středa 27. června 2018

Výzva - 5. článek - Dopis mému mladšímu já


Ahojte,
dnes jsem tu opět s článkem se vzpomínkami. Občas ráda vzpomínám na to, jak jsem se chovala, když jsem byla na druhém stupni na základce, protože to bych řekla, že jsem byla nejtrapnější, i když jsem si o sobě samozřejmě myslela přesný opak. Tak dneska napíšu svému mladšímu já dopis, snad se nad ním všichni pobavíme.


Milá Lenko,
nechápu, nevím, proč to zase děláš. Nastavuješ si budík na 5:15, aby jsi se ráno mohla koukat na epizodu doktora House?! Vždyť po škole máš tolik volného času! Tak si dej budík pěkně o půl hodiny déle, to stihneš. No, tak mne neposlouchej. Pak si ale nestěžuj, že jsi ve škole unavená. 

Jo, ty nechceš jenom koukat na doktora House. Ty si musíš cvičit ty kočičí linky, které máš každý den na sobě. Nevypadají sice úplně dobře, ale nikdo učený z nebe nespadl. A to, že jsi teprve na základní škole, no to prostě neřešíš. Chápu ale, že ti za to tvé starší já jednou poděkuje.

Proč si pokaždé, co přijedeš, jdeš stoupnout na roh hospody? Jo, čekáš na kamarádky. Nečekáš vlastně ani na nikoho konkrétního, vždy se spokojíš s tím, kdo přijde první. To bys taky mohla chodit čekat spíš na nějaké místo, kde nebudeš překážet kolem jdoucím. Ruku na srdce, ten chodník je totiž docela úzký a ty s tou tvou velkou taškou prostě zabíráš půlku z něj!

Lenko, ty si myslíš, že je dospělé, když před začátkem první školní hodiny, stojíš na chodbě a vyhlížíš deváťáky? Děláš to vlastně jenom proto, aby ses na toho krasavce koukla. Nikdy ho vlastně ani neoslovíš. Maximálně mu tak napíšeš na ICQ, jenže on se ti stejně vysměje a udělá si z tebe jenom srandu. Tak se o to, prosím tě, ani nesnaž. Možná si kvůli němu i založíš falešný mail, ale to taky není úplně dobrý nápad.

Chodíš do družiny. Až do své sedmé třídy. Já vím, jak moc se za to stydíš. Za to, že prostě nemáš kam jinam jít, protože ti autobusy absolutně nenavazují na konec školy. Občas jdeš radši dvě hodiny chodit po městě jen proto, abys tam zase nemusela být nejstarší. Děláš to v poslední době čím dál víc. Já tě chápu. Jednou se dokonce sebereš a jdeš domů pěšky 10 kilometrů. Autobus, kterým bys přijela, kdybys na něj čekala, přijede asi tak 15 minut po tom, co se konečně dostaneš domů. Měla bys vědět, že za to, kde bydlíš, se stydět nemusíš. Pak bys nemusela sedět 2 hodiny v mrazu a nechat si zmodrat celé rty, jen kvůli tomu, aby si zase nemusela do té družiny jít.

Lenko, co ti vlastně chybělo? Přišla jsi ze školy a mohla si celé odpoledne hrát The Sims 2. Nebo koukat na americké slaďáky, copak já vím. Mohla jsi cokoliv. Na učení doma tě moc neužilo, však si také nosila samé dobré známky, takže to po tobě ani nikdo moc nechtěl. Fakt, na co si si tak  mohla stěžovat?!

S pozdravem,
tvé dospělé já.

PS: Nechápu, proč si pořád chtěla být tak dospělá.

V čem se s takovýmto ohlédnutím nechápete nejvíc vy? 


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

2 komentáře:

  1. Krásny článok, s tým že nechápeš že na čo si chcela byť dospelá to mám rovnako :) Opäť by som chcela mať 12-13 rokov :D

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek, pobavila jsem se. Já jsem vždycky chtěla být strašně dospělá, říkala jsem si sakra, kdy už mi konečně bude 18,20 atd. a teď bych se nejraději vrátila zpět do dětských let :D.

    TheBlondieTale

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3