čtvrtek 1. listopadu 2018

O tom, co jsem si zamilovala na Norech


Ahojte,
zalistovala jsem si svým deníkem a zjistila jsem, že je v něm ještě jeden článek, který jsem si do něj napsala v Oslu. Článek je o tom, co mě nadchlo na Norech a myslím, že o toto vás rozhodně nemohu ochudit!


Už podruhé procházím přístavem směr Aker Brygge. Cestou potkáváme běžce. Většina jich spíš jde, než aby běžela. Před radnicí je stále postavená dráha a v ní plno běžců, kteří ve skutečnosti jdou pěšky. Někteří i "vyběhnou" mimo tuto označenou trať, proto jsme je potkaly už cestou k radnici. A toto se mi na Norech líbí. I když ví, že třeba tu trasu neuběhnou, tak do toho stejně jdou a alespoň se projdou. Nevzdají to s tím, že stejně trasu neuběhnou, tak proč by se snažili. Jdou a užijí si to po svém bez pocitu, že je někdo sleduje a že je odsoudí. Mezi běžce se tu přidali i důchodci a děti, které to spíš berou jen jako čas strávený s rodinou. Rodin je tam vlastně několik. A prostě si užívají života a sami sebe.

Proč ale my máme ve zvyku řešit, jestli nám něco jde a nebo ne a podle toho si vybírat své aktivity? Proč se spíše neřídíme podle toho, jestli nás něco baví a nebo ne? Proč prostě nejdeme po hlavě do nových věcí a neučíme se? A proč se radši věnujeme aktivitám, které jsme se sice už naučili, ale rozhodně o nich nemůžeme říct, že by nás bavily?

Možná je toto jen můj pohled na věc. A tento odstavec vlastně píšu až teď, když jsem předchozí dva přepisovala. Něco na tom ale bude. Pořád chápu, jak jsem to myslela. Bojím se změn a nových věcí. Příliš řeším, co si o mě ostatní myslí a ignoruji přitom své vlastní zájmy. A jestli bych se někdy chtěla od Norů něco naučit, tak je to právě tento přístup k životům a k aktivitám.

Jaký na toto máte pohled vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥  

6 komentářů:

  1. Naprosto s tebou souhlasím, Češi to tak mají prostě zabudovaný, mi přijde...Hrozně všichni řešej, co si ostatní lidi myslí, co si o nich povídají apod. Já se od toho naštěstí zvládla už před lety odprostit, je to prostě jenom o povznesení mysli a věř mi, že se mi neskutečně ulevilo!

    Praguetales

    OdpovědětVymazat
  2. Taky pořád řeším názory ostatních a hrozně mě to brzdí. V tom Norsku to musí být fajn, třeba by mě to i naučili. Neřešit. :)

    I am Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. Já to mám tak, že když se mi něco líbí a nebo baví a někdo s tím nesouhlasí, tak mu řeknu že mi záleží více na mém názoru - takové sobecké :D, ale radši budu dělat, to co mě baví než, abych dělala to co baví ostatní:).

    Shard of Dreams

    OdpovědětVymazat
  4. To je pěkná myšlenka, přála bych si, abych se jí dokázala taky řídit. Občas až moc řeším, co bych měla nebo neměla, navíc mě stresuje, když mi něco nejde. Kašlat na to a dělat, co mě baví, je přitom asi nejjednodušší řešení. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Máš pravdu, s tímhle jsem se tak nějak naučila bojovat a docela se mi to daří. Když mě něco baví, proč to nedělat? Už mě přestalo se neustále stresovat co si kdo bude myslet.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3