Road trip po Norsku: 3. den

Ahoj, jsem ráda, že se konečně vracím k mé sérii článků o road tripu po Norsku, tak doufám, že vás to alespoň trochu zajímá. Já to tady chci mít, protože to je jedna z nejpovedenějších dovolených, na kterých jsem kdy byla. No, nebudu dál zdržovat a jdu se pustit do vyprávění.

Probudili jsme se u jezera Krusetertjern, kde jsme si večer postavili stan. Nasnídali jsme se a vydali se obejít jezero. Já jsem byla hned paf z obyčejného severského lesa - je to úplně něco jiného než ty naše šumavské. Přítel to přirovnal k Jizerským horám, ale tam jsem pořádně nikdy nebyla. Všude bylo vysoké borůvčí. U tohoto jezera je i koupaliště a Norové se tam koupali už od rána. Na sluníčku sice teplo bylo, ale ve stínu to bylo na svetr.

Připomíná vám bříza z první fotky něco? Já doufám, že ano! Cítila jsem se tu jako na Šumavě, na Chalupské slati. Akorát tam chudák bříza schne, tady je v nádherném stavu. Po této krátké procházce jsme nasedli do auta a zajeli do obchodu, který byl kousek od nás. Objevili jsme ty nejlepší kafe v krabičce, které mi teď neskutečně chybí a nakoupili pár nutností. Vydali jsme se na přejezd. Jeli jsme směrem k městečku Bø. V tomto městečku jsme byli atrakce pro místní. Teda hlavně SPZ auta, skoro to vypadalo, že vidí cizince poprvé a div si nás nefotili. 

Na tomto místě jsme narazili na problém s hledáním místa na spaní. Potřebovali jsme místo, kde můžeme postavit stan v blízkosti auta. Takže kempování na divoko funguje v Norsku úžasně, když jdete pěšky, není problém. Když ale chcete spát v blízkosti parkoviště, může to být už horší, jelikož na některých je zákaz kempování. A na některé vede soukromá cesta, na kterou sice vjet můžete, ale majitelé za to chtějí zaplatit. No a to, když nemáte hotovost, je také neřešitelný problém, protože se platí tím způsobem, že dáte peníze do schránky. Nakonec jsme ale našli skvělé místo na spaní, jen jsme ho zapomněli vyfotit. To ale předbíhám.

Ještě než jsme šli hledat místo na spaní, šli jsme na krátkou procházku. Myslela jsem, že hold půjdeme stejnou trasou tam a zpět, protože trasa byla kolem říčky, přes kterou byl jen jeden most v území, kde jsme se chtěli pohybovat. Už na této první vycházce jsme se setkali s ovečkami - procházeli jsme po cestě a před námi byla branka, u které bylo napsáno jen to, ať za sebou zavřeme. Byla to ohrada pro ovečky a zároveň jsme procházeli přes nějaký soukromý pozemek. 

Já jsem si myslela, že půjdeme stejnou cestou zpět, ale přítel měl jiný názor. Chtěl tu říčku, že které se vyklubala docela divoká říčka, přebrodit. Protestovala jsem, ale bylo mi to houby platné. Díky tomuto jeho nápadu jsme ale našli naprosto nádherný vodopád, který nebyl vůbec zpřístupněn. Museli jsme k němu jít mimo cestu. Přemýšlela jsem, jak je možné, že k němu nevedou turistické značky, že u nás by to byl fenomén. A pak mi došlo, že Norové těchto věcí mají plno a určitě nás čekají ještě hezčí vodopády. Nechci předbíhat, ale nepletla jsem se. Pak už jsme jen došli k autu a našli místo na spaní, jak už jsem se zmiňovala v předchozím odstavci. 

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde

Sledujte blog na Facebooku - zde

Sledujte můj YouTube kanál - zde