pondělí 16. července 2018

Výzva - 19. článek - Čeho se bojím?


Ahojte,
myslím, že přiznat, že se něčeho bojíme, občas nemusí být jednoduché. Schválně, kolikrát už jste zalhali, když se vás někdo zeptal, jestli se v dané situaci bojíte? Já už párkrát jo. Proč bychom ale nesměli přiznat, že nám něco nahání strach? Je to lidské. Dnes vám odtajním ty své strachy.


Pavouci
Jo, začneme něčím obvyklým. I já vlastním strach z pavouků. Jednou jsem usínala a najednou cítím, jak mi něco s hodně nohama přeběhlo přes ruku, kterou jsem mělo vystrčenou z peřiny. Okamžitě jsem se probrala a rozsvítila lampičku. Viděla jsem obrovského pavouka, ale bohužel jsem ho svou snahou ho zabít akorát tak zahnala. Další hodinu jsem seděla na židli u postele a čekala jsem, až vyleze, abych mohla jít spát. Napodruhé se mi ho už naštěstí zabít povedlo. Jo, s pavouky si fakt nerozumím, i když vím, že mi vlastně nic neudělají a že je v noci potají jím. To bude asi nějaká má pomsta!

Hmyz
Hmyz je na tom u mne vlastně docela dost stejně jako pavouci. Vždy, když vidím nějaký hmyz, mám chuť zdrhat a celá se otřásám. Je už úplně jedno, co to vlastně je za hmyz. Nejhorší jsou ale sršni! Mají hnízdo blízko našeho baráku a minulý rok na nás pravidelně pořádali nálety. Vždy, když se setmělo a nechali jsme rozsvícená světla, bourali do oken a chtěli je snad rozbít. Jednou se vrátil bratr opilý a jak chrápal, nemohla jsem znovu usnout. Šla jsem spát do obýváku, mamka mne cestou ale varovala, že tam byl sršeň, ať si to radši rozmyslím. Rozsvítila jsem a snažila se ho najít, no nenašla, tak jsem si klidně usnula. Ráno v šest jsem se vzbudila a něco mi hrozně bzučelo nad hlavou. Jo, byl tam. Zdrhla jsem tak rychle, jak snad nikdy. 

Selhání
Další strach, který vlastním je ten, že se neustále bojím, že něco zkazím. Je už jedno, co to má být. Nevím, proč je pro mne tak těžké přiznat svou chybu nahlas. Ve své hlavě, v té prostě můžu za všechno nepovedené na světě, ale přiznat to nahlas, to už je jiný šálek čaje. Proto je pro mne prostě jednodušší nic nezkazit. I to ale není úplně jednoduchý úkol.

Trapnost
Další strach, který bohužel tak trochu ovládá můj život, je strach ze ztrapnění se. Vždy se bojím na něco zeptat, protože mám pocit, že budu akorát tak trapná. Mám strach se pořádně odvázat, protože mám pocit, že budu akorát tak trapná. Tento můj strach mi asi vadí ze všeho nejvíc. 

Opilí lidé
Tak toto je poslední strach, co mne tak napadá. Mám doslova panickou hrůzu z opilých lidí. Abych vydržela v jejich blízkosti tak je za a) musím dobře znát nebo za b) musím být opilá taky. Ta druhá možnost se lépe realizuje. Já vím, že mi v naprostý většině nechtějí ublížit, že si prostě chtějí jen popovídat, ale vždycky, když vidím někoho, jak se motá, bliká mi v hlavě kontrolka a jediné na co myslím je to, abych si našla co nejlepší cestu na svůj útěk.

Čeho se bojíte vy?


Na viděnou u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Přidejte se do giveaway skupiny - zde

V neposlední řadě sledujte můj blog přes GFC (v menu), jestli se vám tu líbí ♥

1 komentář:

Děkuji za komentáře <3