Kryštofovo údolím až na vrchol aneb výlet, který se nesetkal s pochopením

června 05, 2021

Ahoj, minulý víkend jsem měla trávit sama v Praze, ale úplně se mi nechtělo ho promrhat u počítače a nebo procházkou městem. Víte, že já tyto procházky mám ráda, tentokrát jsem se ale rozhodla, že se raději podívám někam do přírody. Jsem od jakživa posera a proto jsem se bála sama vyrazit někam, kde to neznám. Ještěd miluji, vede na něj několik turistických tras a ne po každé jsem šla a tak byl cíl výletu dost jasný. Jelikož jsem jela sama, mohla jsem si naplánovat i delší trasu, která nakonec měla 26,2 km s převýšením 1080 m. 


Když jsem do Liberce dorazila, přivítaly mě docela děsivě vypadající mraky. Byly tmavě šedé a vypadaly, že se mi každou chvíli za něco pomstí. Došla jsem si do Tesca koupit svačinu a vyrazila jsem svou trasu. Hned po pár metrech jsem se začala proklínat za to, co jsem si to vybrala za cestu, protože vedla snad tou nejděsivější částí Liberce. Samý průmysl a divně vypadající autoopravny. Já, jakožto velký zločinožrout, jsem okamžitě za každým plotem začala vidět vrahy a násilníky. 

Jestliže ode mě budete chtít tip na správný začátek výletu, tak je to rozhodně projít bažinou a umáčet si boty hned v první půl hodince výletu. V první třičtvrtě hodince na sebe nechat skočit psa a odcházet s jeho packou obtisknutou mezi nohami a následně po první hodince na sebe omylem vylít část svého pití. To ale dělejte pouze v případě, že jdete do kopce, to je vám pravděpodobně docela teplo. 

Svůj výběr trasy jsem trochu proklínala i na stezce Karlov pod Ještědem - Kryštofovo údolí, protože jeho část byla mokrá, bahnité a ve vysoké trávě, tudíž ten nejlepší recept na držkopád. Ten jsem ale zvládla nehodit a přišla jsem do Kryštofovo údolí, které mě naprosto učarovalo! Malebná vesnička s horskými prvky. V Kryštofovo údolí jsem i zjistila, že je tu ten boží, velký viadukt, který se doporučuje na výlety! Okamžitě jsem si upravila trasu tak, abych šla kolem. A stálo to za to. (A taky jsem se vyhnula přechodu ne úplně malého kopce, takže dvojitá výhra!)

Z Kryštofovo údolí na mě už čekala stezka s názvem hřebenovka. Na začátku byla celá rozježděná od těžební techniky, takže se v ní nedalo jít. Fakt nechápu, proč musí jezdit po turistických trasách, když už mají pocit, že musí kácet. Ani na začátku a ani na konce mi ale hřebenovku nepřipomínala. Každopádně to byl zatím můj nejdelší výstup na Ještěd, ale nejpohodovější. Hodně do kopce to bylo jen na začátku, pak v půlce a pak se šlo do tak mírného kopce, že jsem to ani nepoznala. Závěrečný lehký výstup je u všech tras stejný. A možná jsem doufala, že tam nebude jezdit tolik aut, ale bohužel. 

Když jsem dorazila na vrchol Ještědu, byly všude mraky, foukalo to a byla zima. Myslela jsem si, že si jen rychle sním něco k sváče, přece jen mi bylo líto tam jít 22 kilometrů a pak se tam jenom otočit na patě, a jít dolů. Nakonec ale stačilo počkat pět minut, začalo svítit Slunce, oteplilo se a Liberec se odhalil. Na Ještědu jsem už byla 4x a jen na prvním a na posledním výstupu, jsem ho viděla. Nakonec jsem si tam tu sváču pořádně vychutnala, poslechla si zpěv a hru na kytaru od opilých Rusů, lokla si své Coca Coly, kterou jsem si jako odměnu nesla a vydala se zpět do Liberce. Přece jen pořád foukal ten vítr a mně začala být zima. A taky jsem chtěla stihnout dřívější bus a nepřijet domů až po osmé, že jo.

Cesta dolů byla už brnkačka, Ještěd jsem seběhla dolů za nějakých 35 minut. Mapy.cz ukazovaly minut 53, ale nenechala jsem se jimi zastrašit. Celkově byly o hodně pomalejší než já celou cestu. Zpět jsem šla klasicky po modré turistické. Šlo by to i příměji, přímo pod lanovkou, ale to jsem šla jednou a úplně mě to neokouzlilo. Je to prostě moc prudký kopec, šla bych to beztak déle než po té modré. 

Vrátila jsem se do Prahy a můj výlet se nesetkal s pochopením. "A proč jsi neřekla někomu, ať jede s tebou? To se ti chtělo samotné?". Ano. Chtělo. Ono se blbě shání člověk, který by šel s vámi, když máte všechny kamarády na jihu Čech a nebylo by pro ně jednoduché se zabalit a jet na druhou stranu republiky. Samozřejmě jsem se rozhodla pořádně až v sobotu, že pojedu. A za druhé, kdybych s sebou někoho vzala, musela bych radikálně zkrátit trasu a to jsem upřímně nechtěla. Chtěla jsem si tam dokázat, že zvládnu vyrazit na výlet i sama. Že nejsem odkázaná na to, abych si nonstop někoho sháněla. Nebaví mě to. Chtěla jsem si i dokázat, že zvládnu jít sama v pro mě neznámé krajině. Znala jsem až posledních 5 km z celého výletu. Byl to pro mě velký krok z mé komfortní zóny. Ani jsem se nebála, že neustojím tu samotu, ale že se spíš někde rozklepu strachy. Třeba i z divně hýbající se větve. Ten strašpytel ve mě. A snad 2/3 celé trasy jsem šla úplně sama a nikde nikdo. Jsem šťastná, že jsem to zvládla a myslím, že mě to svým způsobem posílilo!


Byli jste už na Ještědu? Jaký máte názor na cestování v jednom?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Sledujte můj YouTube kanál - zde


  • Share:

You Might Also Like

13 komentářů

  1. Tohle je pro mě strašně inspirativní článek! Taky bych chtěla dokázat sebrat se a jít na dlouhý výlet sama. Nebo aspoň na dlouhou procházku. :D Ale nějak se bojím.. asi právě té samoty. Nebo toho, že bych ten zážitek neměla s kým sdílet. Nicméně jestli chci cestovat, budu muset začít. Takže ještě jednou, díky za inspiraci! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejtěžší na tom bylo si fakt koupit tu jízdenku pro jednu osobu. Když už jsem byla na místě, zjistila jsem, že fakt není čeho se bát a že to zvládnu s klidem ujít a vystačím si se svými myšlenkami. :) Jestli si ale třeba bojíš hned na začátek někam jet, zkus to i ve svém městě. Neber si sluchátka, vypni upozornění na telefonu a vyraž a třeba taky zjistíš, že je to vlastně neskutečně uklidňující a lehčí, než si teď myslíš. A držím pěstí, ať tento strach překonáš! :)
      A nemáš za co :)

      Vymazat
  2. Aj ja by som veľmi chcela ísť sama, ale akosi sa bojím toho, že by sa mi po ceste niečo stalo a nemal by mi kto pomôcť. Ale keď tak teraz premýšľam, nie je zlý nápad skúsiť začať výletom na nejaký hrad alebo do mesta, niekam, kde by bolo viacero ľudí a tohto strachu by som sa zbavila. Lebo inak ma to veľmi láka, myslím, že to môže byť veľmi upokojujúce, človek si usporiada myšlienky a vyčistí hlavu 🥰

    SIMPLYBERENICAINSTAGRAMNOVÝ ČLÁNOK: Jednoduché tipy, ako začať žiť udržateľne už dnes

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to super! :) a jestli máš tyto obavy, místa, kde jsou lidi na to jsou nejlepší :) ale na druhou stranu, když máš u sebe telefon, tak si snad vždycky zvládneš zavolat pomoc (tím jsem se uklidňovala já :D), ale není úplně příjemný se tlačit do něčeho, z čeho bys byla ve stresu :) a je taky dobrý znát své limity :)

      Vymazat
  3. Na nějaký výlet sama se taky dlouho odhodlávám, jsi skvělá, že jsi to takhle dokázala! A hlavně ta štreka. Po městě si troufnu udělat nějakou krátkou procházku taky, ale zajít někam, kde to moc dobře neznám, to chce odvahu (si myslím). :) Já jsem právě taky hroznej posera a zaleknu se i vlastního stínu, taky poslouchám holky z Opravdových zločinů a to mi na statečnosti moc nepřidá. :D

    Ty vlasy máš super, moc ti to sluší! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl to pro mě sakra velký krok mimo mou komfortní zónu, ale stálo to za to! :) Určitě to taky zkus, jestli se někdy odvážíš :)

      Děkuju! :)

      Vymazat
  4. Na Ještědu jsem nikdy nebyla, neboť pocházím z Vysočiny a je to pro mě dost daleko. Jinak fajn výlet. Zjišťuji, že je stále spousta lidí co nedokáže vyrazit jen tak někam sama. Já jsem hodně nebojácný člověk i když sama někde v lese mi kolikrát nedělalo dobře. Já často chodím na výlety sama neboť je kolikrát těžké najít někoho s kým se dá domluvit a jít a sedět doma rozhodně nechci, tak prostě jdu. Ze začátku je to nekomfort a člověk se cítí zvláštně když kolem sebe nikoho nemá. Nadruhou stranu mě to hodně pomohlo soustředit se na sebe samou a samotný výlet si vždycky užiji, protože se nemusím nikomu přispůsobovat. Za mě skvělý krok.

    TerezahStyle

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještěd doporučuju, kdyby ses tam někdy dostala :)
      A děkuji! :)

      Vymazat
  5. Máš můj obdiv, já bych sama nešla! :D každopádně na Ještědu i v Kryštofově údolí jsem byla před třemi lety, super výlet:)

    OdpovědětVymazat
  6. Podle mě jsme se všichni během téhle doby naučili trávit čím dál tím víc času sami, takže to že si vyrazila na výlet sama mi už ani nepřijde nějak zvláštní. Já trávím posledních x měsíců sama tolik času, že už jsem se naučila dělat všechno sama a jsem s tím ok. :D A rozhodně je to dobře. Je potřeba umět být sám se sebou. :)
    Na Ještědu jsem nikdy nebyla, mám to poměrně daleko, ale určitě to mám v plánu. Přece jenom ten sever Čech jsem ještě moc neviděla. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mně to v mé sociální bublině ani nepřijde, že bychom se naučili trávit hodně času sami, ale to je tou bublinou :)
      To jo, je to důležitý, umět být sám! :)

      Tak snad se tam co nejdřív podíváš! :)

      Vymazat
  7. Na Ještědu jsem také byla, ale je to hooodně dávno - skvělý tip na výlet, snad ho letos stihnu. :))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3