dýchala jak jsem dýchala. Pak doma přišla už jen hluboká úleva. Už nikdy noční. Snad. Takže se, Lenko, pořádně uč.

Dnes jsem už nastupovala v jiné fabrice. Z té noční jsem šla ještě na rodinný oběd, pak na odpolední a pak na ranní. Myslím, že ten největší zápřah letošních prázdnin jsem už přežila a teď už jenom v srpnu ranní a na co se těším nejvíc - pravidelný denní režim pro tělo, ani nevíte, jak je to nutné!

Vaše 

PS: Máte poslední šanci se zúčastnit giveaway :)



4 komentáře:

  1. Ja som nočné ešte nezažila, ale nebola som od toho ďaleko, haha. Predtým, ako mi ale stihli nejakú dať, dala som výpoveď :DD
    Caroline

    OdpovědětVymazat
  2. Very nice blog :)

    Would you like to follow each other on GFC and Google +?
    I'll follow back after it
    Come visit → PANAMA ASTI


    Have a nice day !

    OdpovědětVymazat
  3. Noční směnu jsem měla půl roku a to bylo ranní, odpolední,noční a ještě sobota a kolikrát neděle úklid a nutno dodat, že za výplatu, kterou si dokáže člověk sotva představit. Mnohdy člověk zůstával přes čas a stejně ho zaplacený kolikrát nedostal. No a poslední věc, že pokud člověk nemůže sehnat práci na druhou stranu sáhne po čemkoliv. Já měla ještě k tomu to nevýhodu , že jsem na noční třeba 4 hodiny dělala práci za tři lidi , protože se nestíhalo a pak práce u které člověk málem spal...

    OdpovědětVymazat
  4. Až budeš mít za sebou léta práce ve směnném provoze tak ti to ani nepříjde:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3