TIPY - Jak se zbavuji špatné nálady?

TIPY - Jak se zbavuji špatné nálady?

neděle 20. listopadu 2016

11 komentářů

Ahojte,

od čtvrtka se necítím dobře. Padla na mne nějaká špatná nálada. Tentokrát jsem se ale rozhodla, že nechci jen ležet v posteli a bez hnutí sledovat filmy, ale že své špatné nálady využiji. Připravila jsem pro vás tento článek, myslím, že rad a tipů ohledně zbavování se špatné nálady není nikdy dost. Sepíšu vám proto to, co pomáhá mne. A snad to bude fungovat i na vás. 

Ukliďte si kolem sebe

Jedna z věcí, která mi na špatnou náladu pomáhá, je mít pořádek okolo sebe. Nejenže už samotným uklízením se cítím líp, že něco prospěšného dělám a že jen někde neležím, ale i výsledným pořádkem je mi hned lépe. Zkuste to také - zabijete tím čas a až budete mít náladu dobrou, nemusíte se s tím zdržovat a můžete se bavit.

Jděte ven

Čerstvý vzduch v kombinaci s pohybem je fakt lék. Jestliže máte psa, vyražte s ním. Váš čtyřnohý miláček vám bude určitě vděční. Jestli chcete jít sami, jděte sami. Jestli ne, poproste někoho z rodiny. A už je jedno, jestli půjdete na dlouho procházku, zaběhat si, projet se na kole a nebo si jen tak sednout do parku s vaší oblíbenou knížkou, určitě vám to venku jen prospěje.

Uvařte si něco dobrého

Když mám špatnou náladu a hlad k tomu, přichází čas, kdy si vlezu do kuchyně, buďto si uvařím své oblíbené jídlo (poslední dobou jsem si zamilovala špagety s česnekem a olivovým olejem) a nebo se porozhlédnu, z čeho by se co dalo uvařit a improvizuji. Už samotné vaření mi pomáhá a když se pak i něco povede, je to pocit k nezaplacení.

Zacvičte si

Cvičení vám určitě zvedne náladu, přece jen při cvičení tělo vyplavuje hormon štěstí a vy se pak cítíte lépe. A na druhou stranu pro sebe něco konečně uděláte (jestli jste jinak stejní gaučoví povaleči jako já). 

Udělejte si beauty day

Další věc, kterou ráda dělám, když se necítím nejlépe. Ať už se jedná o různé pleťové a vlasové masky, lakování nehtú a nebo dokonce barvení a stříhání vlasů popřípadě zkoušení nových looků, vždy se cítím lépe a mám co dělat. 

Udělejte si radost

Toužíte už dlouho po něčem, ale nemáte pocit, že to nutně potřebujete? Špatná nálada je dobrá výmluva, proč si danou věc pořídit. U mne to funguje stoprocentně. Třeba ve čtvrtek jsem svou špatnou náladu vyléčila objednávkou dárků pro své blízké a trička od holek z A Cup of Style pro sebe. Mám téměř všechny dárky k Vánocům (mimochodem, jak jste na tom vy?) a cítím se lépe, když vím, že nebudu týden před Štědrým dnem lítat po obchoďáku a shánět dárky na poslední chvíli.

tričko ACOS

(zdroj zde)

Zavolejte kamarádce

Je fajn mít přátele, kteří vám rádi pomohou během špatných nálad. Máte-li nějakou takovou kamarádku a nebo kamaráda - zavolejte jim. Buďto si jen tak popovídejte a nebo jděte rovnou pokecat na kafe. I toto zlepšuje náladu.

Vytvořte něco

Chtěli jste si už dlouho něco nakreslit a nebo namalovat a neměli jste na to chuť a nebo čas? Chtěli jste dlouho zkusit nějaké DIY a nechtělo se vám do toho? Teď máte ten nejlepší čas. Samotné tvoření vám zabere hodně času a ještě z toho budete mít krásný obrázek a nebo nějakou věc.

Vyhněte se smutným písničkám a filmům

Nechcete-li svou špatnou náladu rozvinout dál, bude lepší, když vynecháte smutné písničky a filmy. Ruku na srdce, kdy naposledy vám tyto věci pomohli k tomu se cítit lépe? Asi nikdy, co. Pusťte si radši svou oblíbenou komedii a uvidíte, že to bude lepší.

Čtěte si

Ať už to jsou blogy, knížky a nebo časopisy. To je úplně fuk, prostě čtěte. Zabaví vám to a ještě třeba objevíte kouzelné příběhy, které by vám v těch knížkách jinak zůstaly skryty.

Vypište se

Vezměte si papír a napište si, co vám zkazilo náladu, proč se cítíte pod psa a co se vám stalo. Když uvidíte, proč se máte tak jak se máte, lépe se vám s tím bude bojovat. 

Pokud máte blog, věnujte se mu

Další věc, kterou ráda dělám, když nejsem ve své kůži je to, že pracuji na blogu. Buďto píšu články, jako třeba teď tento (ale pozor, nikoho nezajímají články o tom, že máte špatnou náladu a že jdete brečet) nebo obcházím vaše blogy a komentuji. To tedy spíš, při psaní článků se vždy bojím, že budou působit depresivně.

To by bylo dnes ode mne vše. Každý občas máme špatnou náladu, ale pamatujte, nesmíme se nechat jí totálně ovládnout a musíme s ní bojovat. Nikdo přece nechce ztratit plno času brečením nad Titanicem, no ne?

Povězte mi, co pomáhá vám ve špatné náladě

Vaše

Read More

TIPY NA UČENÍ - Jak vyzrát nad zkouškami/písemkami?

TIPY NA UČENÍ - Jak vyzrát nad zkouškami/písemkami?

neděle 6. listopadu 2016

7 komentářů

Ahojte,

já mám zápočtové písemky teď v plném proudu, zrovna ve čtvrtek jsem psala matiku a zítra píšu pružnost a pevnost, a tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o mé rady jak se učit. Snad někomu z vás pomůžou k dobré známce. A jestli váš čeká učení právě na maturitu, přečtěte si můj článek, kde píšu, své postřehy jak se učit, abyste zkoušku úspěšně splnili tak jako já. Najedete ho zde. Tak jdeme rovnou na to! :)

Zjistěte si, jaký jste studijní typ

Možná jste o tom už slyšeli. Máme 3 studijní typy - vizuální, auditivní a kinestetický. Jestliže jste vizuální typ jako já, nejvíce vám právě pomůžou zvýrazňovače, všechny možné obrázky a tabulky. Vždy při testu vím, jakou barvou je daná věc zvýrazněná, kde se nachází jaký obrázek, dokonce v jaké části papíru mam danou věc napsanou. Tento test si najdete na internetu, existuje jich plno a díky tomuto zjistíte, co je pro vás nejlepší. Ještě abych vás neochudila o zbylé dva typy. Auditivní typ se nejlépe učí posloucháním, třeba ve škole, na přednáškách a nebo když si látku nahlas předčítá a nebo se o tom s někým baví. Kinestetický typ potřebuje k učení pohyb - třeba chodit po pokoji. 

V jaký čas se vám učí nejlépe?

Na toto je také dobré si vzpomenout, jestliže máte na učení celý den a nemusíte před tím třeba do školy. Mne například se učí nejlépe dopoledne, takže ty nejsložitější věci si nechávám vždy na tento čas a taky se toho snažím stihnout co nejvíce. Odpoledne to taky ještě jde, ale už hůře a večer jsem už totálně nepoužitelná. A jak to máte Vy?

Ukliďte si kolem sebe

Vždy, když se mám učit na něco důležitého, snažím si uklidit stůl. Zaprvé mi to pomáhá se soustředit a za druhé si mám alespoň kam položit ten sešit. Takže jestli vás čeká důležitý test, zápočet a nebo zkouška hurá první do uklízení. 

Udělejte si tu správnou atmosféru

Já si ráda zapaluji vonnou svíčku. Vždy mne během učení skvěle uklidní a lépe se pak na celé učivo soustředím. Je také dobré si před učením přinést něco k pití a jídlu, abyste pak nemuseli pořád odbíhat, to vám totiž hrozně přeruší soustředění a než se do toho dostanete, bude to zas chvíli trvat. 

Nenechávejte učení na poslední chvíli

Je lepší s učením začít spíše dříve než déle. Nejhorší totiž je, když totálně nestíháte, snažíte se všechno se naučit na poslední chvíli a to se většinou nepodaří.

Sežeňte si materiály, z čeho se budete učit

Zní to jako jasná věc, ale divili byste se, jak mi na střední občas chybělo něco, z čeho se učit. A teď na vysoké to není o moc lepší, ne že bych si nic nepsala, mám vše, ale občas mi to mé vše prostě nestačí a potřebuji ještě nějaké materiály. Samozřejmě je nejlepší, když máte poznámky napsané svou rukou, z těch se učí nejlépe, když to ale nejde, snažte si alespoň vyfocené poznámky od někoho přepsat. Nikdy se mi neučilo dobře z vyfocených poznámek, možná víte o čem mluvím.

Zvýrazňovače

A přichází na řadu má oblíbená věc. Barvičky a zase barvičky. Jen dejte pozor, abyste si takhle nevybarvili celou stránku, to by ztratilo význam. Zvýrazněte si důležité definice, rozdělení, letopočty. A nedělejte to jako já, když jsem se zvýrazňovači začínala, že mi připadalo důležité téměř vše, tak jsem ve výsledku neměla vybarvené snad dvě věty. 

Udělejte si výpisky 

Vypište si to nejdůležitější z vašeho učení a pak při opakování si postupně odškrtávejte ty věci, které už umíte. Můžete si za každou odškrtnutou věc něco slíbit a uvidíte, jak to hned pude lépe, když budete mít tuto motivaci. 

Vypisujte si problematické věci a nebo vzorečky na zvláštní papír

Jestliže narazíte na něco, co vám prostě neleze do hlavy, vypište si to někam vedle na zvláštní papír. Toto je dobré použít i na vzorečky. Před testem si můžete pročíst jen tento papír, kde to budete mít vše hned na očích a nebudete muset tyto věci lovit někde v několikastránkových poznámkách.

Nevšímejte si mobilu, počítače a všeho, co by vás mohlo rušit

Toto asi taky slyšíte všude, ale víte, jak vás občasné nakukování do mobilu ruší? Když ho necháte třeba jen na druhé straně pokoje, hned vám učení pude rychleji a vy se Instagramu budete pak moci věnovat v klidu po učení a s dobrým pocitem, že jste to učení zvládli. A že taky jde chvíli žít bez mobilu.

Jestliže se učíte matiku a nebo fyziku, chemii - počítejte

Nejvíce to snad platí na matiku. Možná vám matikář pořád také opakoval, že abyste jste se matiku naučili, musíte počítat a počítat. A on měl pravdu! Protože jenom když počítáte sami, zjistíte, co vám v látce dělá problém a co si musíte ujasnit. Koukání na vyřešené příklady je úplně k ničemu, to můžete jít klidně do kina a budete toho umět stejně.

Nechte se vyzkoušet

Taky stará dobrá rada. Ale jak jinak zjistíte, jestli už to umíte a nebo se ještě potřebujete danou věc chvíli učit? Požádejte někoho, aby vás vyzkoušel a vy budete mít jistotu, že to umíte a jestliže požádáte rodiče a budete to umět, bude rád. Taková vedlejší dobrá věc.

To nejlepší na konec - pauzy

Bez těch nějaké delší učení nejde. Naplánujte si pravidelné pauzy třeba po hodinách a nebo po určitém počtu stránek. Bude to efektivnější než do něčeho koukat celý den. A také věřím, že ty pauzy vás budou bavit nejvíce. Asi tak jako mě.

Tak to by bylo ode mne dnes vše. Doufám, že vám mé typy alespoň trochu pomůžou. Do komentářů mi můžete napsat, co pomáhá vám a jestli máme něco společné. 

Vaše

Read More

Oblíbení Youtubeři 2016 + minisoutěž o slevu do Astratex.cz

Oblíbení Youtubeři 2016 + minisoutěž o slevu do Astratex.cz

sobota 17. září 2016

22 komentářů

Ahojte, 

už dlouho si pohrávám s myšlenkou článku o youtuberech, které sleduji a mám je ráda. A jelikož je dnes deštivo a ani v tomto šeru nemám chuť cokoliv dělat, rozhodla jsem se, že právě tento článek dnes napíši. A pozor, na jeho konci najdete soutěž!

Tak jdeme rovnou na to!

A Cup of Style

zdroj: Google

Tyto dvě děvčata určitě nemusím představovat. Jsou neuvěřitelné svým "sluníčkovským" vystupováním a nekonečným optimismem. Jejich vlogy prostě dokáží zpříjemnit den. Byly první, koho jsem na Youtube vůbec sledovala a právě díky nim jsem Youtube začala sledovat, proto pro mne budou vždy takovou menší srdcovkou. Zabývají se hlavně módou, líčením a cestováním. Vydaly i knížku, kterou mám doma a v říjnu na nás čeká jejich motivační diář na rok 2017, který už mám předobjednaný. 

S děvčaty jsem se dokonce i setkala osobně na Utuberingu, o tom jste už mohli číst zde. 

Jejich kanál zde.

Christie&Babies

zdroj: Google

Christie už sleduji taky hodně dlouho. Vlastně od té doby, kdy její dcera Viktorka byla ještě miminko. Christie natáčí videa s tématikou její děti, jak už napovídá název jejího kanálu. Je to vlastně taková moje oblíbenější verze Mamylifestyle, hlavně asi tím, že je mi věkem blíž a i je mi celkově sympatičtější. Svým dětem dává ráda neobvyklá jména. No, prostě mne její tvorba baví! :)

Její kanál zde. 

Flabgee

zdroj: Google

Chudáček Flabgee to se mnou vůbec neměla jednoduché. Její tvorbu jsem poprvé viděla někdy před půl rokem a nebyla mi vůbec sympatická, nelíbil se mi její projev a celkově mne nebavila. Ale znáte to, nemáte na co koukat, tak prostě kliknete na nějaké video, které Vám doporučí Youtube. Youtube mi právě pořád doporučoval ji. Tak jsem nad tím mávla rukou a řekla jsem si, že jí tedy ještě jednu šanci dám. Snad po 4 měsících jsem zas viděla nějaké to video a tentokrát už mi nebyla tak nesympatická. Pak jsem se s ní ještě pár dní tak oťukávala a nakonec skončila v mých odběrech a teď mám radost z každého jejího nového videa. Láska na první pohled to sice nebyla, ale teď už ji mám ráda.

Její kanál zde.

Hana B.

zdroj: Google

Další mou oblíbenkyní je toto děvče z Ostravy. Natáčí hlavně videa o kosmetice, občas přidá nějaký ten ask a nebo vlog. Neskutečně mne baví svými názory a projevem. Nebojí se o věcech, co jsou na houby říct, že jsou na houby a to se mi na ní fakt líbí. 

Její kanál zde.

Lilian Voss

zdroj: Google

Tato zrzka patří mezi mé nejoblíbenější youtubery. Je vždy svá, říká své názory a stojí si za nimi a baví mne. Její Drzá Lilian je snad její nejlepší formát videa. Vždy vezme nějakou kauzu a "totálně to zhejtí". Ne, prostě řekne svůj názor, ale prostě tím svým stylem. Dále natáčí HAULy a dříve točila videa o svých psychických poruchách, za což ji obdivuji a jsem ráda, že to udělala. Věřím, že se našlo/najde plno lidí, kterým to pomohlo/pomůže dělat něco se sebou. Jo a k smrti nesnáším PetruLovelyHair a vždy o ní tak mluví. Ale ne že by ji shazovala, pomlouvala a tak bez důvodu a aniž by znala její tvorbu. Ona ji pravidelně sleduje a když už o ní točí nějaké video, tak všechny své "hejty" vždycky podloží. Takže jestli Lilian neznáte, dejte jí dnes šanci. :)

Její kanál zde.

LuxyLady2

zdroj: Google

Tak toto je taková ta naprostá dívčí klasika. HAULy, kosmetika, vlogy. Občas nějaká ta kecací videa o životě, práci, vztazích. Nejvíc mne na ní právě baví ty vlogy. Celkově je to sympatická holčina. :)

Její kanál zde.

Shopaholic Nicol

zdroj: Google

Další děvče, které nemusím představovat. Kdo by neznal Shopaholičku? Nikol mne baví hlavně svým stylem projevu, svýma zbytečnostma v bytu, snapama a Instastories. Je to prostě malé trdlo s velkým srdcem.

Její kanál zde. 

Svět podle Katky

zdroj: Google

Katka je sestra Jirky Krále. Právě tak jsem ji objevila, ale baví mne víc než samotný Jirka. Katka je čtenářka, najdete u ní plno videí o knížkách. Má psa, kterého vycvičila. Natočila o tom i video, takže jestli cvičíte svého pejska, určitě Vám taky pomůže. Točí videa o divných novinových titulcích, tím mne vždy rozesměje. Natočila i video, které bylo parodií na jejího bratra a pak i parodii na vaření se Zdeňkem Polreichem, které mne nutilo se smát na celý barák. Nejvtipnější její video ale přesto pro mne je její líčení se podle tutoriálu Teri Blitzen. Takže jestli Vás alespoň jeden typ jejích videí zaujal, navštivte její kanál.

Její kanál zde.

Tak toto by byli všichni moji oblíbenci, tedy spíš jen oblíbenkyně. Na nějaké mužské youtubery koukám taky, ale prostě mne nebaví jako tato děvčata. Samozřejmě sleduji víc youtuberů, ale toto jsou prostě moji TOP, na jejich videa se vždy těším a odpočinu si u nich. 

Napište mi, jestli mám mezi svými oblíbenci i nějaké ty Vaše, popřípadě které youtubery máte ráda vy. <3

A teď je na řadě slibovaná soutěž! Mám pro jednu z Vás slevový kód do eshopu astratex.cz. Je platný do 17.10.2016 a spočívá v tom, že když nakoupíte nad 600 Kč, dostanete 200 Kč slevu. Možná to znáte, posílá je eshop parfums.cz jako poděkování za nákup u nich. Já ho nevyužiji, tak jsem si řekla, že by mohl udělat radost jedné a nebo jednomu z Vás, takže bude taková menší soutěž. Stačí když:

1) budete sledovat tento blog přes GFC a napíšete pod jakým jménem

2) napíšete mi Váš mail, abych věděla, kam Vám ho mám poslat

Soutěž bude trvat do 30.9.2016, abyste pak měli 14 dní na výběr a nákup. :)

Tentokrát vítěze vyberu jen přes random.org

Jestli o tuto soutěž nebude zájem, tak se zlobit nebudu, jen chci ten kód dát někomu, kdo ho využije. :D

Vaše

Read More

7 důvodu, proč milovat a nesnášet svých 160 centimetrů

7 důvodu, proč milovat a nesnášet svých 160 centimetrů

pondělí 12. září 2016

50 komentářů

Ahojte,

už jsem znuděná neustálým ležením a nic neděláním. Rozhodla jsem se tedy, že opět napíšu článek. Pustila jsem si jeden starý díl Pretty Little Liars jako zvukovou kulisu a zapřemýšlela jsem si nad tím, co mi vadí a nevadí na tom, kolik měřím. Pouhých 160 centimetrů. Jo, jsou na tom lidi asi i hůř, ale tak stejně si musím postěžovat a pochlubit se! Tak jdeme na to.

Co mi na mé výšce vadí?

• Co mne na své výšce vytáčí snad nejvíce je to, že když nesu normální igelitku, tak si ji dřu dnem o zem. Takže jestli nechci, aby mi brzo něco z ní dnem vypadalo, musím se divně natočit a  nebo ji prostě nosit jako dámička kabelku. Ani jedno nevypadá dobře a většinou mne toto stojí  veškeré mé nervy na celý den. Tudíž se s těmito igelitkami fakt nekamarádím.

• Jako další důvod tu mám naprostou klasiku, na kterou si malí lidé stěžují. Na nic nedosáhnu.  Doma si proto musím pořád s sebou tahat židli, na kterou si stoupnu a konečně si něco podám. V  obchodě to pak vypadá tak, že když mne zaujme něco, co je pověšené moc vysoko, tak se toho radši  vzdám, než abych někoho prosila o sundání. Je pak vtipné, když jde nakupovat s kámoškou, která je  menší než já a ta mi poví: "Léňa, sundej mi to, já tam nedosáhnu."

• Když jste malí, nepotřebujete pořád od lidí slyšet, že jste malí. A z mého okolí mi to pořád  někdo připomíná. Jako by se na to dalo zapomenout. Nejhorší bylo, když mi jeden kamarád řekl, že  jsem ještě menší, než si myslel. Na to je snad nejvýstižnější tento obrázek.

Zdroj

• Je vůbec nějaká holka, která by nikdy nesnila o tom, že bude jednou modelka? Já mezi ně tedy rozhodně nepatřila. Už jako malá jsem se oblékala do šílených kombinací oblečení a bylo mi jedno, že to k sobě vůbec nejde a hrála jsem si na modelku. Ale kdo by chtěl mít modelku liliputa, že?

• Jít nakoupit oblečení, hlavně kalhoty je také pořádně za trest. Buďto jsou Vám kalhoty dlouhé a nebo Vám prostě nesedí na zadku. Takže sehnat dokonalé kalhoty? S tím se radši rovnou rozlučte a začněte hledat kalhoty, které když se zkrátí, tak budou dokonalé.

• Dále tu jsou věci, které když si pořídíte, budete vypadat ještě menší, než jste. Velké kabelky a maxi sukně. Musíte pořád ukazovat své nohy, když chcete mít na sobě sukni a když si chcete vzít víc věcí než jen klíče, mobil a peněženku? No já osobně radši beru batoh. 

• Poslední věc, která mne vytáčí ohledně mé výšky mne vlastně začala vytáčet teprve nedávno. Při příchodu na vysokou školu jsem zjistila, že senzory na světlo na záchodem mne nechtějí snímat. Musím tudíž vždy dojít téměř až do kabinky a pak teprve se to zatracený světlo rozsvítí! Ale takhle blbý jsou třeba jenom senzory u nás ve škole, ale stejně tam trávím dost času a hrát si na slepce pokaždé když jdu na záchod? Nic moc pocit. Rozsvěcovat světlo na mobilu? Jen když si ho nezapomenu ve třídě.

A teď věci, které jsou na této výšce fajn!

• Znáte ten pocit, když jdete na prohlídku hradu a nebo zámku a před sebou máte nízké dveře a průvodkyně a nebo průvodce Vám říká, abyste sklonili hlavu jinak se do ní bouchnete? Všichni pak urputně sklání hlavu a víte co já? Projdu si normálně a do hlavy se nebouchnu! 

• A kdo by občas nechtěl být neviditelný. S mou výškou mi nedělá problém se ztratit v davu a to si přiznejme, komu by se to občas nelíbilo! Jednou jsem se dokonce ztratila i v davu Korejců, jsem asi fakt malá.

• Co je malé, to je roztomilé. Přesně tak. A to je ten největší důvod, proč být malá.

• Kolikrát jsem slyšela, jak si velcí lidé stěžují, že musí mít delší postel a peřinu, že jim z nich jinak koukají nohy. A víte co? My liliputi se vejdeme téměř pod každou peřinu a některým by stačila i dětská postel! A je fajn mít všechny končetiny schované pod peřinou a ne vlající ve vzduchu. 

• Ušetříte. Není asi žádným tajemstvím, že v supermarketech jsou nejdražší položky v úrovni očí průměrného člověka. Tudíž Vaše úroveň očí je hluboko pod průměrem, takže si v klidu vyberete mezi levnějšími položkami a je Vám krásně. 

• Cestování. Ať už autobusem a nebo letadlem. Ono vlastně i autem. Málo kde je plno místa na nohy, takže kdo má nejkratší, vyhrál a vejde se všude a rozhodně pohodlněji než velcí lidé! A to fakt stojí za to.

• A jelikož jste tak malí, těžko k sobě jako holka seženete ještě menší protějšek. Odpadávají tedy starosti s tím, jestli si můžete a nebo nemůžete vzít podpatky, aby se Váš protějšek necítím divně, že je menší než Vy. Můžete tedy randit téměř s každým a také můžete nosit podpatky pořád! 

Tak to by ode mne bylo dnes vše. Doufám, že se Vám článek líbil. Napište mi schválně jaké problémy a výhody máte se svojí výškou Vy.

Vaše

Read More

Červencové fabrikování

Červencové fabrikování

neděle 24. července 2016

11 komentářů

Ahojte,
dnes Vám píši článek, který jsem slibovala, na své facebookové stránce (pokud ji nesledujete, můžete zde). Je to článek, o mé červencové brigádě.

Tento měsíc si přivydělávám ve fabrice s nepřetržitým provozem. Pracuji na směny, je systém, že se začíná dva dny nočníma, poté se jde dva dny na odpolední (první odpolední nastupujete hned po noční, takže mezi těmito směnami máte 8 hodin), pak dva dny ranní (opět jen osm hodin mezi odpolední a ranní směnou) a pak dva dny vytouženého volna. Během toho, co máte pracovní dny se toho fakt moc nestíhá, to je přesně ten důvod, proč tu teď články moc nepřibývají. Ale červencem s touto brigádou končím, takže se zas budu moct více ponořit do světa blogu. Snad stejně intenzivně jako na konci června.

A co ve fabrice dělám? Na začátku směny si vždy vezmu papírek s číslem stroje a k tomu stroji jdu. Přeberu si ho od člověka, co měl směnu přede mnou a už jenom pracuji a pracuji. Třídím víčka, skládám je do krabic, zalepuji krabice. A to pořád dokola. Ale nejlepší na tom je, že si každý den můžete vzít něco jiného, takže když na Vás zbyde něco, co bytostně nesnášíte, můžete se utěšovat tím, že zítra budete dělat něco lepšího. A co mne vždycky baví nejvíc,teda ta práce mne nebaví, ale moment když se netvářím totálně znuděně je ten, když zjistím, že vyrábím víčka pro Ziaju a nebo Loreal.

Víčka pro Ziaju, plno víček pro Ziaju

A jak snáším nepřetržitý provoz? Jednoduše řečeno, nezvládám. To je právě ten důvod, proč si tuto brigádu nebudu prodlužovat ani kdyby mi ta srpnová nevyšla. A to že hrozí. Ranní jsou pro mne naprosto v pohodě, na ty jsem zvyklá z té druhé fabriky, kam mám jít a kde už jsem troje prázdniny byla. Paradoxně co jsem si povídala s těmi lidmi tam, tak ti mají největší problémy s ranními. Nechápu. Odpolední jsou také v pohodě, nejsou-li zrovna velký vedra. Na to mám díkybohu docela hodně štěstí. Všechny ty horké dny, co v červenci byly, jsem měla volno a ty upršené dny jsem trávila na odpolední. Tedy, kromě jednoho dne. A to jsem zrovna měla mašinu, u které jsem musela celých 7,5 hodiny stát a to jsem moc dobře nezvládala. V jedné chvíli se mi docela točila hlava. A noční? To je právě ten důvod, proč se těším, až odtud vypadnu. Do dvou to vždy nějak překlepu, ale nejhorší to je kolem té čtvrté hodiny. To mi začne padat hlava, totálně se nutím neusnout. Už jsem měla i stav, kdy jsem měla halucinace nebo co to bylo. Prostě jsem přebírala víčka a najednou se mi zdálo, že to jsou razítka a začla jsem být hrozně naštvaná a jak jsem se rozčílila, tak jsem se probudila a viděla jsem, že to nejsou razítka ale víčka. Následující noční se mi udělalo tak špatně od žaludku, že jsem radši jela domů. Děs běs.

Oblečení musíme nosit jejich, co nám propůjčili. Normální triko a kraťasy, všechno by bylo v pohodě, kdybyste nebyli notorická zmrzlina jako já. Skoro při každé směně je mi v těch kraťasech zima. Nedávno se se mnou chtěl nějaký pán dát do řeči a řek: "Tady je takový horko". Chvilinku před tím, než mi toto řekl jsem přemýšlela, že se dojdu přiobléct. Nejvtipnější jsou ale jejich čepičky proti padání vlasů. Nedávno jsem přemýšlela, proč ji musí nosit i ten holohlavý pán od nás z dílny.

Na závěr bych řekla, že jsem zjistila, že nepřetržitý provoz není nic pro mne. Sice jsou za noční a za víkendy hodně dobré příplatky, ale určitě by tato práce nebyla, kam bych se hrnula. Zkušenost je to vynikající, ale já se radši budu pilně učit ať dodělám tu školu! :)

Dyštak mi napište, kde brigádničíte vy a nezapomeňte se zúčastnit giveaway :)

Papa, Vaše

snapchat: lenulkaaa

Read More

Vejška versus střední škola

Vejška versus střední škola

úterý 21. června 2016

25 komentářů

Ahojte,

jak už možná víte, ukončila jsem prvák na vysoké škole. A úspěšně! Pořád z toho mám neuvěřitelnou radost a má odměna pro mne za to je už na cestě, pak Vám ji určitě vyfotím. Ale proč dnes píši. Rozhodla jsem se, že Vám sepíšu rozdíly mezi vysokou a střední školou, přece jenom Vás to některý potká v září/říjnu. Tak jdeme rovnou na to!

První a zásadní rozdíl je v tom, že přestanete mít strach z 1. září. Prostě Vám tento den bude ukradený. A když si náhodou vzpomenete, co vlastně pro ostatní znamená, budete se jim, těm chudinkám, akorát smát. Vy přece máte ještě prázdniny! Jenže ty i vysokoškolákovi brzy skončí a v druhé polovině září až na začátku října nastoupíte do školy. První rok je docela stresující, seznamujete se s novým prostředím, novými lidmi, novým stylem výuky a tak. Začínáte si užívat volnosti, chodíte na party. Přece jenom zkouškové je daleko a ještě po Vás nechce nikdo ani žádný test, či zápočet. V tuto chvíli se už středoškolákům vaří hlavy a už jsou zkoušeni, píšou písemky a trápí se nad učením. To je jedna z těch cenných chvilek, kdy se smějete vy jim a ne oni Vám.

Vy jste ale ještě vysmátí a užíváte si občasného chození na přednášky a cvičení a v pátek jste už doma. S trochou nostalgie si vzpomenete na to, jak jste chodili v pátek do školy. Po chvíli Vám ale začnou chybět kecy ze střední typu: "Už máš ten úkol?" "Mám tě tedy přezkoušet?" Na všechno prostě musíte myslet sami. Nikdo Vám nepřipomíná, že si máte opsat látku, když jste chyběli a ani že jste vlastně měli úkol. To zjistíte, až se Vám v indexu objeví F. Zapomenete si ten úkol opravit a nebo ho přinést znovu? Nikdo Vám na to nedá týden navíc, prostě Vám řeknou jenom "Je mi líto, uvidíme se v dalším semestru."

Poznáte velké přednáškové haly. Když tedy na ty přednášky vůbec dorazíte. Ze střední jste zvyklí na relativně malé učebny, teď ale přijdete na vejšku do obrovské posluchárny a nevíte kam sednout. Někteří se snaží sedět vepředu, aby jim při zkoušce přednášející pomohl, doufají totiž, že si ho zapamatuje, že chodil na přednášky. Toto ale nepomáhá u všech. Za prvé, někteří přednášející si Vás prostě pamatovat nebudou. Za druhé, museli byste být fakt na všech přednáškách, aby to pomohlo. A za třetí přece vypadá špatně, když si zkontrolujete mobil v první řadě. Celkově na vejšce nikoho nepopudíte nahlédnutím do mobilu. Jste tam přeci dobrovolně a chcete se to naučit. Prostě se tam s nikým nemazlí.

Blíží se Vánoce a Vám už dávno začaly zápočty a začínáte se třást před zkouškami. Středoškoláci se těší na prázdniny a chystají se na party. Občas tedy ještě něco píšou, to když to náhodou zaslechnete, chce se Vám roztrhat jim ty sešity a omlátit jim to o hlavu. Jak si můžou stěžovat, že píšou z 10 stránek a je to pro ně hrozně moc?! Nechápete. V tu chvíli jste totiž šťastni, když píšete jenom z jedněch skript. Zatímco středoškoláci plánují již zmíněné párty, vy plánujete zkouškové a pomalu se začínáte učit. 

A pak to přijde. Zkouškové. Středoškoláci řeší známky na vysvědčení a stěžují si, že je ještě chtějí přezkoušet na konečnou známku. Vy v ruce držíte svůj nepovedený zápočet s klasifikací F a klečíte před profesorem, aby Vám dal opravný  termín ještě před zkouškovým. Marně. Přijďte o zkouškovém, s trochou štěstí se pak ještě dostanete na zkoušku. A v tuhle chvíli byste dali cokoliv, aby Vás někdo přezkoušel a nebo aby zápočet nezáležel jenom na jednom testu. A opět proklínáte středoškoláky, kteří už mají na konci ledna hotovo a Vy se ještě moříte se zkouškami.

Přijde druhý semestr a se středoškoláky jste na tom téměř stejně. Nové pololetí. Nový semestr. Až na to, že vy už víte, jaké peklo je zkouškové, takže se klepete už na začátku semestru a dáváte si předsevzetí, jak budete chodit na všechny přednášky a budete se učit dopředu a nebudete vše nechávat na poslední chvíli. Zatímco středoškolákům je to jedno, ti budou mít tolik známek, že své vysvědčení vůbec neřeší. Vy si naslibujete hory doly, ale všechny přednášky navštívíte jen v prvním týdnu semestru a pak možná i v tom posledním týdnu. A že byste se učili průběžně? Ne.

Celý semestr zase prokrastinujete. Vzpomínáte na tu frázi, jak Vám pořád říkali, že maturita je jako jedna zkouška. Vy už ale dávno víte, že byste šli radši 6x v 6 týdnech maturovat, než jít na 6 různých zkoušek. Protože maturita oproti zkoušce nebyla nic. Byla prostě lehounká. Středoškoláci zas proklínají své kantory, že je chtějí zkoušet a Vy proklínáte své kantory, že Vás vyzkoušet nechtějí. Středoškoláci proklínají svých 10 stránek, co se musí naučit a vy pomalu začínáte shánět skripta, které budete na zkoušku potřebovat. A proklínáte svá středoškolská léta. Jak jste na to mohli tak kašlat, když to bylo tak jednoduchý? Nechápete, kdybyste se na střední učili tak jako teď, tak máte samé jedničky. A proklínáte středoškoláky až do chvíle, kdy doděláte poslední zkoušku. A když se Vám to povede před koncem jejich školního roku, tajně se jim smějete. 

Tak, to by bylo pro dnes vše. Berte to s rezervou, chtěla jsem to sepsat tak, aby to nebyla jen holá fakta, ale vzít to trochu s humorem. Občas je to přibarvený, ale vše je založeno na realitě. 

Tak doufám, že se Vám článek líbil a že Vás alespoň trochu pobavil a nebo Vám přiblížil, co Vás čeká. 

Mějte se krásně a užívejte léto, 

Vaše

Snapchat: lenulkaaa

Read More

Co mne štvalo na koleji?

Co mne štvalo na koleji?

pátek 13. května 2016

3 komentáře

Ahojte,

přede mnou je poslední týden semestru, ve kterém mne čeká poslední zápočet a první a zároveň poslední předtermín, takže by asi byl na místě článek o tom, jak je blízko zkouškové, jak moc se bojím a nějaké rady pro Vás, jak se učit. Nechci si to ale připomínat, takže jen v rychlosti zmíním, že všechny zápočty jsem napsala na poprvé a všem, kromě té matiky, se zatím daří. 

Neměla jsem v plánu dneska psát článek, ale mám náladu, nenáladu. Učení chemie mne nebaví, učení matiky mi zatím přijde zbytečné, Dr. House se mi teprve stahuje, ten v televizi mi nezapadá do série a stejně by mi s něj bylo smutně veselo, hokej začíná až za hodinu, vše co jsem měla nakázané od mamky jsem už udělala a ta výhra, kterou jsem vyhrála minulý víkend ve FAnn parfumerie, tedy na jejich instagramu, ještě nepřišla, takže nemám co testovat. A tak jsem se rozhodla, že už je správný čas na to napsat článek o tom, co mi vadilo na koleji, na Strahově. Už nikdo nemůže říct, že si stěžuji a ani jsem tomu nedala šanci a nebo že si zvyknu. Nezvyknu, když tam teď (díkybohu) strávím poslední týden. A asi jsem ze sebe právě vypotila tu nejdelší větu, tak snad dává smysl a jdeme na to. 

Vše staré a ošklivé

Na toto by si člověk za tu cenu stěžovat fakt neměl. Ale u všeho jsou ale. Že jsou ty věci staré a ošklivé, to bych tomu možná ještě odpustila. Ale když je něco staré, tak to nemusí být úplně v pořádku. Což tedy fakt nebylo. Když jsem si vlezla do postele, hodněkrát se mi stalo, že mně do zad, nohy, čehokoliv píchlo péro z postele. S přítelem jsme si přivezli štípačky a spíš on se po večerech bavil tím, že štípal a nebo různě zatlačoval péra do postele a nebo z postele. Bylo tu řešení. Říct si o jinou, stejně "pichlavou" postel. Ale kdo by se s tím tahal, když by dostal stejného ježka?

Divní obyvatelé ostatních pokojů

Já jsem odjakživa hodně plachý a nesmělý člověk. Tudíž mi kolejové pořádky vůbec nesedly. Nezačala jsem se hned se všemi kamarádit, spíš naopak. Doteď jsem tam s nikým cizím nepromluvila. Některých jsem se dokonce i bála. Na patře s námi bydlí dva španělové, arabové, či co to je. No a já se prostě bojím lidí s touto barvou pleti. Ve dvanácti jsem byla na dovolené na Djerbě a chodili tam za mnou hoteloví pracovníci a pořád se mne ptali na věk a pokaždé, když zjistili, kolik mi je, tak ode mne utíkali. Takže je mám za úchyláky a bojím se jich. Potkávat tyto lidi v koupelně pro mne fakt příjemné nebylo. 

Neustálý hluk

Na koleji doopravdy nikdo neřeší noční klid a jsou totálně netolerantní k studujícím sousedům. Neustále si pořádají na pokojích večírky, které klidně začnou až v jedenáct, takže už se usmíváte, jak se dneska vyspíte a najednou se ve vedlejším pokoji začne někdo šíleně nahlas spát a vy máte po klidném spánku. Pořádají chodbové sešlosti a klidně i hrají šipky o vaše dveře. Hlavně aby to nemuseli platit oni.

Koupelny

Tohle je bod sám o sobě. Nesnáším společné koupelny. Jsem stydlín. Závěsy tam teď už jsou spíš jako kdyby nebyly, nikdo už je pěkně dlouho nevyměnil a je přes ně skoro všechno vidět. Jednou jsem vylezla ze sprchy, stála jsem před ní a najednou přišel ňákej kluk, něco mi povídal a hned zalez do sprchy, ze které jsem sotva vylezla a přitom byly všechny ostatní volné. Vůbec jsem mu nerozuměla a radši jsem rychle odešla. A to jak na Vás všichni koukají na chodbě, když jdete ze sprchy? Taky nic příjemného. 

Záchody

Další bod. Všichni si ohledně nich stěžují, že tam není toaletní papír. Ale když už ho tam pracovníci dají, tak ty prasata tam ho akorát téměř celý vytrhají a pohází jím celé prostory záchodu. Tak prasátka, proč asi nemáte toaletní papír? O tom, že někteří z nich ani neví, k čemu je splachovadlo radši ani mluvit nebudu...

I kuchyňky

Mám ráda svůj klid, to už jste určitě pochopili, i při vaření. Ale to ve společných kuchyňkách taky moc nejde. Neustále vám tam někdo leze, takže vymýšlíte x jídel, které se nemusí vařit, jen abyste tam nemuseli lézt. 

No, to je asi všechno. Teď si o mne určitě asi myslíte, jaká jsem nanynka, ale to není pravda. Jsem jenom neskutečný introvert, který má strach z lidí. Tak a to by bylo pro dnes vše, jen jsem o tomto chtěla napsat, abyste o tom věděli, jestli se budete rozhodovat, jestli byt a nebo koleje. Chtěli jsme s přítelem na byt, ale sami dva bychom to neutáhli, proto jsme skončili na koleji...

Vaše

Read More

Průměrný věk 12 let aneb Utubering 2016

Průměrný věk 12 let aneb Utubering 2016

sobota 30. dubna 2016

13 komentářů

Ahojte,

dnes Vám chci povyprávět o mé návštěvě Utuberingu, ale než se na to vrhneme, chtěla bych rozšířit svůj článek z autobusu, který si můžete přečíst zde. Ono to vlastně s Utuberingem také souvisí, jak jsem později zjistila. Nasedla jsem v půl deváté do autobusu, úplně vyčerpaná. Přistoupil i značně přiopilý pán s dítětem. Pán si sedl na schody (autobus byl narvaný a nebylo si kam sednout, tak to nebylo divný). Seděl mi skoro pod nohami, ale dokud jenom pouštěl nahlas písničky a do nich ještě další vulgární zpíval, tak jsem byla celkem v klidu. Problém začal, když ani ne v půlce cesty začal řvát, jak je mu špatně a že bude blinkat, do toho tak různě krkal a kašlal, že jsem fakt čekala, kdy mi poblije ty nohy. Dokonce vypadl z autobusu, když řidič stavěl na zastávce. No, tu hodinu a půl jsem nakonec nějak přežila, ale byla jsem z toho hodně vyřízená a ve stresu. Následovně jsem se dověděla, že se mnou jede i dalším spojem. Začala jsem se na to psychicky připravovat a šla jsem si stoupnout na další nástupiště. Když jsem tam stála, slyšela jsem ho, jak bleje. No a pak ztratil to dítě, hledal ho tam. Nakonec teda našel a když se sešli, tak začali řvát, jak bylo na Utuberingu super. Nechápala jsem jak ho za a) mohli pustit do autobusu takhle nacucanýho jak houbu, za b) jak se může takhle zřídit, když hlídá dítě a za c) proč to dítě se chovalo, jak kdyby bylo nalitý jako on. Alespoň z poloviny. No nic, to o mé cestě domů. Už to nechci nikdy zažít a asi si už ani dobrovolně ke schůdkům nesednu.

A teď tedy k samotnému Utuberingu. Když jsme tam s kámoškou šly, měly jsem už mlhavé tušení, že tam budeme nejstarší. Naše podezření se potvrdilo, hned jak jsme vlezly do areálu. Nás, dvacetiletých, tam bylo fakt po skromnu. Prošly jsme si stanoviště a seznámily jsme se s areálem. A hned při tomto procházení jsme měly štěstí jak co. Potkaly jsme ty, kvůli kterým jsme tam byly. Holky z A Cup of Style. Šli jsme se s nimi vyfotit a kámoška i pro podpis do knížky. Chvíli jsme si s nimi povídali a holky jsou fakt nejlepší. Snažila jsem se jim ve zkratce říct, aby pokračovaly a jak mne jejich tvorba nabíjí. A jak se o nich pořád říká, že jsou hrozně milé, tak je to pravda. Na seznámení jsem jim podala ruku a představila se, bylo na nich vidět, že s tímto se nesetkávají a doufám, že byly i mile překvapeny, že se jim někdo takhle představí, protože jinak to tam chodilo tak, že se k nim fanynky skoro rozběhly a hned je objímaly. Je mi jasný, že si nás holky asi nepamatují, ze začátku jsem se cítila i trapně, že jsem jim podávala ruku, ale teď s odstupem času jsem ráda, že jsem to udělala. :D 

Pak jsme hned narazily na Kačí z majcookingdiary, kterou mám taky hrozně ráda. S tou jsem se taky vyfotila a taky jsme si chvíli popovídaly. 

Po Kačí jsem už ani na nikoho frontu nestály. S kámoškou jsme se hlavně chtěly potkat s holkami z ACOS, což se nám povedlo a za co jsme byly prostě šťastné. Potom jsme už jenom pozorovaly challenge, chodily po areálu a sledovaly jsme dění. Chtěla bych k tomu říct už jenom pár slov. To, že tam bud plno malých dětí jsme čekaly. Ale vidět to pak na vlastní oči, to mne docela dostalo. Ne, že bych jim to zakazovala, nevěděla jsem, kvůli komu tam jsou, ale prostě mi přišlo, že ty 8-leté děti těm youtuberům ani nemůžou rozumět o čem mluví. Nevím, přišlo mi to, že tam jsou kvůli tomu, že prostě youtubeři jsou teď mainstream a že prostě jedou s touto vlnou. A co tam předváděly, to mne taky dostávalo. Skoro jsem až nevěřila ShopaholicNicol, když mluvila o tom, že ji sledujou až domů, ale po tom včerejšku jsem to pochopila. A vlastně všechno, o čem v tom videu mluvila. Protože. Šel youtuber a za ním běželo plno dětí. Doslova běželo. Pak kolem něj udělali hlouček, že prostě youtuber nemohl jít dál. Každý tam měl svou ochranku, aby vůbec mohli přejít areál. Jako nedivila bych se, kdyby těm youtuberům vlezli i do kabinky na WC. A další, o čem Nicol mluvila bylo to, že se s ní lidi fotí jenom, aby se pochlubili ve škole, že mají fotku s youtuberem. I to se tam odehrávalo. Kámoška slyšela nějaké dítě, jak povídá, že má fotku s youtuberem, ale že vůbec netuší, kdo to je. A prej to teda nevadí, hlavně když má fotku s youtuberem. Chvíli mi jich bylo i líto. A nejsmutnější na tom je, že s něčím takovým se setkávají i v normálním životě a ne jenom na festivalu, kde s tím prostě musí počítat. 

Ale i přes toto všechno jsem ráda, že jsem festival navštívila. Mám další zážitky a ty už mi nikdo nevezme. 

A ještě tam byla holčina, mohlo jí být nějakých 10 let, která šla na podium k Hoggymu, že něco zazpívá. Prostě malá holka, která jde zpívat před tolik lidí a ještě si vybere anglickou písničku. Take me to church. Nevěřila jsem, že umí slova, nevěřila jsem, že to zazpívá. Ale co přišlo, to mi úplně vyrazilo dech. Nejen, že uměla slova, ale dokonce to i zazpívala. A jak. Vy, co jste tam byli, určitě víte.

A ještě jsem pro Vás něco vyfotila.

A nakonec nekončící fronta na bubble tea.

S jakými pocity jste odjeli z Utuberingu Vy? :)

Vaše

Read More