diary
16 komentářů
Můj listopad 2016 - škola, vánoční dárky, výhra v giveaway, setkání s ACOS
úterý 29. listopadu 2016
Ahojte,
opět nám končí jeden měsíc, tudíž je čas na další deníček. Musím se přiznat, že jsem tento článek skoro zapomněla vydat. Jsem totiž celá mimo z toho, že už je skoro prosinec a že blog má na jeho začátku narozeniny, takže jsem plánovala giveaway a článek, který vyjde před giveaway, na který giveaway navazuje. Úplně jsem kvůli tomu zapomněla na deníček, takže musím šoupat data vydání článků. No ale jak jsem se měla v listopadu a zvládla jsem oba dva zápočty?
Jak jsem psala v minulém deníčku, na začátku tohoto měsíce mne čekaly dva zápočtové testy. Měsíc mi tedy začal ve velkém stresu, ale čeho jsem se tak bála, nakonec dopadlo nad očekávání dobře. Z matiky se mi podařilo ulovit tolik bodů, že už mám zápočet tak trochu v kapse a z pružnosti a pevnosti se mi podařilo získat 11 bodů ze 17 možných. Budeme psát ještě jeden test a dohromady musím mít 17 bodů, takže cíl už mám taky velice blízko. Už i věřím, že to dokážu! Po tom, co jsem se dověděla tyto dva výsledky, cítila jsem se fakt šťastně jak nikdy. Těžko se to popisuje, takovéto když se vám daří ve škole, zároveň máte dokonalého kluka, který vás miluje a ještě se blíží Vánoce. Co víc si takhle na začátku listopadu můžeme přát?
Během listopadu jsem pokračovala ve své snaze najít hezké věci na podzimu. Mé snažení ale zabil sníh, který nečekaně napadl na Martina. Od té doby už vnímám listopad jako zimu, i když kalendářně ještě není. Letos se mi tedy nepovedlo najít krásu na podzimu.
Listopad pro mne byl měsíc schánění vánočních dárků a já to úplně miluju. Vždy si představuji, jak si daný člověk tu věc rozbalí a jak je z ní šťastný. A také úplně miluju balení dárků. Díky vánočnímu svetru, ponožkám a krytu na mobil jsem se totálně naladila na vánoční náladu. A také mi přišel jeden "dáreček".
Ale přece jen jsem se vrátila k jedné typicky "podzimní" činnosti - ke čtení. Vždy jak mi začne škola, nemám na čtení ani pomyšlení. Měla jsem ale dva volnější víkendy, kdy jsem neměla do školy tolik práce. Buďto jsem seděla u počítače a připravovala články pro svůj blog a nebo jsem se snažila si číst. Snažila jsem si vypěstovat si návyk číst si před spaním. Ten ale nefunguje. Nemám u postele lampičku a když se zahrabu do postele s tím, že si budu číst, bratr zhasne s tím, že jde spát. No a je po čtení.
Jako já Hello Kitty nijak nemám ráda, ale darovanému koni na zuby nehleď. Přišla mi tato výhra z giveaway, které jsem se účastnila u Monči. Měla jsem z výhry docela velkou radost a naplánovala jsem si, jak napíšu unboxing s jejím rozbalováním. Dokonce už jsem měla i nafocené fotky do tohoto článku. Nakonec to ale ztroskotalo na tom, že jsem měla napsáno plno jiných článků, které jsem měla vydat, takže když už by se na tento konečně našel čas, bylo už to asi měsíc po tom, co mi přišel a to už mi nepřišlo aktuální. Tak poděkuju za skvělou výhru jen tady v deníčku.
Poslední věc, o které Vám dnes napíšu se stala až na konci celého měsíce. Šla jsem vyzvednout poslední vánoční dárek a koupit kamarádce bombu do koupele z Lush. Vlezla jsem do Palladia. Nejsem ten typ člověka, který by koukal na mapky a orientoval se podle nich. Já si vždy radši najdu vše sama metodou pokus omyl. A takhle jsem se vydala i do prvního patra obchoďáku, protože jsem si myslela, že Lush je právě tam. Že jsem se spletla jsem zjistila až na místě, tak jsem šla k eskalátorům, že se vrátím níž. Najednou proti mne na eskalátorech stojí dvě známé tváře, holky z A Cup of Style. Řekla jsem jim, já stydlivej člověk jak co, ať na mne počkají nahoře. Povídaly jsme si spolu. Po chvíli holky musely jít, ještě jsme se v rychlosti vyfotily a rozloučily jsme se. Já vím, že to říká hrozně moc lidí, ale ony jsou fakt hrozně milé. Měla jsem radost, že jsem je potkala, že jsem si s nimi mohla popovídat, ani jsem k nim vlastně nešla s tím, abych si udělala fotku, (tu už mám, sice rozmazanou, ale mám) ale abych si s nimi jen tak popovídala. Nakonec jsem tedy odešla i s tou fotkou, kterou si ale tentokrát nechám pro sebe. Jen jsem chtěla říct, že je krásné se potkat s lidmi, které fakt obdivujete, jsou vašimi vzory. Můj celý den to nabilo dobrou náladou. A nejvíc šťastná jsem z toho, že jsem si s nimi zvládla povídat a nesesypat se radostí. Určitě znáte ty stavy když potkáte někoho známýho a ještě ho máte rádi. Jsi pašák, Lenko!
A tímto bych se s vámi a i s listopadem rozloučila. U deníčkového článku se spolu opět uvidíme po prosinci. Doufám, že jste taky měli krásný listopad. Napište mi o něm v komentářích.
Vaše
