neděle 10. února 2019

Miluji inspirativní lidi aneb nadšení ze života


Ahojte,
v cílech pro rok 2019 jsem se zmiňovala o tom, že bych ráda zapracovala sama na sobě a udělala si ten svůj život trochu lepší. Nechci moc ztrácet čas, ale na druhou stranu se zase nechci připravit o odpočinek, který si dopřávám sledováním pitomých českých seriálů a mnohem častěji youtuberů. Youtubery ale v poslední době pomalu ale jistě začali nahrazovat jiní lidé, kteří mi právě v tomto cíli dost pomáhají.


Začala jsem sledovat hlavně na Instagramu lidi, kteří něco dokázali. Jako fakt něco. Neříkám, že již zmiňovaný youtubeři nic nedokázali, to rozhodně ne, vím, že je to velká práce. Ale asi jsem nějak vyrostla. Radši si poslechnu přednášku na téma seberozvoj nebo postavení žen v IT oblasti, než abych se koukla na nějaké video. Vlastně jsem hodně probrala i své odběry na YouTube a sleduji dál už jen ty, které jsem si fakt oblíbila. Je jich ale málo. A přibývají spíš odborné kanály o vzdělávání a hlavně o stavitelství a architektuře. Jo, takhle s ohledem času jsem ráda za to, co jsem si zvolila. (Ale píšu pořád hodně ráda a kdybych se blogem mohla živit, hodně bych přemýšlela, jestli se vzdát toho, co snad vystuduji.)

Na konci roku jsem měla horší životní období a nějak jsem přes něj zapomněla žít. Přežívala jsem jednotlivé dny a pořád jsem urychlovala čas, abych si už mohla jít lehnout do postele a nic nemuset vnímat, nic nemuset řešit. Už je to pryč, už mi zas dny přijdou krátké na všechny ty mé plány a činnosti. Naučila jsem se znovu žít život. Právě ti inspirativní lidé mi ukázali, jak umí žít svůj život a já jsem to od nich začala okoukávat. Konečně jsem byla ráda, že se na sociálních sítích sdílí hlavně ty dobré věci a dokázala jsem to ocenit. Možná si pamatujete, že jsem na to v jednom článku ze série "Na slovíčko s eL" docela nadávala. Pořád si ale myslím, že bychom se neměli na sociálních sítích tvářit jako největší sluníčkáři, je to nepřirozené.

Vždy, když jsem z něčeho nadšená, usmívám se nadvakrát. Jednou, protože jsem fakt nadšená a podruhé proto, že je vůbec něco, co mě dokázalo takto nadchnout. Nesmíme ve svém životě usnout na vavřínech a musíme se pořád rozvíjet dál a dál. Už párkrát jsem si v životě myslela, že jsem šťastná. Jo, možná jsem v té chvíli i byla, ale teď mi to tak nepřijde. Vždycky jsem totiž bojovala sama se sebou a teď, když jsem se naučila užívat si čas sama se sebou, jsou to úplně jiné pocity. 

Častokrát jsem si říkala, že tvrzení, že člověk musí mít první rád sám sebe, aby mohl mít rád někoho jiného, je kravina. Vlastně jsem chtěla, aby to byla kravina, protože jsem ráda sama sebe neměla. Teď ale vím, že to je snad to nejpravdivější, co mi kdo kdy mohl říct. 

A právě díky těm pár lidem, kteří mi svými životy vrátili mé nadšení do života, jsem se nad vším tímto zamyslela a došla jsem k názoru, že vlastně vůbec nemám mít důvod být z něčeho smutná. Pořád mám sama sebe. A pak taky ty kamarády, ale vzhledem k mé povaze je pro mě trochu důležitější vycházet sama se sebou. Viděla jsem to i v praxi. Nikdy jsem mezi přáteli nebyla šťastná, když jsem si o sobě myslela ty nejhorší věci. Teď, když jsem v pohodě, jsem v pohodě i mezi nimi.

Lidi, naučte se žít sami se sebou, dá vám to do života mnohem víc než milion přátel a lásek!

Jak jste na tom vy se seberozvojem a sebeláskou? Máte sami sebe rádi?


Mějte se krásně a na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

12 komentářů:

  1. Krásny článok :) Tiež sa len učím a začínam sama so sebou žiť, niekedy sa ani nenašlo niečo také inšpiratívne alebo niekto inšpiratívny, kvôli čomu by som sa cítila lepšie. A nemusí to byť stále niekto slávny. Postupne sa učím byť sama pre seba inšpiratívna a krásna. <3
    Simple but significant

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ♥
      Já jsem potřebovala jen od někoho popostrčit, teď už tu inspiraci vidím i v sobě :)
      Přeji ti, ať se ti daří a ať jsi pro sebe tou nejlepší verzí tebe :)

      Vymazat
  2. Pekný článok. ;) Inak tiež to mám tak, že ten Youtube u mňa akosi upadol. V poslednej dobe si radšej vezmem knižku. :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ♥
      Přesně tak, čtu teď každý den, je to rozhodně lepší! :)

      Vymazat
  3. Krásný motivační článek :)) Je pravda, že ani já už tolik nesleduju youtubery jako dřív, v poslední době jsem si spíš oblíbila pustit si nějaký inspirační TEDx Talks :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ti ♥
      Jo, TEDx Talks také sleduji, je to mnohem lepší! :)

      Vymazat
  4. Jo, tak s tímhle maximálně souhlasím. Jakmile o sobě přemýšlím špatně, mám hned pocit, že mě lidé nemají rádi a že mě každý pomlouvá. Necítím se pak dobře ve společnosti a připadám si zbytečná. Ale taky mi hodně pomáhají inspirativní lidé ať už na Instagramu nebo i jinde (s tím YouTube je zajímavé, že dříve jsem koukala hodně často a teď vlastně na YT sleduju hlavně písničky jako před Youtuberskou érou :D). Jakmile ze mě vyzařuje spokojenost, hned vidím, jak se cítím dobře i s ostatními lidmi kolem mě a že oni jsou se mnou rádi. Teď jsem v takové fázi střídání. Někdy se cítím vážně dobře a jsem mezi lidmi spokojená, věřím si, ale jindy mě naopak něco semele a připadám si špatná. Chce to pořád na sobě pracovat. :)

    I am Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za tvůj příspěvek, naprosto s tebou souhlasím :) A člověk na sobě musí pořád makat, nesmí se spokojit s tím průměrným, protože by zaběhl do kolejí a propadl stereotypu a opět by všechno ztrácel.
      Měj se krásně ♥

      Vymazat
  5. Já myslím, že období, kdy se sebou nebyl někdo spokojený nebo se neměl rád, prožil asi každý. Já takovéto období prožívala v pubertě na střední. Bylo to takové moje období vzdoru, pořád jsem nebyla s něčím spokojená, se sebou také, připadala jsem si tlustá, nehezká, neměla jsem ráda lidi kolem sebe. Postupem času jsem ale dospěla a tak nějak samy se moje názory a postoj k sobě samé změnil. Teď mám ráda nejenom sebe, ale i svůj život a své blízké a tak to má být :-)
    All my cosmetics

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, prožívat to v pubertě mi přijde takové přirozené. Já vlastně ani nevím, jestli jsem něco takového taky měla, já jsem byla jen neskutečně klidná. :)

      Vymazat
  6. Mať samú seba rada je náročný proces a niekomu s ato za celý život ani nepodarí. Ja sa snažím...:) Čo s atýka sebarozvoja, málo kedy som so sebou spokojná vždy vidím niečo čo treba zlepšiť čo možno treba spraviť inak. Alebo chcem byť v niečom lepšia tak sa prihlásim na kurz alebo len začnem tomu venovať viac času. Je to z časti dobrá vlastnosť, ale aj zlá. Dobrá v tom, že sa snažím stále zlepšovať a napredovať. Zlá, že som naozaj veľmi málo kedy so sebou spokojná čo sem tam vedie k depke. haha :D
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně :) ale snažit by se o to měli všichni :)
      Jo, taky bych na sobě pořád něco zlepšovala a něco se učila, ale není na to tolik času :D ale naprosto ti rozumím :)

      Vymazat

Děkuji za komentáře <3