Benátky - závody v orientačním běhu

Ahoj, projížděla jsem si koncepty uložené v bloggeru a narazila jsem na jeden, u kterého jsem se až zhrozila, že jsem ten článek ještě nenapsala! A tím je přesně tento. Článek z orienťáckých závodů v Benátkách, kde jsem byla v listopadu a kde jsem si zaběhla svůj nejlepší závod vůbec. Tak jdeme na to!

Už když jsem byla v Benátkách poprvé, říkala jsem si, že by muselo být fajn a na druhou stranu i náročné běžet tam závod. Když jsem si v létě všimla, že na tento rok se to fakt chystá, hned jsem věděla, že tohle chci zažít. Slyšela jsem sice plno předpovědí, že Benátky v tu dobu budou zatopené a nic se konat nebude a i přes to, že tyto předpovědi nebyly úplně zcestné a jednou se Benátky pod vodu dostaly, tak se závody konaly. 

A jak jinak zahájit závodění, na které se člověk těší rok než pořádným failem? První ze dvou závodů se konal večer po tmě. A při orienťáku potřebujete vidět na mapu, kterou držíte v ruce. A pořadatel vás sice upozorní na to, že je potřeba mít čelovku, ale vy na ni stejně zapomenete. A tak běžíte závod "po slepu" a na mapu koukáte jen pod lampami, které ale nesvítí tak dobře. A v těch zatracených benátských malých uličkách, kam se jako turista ani nepodíváte, nevidíte ani pod nohy a ani před sebe. Takže vlastně docela riskujete nějaký pád a nebo že vás ostatní závodníci prostě neuvidí. Nakonec je to ale dobrý trénink na to, aby si člověk namapoval postup dost dopředu. A poslední jsem nebyla!

V prvním závodě jsem skončila 32. z 40.

Druhý závod se konal ráno následujícího dne. Ani tentokrát nebylo vše dokonalé, protože Benátky se ocitly pod vodou. Naštěstí to nebylo tolik, aby se závod rušil. Tudíž situace v tento den byla lepší, už jsem na mapu viděla, ale běhala jsem ve vodě. A toto jsou věci, které během závodu neřešíte, ty začnete řešit po doběhu, když vám dojde, že jste byli líní si vzít ty náhradní boty a ještě víc to řešíte po návratu domů, kdy musíte strávit týden v posteli. Ale tento závod byl můj vůbec nejpovedenější! A vlastně mi to za tu nemoc i stálo, protože jsem si tohle neskutečně užila!

V druhém závodě jsem doběhla 21. z 40 a tady se jednalo o delší trať, kde se dalo nasekat více chyb.

Takže jestli běháte orienťák, doporučuji si toto vyzkoušet, protože za mě to je věc, na kterou nezapomenu. A stejnou atmosféru nebude možné udělat někde jinde. Přece jen běhání mezi kanály a turisty má své kouzlo. I když si nejsem jistá, jestli toto turisté sdíleli, heh.

A já jsem vlastně ve výsledku hrozně vděčná za to, že můžu cestovat za zážitky a že si je mohu dopřát. :')

Za jakým zážitkem byste byli ochotný cestovat vy?

Mějte se hezky, uvidíme se u dalšího článku, tentokrát to ani nebude trvat tak dlouho, protože už ho mám napsaný, jen čekám na fotky. 

Lenka