Nemám doma?

srpna 21, 2021

Ahoj, přesně před týdnem jsem přijela ze své vysněné dovolené. Byla jsem na 14 dní na roadtripu po Norsku, o čemž vám určitě napíšu. Ještě ale nemám zpracované všechny fotky a na mém srdéčku je jedna věc, která mě trápí o trochu víc. Tak můj návrat na blog bude takový "smutnější", než jsem původně chtěla, ale cítím, že se opět potřebuji vypsat. 


Začala jsem si na sobě všímat faktu, že už vlastně žádnému místu neříkám doma. U rodičů je to u rodičů, ale nemám tu takový ten svůj klid, který je pro mou definici domova důležitý. Nemám tu ani takovou svobodu. Jeden by řekl, že je super, když vám někdo uvaří oběd, ale já jsem si hrozně zvykla jíst jen jídla, která mám ráda a vždycky mě zaskočí, jaký to je pocit, když před sebe dostanete jídlo, které nemáte rádi. Já a moji rodiče máme dost jiný pohled na stravování. A v tenhle moment se začínám cítit hodně nepříjemně. A jako na návštěvě, kde je vám blbý říct, že tohle jíst nebudete.

O mém bydlení v Praze tu už padlo také plno slov. Ať už room tour, zvelebování pokoje, tak ale i hledání nového bydlení. I přes to, že jsem se nakonec rozhodla nehledat bydlení dál kvůli finanční situaci, nepřestala jsem o tom snít. Je ale hodně drahé bydlet v Praze v jednom člověku a já si to nemohu dovolit. Teda mohu, ale chci mít i nějaké peníze vedle a ne dát celou výplatu za byt a jídlo, chápeme se.

Ve spolubydlení se ale vůbec necítím dobře. Jsem člověk, který miluje svůj klid a tam rozhodně není, i když mám na spolubydlící celkem štěstí. Není tam žádný potížista. Ale když vás pak vyvádí z klidu i to, že někdo přijde na byt a rozsvítí, je to těžké. Na mou obranu ale, to světlo je hodně silné a já mám prosklené dveře, takže to okamžitě rozsvítí i u mě v pokoji a když spím, ta mě to budí. Už kolikrát jsem si říkala, že to sklo prostě zadělám a nebudu tohle muset řešit, ale můj pokoj je to jediné, co tu chodbu s s kuchyní v jednom aspoň trochu osvětluje, bez toho by tam byla pořád neskutečná tma. 

Zrovna v pondělí jsem sprintovala na byt, abych tam byla první a mohla si vyprat. V neděli se zas budu modlit o to, aby byla volná kuchyně a já si mohla uvařit. A tyhle věci pak přispívají k tomu, že jdu na byt a sem spíš ve stresu z toho, jestli to tam bude v klidu a nebo se zas budu ve velkém přizpůsobovat. A tohle prostě není má definice toho, abych se tam cítila jako doma. Chci se tam těšit a ne se úmyslně vracet k večeru, abych měla klid. 

Cítili jste se tak někdy podobně?

Těším se u dalšího článku,
Lenka

Sledujte můj Instagram - zde
Sledujte blog na Facebooku - zde
Sledujte můj YouTube kanál - zde

  • Share:

You Might Also Like

12 komentářů

  1. Já jsem typ člověka, který potřebuje mít svůj klid! Takže pro mě by spolubydleni bylo peklo :D Poslední dva roky, co jsem žila u rodičů už mi to taky nebylo dvakrát příjemné, i když spousta výhod, člověk se musí podřizovat tak nějak ve všem, ve vaření atd, takže už jsem konečně rada, ze jsme se přestěhovali do našeho vysneneho domečku. Chápu, ze je to náročné, ale určitě brzy najdeš své DOMA <3 Držím palce!
    LITTLETHINGSFOREM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, pro mě je to spolubydlení taky čím dál horší, to se přiznám...
      A děkuji moc! :)

      Vymazat
  2. Ahoj. Príde mi, že v tomto sme si podobné. Tiež mám rada svoj kľud a nie veľmi rada sa prispôsobujem aj keď je to väčšinou to čo musím urobiť. Držím ti palce aby si si našla to svoje miesto doma, menej sa stresovala a neprestala snívať. ♥

    Maj krásny deň. ♥
    Blog of Sunflower ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! Bylo mi jasné, že v tom nebudu sama ♥

      Vymazat
  3. Já se tak cítila jeden čas u přítele, když sdílel vrchní místnosti - kuchyň a koupelnu se ségrou. Bylo to takové divné :) Bývala jsem u něj každý týden 3 dny. Někdy dýl a něco měla u něj a něco doma a byla jsem z toho taková i roztěkaná.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  4. úplně tě chápu, takhle jsem to v podstatě měla dva roky v Cardiffu na koleji, třeba pořádek v kuchyni bylo téma na dloooouhé diskuze :D Já se strašně těším, až se nám s přítelem dostaví byt a budu mít taky takový ten svůj klid :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pořádek v kuchyni je téma do diskuze snad všude, jak tak koukám :D

      Vymazat
  5. prošla jsem si něčím podobným 2 roky zpátky..bydlela jsem na intru, kde byl klid 0, vstávala jsem vždycky jako první a nemohla se ani v klidu nasnídat, abych holky nevzbudila..zároveň jsem jezdila domů do Brna a k příteli do Břeclavi, takže jsem byla rozlítaná mezi 3 městy a zabalená v kufru. Neměla jsem doma nikde, necítila jsem se nikde jako doma a bylo to neskutečně vyčerpávající..když už mohl přijít klid na jednom místě přes Vánoce, tak se nakonec rozhodlo, že pojedeme na nějakou cizí chatu do hor a tak jsem jeden kufr vybalila a druhý den odjela zase jinam. Byl to pocitově nikdy nekončící kolotoč, byla jsem nervozní a kolikrát mi bylo aj do pláče, protože jsem nevěděla kam dřív, byla jsem všude a vlastně nikde. Teď je to přes půl roku, co bydlím s přítelem a svoje "doma" jsem si úspěšně našla❤️ takže Ti moc držím palce, přesně vím, jak se cítíš☺️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsi nakonec to své doma našla! Děkuji ♥

      Vymazat
  6. Naprosto tě chápu! Neumím si představit, že bych bydlela s někým. Jsem ráda sama a mám ráda svůj klid, takže by mi to asi také dělalo problém...Každopádně držím palce! :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře <3