Jak jsem balila kluky na základce aneb nekonečná šňůra trapasů

neděle 13. března 2016


Ahojte,
všichni jsme jednou byli na základní škole a všichni jsme taky byli v pubertě. A v té jsme v naprosté většině byli právě na té základní škole. V pubertě jsme se tak nějak seznamovali s láskou a proto bych Vám dnes chtěla vyprávět, jak já jsem na základní škole "balila" kluky. No, článek jen tak pro pobavení a pro mé zavzpomínání. Vlastně ti kluci budou jenom dva, maximálně tři. (S tím jedním to bylo hodně krátké :D)

První, říkejme mu F, se mi začal líbit, když jsem byla v páté třídě. On byl tehdy v osmé a patřil do partičky čtyr kluků. Všechny holky z naší třídy si tehdy vybraly jednoho, který se jim líbil. A začal lov. Teda spíš běh za jedním velkým trapasem. Vždycky ráno, když se chodilo do školy, jsme čekaly, všechny holky vyskládané před třídou, než kolem nás projdou. Měli jsme třídu hned v přízemí skoro naproti schodišti, po kterém se chodilo do vyšších pater ze šaten. Oni měli třídu až v posledním, třetím, patře. Když kolem nás prošli, vždycky jsme se hrozně chychotaly a běžely zpět do třídy. Taky si pamatuji, že jsme měli jednu hodinu v jejich patře. Hej, to byla taková fraška. Vždy jsme byly z toho celý den úplně bláznivé. Pak, když přišlo na požadovanou přestávku, všechny holky se na záchodech načančaly, popadly své penály a sešity a co "nejsvůdnější" chůzí se šlo nahoru. Oni o nás samozřejmě věděli, takže vždycky, když jsme tam přišly, tak na nás pořvávali a dělali si z nás srandu. A my jsme to braly prostě tak vážně! A jednou jsme i dva z nich sledovaly domů, abychom věděly, kde bydlí. Takový malý stalkerky! Já jsem dokonce chodila dřív ze školní družiny, když jsem věděla, že končí v půl třetí, abych si stoupla na zastávku a koukala se, jak jdou ze školy. Další rok nás přesunuli za nimi do třetího patra a hned do třídy vedle té jejich. Jenže to už nás přestali zajímat. A pak jsme dostali za úkol při hodině češtiny napsat sloh o našem nejtrapnějším zážitku. No a já psala o tom, jak jsem šla na oběd a naproti mne oni a s nimi i můj bratranec a jak jsem se tak divila, že se s nimi bratranec zná, až jsem před nimi zakopla. Ale nehodila držku. No to Vám povím, ten sloh byl snad ještě trapnější, než celý to "nabalování" v páté třídě. No, prostě trapas. :D

Další se byl O. Ale o tom jenom krátce, nějak jsem se odmilovala, než z toho začal být pořádný trapas. O. byl o dvě třídy níže než F. Měl svůj vlastní svět a humor. Pro všechny byl hrozně zábavný. A jeho statusy na ICQ jsem úplně žrala. No, jenže zase jsem někomu řekla, že se mi líbí. Takže se to rozkřiklo. Takže jsem se nikdy neodvážila se mu napsat za účelem nevinného pokecu. Přemýšlela jsem, jak se s nim spojit. Nenapadlo mě nic lepšího než si založit falešnou emailovou adresu pod jiným jménem a napsat mu. Můj plán byl, že si budeme psát, on se do mne zamiluje, pak mu řeknu, kdo ve skutečnosti jsem, on mi to odpustí a budeme spolu až dokonce života. Prostě happy end. Ale tento plán jaksi ztroskotal na tom, že mi neodpověděl už na první mail. Trochu fail. Tím celá tato velká láska skončila.

Můj poslední základkový idol byl T. Chodil o dvě třídy víc než já a ve třetím patře měl třídu vedle té naší z druhé strany než byl F. Měl stejné příjmení jako já a byl to bratranec jedné mé spolužačky. T. byl dosažitelnější, v té době totiž jeden jeho spolužák chodil s mou spolužačkou, tak díky tomu jsem si říkala jakože tohohle už přece zvládnu. Opět jsem udělala tu samou chybu, že jsem o něm řekla třídě. A tudíž i té jeho sestřenici. Samozřejmě se to zase dověděl. Ale to jsem ještě nevěděla. Sehnala jsem si jeho ICQ a pokoušela jsem se mu psát. Většinou to vypadalo jakože nějak takhle, já psala první: "Ahoj" "Ahoj" "Jak se máš?" "Dobře, co ty?" "Dobrý." "Co děláš?" "Píšu si s tebou. Co ty?" "Já taky" a končilo to, protože jsem netušila o čem si s nim psát. V té době ještě frčely dívčí časopisy, kde jsem se dočetla, že když se kluk holky zeptá, co dělá, tak to znamená, že o ní má zájem. Tak jsem dělala naděje. Přece se mnou zeptal, co dělám! A bylo úplně jedno, že já se ho zeptala první, že on se zeptal jenom protože jsem to udělala já. Pak jsem se ještě v časopisech dočetla, že se na něj musím usmívat. Takže jsem chodila, snažila jsem se na něj usmívat, ne vždy se mi to povedlo, protože jsem byla fakt stydlín a do toho jsem si s nim "psala" tím divným způsobem, který zmiňuji výše. No, prostě láska až za hrob. Asi jsem ho po čase začala i štvát. Takže si ze mě dělal srandu. Občas si se mnou psal jenom aby se sám pobavil. Jednou si do statusu napsal, že kdokoliv ho zítra pozdraví, dostane od něj pusu. Tak jsem mu psala, jestli to myslí vážně a v duchu jsem se už představovala, jak před ním stojím, řeknu mu ahoj a on mne před celou školou políbí. Hned jsem si projížděla, kdy se zítra potkáváme, abych to mohla naplánovat na nejlepší chvíli. Jako naschvál jsme se tváří tvář nepotkali. Viděla jsem ho vlastně jen tehdy, kdy jsem čekala na hodinu angličtiny. Seděla jsem ve třídě a on najednou prošel na chodbě. Koukl se na mne, já otevřela pusu, zrudla a jenom jsem na něj zírala. Až tento den mi došlo, že si ze mne vlastně jenom dělal srandu a smál se mi. Po tomto incidentu jsem si přísahala, že na kluky se*u. A vydrželo mi to asi rok! :) Ale pak jsem byla "zamilovaná" úspěšně, takže to už není tak vtipné, takže o tom už psát nebudu.

Sice trapasy všechno jak co, ale teď už se tomu jenom směju. Takže doufám, že jste se pobavili se mnou :)
Vaše




15 komentářů:

  1. Když jsem byla mladší, tak jsem měla zvláštní způsoby, jak dělat dojem na kluky! :D Nedivím se, že to dopadalo, jak to dopadalo.. :D

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat
  2. Mě to pak nějak od nižšího stupně opustilo, protože jsem razila heslo "se spolužákem nikdy".
    Nějakou dobu jsem chovala jak to říct "platonickou lásku" k jednomu klukovi z Prahy. Psali jsme si a volali každý den, no ale od začátku bylo jasné, že z toho nic nebude.
    Nakonec jsem se dala dohromady s idolem mých spolužaček (deváťák, shodou okolností o tom bude ve středu článek). To bylo spíše tak, že ty dvě ho balily dost divnými způsoby, zatímco já se o něj vůbec nezajímala, až na jednom výletě pro VIP žáky naší češtinářky jsme s začali bavit poté co jsem na něj omylem vysypala čokoládový lupínky. :'D A nakonec jsme se dali úplně normálně dohromady.
    Samozřejmě o páté třídy to byl taky jeden fail za druhým a pamatuju si, že ve školce jsem dokonce vdávala. :!DDDD
    Ale furt lepší než ještě v 8.třídě psát klukovi dopisy jako některé moje spolužačky a číhat na něj na chodbě jak to měly ve zvyku. :D Hrůza.
    Článek pobavil a líbil se mi, samotnou mě donutil zavzpomínat, jak můžeš vidět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem nechápala, jak jsem s takhle mohla chovat.. :D ale aspoň se mám čemu smát :D a čím vás pobavit :D

      Vymazat
  3. Tyjo, tak jsi mě pobavila maximálně. :D Úplně jsem se v tobě viděla. :D Byla jsem taky taková malá puberťačka, věčně zamilovaná a trapná. :D Jsi ale dobrá, že si takhle pamatuješ příběhy, já bych ze základky nedala snad ani jeden. :D :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to mě pobavilo :D Taky mám spoustu podobných historek, základky jsou nejlepší :D

    OdpovědětVymazat
  5. Pobavila jsi mě... připomnělo mi to moje první "lásky" ... no spíše moje trapasy :D

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj mám menši problém nejde mi sledovať tvoj blog. Ked kliknem na tlačítko pripojiť sa k tejto lokalite alebo na prihlasit sa tak mi tam naskoči chyba a oznam že lutujeme ale nie je mozne sa prihlasit k tejto lokalite, skuste to neskor. Nevieš čo by to mohlo byť? Veľmi rada by som sa stala členkou tvojho blogu lebo je krásny a pridávaš naň super člńky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, o tomto problému vím, už jsem o něm i napsala článek, ve kterém jsou ukázané 2 způsoby, kterými to de. Najdes ho zde: http://letmemakeawish.blogspot.cz/2016/03/velka-prosba-na-vas.html

      Vymazat
  7. :D škoda, že jsem nic takového nezažila. já spíš byla vždycky ticho a ignorovala jsem toho, kdo se mi líbil :D

    OdpovědětVymazat
  8. Asi som jedna z mála dievčat, ktoré sa na základke o chalanov nezaujímali,... a ani na strednej. Samozrejme, pri niektorých som myslela, že sa z nich poskladám, čo sú tak krásny, no nikdy som sa o nich nezaujímala, že by som mala potrebu niečo spraviť. Až dokým neprišiel on,... Z nerozprávania som sa po roku dopracovala ku kamarátstvu, potom k zamilovaniu z oboch strán, po ktorom však nasledovalo odcudzenie a nie láska. A teraz som viac-menej rada, že som sama. Radšej byť sama, ako mať opätovne zlomené srdce alebo žiť pri mužovi s ktorým to nemá význam

    Čo je dobré to musím mať aktuálne aj s extra mega GIVEAWAY

    OdpovědětVymazat
  9. Super článek, úplně jsem se v tom našla a připomněla si zakladku.. to byly časy.. :D

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem je pro jistotu bila :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3