sobota 6. ledna 2018

Na slovíčko s eL: Co vlastně mohu sdílet a co je už za hranicí?


Ahojte,
V poslední době jsem zaznamenala debaty o tom, že blogerky sdílí jen své dobré dny, své dobré zážitky a vše dobré. Že jsou nereálné, že ze sebe dělají někoho naprosto dokonalého, bezproblémového a prostě člověka s dokonalým životem, který je obklopený lidmi, které miluje, dělá jen ty věci, které ho baví a má kolem sebe tolik luxusních věcí, že nikdo nechápe, co s nimi vlastně dělá. 

Ano, s tím to souhlasím. Články, které sdílí to, co se dané blogerce nepovedlo a v čem naprosto vybouchla, vídám fakt málo. Blogerky už prostě tak nějak mají tendenci sdílet jen to dobré, v tom nejsem jiná. Jenže. Zamyslely se blogerky nad tím, jak tímto přístupem hrozně ovlivňují společnost? Věřím, že je plno lidí, kteří jim fakt závidějí. Možná to vypadá tak, že jsou silné, že všechno zvládají na jedničku, že prostě ty problémy řeší dřív, než přijdou. Jenže mne spíš přijde jako silný ten člověk, který přizná, že je přece ještě pořád člověkem, že se mu prostě to a to nepovedlo a že prostě tu chybu udělal. Je lehké sdílet jen to, co je sluníčkové, co je dokonalé, ale sdílet neúspěch jde vždy hůř. Znám to. Ale hrát si kvůli tomu na superčlověka a před každým předstírat, jak jsem naprosto šťastná i když to třeba není pravda? Nevím, radši přiznám, že jsem člověk, že se mi něco nepovedlo, že jsem něco podělala a poučím se ze svých chyb a jdu dál. Jak moc si myslíte, že danou blogerku/blogerky znáte, když je znáte jen z té sluníčkové stránky věci?


Pro pokračování ve čtení klikněte na:


Na druhou stranu, ano, nikoho by nebavilo číst jen smutné články anebo koukat jen na smutná videa. Neříkám, že jediné, co se má sdílet jsou problémy, to vůbec. Jen se toto téma nemusí úplně zmizíkovat. Taky jsem se hodně bránila tomu zatěžovat své čtenáře svými problémy. Jenže na druhou stranu pro ně chci být člověkem jim rovným a nehrát si na něco, co vlastně vůbec nejsem. Proto jsem se nakonec rozhodla, že přiznám, když mne něco trápí nebo když se mi něco nepovedlo. Vždyť vaši čtenáři jsou vám fakt skvělou oporou! Každý komentář o tom, jak to bude dobré a jak to jen teď vidím moc černě, je hnacím motorem dál a dál. Nevím, radši budu pro své čtenáře člověkem než někým, na koho si jen hraji. A to že některé blogerky nebo youtuberky nechtějí tolik odhalovat své soukromí? Myslím, že to už stejně dělají a to hodně. Proč si tedy nepřiznají, že i ony jsou normální lidi?

Další věcí je to, že všechny podporují to stejné, to správné a to se od nich očekává přece. Žádná z nich vám nepřizná, že vyhodila plast do směsného odpadu, protože zrovna nebyl poblíž žádný kontejner na plasty a jí se nechtělo tu plastovou láhev tahat s sebou. Všechny dokonale třídí odpad, vymývají prázdné kelímky od jogurtů a plechovky hází do speciálních kontejnerů. Všechny nikdy nevyhodily žádné jídlo, vše dojedly. Která z nich by se nebála říct, že je proti adopci dětí homosexuálními páry? Všechny do jedné milují cestování. Všechny si uvědomují, že problém je v tom, že si pořád kupují nové věci a některé dokonce kvůli tomu chodí do second handů. Všechny jsou prostě dokonale dokonalé a žádná z nich nikdy neudělala něco proti naší matičce zemi. A málokterá mluví o kontroverzních tématech.

Ještě bych se ráda zmínila o jedné věci, která neměla být sdílená, ale byla. Málokdo nezaznamenal kauzu ohledně Logana Paula, který se vydal do Japonska, Tokia, konkrétně do lesa sebevrahů. Nevím jak přesně se jmenuje, ten název jsem sice několikrát viděla, ale nedokážu si ho zapamatovat, takže v rámci nehraní si na něco, co nejsem, rovnou přiznám, že prostě nevím. Zkrátka se vydal do toho lesa, bral to jako srandu, měl s sebou vybavení na kempink, takže tam určitě chtěl přespat a udělat "super funny vlog about my night in suicide forrest". Nebyl tam tedy sám, měl s sebou partu lidí. Jeho plán mu ale zkomplikoval mladík, který visel na laně ze stromu. Logan se hned běžel podívat a vše samozřejmě filmoval a měl divné poznámky. Možná byl v šoku a nevěděl co říká, ale jak už říkala Sagi style, určitě mu ten samý šok nevydržel i do doby, kdy video stříhal a vydával s tím, že to určitě bude velká bomba. No, velká bomba to byla. Ne ale úplně stejného smysl, v jaký doufal. Okamžitě se strhla vlna nenávistných komentářů a reakčních videí. Logan svůj vlog hned smazal, ale někteří lidé ho dokázali stáhnout dřív než ho odstranil, takže vlog je na YouTube pořád dohledatelný. Logan se za své chování sice omlouval, ale myslím, že tu neúctu k mrtvému, kterou projevil, mu lidé jen tak neodpustí. A nedivím se jim, tohle nemělo být nikdy zveřejněno. Ne v tom stylu, v jakém to udělal. Kdyby alespoň vystřihl ty scény, kde visí mladík ze stromu a on má blbý kecy, celé video pak mohlo působit úplně jinak.
Milé blogerky, proč tu ale zmiňuji tuto kauzu je to, že přesně takovéto věci se sdílet nemají. Že jste neudělaly zkoušku a nebo propadly ve škole, za to vám vaši čtenáři hlavu neutrhnou. Přežijí dokonce i tu PETku ve směsném odpadu, ale myslím si, že mnoho lidí už ten věčně sluníčkový a dokonalý život prostě nebaví. Toť můj názor.

No, možná jsem se rozepsala více, než bylo potřeba, ale jsem ráda, že jsem se do toho pustila. Co na toto říkáte vy? Sdílet x nesdílet neúspěchy?

PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

PPS: Jestli se vám u mne líbí, nezapomeňte mne sledovat v pravém menu pod "pravidelní čtenáři", ať vám nic neunikne. 

Mějte se krásně,
Vaše


12 komentářů:

  1. No, v jistém smyslu máš asi určitě pravdu, jsou věci, které jsou za hranou a také v tom, že vždy se najde nějaký trend, na jehož vlnu nastoupí spousta lidí a má pak tendenci se ukazovat na více místech.

    S čím třeba naopak nesouhlasím je ta obecná generalizace blogerské scény. Já třeba řeknu, že občas jídlo nedojím a že občas se mi věci nepodaří tak, jak bych si představovala. Občas v second handu najdu několik super úlovků a kelímky od jogurtu jsem nikdy nevymývala. Snad jedině, pokud mamka potřebovala rozmnožit sazeničky předtím, než byly dost velké, aby mohly do zahrady.

    Na úplný závěr bych ráda dodala, že negace je na světě už tak dost. Na blogy se lidé chodí převážně bavit a odreagovat, ne číst, jakej je život hroznej pes. Pokud mám špatnou náladu, obvykle nemám náladu tvořit příspěvek, který by ve finále nikomu nic nepřinesl. Je to tedy otázka postoje každého jednotlivce k dané problematice.

    Článek je hezký, ale zkus to brát celé trochu s nadhledem. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezký článek, naprosto souhlasím. Také vídám hodně blogů, kde na mě skáče samé štěstí. Psaní mi hodně pomáhá,a to v těch šťastných i méně šťastných chvílích. Píšu tak, aby mí čtenáři viděli, že jsem také jen člověk, a také mám někdy hrozné dny, jako oni. :)
    Find joy in the ordinary

    OdpovědětVymazat
  3. Srozumitelne a uprimne popsano. Sama jak uz jsem rikala ve videu se chci zamerit na temata vic osobni, vic o psychice a pohledu na bezny veci, ktery muzou potkat kazdyho z nas. Tento clanek me jen utvrdil v tom, ze kdyz clovek prizna barvu a sdili sve pocity, co se mu prihodilo, tak to ostatni oceni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvé přiznání barvy jsem sledovala Veru a musím říct, že jsi mne tím dostala. Měla jsem tě přesně za takovou tu sluníčkovou holčinu, sice si mne bavila, ale prostě jsem si říkala, že jsi občas až moc sluníčková. Po to, co si přiznala svou barvu, jsi u mne hodně stoupla, přece jen tě plno lidí mělo jen za tu sluníčkovou, když jsem viděla některé komentáře u tvých videí. Určitě to nebylo lehké rozhodnutí, ale jsem ráda, že ho vůbec nelituješ. A já to fakt oceňuji. :)

      Vymazat
  4. Tohle je "problém" nejen blogů, ale online sociálních sítí celkově. Většina lidí si radši bude číst o pozitivních věcech, než jak se někdo utápí v depresích. A na druhou stranu, málokdo zvládne vystavovat svá trápení veřejnosti. Existují i mnohé jiné blogy, zaměřené například na společensko-politická témata, s objektivní rétorikou bez popisování dokonalého života, ale když se člověk podívá, jaké blogy a blogerky mají nejvíc čtenářů, odběratelů a ocenění, tak vlastně nabídka odpovídá poptávce. Kdyby tolik lidí nechtělo pozitivní influencery, tak je tolik nepodporuje. I já sama se na blogu snažím předávat spíš pozitivní myšlenky, protože bych ráda, aby si z toho čtenáři mohli vzít i něco pro sebe. Další věc je ale to umělé konstruování vlastní dokonalosti (krásný příklad s tím tříděním), s tím také nesouhlasím a určitě je mi sympatičtější, když bloger přizná, že má nějaká slabá místa, než když jen ukazuje, jak je perfektní.
    Rozhodně je to téma na delší diskuzi a ráda jsem si přečetla tvůj článek :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahojky, moc zajímavý článek a jsem více než ráda, že o tom píšeš. Všichni bychom si měli uvědomit to, že vystupovat nějakým způsobem na sociálních sítích je obecně dvousečná zbraň. Lidi na jednu stranu moc o neúspěších a problémech slyšet nebo číst nechtějí, je to nuda, protože to zažívá svým způsobem každý. Chtějí vidět dokonalost, krásu a potom je to začne štvát a začnou si stěžovat. Závidí, ale vůbec si neuvědomují, že prakticky vůbec není co. Místo toho, aby svoji drahocennou energii investovali do sebe a do svých projektů a seberozvoje, tak ji plýtvají na takové hovadiny. Je to taková nemoc dnešní doby, stačí si ale do hlavy zasadit myšlenku, že sociální sítě musíme brát s rezervou, nic není dokonalý jak se zdá a že každý řeší vlastní sračky. Jakože fakt každý. A víš co, to sdílet nějaký neúspěch dá sakra práci, protože tím odhaluješ svoje slabý místo a do toho jde jen málo kdo. Jsem rozhodně za přirozenost a otevřenost! Dnešní informační společnost nás deformuje, naše vnímaní, myšlení názory. Je ale pouze na nás jestli se jí necháme ničit nebo prostě vypustíme ty destrukce, uvědomíme si realitu, že svět blogerů je jen taková bublina a že se za tím může skrývat i docela dřina a oddání se určité věci.
    Odpad moc třídit neumím, kelímky nevymývám, občas věci nedojídám, za blogera se nepovažuju ikdyž píšu blog. Lenka

    Awakened Dreamer

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článek ale dovolím si trochu oponovat větě, že ten dokonalý život nikoho nebaví. Proč mají tedy takové sluníčkové profily nejvíce follow? A hlavně, třeba já měla těžší období a sdílela jsem i to. Odměnou mi bylo několik vzkazů a komentářů, že pořád fňukám, ať jim to necpu a že slzy nikoho nezajímají.

    OdpovědětVymazat
  7. Naozaj zaujimavy clanok, je skvele ze niekto napisal clanok na tuto temu. :) Myslim, ze nikto nema uplne dokonaly zivot aj napriek tomu ze vela ludi to hra. Ale je zdrave priznat si ze niekedy je nieco zle a aj napisat o tom, pokial uz ludi pustame do nasho sukromia cez blog. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jelikož píši hlavně o kosmetice, tak jsou moje články vesměs pozitivní, protože nerada doporučuji něco, co mi nesedlo. Když ale narazím na nějaký propadák, také o něm napíšu, nevidím na tom nic špatného. Kdybych psala o věcech z mého života, co se mi povedly, asi by můj blog zkomíral. Nikdo nejsme dokonalí a i ty špatné věci k životu patří :-)
    All my cosmetics

    OdpovědětVymazat
  9. Na jednu stranu chápem, prečo sa mnohí snažia písať o pozitívnych veciach a neťahať svoje problémy do toho online sveta. Na druhú stranu, existuje veľký rozdiel medzi nezdieľaním svojich problémov a tvárením sa, že daný bloger/ka je dokonalý/á a nikdy nespravil/a žiadnu chybu.
    Neverím, že všetci sa zaujímajú o ekológiu, neverím, že všetci triedia odpad alebo, že všetci nakupujú v secondhandoch. Nikomu to nemám za zlé, predsa len, každý robíme určité veci inak a nevidím dôvod sa na internete tváriť, že robím niečo, čo mi blízke nie je.
    Hoc sa o tieto veci zaujímam, tak aj ja občas kúpim normálnu plastovú fľašu, lebo tú svoju momentálne nemám pri sebe... a podobne. Nehanbím sa to priznať, všetci sme nejakí.
    Každopádne, veľmi pekne si to zhrnula. Čo sa Logana týka - zašiel až priďaleko. Nič viac ku tomu povedať nemôžem. :)

    - Pseudoumelec z pseudoumelec.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
  10. Já tu přehnanou pozitivitu nemám ráda, sama jsem k tomu jeden čas sklouzla a málem jsem skončila s blogem. Blog by měl lidi bavit, odreagovat je, ale pokud se autor necítí zrovna nejlépe, neměl by se za to stydět a klidně to napsat. Jelikož píšu i o úzkostných poruchách, tak se snažím psát pozitivně, ale je potřeba ukázat i tu reálnou stránku, takže se během týdne chystám psát o tom, jak mizerně se cítím pokaždé, kdy mám předvést prezentaci před tabulí. Protože přesně pak kvůli těm "dokonalým" Instagramovým životům nabýváme dojmu, že naše životy stojí za houby a blogeři je mají dokonalé. Skvělé zamyšlení, naprosto s tebou souhlasím. Já kelímky nevymývám a v sekáčích nakupuji málokdy a nějak mi to nevadí :D

    LENN

    OdpovědětVymazat
  11. páči sa mi tvoj článok a tvoja myšlienka! úplne s tebou súhlasím, ale všetko má svoje 2 stránky - tú dobrú aj tú zlú...

    - blogerky nezdieľajú svoje súkromie... áno, s tým súhlasím, kto by však chcel, aby sa niekto rýpal v jeho vzťahu s jeho polovičkou? ak majú medzi sebou problémy, stačí, keď už ich majú, nechcú s tým zaťažovať iných a na druhú stranu nechcú, aby im do toho kecal niekto 3., nie to ešte keď ho sleduje 10k ľudí a každý k tomu niečo povie...
    + súhlasím s tým, že o svojom súkromí sa dá vravieť aj diplomaticky a ukázať ľuďom, že aj ony sú len človek, je len plus pre jej sledovanosť.

    + písať a vravieť o témach, ktoré môžu byť trochu kontroverzné, je fájn. človek sa konečne do niečoho začíta, čo má zmysel a čo ho zaujme, aj mne lezie už krkom pozerať sa na ďalší zľavový haul... na ďalšie extra bio raňajky, zero waste, ktoré nie je možné v dnešnom svete dosiahnúť a na každom fashion blogu tie isté vybíjané boty, ktoré má teraz snáď každý!
    - ako blogerka však viem, že ak chce byť úspšná a živiť sa tým, musí dodržiavať isté morálne zásady, prezentovať sa ako dokonalá a spraviť všetko, čo má v podmienkach... čo zahŕňa "bezproblémový" život, slušné správanie a nevyjadrovanie sa k istým témam. politika, rodičovstvo, náboženstvo a sexualita sú témy všeobecne ťažké a aj v bežnom živote sa radí, že tieto témy sa v spoločnosti jednoducho nepreberajú. filozofia istých firiem je striktná. ty píšeš o Loganovi, ale Jake, jeho brat, bol vyhodený zo seriálu spoločnosti Disney pre jeho nemorálne správanie a žaloby od susedov. ak sa človek chce blogovaním živiť, musí sa tomu podvoliť a preto to známe bloggerky nerobia.

    to by boli asi také moje dve veľké pohľady na vec... aj keď táto téma je veľmi rozsiahla a dalo by sa o nej diskutovať. zákulisie blogovania je obrovské a kto naozaj nebloguje, nevie, čo sa za ním skrýva. ak by som mala sama povedať, je to občas neúnosný 24h zabiják osobnosti... ak sa rozhodnete blogovať, musíte mať pomoc. musíte mať podporu okolia, nie je možné, aby ste sa na blogu neukázali a nepovedali o tom rodičom. najslávnejšie blogerky majú na všetko ľudí - majú človeka na vizáž, fotografa (aj viac), manažéra (občas aj dvoch) na plánovanie eventov a plánovanie spoluprác, niekedy majú aj človeka na spravovanie sociálnych sietí, ktorý im dopomáha pri zdieľaní, editora na stránky a editora na gramatiku... za tým, čo ľudia vidia, nie je len ona, ale veľa iných a o tom sa napríklad ani nevie...

    každopádne je to tak, je to nuda, začína to byť veká nuda... ja som sa vo svojom poslednom článku zamerala na módu a módne blogerky a to, ako veľmi ma nudi, že sú to len vešiaky na oblečenie z obchoďákov...

    THE WORLD BY KEJMY | ČLÁNOK O TOM, AKO MA PRESTALI BAVIŤ FASHION BLOGGERKY.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3