neděle 3. prosince 2017

Můj listopad 2017 - neúspěch, blogerka roku, maturitní ples


Ahojte,
jsem trochu nervózní. Trochu víc. Mám totiž v plánu v tomto článku psát o jednom svém velkém neúspěchu a o tom se vždycky mluví špatně. Co si budeme povídat, málo kdo se tím chlubí. Potřebuji to ale napsat. Ať už jen kvůli tomu, abych se sama sobě v budoucnu zasmála, nebo kvůli tomu, abych se cítila lépe. Je to týden od toho, co se to stalo a stále se cítím tak malinká a trochu i nešťastná. Nebudeme ale předbíhat a vezmeme to hezky od začátku. To. Ten měsíc.


Toto je výzdoba v obchoďáku na Zličíně, ale o té vám tady povídat nebudu. Chci se zmínit o škole, ale k té nemám žádné fotky. Nikdy bych nevěřila, jak moc se budu těšit na zkouškové. Na stavárně je totiž každý semestr náročnější a náročnější počtem úkolů a potřebou času, který jim musíte věnovat. Teď jsem se dostala do 5. levlu (=5. semestr) a ten si žádá na všechny domácí úkoly zhruba tak dva dny, když vám jde všechno napoprvé a nezadrhnete se nikde. A to je celý víkend. Takže já už od října téměř každý celý víkend trávím psaním domácích úkolů a už jsem z toho unavená. Už aby tu bylo to zkouškové! To se sice člověk musí učit, ale i to je mi příjemnější než sotva dokončit úkol a jet si do školy pro nové. Musím ještě přežít následující tři týdny a budou Vánoce. Nikdy jsem se na ně netěšila jako teď. Potřebuji dobít energii a motivaci tu školu dělat.

Pro pokračování ve čtení klikněte zde:



Jednou ze dvou akcí, které jsem v tomto měsíci navštívila, byla Czech Blog Awards 2017 v kouzelném Hiltonu. Tedy, ten Hilton byl kouzelný až do doby, než jsem zjistila, že chtějí za Colu 70 korun, abychom si rozuměli. Stejně jsem si ale celý večer užila. Během celého toho večera jsem byla zasněná o tom, jaké by to bylo, sedět ve VIP zóně jako jedna z těch, co se dostali do TOP 10. Určitě krásné. Ale i jako pouhá návštěvnice jsem si to moc užila.


Druhá akce, kterou jsem navštívila, byl maturitní ples. A ano, miluji to psaníčko, proto nenosím žádné jiné, ty boty taky a ta modrá páska je náhoda. Doopravdy! Už je to hodně dlouho, co jsem měla svůj ples. To bylo v roce 2015. Moc ráda na ten den vzpomínám, celkově totiž ty plesy úplně nadobro miluji. Tentokrát jsem se na něj vydala s partou a téměř žádného maturanta jsem tam neznala. Šli jsme tam jen tak. Nakonec jsem tam ale potkala lidi, se kterými jsem se dlouho neviděla a večer byl skvělým relaxem. Co vy a maturitní plesy, máte je rádi?


Tento adventní věnec jsme udělaly s mamkou. Ona ho nějak udělala sama a já přišla a celé jí to přeskládala a shodly jsme se na tom, že má verze vypadá přece jen lépe.
Ale tento odstavec bych chtěla věnovat tomu neúspěchu. Určitě už můžete tušit, že se jedná mé práce. Minulý týden v pondělí jsem dodělávala poslední řez, který mi chyběl. Vůbec mi ale neseděl. Proto jsem si zavolala na pomoc šéfa a ten zjistil, že jsem všechny řezy, bylo jich 5 a 4 pohledy dělala úplně špatně. Nevím, jak moc budete rozumět stavařině, ale prostě jsem si určila blbě nulu. Takže mi výškově vůbec nic nesedělo. Sice vím, že jsme si ve škole vždy někde nulu určovali, nikdy jsem se ale přesně nedověděla, kam a proč ji mám dávat. No, teď už to vím a jediný dobrý, co jsem na téhle situaci našla je to, že už to nikdy nezapomenu. Každopádně šéf začal mluvit vyčítavě s druhým šéfem, který mi měl práci kontrolovat. Ten řekl, že se na mne spoléhal, že tam neudělám žádnou chybu. A ještě takovou základní. Cítila jsem se tam maličká. Když mi vysvětlovali, jak se to tedy dělá, skoro jsem se rozbrečela. Měla jsem slzy na krajíčku a chtěla jsem utéct. Co nejrychleji a co nejdál, ale prostě být co nejdál od své blbosti. To ale nešlo. Musela jsem uznat svou chybu a pokusit se ji napravit. Začala jsem tedy svá veledíla opravovat podle správného postupu. Po chvíli za mnou ten druhý šéf přišel s tím, že našel další chyby v jiném projektu, který jsem dělala. V tu chvíli mne zachránilo jen to, že jsem ten projekt u sebe zrovna neměla a nemusela poslouchat další hodinu výtek. Už takhle mne bolela hlava jak nikdy. Z toho, jak jsem snad půl hodiny v kuse zadržovala pláč. Když jsem odcházela, cítila jsem úlevu jak nikdy. Úlevu, že jsem aspoň na chvíli pryč od toho. Ale věděla jsem, že jenom na chvíli. Musím se tam vrátit. Zítra. A pokračovat v napravení svých chyb. Ale nevím, jestli jsem pro tuto práci ta pravá. Je to všechno tak složité a já prostě selhávám. Nevím, jestli to chci dál dělat a vlastně ani nevím, jestli je to to, co chci dělat celý život. Jo, byly přes léto chvíle, kdy mne to bavilo, ale byly i chvíle, kdy jsem z toho byla fakt otrávená. A když vidím, co všechno ví mí kolegové a já ne, je mi z toho smutno. Mám totiž hroznou nevýhodu v tom, že jsem byla na gymnáziu. Nikdy ve škole jsem necítila tak velkou nevýhodu jako teď. Je to pro mne všechno o dost těžší, než pro ně. Nejradši bych s tím na čas skončila a odpočinula si od celé práce a školy. Ale bojím se, že kdybych tomu dala sbohem, už se nepřinutím se k tomu vrátit. Já vím, mám za sebou dva roky školy, nemohu toho vědět tolik, ale cítím, že jsem v tom úplně propadla. A bojím se, co bude dál. A čím víc přemýšlím, o tom, co budu celý život dělat, tím víc mne láká právě blogování. Při tom jsem totiž tak klidná a bez stresu. Každé písmenko článku si užívám...

Tak a to by bylo od mne dnes vše. Omlouvám se za tak negativní článek, ale život nejsou jen positive vibes. Občas se prostě cítíme i takto. Hodně ubrečeně. S pocitem, že by bylo nejlepší vše prostě zaspat.

PS: Na facebooku mi chybí pořádná skupina na sdílení giveaway, takže jsem jednu založila a doufám, že se pořádně rozroste. Pokud ji chcete podpořit a dovědět se o různých giveaway, skupina je zde :)

PPS: Jestli se vám u mne líbí, nezapomeňte mne sledovat v pravém menu pod "pravidelní čtenáři", ať vám nic neunikne. 

Mějte se krásně,
Vaše


10 komentářů:

  1. Určitě se nevzdávej a vytrvej. Chybami se člověk učí. Jinak věnec se vám moc povedl a na akci Czech blog awards muselo být velmi příjemně. :-)
    welcometomyworld

    OdpovědětVymazat
  2. Blogovanie je podľa mňa len zábavka pre mladé dievčatá, určite nie perspektíva do budúcnosti. Moje štúdium na VŠ tiež nebolo jednoduché a bez problémov, ale som rada, že som školu dokončila a nevzdala to.

    OdpovědětVymazat
  3. Každý občas dělá nějaké chyby. Určitě to nevzdávej :) Když se mi něco nepovede, tak myslím na to, že mám přátele a rodinu, a ti všichni mě vždycky podpoří. Ať to dopadne jakkoliv. Na jeden maturitní ples jsem měla jít o víkendu, bohužel mám angínu, takže to nevyšlo. Dost mě to mrzí, hodně jsem se na něj těšila. A jinak ještě hodně štěstí ve škole :)

    OdpovědětVymazat
  4. Důležité je se z chyb poučit a nehroutit se ;). Když něco v práci pokazím, taky mám pocit, že jsem úplně k ničemu, že mě asi za chvilku musí vyhodit, protože když zkazím i něco úplně jednoduchého, tak proč mě tam mít. Ale nakonec to odezní a jede se dál ;). Nikdo není neomylný, ani ti nadřízení ;).

    A ještě taková malá poznámka k té vysoké. Přesně tohle mi na nich přijde nejhorší. Hlásí se člověk z odborné školy s praktickými znalostmi, který ale nemá tolik všeobecného přehledu a absolvent gymplu, který má dokonalý všeobecný přehled, ale informace o oboru, na který se hlásí už ne. Gymplák udělá bez problémů scia/tsp/..., ale třeba po prvním roce vyletí, zatímco absolvent střední školy se zaměřením se nedostane ani přes ty scia atd., i když by potom ve škole nejspíš vydržel, protože už určité znalosti má a ví, co od té vysoké čekat.
    Což byla ale taková odbočka :D. Nicméně stavařina mi zní prespektivněji, než živit se blogováním. Nejdůležitější je dělat něco, co člověka baví a naplňuje. Práce se dá změnit kdykoliv ;).

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, pravidelně čtu tvůj blog a tenhle článek přesně popisuje to o čem přemýšlím už hodně dlouhou dobu, jsem v posledním ročníku bakalářského studia na VŠE a nikdy jsem se necítila víc unavená, bezradná a vyčerpaná s tím že mě škola zaměstnává na více jak 100 % každý týden test atd... Už dlouhou dobu přemýšlím o nějaké změně školy, oboru nebo začít chodit do práce ale nevím jaká volba bude nejlepší nebo jestli by se to posunulo nějak k lepšímu.
    Přeji ti ať se ti vše vede a ať se ti ve škole a v práci dobře daří :)
    Miluška Zachová

    OdpovědětVymazat
  6. Super článok, v živote je to už proste tak sú aj ups a sú aj downs tak to je proste ja mám niekedy depku z niektorých vecí ....ale vždy si poviem, že fňukanie mi neponôže treba sa snažiť a ísť si za tým pokiaľ v tom stále vidím význam a mám chuť ponračovať alebo ísť opäť od nuly :)
    partofnicol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  7. Jednou se do té TOP 10 dostaneš, máš hezký blog. :) Jinak mě hodně potěšilo, že vyhrál projekt Za normální holky a Anička Šulcová. Z toho neúspěchu si nic nedělej, ještě pořád se učíš a já bych z tohohle nezvládla určitě nic.:D

    http://www.lenn.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Školu ber tak, že když nejde o život, jde o nic.

    OdpovědětVymazat
  9. Love the outfit and that red clutch is just amazing!
    Nice post!! Your blog is interesting!!
    I follow you. Mind following back?

    http://asweetwoorld.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  10. S tím neůspěchem.. chyby dělá každý a připadá mi, že to ten tvůj šéf hází jen na tebe ačkoliv on tě měl kontrolovat. Teď se ukázalo, že jsi dělala něco špatně a on měl chybu zachytit daleko dříve, ale neudělal to. A tak dělá tobě zle s tím “že na tebe spoléhal” a kdesi cosi. Spoléhat můžeš, ale konec konců, on neudělal svou práci pořádně. Neber si to tak, to se prostě stane :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3