Na slovíčko s eL: Proč tolik řeším, co si o mně myslí ostatní?

By Little Dreamer - února 03, 2019


Ahojte,
tohoto tématu jsem se už jednou dotkla ve článku, který jsem psala v Oslu. Jestli chcete, najdete ho zde. Zkráceně vám ale povím, o čem jsem se tam zmiňovala. Byla jsem v Oslu zrovna ve chvíli, kdy se tam konaly nějaká běžecká událost, kterou ale místní obyvatelé nebrali jako drama, ale jako šanci strávit nějaký čas venku a pobavit se. Zkrátka tam byli i lidé, kteří vůbec neběželi, jen prostě šli. A to mě zaujalo. Jak vůbec neřešili, co si o nich myslí ostatní a prostě se bavili.


Od té doby si všímám, že já jsem zrovna ten člověk, co toto nedokáže vypustit. I když si to předtím několikrát zakázal, prostě nechtěl řešit, co si o něm ostatní myslí. Několikrát si to i namlouval, nakonec ho ale stejně jeho vlastní hlava dohnala a dokázala mu, že to prostě řeší. Nezbylo mi nic jiného, než se prostě smířit s tím, že to tak je a pokusit se s tím pracovat. 

Chtěla bych být takový ten člověk, kterému je to úplně jedno. Jo, slyšela jsem i názor od člověka, který je přesně takový, že to vlastně taky vůbec není dobrý. Že nemá potřebu se v něčem zlepšovat, protože jakákoliv kritika ho vlastně vůbec nezajímá a tak je pořád stejný a ani ho vlastně nenapadne, že by se v něčem mohl zlepšit. Má prostě pocit, že je ve všem dobrý a nepochybuje o tom. Určitě si ale užívá všední věci, tak jak chce on a ne tak, jak si myslí, že je to společensky přijatelné.

Já si ale myslím, že nejsem úplný extrém mezi lidmi, kterým názor ostatních není úplně jedno. Umím si obarvit vlasy na nějakou netradiční barvu. No dobře, ne teda celý, ale dříve jsem nosila různé podbarvení. Třeba růžové a fialové a také jsem měla tmavě modré ombré. Jo, ta modrá byla super. Zrovna včera jsem si na vlasy hodila stříbrnou barvu. Dobře, nemám celou šedou hlavu, má teplá blond pod tím prosvítá, ale pod určitým světlem mám fakt stříbrné odlesky a to si neskutečně užívám. Umím si i vzít šaty v zimě a dalších pár věcí, kterými v oblékání tak trochu přitáhnete pozornost na svou osobu.

V čem jsem ale hodně špatná a vím to, je přitáhnout na sebe pozornost svými činy. Než jsem vůbec začala běhat i u nás na vesnici, trvalo mi to docela dlouho. Než jsem vůbec přiznala, že píšu blog, trvalo mi to ještě déle. Takovýchto věcí mám plno. Na to už jsem si ale tak nějak zvykla, že se mi hůř mluví o věcech, které mě baví. Jsem prostě introvert a ráda je prožívám sama se sebou. Pro sebe si dokážu o blogování vykládat hodiny a hodiny, když se mě na to ale někdo zeptá v reálu, je pro mě těžké vůbec něco ze sebe dostat a fakt to není o tom, že bych to s daným člověkem nechtěla probírat. Jen to prostě neumím.

Ale proč tento článek vůbec píši? Hodněkrát už jsem si všimla, že bych chtěla něco udělat, ale nakonec od toho ustoupím právě kvůli lidem kolem sebe. Třeba když jsem byla fotit Trójský most. Cítila jsem se zvláštně, když jsem mezi těmi lidmi na procházce vytáhla foťák. Myslím, že kdybych se trochu odnaučila tohle řešení všeho, že bych byla ještě šťastnější a užívala bych si život víc. Co jsem se ale teď naučila a jsem za to fakt ráda, je to, že trávím čas sama a už nemám potřebu pořád shánět nějaké lidi, kteří by se mnou šli podniknout to a to. Prostě když se chci jít projít po Praze, tak jdu. Když chci jít na výstavu a nebo si vyslechnout nějakou zajímavou přednášku, tak jdu. Už nějak neřeším to, že je třeba blbé tam jít sama, že na mě budou lidi divně koukat. Jo, za toto jsem fakt ráda, dost mi to pomohlo rozvíjet sama sebe. 

Proč to ale vždycky tak hrozně řeším? Ráda bych to věděla. Budu to ale určitě mít zakódovaný v sobě, ve své osobnosti. Nemyslím si, že by se mi někdy povedlo se toho úplně zbavit, to je nejspíš kravina. Jako nikdy se nebudu cítit dobře jako střed pozornosti mezi cizími lidmi. Musím se ale naučit to omezit ještě víc, aby mi kvůli tomu neutíkaly skvělé okamžiky života. To půjde. Akorát musím získat více jistoty sama v sobě. 

No, snad tento článek dává alespoň trochu smysl. Třeba ho ani nevydám potom, co si ho za chvíli přečtu znovu. Chtěla jsem ale jen tyto své myšlenky hodit na papír, tedy ten elektronický.

Jak jste na tom vy? Řešíte hodně, co si o vás myslí ostatní lidé a nebo patříte do té skupiny, která to umí hodit na hlavu a dělá si to, co zrovna ona chce?


Mějte se krásně a na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

  • Share:

You Might Also Like

22 komentářů

  1. Lovely post, dear! ♥
    I hope you have great Sunday! xoxo

    🌺visit:
    https://knjizevnizaljubljenik.blogspot.com/2019/02/6-saptac.html ♡

    OdpovědětVymazat
  2. Mám už aj nejaký ten vek a stále to riešim. Možno nie tak ako keď som bola v puberte ale stále niekedy neurobím vec, ktorú chcem len preto, lebo sa chcem vyhnúť reakcii okolia. Niekedy je to možno fajn, je to taká brzda, ale väčšinou to bráni práve ukázať svetu kto si a kým chceš byť a najhoršie, že tak brzdíš aj veci, ktoré ťa môžu v živote posunúť, vystúpiť z davu a predbehnúť všetkých okolo. Avšak, neuvedomujeme si to...
    Recenzie-Kozmetiky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, občas to může být vhodná brzda, ale myslím, že nám to ze životů ubírá víc skvělých zážitků než těch negativních.
      Máš naprostou pravdu :)

      Vymazat
  3. Krásne napísaný článok. Ja osobne to veľmi riešim. Stále ma napádajú otázky: Zachovala si sa dobre? )Co ak si povedala niečo zle? A prtitom sa tie otázky týkajú úplných nezmyslov. Ale ako si napísala pokusím sa to naučiť ovládať a viac a spontánne si užívať života. ;)

    Blog of Sunflower ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ♥
      držím ti palce, ať ti to vyjde! Ten život je jen náš a nesmíme si ho nechat celý nadiktovat jinými lidmi :)

      Vymazat
  4. Já se snažím lidi kolem sebe od těchto myšlenek odpoutat. Mě osobně je to jedno. Možná až moc, jediné nad čím občas přemýšlím, zda moc nemluvím a snažím se chovat k ostatním tak, jak bych chtěla aby se oni chovali ke mě. Snažím se být pozitivní a na ostatní se neohlížím-občas teda, se synem a psem, když jdeme, tak je nás slyšet do půlky města. Takový gypsy.cz :DDD. Je super, že se od toho snažíš odprostit.
    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, chovat se k ostatním tak, jak chci, aby se chovali i oni ke mně, tím se taky snažím se řídit a ve většině případů mi to i vychází :)
      To jsem ráda, že si tak užíváš života! :)
      Děkuji, taky se měj krásně :)

      Vymazat
  5. Já jsem třeba ten typ člověka, který je introvertní, hodně rudne (a flekatí ve výstřihu) a v mládí jsem si o sobě myslela, že jsem hnusná, blbá a nezajímavá. Ale tak nějak mě životní situace donutila se pomalu změnit a věřit si. Stále mám občas pochybnosti a něco mi je nepříjemný. Třeba focení v kavárně, to dělat spíš natajňačku:D. Ale jinak jsem spíš v pohodě. Jde o to se přijmout. A hlavně si uvědomit fakt, že jsi lidem u prdele. Jsi jedna ze stovek, který ty cízí lidi potkaj. To, že se na tebe někdo podívá neznamená, že tě negativně hodnotí. Já občas na někoho kouknu, protože mě zaujme a nemyslím to špatně.

    Fakt je důležitý uvědomit, že každý má především starosti sám se sebou. Ty si myslíš, že tě někdo hodnotí, ale přitom on si myslí to samé zase o někom jiném. Pokud se nechováš jako kráva, tak nikoho prostě nezajímáš. Jsi jen jedna z mnoha:D. Všichni se zajímají stejně jen o sebe. Teda v realitě, jinak jsou tady anonymní internetový hrdinové, co jsou v realitě vystresovaný jelita a tak si to vylejvaj v komentářích na cizích:D.

    No a takový je můj pohled na věc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky pořád rudnu, kvůli každý kravině :D ale jinak super postřehy :) Máš pravdu, taky občas koukám na druhé, protože mě zaujmou pozitivně, ale nikdy mě nenapadlo, že by tak někdo mohl koukat i na mě, vždycky si myslím, že si myslí něco negativního.

      Díky za pohled na věc, určitě si to nechám ještě projít hlavou, něco na tom fakt je :)

      Měj se krásně ♥

      Vymazat
    2. Doufám, že ti to aspoň trochu pomůže:)!

      Pa💕

      Vymazat
  6. Já si myslím, že to je dané osobností. Mám to dost podobně, pořád řeším, co si o mně myslí ti druzí. Vždycky si řeknu, že to řešit nebudu, že to za to přece nestojí a za 5 minut to řeším znovu. :D A nejhorší jsou rady od flegmatiků a podobných lidí, kteří vůbec neřeší ostatní a říkají mi, ať to prostě neřeším a nechápou, že to nejde jen tak přepnout. Já to tak ale mám i s tím oblečením, jakmile někde vyčnívám, necítím se dobře.

    I am Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mi úplně mluvíš z duše! :D tedy do věty s oblečením. Dřív jsem to tak ale taky měla, musela jsem být co nejpodobnější ostatním. Už s tím ale umím pracovat a mám z toho radost :)

      Vymazat
  7. Já to mám jak kdy. U některých věcí mi je jedno, co si o tom lidé myslí, ale pak jsou věci, u kterých mi hodně záleží, co na to lidé řeknou.


    filmjefajn.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu :) aspoň u něčeho to zvládáš fakt neřešit :)

      Vymazat
  8. myslim, ze riesim ako co. pokial niekam naozaj velmi chcem ist, tak idem, aj ked nemam s kym. napriklad do divadla som sa naucila chodit sama, taktiez do kina a obcas aj na nejaku tu prednasku, ak ma jej tema dostatocne zaujala. ale stale je vela udalosti, na ktore nechcem chodit sama, lebo sa bojim toho, ako by sa na mna ludia pozerali. a tiez mi je uplne blizke to, ze vytiahnut fotak na prechadzke medzi ludmi. uz sa mi velakrat stalo, ze som nieco neodfotila svojou zrkadlovkou, aj ked som chcela, lebo som sa bala, ze na seba prilis uputam pozornost, lebo nikto iny nefotil. su to take malickosti, na ktore ked sa spatne ohliadnem, tak mi to pride ako hrozne blbost. som si ista, ze realne si ma nikto nevsima natolko, aby sa prilis pozastavoval nad tym, ze niekde stojim a nieco si fotim.
    super clanok! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, člověk si nesmí nechávat ujít to, co ho zajímá, jen protože v okolí nikoho takového nemá :)
      Jo, mluvíš mi z duše. Když už jsem na procházce s někým, tak mi to problém nedělá, ale jakmile jdu sama, nedokážu se přes to pořádně přenést a radši vytáhnu jen mobil.
      Přesně tak!
      děkuji ♥

      Vymazat
  9. Já jsem byla dost nejistá, a mívala jsem podobné stavy. Oni si určitě musejí povídat o mně, oni mě tam pomlouvají - znám to dost dobře. Za sebe jsem to pořešila prací na sebejistotě (jsem dobře tam, kde jsem) , a sebevědomí (jsem dobře tak, jak jsem) přišlo ruku v ruce s tím.

    Zápisky třicítky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že můj plán, jak s tím bojovat, už u někoho fungoval :)

      Vymazat
  10. Ja sa teda snažím neriešiť čo si o mne ľudia myslia. Spočiatku, keď som bola mladšia ma to trápilo. Som ten typ človeka, ktorý sa snaží byť s každým za dobre. Avšak niekedy človeku ani nič nespravíme a aj tak nás má v žalúdku. Preto som si povedala dosť a hlavne budem robiť to čo chcem ja a nie sa riadiť podľa toho či sa to niekomu páči alebo nie. :) Je to predsa môj život a nechcem banovať, že som niekedy niečo premeškala alebo neskúsila len kvôli tomu, že niekto iný si o tom myslí, že to je hovadina alebo že sa na to nehodím. :) Hlavne, že rodina a najbližší priatelia stoja pri mne, podporujú ma, poprípade mi povedia ten najúprimnejší názor aký môžem dostať. :)
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář ♥ přesně do takového fáze bych se taky chtěla dostat. Ale jsem taky to, co píšeš. Snažím se být se všemi za dobře.

      Vymazat

Děkuji za komentáře <3